Případ "Bestie"

Nedlouho po druhé válce, v říjnu 1949, vyhořela ve Slavkovském lese za podivných okolností hájenka SCHOBER (Stoh). Stávala na samotě na křižovatce lesních cest na konci SMETANOVY ALEJE. Po válce, po odchodu německé rodiny do odsunu, zůstala neobydlena a toho využil falešný převaděč přes hranice ze Zruče-Sence. Vodil sem lidi, prchající přes hranice, aby je zde zabil a okradl.

Na spáleništi v říjnu 1949 bylo nalezeno ohořelé tělo ženy. Jediným dokladem její totožnosti byl řetízek na krku mrtvé s neobvyklým přívěskem zlaté miniaturní fotokamery. To byla mimořádná stopa, podle které byla identifikována jako mrtvá Alice Balleyová, dcera známého plzeňského fotografa Balleye. Zřejmě prchala na Západ. Také tělo jejího otce bylo v jiné souvislosti objeveno dětmi v písečníku u vesnice Senec severně od Plzně. Stopy vraha vedly k hromadnému vrahovi Petlanovi, žijícímu ve Zruči-Senci. Policie nalezla při pátrání u této zdánlivě poklidně žijící rodiny dvanáct kožichů, osm lodních kufrů-zavazadel, a ještě žijící 12letou sestru Dagmar Balleyovou, kterou věznil Petlan v kozím chlívku.

Hrůzostrašný příběh z roku 1949 se objevil v televizním seriálu "Třicet případů majora Zemana" jako šestý díl seriálu zvaný "Případ Bestie". Seriál běžel v roce 1974-75, byl natočen na námět R.Jánského podle filmové povídky C.Železného, scénář a režie Jiří Sequens.

Šlo o zcela ojedinělý případ v naší kriminalistice. Případ byl ve scénáři pozměněn, místo děje posunuto do Všerad na Šumavu a skutečný inspektor, který tento případ řešil, nebyl major Zeman, ale inspektor Jan Znamenáček z Plzně. Byl to dobrý známý bývalého mariánskolázeňského kriminálního inspektora Jana Šperla. Oba pamětníci nám už odešli a zůstaly jen obrysy dvou příběhů. Jeden, televizní, naprosto pozměněný, a druhý, skutečný, ale už jen útržkový a tak nezbývá, než oba příběhy srovnávat. Televizně byl celý děj změněn tak, že zbyla jenom pointa. Skutečnost byla ještě hrůznější než v televizním seriálu.

Televizní verze

Major Zeman alias herec Brabec řeší nález mrtvoly ve vyhořelé hájence a soudní lékař určil, že se jedná o šedesátiletého otylého muže, který byl zavražděn před spálením. Pátrání po totožnosti bylo bezvýsledné, neboť v té době utíkali lidé na Západ a bylo mnoho pohřešovaných.

Za tři měsíce se objevila v pískovně v Senci u Plzně mrtvola ženy, která byla uškrcena, stáří kol 30 let. Když při jedné noční službě prohlížel major Zeman kartotéku zvanou "U" (lidí, kteří uprchli za hranice), zarazila ho dvě jména. Byl tu pan Balley, 61 let, a jeho dcera, televizním jménem Renata, 31 let. Podobný věk jako u obou mrtvol! ---

Balleyovi prý utekli za hranice, ale kdo to může dokázat? Po této slabé stopě se vydal Zeman. Podle zubní korunky z inleje u mrtvé ženy byla zjištěna totožnost mrtvé ženy. To byl kov, s kterým se moc nepracovalo a když se major ptal známého zubního technika, ten řekl, že korunku dokonce sám dělal. Na otázku, komu, řekl: "Balleyové." Několik náhod vedlo k úspěšnému pátrání. Milenec Balleyové prozradil, že chystali útěk na Západ i se sestrou Dášou, 12 let. Jejich teta je prý zavedla do Sence k převaděčovi. Vyšetřovatelé nalezli tetu a ta jim ukázala i dům převaděče. V domě zatkli převaděče, televizním jménem Hubert Pilčík, a přitom byla nalezena nejmladší dcera Balleye, Dáša, vězněná v chlévě s bednou na ústech, aby nemohla křičet.

"Převaděč" Hubert Pilčík přiznal, že zavraždil Balleye zezadu železem. V cele měl dva kapesníky a na nich se v noci oběsil.

Při domovní prohlídce bylo nalezeno osm velkých lodních kufrů kradených věcí, 12 kožichů, atd. Hromadný vrah byl přesvědčen, že bude osvobozen, protože, jak řekl, vraždil přece "nepřátele nového politického režimu".

Skutečný příběh

Vyprávěl nám ho Jan ŠPERL, člen vlastivědného kroužku HAMELIKA při KaSS v Mariánských Lázních před 27 lety.

Jako bývalý kriminální inspektor byl Jan Šperl k případu požáru na "Schoberu" volán a až potom případ předal inspektoru Janu Znamenáčkovi. Vrah se jmenoval ve skutečnosti PETLAN. Žil na Petrohradě v Plzni a živnostničil. Šperl Petlana osobně znal. Byl drobné postavy, zbožný, tehdy 42-letý tichý, poklidný člověk, který za války šmelinařil. Při akci čištění Plzně od kapitalistů a vystěhování kapitalistů z Plzně po r. 1948 se dostali Petlanovi do vesnice Zruč-Senec u Plzně.

Když hořela hájenka Schober a byla zjištěna mrtvola, v Mariánských Lázních se vylekali, zda tu neuhořela herečka Marcela Sedláčková, která měla vilu v Slavkovském lese na okraji Lázní Kynžvart. Jaké oddechnutí, když byla nalezena živá, ve společnosti popíjejících přátel v bývalém Lucullusu (na místě Arniky).

Jak to bylo se Stohem ? Hájenka se už nedala uhasit, na spáleništi leželo ohořelé tělo a v popelu nalezen zlatý přívěsek ve tvaru miniaturní kamery. Tento neobvyklý předmět umožnil zjištění totožnosti. Patřil Alici Balleyové z Plzně, dceři známého majitele fotoateliéru v Plzni. Původní pitevní název, jak uváděl Šperl, se týkal těla muže, ale po podrobnějším ohledání byl opraven, že jde o tělo ženského pohlaví.

Také Alici Balleyovou Šperl z Plzně znal. Byla to hezká, plnoštíhlá blondýnka, střední postavy, po skončení války v Plzni bývala často vidět ve společnosti amerických vojáků.

Případ Schober řešil tedy inspektor Znamenáček a stopa ho dovedla do Zruče k Petlanovi, u něhož nalezl kožichy a množství kufrů a osm lodních kufrů-zavazadel. Děti v té době objevily v písečníku mrtvolu starého Balleye. Jan Šperl popsal i první výslech, při kterém vrah předběžně přiznal hned pět vražd. Vyfasoval však do vězeňské cely omylem dva kapesníky a na nich se v noci oběsil. Při prvním výslechu vystupoval sebevědomě, byl přesvědčen, že se mu nic nestane, neboť prý zbavoval režim jeho politických nepřátel. Při výslechu doznal, že jezdil s lidmi do Mariánských Lázní, a vodil je k opuštěné hájence. Zde je zabíjel a ze zavazadel vykrádal cennosti. Inspektor Znamenáček vyslýchal Petlana, odvezl ho na místo činu. Po Petlanově sebevraždě nebyli už majitelé kožichů zjišťováni a Petlanův spis uložen ad akta.

Co se stalo se zlatým přívěskem?

Byl uložen u okresní prokuratury v Mariánských Lázních a po zrušení okresu 1960 předán do Chebu. Náš objev je kuriózní. 10. června 1983 byla vyvěšena na okrese Cheb a také v Mariánských Lázních vyhláška okresní policie z Chebu tohoto znění:

"Pod zn. PT 882/50 bylo vedeno trestní řízení u okresní prokuratury ve věci požáru hájovny Stoh, v níž byla po lokalizaci ohně nalezena mrtvola neznámé osoby. Do úschovy prokuratury byla předána miniatura filmové kamery ze zlata jako přívěsek s řetízkem z bílého kovu. Dosud se tu nachází. Vzhledem k tomu, že se dosud (1983) nepodařilo zjistit, komu přívěsek patří, činí se podle § 81 trestního řádu vyhlášení, aby se poškozený přihlásil do 6 měsíců. Nebude-li v této lhůtě uplatněn nárok na přívěsek, bude postupováno podle § 80 odst.2 trestního řádu. Podepsán Ladislav Hanus v zast."

Případ hájenky Schober na prokuratuře v Chebu zřejmě už upadl v zapomnění. Majitelka - zavražděná Alice Balleyová (33 let po své smrti v roce 1983) se přihlásit nemohla, a tak muselo být postu- pováno podle zmíněného § 80. (Vynecháme hrůznou možnost, že se přesto kdosi přihlásil !)

Návrat k majoru Zemanovi v televizi v roce 1999

Televize ČT-1 se v roce 1999 vrátila k seriálu majora Zemana a pátrala po tom, jak tomu skutečně bylo. V případě "Bestie", který mariánskolázeňští pamětníci u obrazovek tolik očekávali, však televize z neznámých důvodů předložila zcela vymyšlenou verzi, kterou vydávala za skutečnou. V konfrontaci s věrnými a dosud nevybledlými vzpomínkami pana Šperla a v konfrontaci s vyhláškou o zlatém přívěsku minikamery slečny Balleyové nový televizní výklad neobstál. .

Proč televize zamlčela tolik věcí ? Proč znovu lži? Nechtělo se nám věřit, že by Jan Šperl nemluvil pravdu. A tak jsme se znovu vrátili k případu, od něhož uplynulo více než padesát let. Na stole leží tlustý filmový originál scénáře "Případ Bestie", originál vyhlášky okresní prokuratury v Chebu o zlatém přívěsku, adresy některých aktérů. Stopy nás zavedly k překvapujícím faktům, které bohužel nemůžeme zveřejnit, asi ze stejného důvodu jako režisér Kopecký v roce 1999.

Doslov

Na Stohu lesní příroda dávno překryla staré spáleniště. Jen sotva patrný sklípek a polozasypaná studna prozrazuje někdejší obydlí. Tu a tam lze ještě nalézt od žáru osmahlou cihlu. Domnělým utečencům na Západ tehdy mnozí sousedé záviděli. Zcela zbytečně.

K metternichovské hájence SCHOBER (778 m n.m.),dnes STOH.

Hájenka stávala už v 19. století v lese u rozcestí lesních cest a Smetanovy aleje. Tato alej je 2 500 m dlouhá a vede sem od hájovny Valy z Mariánských Lázní. V roce 1948 se uváděla jako tzv. KUBELÍKOVA STEZKA a mířila kolem Schoberu dál k údolní přehradě jako lesní vycházková stezka. Dnes není v terénu k nalezení.

Vraťme se do dávné minulosti hájenky. Z klukovských vzpomínek Franze Klügla víme, že bydlel v hájence s rodiči a bratry. Spolu s kluky z nedaleké hájenky Královský kámen tu v lesích prožívali nejkrásnější chvíle svého mládí. Franzův otec KLÜGL byl knížecím hajným, který provázel paní kněžnu Metternichovou při všech lovech.

V blízkosti hájenky tokal tetřev, chodila sem srnčí i dančí zvěř a býval tu i vzácný jelen wapiti, kterého sem Franzův otec, hajný Klugel, přepravil z Maďarska pro knížete.

V hájence žili čtyři kluci. Koncem dubna pozorovali s otcem tah sluk nad Císařským lesem a v květnu doprovázeli otce na čekané na tetřívky a srnce. Když otec - někdy před rokem 1890 - přinesl první lyže z Norska, které dostal od kněžny darem, chlapci na nich tajně, bez otcova povolení jezdili (každý na jedné lyži) a bývala to divoká jízda na lesním svahu. Sněhu tu bývalo vždy víc než dost. Chlapci na čerstvém sněhu stopovali lišky nebo kuny. V bezprostřední blízkosti Schoberu tokal tetřev a hoši brzy objevili i hnízdo se slípkou,. Ale chovali se úplně profesionálně a slepici na hnízdě nevyrušili. Starý tetřev se tu držel až do konce devadesátých let 19.století, kdy hajný Klügl byl přeložen služebně ze Schoberu na novou hájenku poblíž železniční trati, dnes nazývanou hájenka Pramen. S ním se sem přestěhovala i celá rodina.

V metternichovské oboře bývalo dosti srnčí i dančí zvěře, byly tu četné vyhlídky, ale jen pro knížecí hosty. Metternichovi lesníci přísně hlídali vstup do obory. V devadesátých letech 19. století se stávalo, že kníže Metternich, který sám nebyl zvláštní střelec, měl více hostů při lovu než bylo jelenů v revírů. Mezi jeho hosty patřil anglický král Eduard VII., perský šach Muzzefír Eddín, vévoda Filip Orleánský, ruská velkoknížata, hrabata a různí urození hosté z Mariánských Lázní. Bylo třeba, aby si každý z nich střelil kapitálního jelena.

Kníže Metternich si zavolal hajného pana Klügla, aby nějak zařídil u knížete Schönburga, který míval málo hostů, avšak o to více jelenů, aby mu přenechal nějaké kusy. Jak to však udělat, kníže neřekl, naopak připomenul: "Aber ich habe nichts gesagt!" (Ale já jsem nic neřekl!) - Pro hajného bylo přání knížete rozkazem, ale jak to otec udělal, že se jeleni objevili v kynžvartské oboře, zůstalo tajemstvím i pro rodinu. Kladský revír býval vždy zvěří přeplněn. Asi vznikla nějaká tajná dohoda mezi myslivci, kteří pustili z Kladské do sousedního revíru potřebné kusy. Že se zvěř už do Kladského revíru nevrátila, je nasnadě.

Až roku 1901 byla obora zrušena, ale lázeňským hostům přesto nebyl dovolen volný pohyb po lesích, ale pouze po určených, vyznačených cestách.
 

Prameny:
KLÜGL Franz: "Kaiserwald-Erinnerungen aus meiner Jugendzeit" - Marienbader Heimatbrief Nr.17, Februar 1950, S. 9
GRUBER Milan: "Případ Bestie" novinový článek s podrobným popisem televizní verze - Než přišel major Zeman/ 4 (neznámý týdeník)
ŠVANDRLÍK Richard: "Hájenka Schober alias Stoh" - Kulturní přehled Mariánské Lázně č. 1/1994 str. 14-15
ŠVANDRLÍK Richard: "Hájenka Schober alias Stoh" - HAMELIKA Mariánské Lázně č.8/1998 z 30.září 1998