Fadějev s přáteli v Mariánských Lázních

Alexandr Alexandrovič FADĚJEV (1901-1956) spisovatel, ruský literární teoretik, novinář a politický činitel, přední představitel socialistického realismu. Narodil se v Kimry (Tverská gubernie). Od sedmi let žil na Dálném východě, v letech 1912-19 studoval obchodní školu ve Vladivostoku, poté bojoval v partyzánských oddílech. Začal pracovat ve stranických funkcích na Kavkaze, ve dvacátých letech byl čelným představitelem "Ruské asociace proletářských spisovatelů", zv. RAPP, v letech 1946-54 byl předsedou a generálním tajemníkem Svazu sovětských spisovatelů. Psal o hrdinství vojáků a prostých lidí, což ostře kontrastuje s Fadějevem samotným - zbaběle spáchal sebevraždu v roce 1956 v Moskvě, když přišel o moc.

Jeho zdaleka nejznámějším dílem je "Mladá garda"(Molodaja gvardija 1946,1951)  Z dalších jeho děl: 1923 - Proti proudu (Protiv těčenija), 1925-1926 Poslední z udege (Poslednij iz udege), 1929-1940 čtyřdílná Povodeň (Razliv), 1945-1951 Porážka/Zkáza oddílu Levinsonova (Razgrom). Autor agitačního románu o boji krasnodonských komsomolců proti okupantům byl nucen Mladou gardu v tendenčním politickém duchu a v souladu s představami KSSS přepracovat. Bylo nutno vložit úlohu bolševické strany do románu. Jeho rozepsaná díla Černé hutnictví (1959 - Čornaja metallurgija), Devatenáct (1959) nebyla dokončena. Fadějev se věnoval problematice socialistického realismu jako teoretik a kritik.   

Tři sovětští spisovatelé Alexej Fadějev, Anna Karavajeva a Alexej Nikolajevič Tolstoj navštívili v létě 1935 společně Československo a pobývali v Karlových Varech. Odtud podnikli celodenní výlet do Mariánských Lázní a byli nadšeni  prameny i zdejší přírodou. K významným předválečným hostům Mariánských Lázní je řadili i němečtí vlastivědníci. S oběma spisovateli cestovala neméně známá autorka Anna Alexandrovna KARAVAJEVA (*1893), sovětská spisovatelka, proslulá budovatelským romány "Lesní pila", "Ohně" (1948) a trilogií "Rodná země".

Nejstarší z trojice výletníků, Alexej Nikolajevič TOLSTOJ (1883 Nikolajevsk - 1945 Moskva), sovětský spisovatel, byl mimořádně plodným autorem všech možných žánrů. Vykreslil kriticky rozpadávající se svět venkovské šlechty v dílech "Pod starými lipami", "Chromý pán", "Čudáci", neboť sám pocházel ze staré šlechtické rodiny. Vystudoval Technologický institut v Petrohradě, ale dal se na dráhu spisovatele a pilně psal povídky, novely, romány. Jeho prvotinou byly povídky Zavolží (1908-1911), za první války jako válečný korespondent napsal román "Jegor Abozov" (1915). V letech 1918-1923 žil v emigraci v Paříži a v Berlíně. Zde ztvárnil romány "Dětství Nikity" (1920-1933), "Emigranti" (1931). Dále se zabýval ruskou minulostí v dílech "Opojení". "Petrův den". Psal fantasticko-utopistické romány, z nichž nejznámější jsou "Aelita" (1922-1923), "Žena s Marsu" a "Paprsky (hyperboloid) inženýra Garina" (1925-1926).

Jan Beneš v knize "Čas voněl snem a páchl mrtvolami" výstižně popisoval ruskou emigraci a její vztah k rodnému Rusku. Připomínal, že po roce 1918 se v Paříži shromáždila a žila vlastním kulturním životem elita  ruské literatury. Mezi jmény Ilja Erenburg, Kuprin, Bunin, Mark Aldanov uvádí také Alexeje Tolstého, a píše: "Základní myšlenkou hry, kterou všichni odsuzovali, ale uznávali, byla metafora vlasti jako jediného keře, jehož všecky odnože, včetně těch křivých a degenerovaných, jsou živeny z téhož kořene, touž životodárnou mízou." Část ruské inteligence si odvážela své city k vlasti do emigrace, proto například i výzva ke generálu Wrangelovi, aby se spojil v boji za vlast s bolševiky.  Nacionalismus postavil ruskou emigraci definitivně proti bolševismu. Bolševici učinili Rusko slabým, vyřadili je z války, rozložili armádu, zavinili rozpad země. Mnozí v emigraci váhali, někteří se vraceli.  Patřil k nim i Alexej Tolstoj. V roce 1923 se vrátil do Ruska, aby tu pilně sloužil vlasti i bolševikům. Svůj krok vysvětlil: “V Rusku vane drsný vítr nevůle, ale tady na Západě není nic než úpadek, beznaděj, úzkoprsý materialismus a absolutní demoralisace." (Aminado: Vlak na třetí koleji, New York, 1954.)

Návrat do Ruska vynesl Tolstému v roce 1937 to, že se stal poslancem SSSR a po smrti Gorkého předsedou Svazu sovětských spisovatelů. Nadále byl činným spisovatelem a čerpal i z nové sovětské reality ("Modravá města" 1925,1945, "Zmije"). Největším dílem je trilogie o osudech ruské inteligence za první světové války "Chožděnije po múkam" (Křížová cesta 1920-1941), k níž patří i román "Chléb", popisující boj o Carycin. V trilogii "Ivan Hrozný" (1942-1943) a v historickém, bohužel nedokončeném  románu "Petr Veliký" (1929-1945) oslavil slavné historické postavy ruských dějin.