Polní maršál Mackensen
v Mariánských Lázních

26. června 1939 navštívil Mariánské Lázně generál polní maršál August von MACKENSEN (1849-1945) v doprovodu své manželky Leonie a svého pobočníka plukovníka von Lützowa. Německý válečník, ověnčený vítězstvími v bitvách první světové války (podle něho nazvána proslulá Mackensenova linie na východní frontě) přijíždí do německých Mariánských Lázní jako hrdina německých armád a tak byl také přijat. Spontánně, nadšeně - snad jen Hitlera by vítaly podobné ovace. Ale Hitler nepovažoval naštěstí za nutné Mariánské Lázně navštívit.

A tato živá legenda, stařičký polní maršál s šavlí u boku - tajně se o ni při chůzi opíral a používal ji místo hole - jako by byl seslán do Mariánských Lázní k zvýšení bojechtivosti a připravenosti na oběti Mariánskolázeňských v nastávající válce. “Osvobozené” Mariánské Lázně (jak psaly noviny) měly být dokonce darovány německému “hrdinovi” a přitom padl prý i návrh na přejmenování lázní na Mackensenovy lázně (Mackensen-Bad).
 

Maršál Mackensen bydlel v hotelu WEIMAR na Goethově náměstí, jak potvrzují zachované unikátní fotografie. Z jeho mariánskolázeňské návštěvy existuje ještě další Mackensenova fotografie, a to v průvodci Rudolfa Miessnera z roku 1939. Na ní si maršál vykračuje po hosty zaplněné mariánskolázeňské promenádě, opíraje se ovšem o svou šavli.

Na návštěvě Mariánských Lázní vyjel maršál s doprovodem také na Kladskou, kde se zvěčnil do pamětní knihy Kladské podpisem, k němuž připojil překvapující titul. Ke svému jménu připsal v jakési nostalgii (či skleróze ?): “königlich-preussischer Generaloberst”. Jen o kus dále čteme v této pamětní knize jména jiných osobností druhé světové války jako byli německý velkoadmirál Erich Raeder či generál-polní maršál von Brauchitsch.

August von Mackensen se narodil se 6. prosince 1849 v Leipnitz (okres Wittenberg) v rodině statkáře Ludvíka Mackensena a Marie, rozené Rinkové. Studoval zemědělství, ale jako dvacetiletý jednoroční dobrovolník vstoupil do osobní stráže husarského pluku v Lisse (Posen). Brzy nato vypukla německo-francouzská válka (1870/71) a v ní se zúčastnil bojů, byl dekorován Železným křížem II.třídy a povýšen na poručíka. Po válce se na otcovo přání vrací na zemědělská studia v Halle (1871-1873), ale po skončení studií znovu vstupuje do armády jako aktivní důstojník a 1876 je jmenován pobočníkem pruské brigády První kavalerie v Königsbergu (Královec). Roku 1879 se oženil s Dorotou Hornou a měli pět dětí.

Jeho kariéra v armádě pokračuje. Ačkoliv nikdy nevystudoval válečnou akademii, byl převelen 1880 do generálního štábu a 1882 je jmenován hejtmanem v generálním štábu. V roce 1891 se stává pobočníkem vrchního velitele generálního štábu armády Alfreda hraběte von Schlieffen. Mackensen v té době vydává dvousvazkové dílo historie pluku "Černí husaři".

Jeho závratná kariéra pokračuje: v roce 1894 se stává velitelem Prvního husarského pluku osobní stráže v Danzig. Je povýšen na plukovníka. Císař Vilém II. jmenuje Mackensena svým křídelním adjutantem a povyšuje ho do šlechtického stavu (1899). Postupně se stává Mackensen velitelem osobní brigády husarů (1901), generálním pobočníkem císaře (1903), generálnem kavalerie a velícím generálem XVII. armády (1908), s kterou za války svedl bitvy u Tannenbergu a u Mazurských jezer. – Po smrti své ženy uzavírá nové manželství s Leonií.

V první světové válce - na podzim 1914 přejímá Mackensen vedení německých vojsk na frontě proti Rusku a v listopadu 1914 se stává vrchním velitelem 9.armády. Svedl bitvu o Lodž a získává řád " Pour le Mérite". Je povýšen na generálního plukovníka. V dubnu 1915 s 11.armádou u Gorlice-Tarnow (1. až 3.května 1915) prolomil ruskou frontu a stal se vedle Pavla Hindenburga a Ericha Ludendorffa nejpopulárnějším německým vojevůdcem.

V květnu 1915 je dekorován vysokým vyznamenáním Černého orla a 22. června 1915 jmenován generálem-polním maršálem. Od července 1915 vede válečné tažení v jižním Polsku. V září 1915 převzal vrchní velení vojsk ve válce proti Srbsku, které dobyl koncem roku společně s vojsky rakouskými a bulharskými.

V srpnu 1916 stojí v čele polního tažení proti Rumunsku. Dobyl Bukurešť a obsadil Rumunsko, Valašsko a Dobrudžu. Roku 1917 je jako druhý ve válce vyznamenán Velkokřížem Železného kříže. Je jmenován vojenským guvernérem Rumunska jako vrchní velitel okupační armády v Rumunsku, kde zůstává do konce války. Po válce na cestě do Německa je zajat a internován v Maďarsku, pak v Saloniki v Řecku ve francouzském zajetí.

V prosinci 1919 je propuštěn, vrací se do Německa a vystupuje z armády. Zůstává však jako populární osobnost činný. Stává se patronem svazu mládeže "Jungsturm" a podporuje v Německu tradiční spolky veteránů a vojáků z války. V roce 1933 byl jmenován pruským státním radou a po smrti Hindenburgově (1935) zůstal posledním žijícím maršálem z první světové války. Adolf Hitler hodlal jeho popularitu využít a nejprve mu daroval doménu Brüssow, pak ho jmenoval velitelem 5. pluku kavalerie, neboť jeho slávu a uctívání v německém národě nemohl přejít a využíval ji ve svůj prospěch.

Jako věřící se Mackensen zastával podobně jako Martin Niemöller pronásledovaných věřících. V létě 1939 navštívil také Mariánské Lázně. V březnu 1940 píše ostrý dopis vrchnímu veliteli vojsk Walther von Brauchitschovi, kde ho odsuzuje ho za zločiny páchané během přepadení Polska na polském obyvatelstvu. August von Mackensen, který přežil válku s Francií 1870/71, první světovou válku, přežil v ústraní celou druhou světovou válku. Zemřel 8. listopadu 1945 v Burghornu u Celle. Bylo mu 96 let.
 

Literatura:
ŠVANDRLÍK Richard: "Mackensen a Mariánské Lázně" HAMELIK č. 4/1997 z 29.dubna 1997 S.32
Der neue Brockhaus – Ällbuch in vier Bänden, Leipzig 1937
Internet