August Herzig a nevděk města

Koncem 19.století se udála nezvyklá věc v Mariánských Lázních. Rezignoval starosta Herzig pod vlnou mocné kritiky jedné podivné politické kliky v městě. V čele města stál doktor Herzig ve dvou volebních obdobích po dobu 14 let. Zemřel 25. září 1901.

August HERZIG patřil po Václavu Skalníkovi k nejslavnějším "šéfům" Mariánských Lázní. A v jeho osudech bylo mnoho podobností s opatem Reitenbergerem. Oba zasvětili svůj život Mariánským Lázním, oba se potýkali s nepochopením současníků, ale přesto oba věřili ve šťastnou hvězdu těchto lázní. A oběma postavilo nevděčné město po jejich smrti omluvné pomníky. Herzigův pomník sice už nestojí, ale byl prý tak zdařilý, že jeho vrstevníci na cestě kolem pomníku spatřovali svého známého Herziga a věrné rysy jeho tváře.

Pomník byl slavnostně odhalen 18. května 1913 uprostřed města na okraji parku proti hotelu Fürstenhof (dnes Bohemia) – nedaleko dosud se vznášející panny bývalého Hánnova pomníku "Vítězství Sovětské armády". Na odhaleném pomníku stál v nadživotní velikosti předčasně zemřelý starosta Herzig a pod ním byl lakonický nápis: "Dr. August Herzig, Bürgermeister von Marienbad 1873-1880, 1892-1899". Šlo o dílo vídeňského sochaře Edmunda KLOTZE a socha byla ulita ve Vídni do bronzu A.L. Selzerem. Tento bronz se stal starostovi osudný - za druhé světové války byl dán pomník do sběru kovů.

August HERZIG se narodil 20. března 1839 v domě U zeleného kříže (čp.10 na Goethově náměstí vedle Goethova domu) jako syn lékaře Leopolda Herziga (1807-1880). Také Augustův děd z matčiny strany byl lékařem. Byl to onen slavný Fidelis SCHEU, který převzal po smrti dr. Nehra (+1820) funkci klášterního lékaře a při zdejších Goethových pobytech (1821-1823) se staral o zdraví básníka, provázel ho do Teplé a zůstal až do smrti Goethovým přítelem. Zemřel dříve než Goethe – ve 49 letech (+ 1830). Jeho dcera Augusta Scheuová (1820-1890) si vzala doktora Leopolda Herziga (byl ve funkci lékaře pramenů ("Brunnenarzt"). Herzigovi měli šest dětí a z nich August – jménem po matce – převzal rodný dům.

August vystudoval gymnázium v Chebu, univerzitu ve Vídni (1856-1862), kde byl 20 května 1862 promován doktorem medicíny, a rok na to v Praze promován doktorem chirurgie. Vrací se do Mariánských Lázní a působí jako lékař, ale brzy se pouští do veřejné činnosti. Drobná, třebaže záslužná každodenní práce lékaře nemohla plně uspokojit jeho činorodého ducha. V roce 1867 se oženil s Marií WEITHOFOVOU (1847-1920) a v roce 1873 (ve stejném věku, v jakém byl zvolen Reitenberger opatem) se stává starostou Mariánských Lázní.

První období Herzigova starostování

Tento muž mimořádné životní energie postupně mění své rodné město ve světové lázně. Mariánské Lázně byly právě spojeny se světem železnicí a přijíždí nečekaně velké množství hostů. V této době plné nových vynálezů a společenských změn potřebují Mariánské Lázně to nejmodernější. V té době se mohl uplatnit právě politik Herzigova formátu. Každým rokem zažívají Mariánské Lázně nové věci:

1875 – moderní stavební plán města, koupě pozemků pro město, zřízení městského zahradnictví; 1876 - založení jatek, velkých městských skleníků, prostorného tržiště, přeměna tříleté školy ve čtyřletou se zvýšením počtu učitelů na pět, založení pensijního fondu pro lázeňský orchestr; 1877-78 - zakoupení pozemku a stavba moderní radnice; 1879 - stavba anglikánského kostela, stavba Reitenbergerova pomníku na promenádě.

Tento pomník - to byl velice odvážný akt, neboť samolibý klášter v té době stále ještě nemínil přiznat svůj hřích 33letého Reitenbergerova vyhnanství a zveřejnit jeho pozadí jako spiknutí závistivých klášterních bratří. Trvalo ještě 27 let, než klášter připustil svou chybu a nechal přivézt Reitenbergerovy ostatky z tyrolského Wiltenu do Teplé (v říjnu 1906). Nezbývalo mu ostatně nic jiného. Pravda byla totiž již publikována: v roce 1900 historik Michael Urban popsal podrobně ostudné spiknutí kláštera proti Reitenbergerovi ve své knize "Alt-Marienbad".

Intermezzo Krohova starostování

Tehdejší rakouský volební systém byl postaven na třech volebních tělesech, odlišených podle majetku. První volební těleso tvořilo jen 8 nejbohatších měšťanů, kteří měli v městě hlavní slovo. Lze pochopit, proč ve volbách 1880 Herzig nevyhrál a starostou se stal vůdce opozice Johann KROHA (1837-1913). Starostoval dvanáct let (1880-1892). Za něho však zůstal Herzig členem městského kolegia a vytrvale kritizoval, často jako jediný člen rady, nemalé nedostatky v městě a odhaloval podvody a šlendriánství, ponejvíce v sanitární oblasti. Není divu, že mnozí hoteliéři a obchodníci později nemohli Herzigovi odpustit ...

V roce 1888 byl zřízen z iniciativy dr.Herziga c.k. okresní soud v Mariánských Lázních a vývoj města nabral neobyčejně rychlého tempa.

Herzig znovu starostou

V roce 1892 byl 53letý Herzig podruhé zvolen starostou – prosadili ho prostí občané třetího, zdaleka největšího volebního tělesa. V krátkém čase 1892-1899 se realizují četná, veřejně prospěšná zařízení, která dodnes užíváme. Staví se údolní sypaná přehrada, první v tehdejším Rakousko-Uhersku, která řeší zásobování města užitkovou vodou (1896). V lese nad Mariánskými Lázněmi bylo přehrazeno údolí Kamenného potoka mohutnou hrází, která byla v dalších letech zvyšována a rozšiřována. V okolí přehrady bylo jímáno 30 pramenů pitné vody, svedeno potrubím do staré vodárny pod Lunaparkem (dnes zarůstající cihlová stavba u silnice) a odtud veden nový vodovodní systém (1893). - Již roku 1888 se rozběhl provoz městské elektrárny, ale nyní, za Herziga, byl značně rozšířen a instalováno první elektrické osvětlení města jako vzor pro celé mocnářství.

Byla položena kanalizace, zavedeno zavlažování a podle anglického vzoru postavena městská nemocnice (1894). Byly překlenuty potoky (Hamelika, dnešní Třebízského¨potok, Mlýnský potok) a provedeny rozsáhlé parkové úpravy. Byl založen nový lázeňský park při Úšovickém potoku pod mlýnem (dn. Cristal). Uvnitř města byly rozšířeny uličky, někde dosud značně úzké.

K Mariánským Lázním byly roku 1895 přičleněny nové úšovické čtvrti Šenov a Nádražní čtvrť. Při Ušovicích zůstaly jen vilkové čtvrtě Bellevue a Luft (okolí hostince Švandy dudáka). Byla získána také malá čtvrť u Lesního pramene (Třebízského ulice), dosud patřící k obci Šance (Valy). - Bylo prosazeno otevření lesů Rájovského revíru, kde platil až dosud zákaz vstupu lázeňským hostům. Sem byly urychleně budovány značené vycházkové cesty a vznikaly výletní kavárny Sennhof-Bezkyd, Alm-Polom, Rájovská myslivna, Nimrod. – Roku 1898 byla postavena prostorná městská tržnice (dn. Dusíkova ulice) na místě bývalého tržiště.

Byla otevřena železniční trať do Karlových Varů (1898), při čemž Herzig zamítl návrh, aby trať vedla městem k Lesnímu prameni a odtud svahem vzhůru do Zádubu. Zvolena dnešní trasa, která neruší lázeňské centrum města. - Byla zřízena měšťanská škola. Roku 1899 byl získán pozemek pro stavbu potřebné nové velké školy a připraveny její plány (dnes škola Sever). - Město začalo prosazovat vytvoření vlastního samostatného okresu.

Ještě za Herziga bylo projednáno zavedení pouliční elektrické dráhy a nasmlouvány dodávky u maďarské vagónky Gans. Tyto objednávky způsobily novému vedení mnoho starostí, protože o nich nevěděli a doufali, že je tichou cestou sprovodí ze světa. Když se objevily na nádraží vagóny s kolejemi a tramvajemi, nezbylo než vše převzít a městská tramvajová doprava byla v roce 1902 otevřena.

Herzig založil v městě četné užitečné instituce jako městskou spořitelnu, hudební fond města, pensijní fond pro úředníky a hudebníky orchestru. Jeho sociální cítění se projevilo založením spolku pro chudé, nadací "volného stolu" pro nemajetné žáky škol, založením sirotčího fondu, stipendií pro studenty. Za Herziga získávalo město zvolna politické pozice v řízení a na konci 19.století již bylo rovnocenným partnerem tepelského kláštera v městě.

Klášter Teplá jako hlavní vlastník lázeňských zařízení považoval za nutné držet krok s Herzigovým rozvojem města a značně investoval (1892 rekonstrukce Centrálních lázní, 1896 Nových lázní, 1899-1900 nový společenský sál).

Při obraně veřejných zájmů se Herzig postavil proti plánům podnikatelů, kteří chtěli zastavět park mezi dn.Lilem a Ferdinandovým pramenem. Také šlo o povinné dodržování průduchových mezer mezi lázeňskými domy a maximální výšky domů (22,5 m). To vše vyvolalo nenávist podnikatelů, kteří se cítili být poškozeni a rozhodli se ho zbavit za každou cenu. Vyvolali proti němu mohutnou pomlouvačnou kampaň.

V krátkém období sedmi let se Herzigovi podařilo maximum. I mnohá veřejná díla, která vznikala až řadu let po Herzigově smrti, byla inspirována jeho návrhy a nesla jeho duchovní pečeť. Anton KROHA odstranění Herziga hodnotil takto: "Oblíbenou činností nečinných a pohodlných je narušovat a kazit práci těch, kteří něco dělají. Tomu bylo odjakživa. Věčný šťoural, který vždycky všechno ví lépe než druzí, ctižádostivci a šplhavci žili v každé době."

Herzigova rezignace a jeho dílo

Kritika sílila. I mnozí Herzigovi spolupracovníci, podněcováni závistivci, se přidávali na jejich stranu a kritizovali zadlužení města. Nechápali přínos, který Herzigova díla přinesou v budoucnu. Protiherzigovská skupina na radnici brzdila při hlasování každý starostův návrh a přeměnila se v destrukční kliku, které už nešlo o věc, ale o odstranění chytřejšího. Vznikla podobná situace jako za Reitenbergera a Herzig byl přinucen v roce 1899 k rezignaci.

Ač se tehdy město domnívalo, že kritika je v lecčems pravdivá, čas ukázal, o co šlo rozběsněným kritikům a jakou záludnou hru s občanstvem hráli. Argumentem se stala především hrozba protržení hráze nové přehrady. Sypaná hráz byla novinkou a když se objevilo její prosakování (dnes obvyklý a běžný jev hrází), jásali kritici a děsili město, že lázně smete obrovská vodní vlna.

Herzigova velikost spočívá v tom, že prosadil – proti opatrnickému zastupitelstvu – taková opatření, díky kterým se Mariánské Lázně rychle měnily ve světové lázně. Rekordní počty hostů – to byly i rekordní příjmy podnikatelů. Realizace veřejně prospěšných opatření nebyla tehdy možná pouze privátními prostředky jedinců. Herzig byl povaha velkého formátu a vzácné předvídavosti. Začal vést jednání o převedení lázní a správy minerálních pramenů od kláštera do rukou města. Jaký protitlak a odpor to vyvolalo, a nejenom v klášteře, lze se jenom domýšlet.

Po Herzigově rezignaci se ujal přechodně vedení města jeho zástupce Franz GSCHIHAY až do příští schůze kolegia, kdy byl zvolen starostou doktor NADLER. Jeho prospěchářské osobní ambice prohlédlo město v krátké době.

Silné a trvalé pracovní vypětí Herziga v posledních letech s nesčetnými výpady proti němu vedlo ke zhoršení jeho zdraví. Odpoledne 25.září 1901 vyšel na svou obvyklou procházku dolů parkem směrem k nádraží, v nejlepší náladě se vrátil domů a usedl k večeři. Brzy ulehl s novinami v rukou a tak byl ráno nalezen mrtev. Smrt ho překvapila náhle, bez utrpení, v 62 letech. - Dr. Alois GRIMM napsal v nekrologu ve Vídeňském klinickém týdeníku: "Silné vzrušení a boje, které musel Herzig ve své funkci neustále vést, nezůstaly na tomto jako železo silném muži beze stop."

Z domu smutku "U zeleného kříže" vyšel neobvyklý smuteční průvod. Nekonečné špalíry občanů bez rozdílu politického smýšlení, zvony všech kostelů bez rozdílu církví se společně rozezvučely k jeho poslední cestě. Lázeňský orchestr hrál Beethovena a Chopina.

V krátké době rozpoznali lidé jeho skutečnou velikost a naopak malost a hamižnost jeho protivníků. Za pouhých dvanáct let stál August Herzig znovu uprostřed města - ve formě sochy v nadživotní velikosti - malý "pardon" velikých lázní za nepochopení města

R.Švandrlík