Mariánskolázeňská farní kronika v roce 1940
V letech 1938-1941 vycházely místní noviny Marienbader Zeitung, ale ve válečných ročnících 1939 až 1941 stále více převažují celoněmecké zprávy a lokálních informací je proti minulým ročníkům neporovnatelně málo. Přesto zůstávají noviny Marienbader Zeitung základním pramenem své doby a cenným doplňujícím pramenem jsou záznamy farní kroniky Mariánských Lázní, kde v roce 1940 čteme:
Nový duchovní v Ostrově nad Ohří. Na konferenci kněží mariánskolázeňského vikariátu 10.1.1940 měl přednášku P.STAHL z Ostrova o úkolech kraje a o způsobech práce tohoto duchovního úřadu.
První zasedání farní církevní rady.16.1.1940 se konalo v budově děkanství (Brunneninspektion) 1.zasedání farní církevní rady a dostalo pokyny o způsobu a účelu vybírání církevních příspěvků. Při novém duchovním úřade v Ostrově byl také zřízen finanční úřad.
Zrušení katechetů. Katecheti Gerhard TRÄGER a Raimund KLOFAT obdrželi od vládního presidenta SEBEKOVSKÉHO v Karlových Varech sdělení o zrušení úřadu katechetů. Od 1.března 1940 přejdou do důchodu. V neděli 5.května 1940 se konalo poslední svěcení léčivých pramenů a prováděl je Ing. Hohnhäuser za asistence farních duchovních. – 9.6.1940 – vizitace F.Lenz.
Slavnost Božího Těla s procesím v neděli.Vzhledem k válečnému stavu a ke zvýšení možností výroby byl přeložen svátek Božího Těla jako státní svátek na neděli 26.května 1940. Účast na procesí byla větší než v minulých letech, právě protože byla neděle.
Zkoušky z náboženství v kostele. Protože nebylo dovoleno konat zkoušky z náboženství ve škole, konaly se letos poprvé v neděli 9. června 1940 před požehnáním ve 1/4 8 h. v kostele, a to knížecím biskupským vikářem Franzem LENZEM z Dolního Žandova.
Oslava vítězství. Na základě vítězného tažení německých trupů v severní Francii (14.června 1940) a dále na oslavu vpochodování Němců do Paříže (17.června 1940) a při uzavření příměří mezi Německem a Francií (24.června 1940) byly více dnů za sebou vyvěšeny prapory na domech a konalo se slavnostní zvonění v poledne od 12 do 12.15 hod.
Předání majetku. 23.září 1940 předal církevní účetní a patronátní komisař kláštera Teplá Leo MOLÁČEK, církevní majetek mariánskolázeňská farní církevní radě. Protokol podepsali také dva členové farní církevní rady Theodor HANIKA a Johann LÖFFLER.
Nový kostelník. 7.10.1940 skončil svou službu jako kostelník Georg RAUSCH. Jeho nástupcem se stal Oskar HAMMER, dosud noční vrátný pošty v centrální budově pošty. - Nová kancelář. Protože se po zavedení církevní daně ukázala kancelář příliš malá, byla přeměněna první místnost pana děkana ve farní kancelář.
Obnovení církevního svěcení. 2.října 1940 se konalo v děkanské kapli slavnostní vysvěcování vikářského kléru v Mariánských Lázních. Následovala v jídelně obvyklá konference duchovních, na níž byl i zástupce zdejšího policejního úřadu.
Odprodej hřbitova. 12.října 1940 byla podepsána smlouva, podle níž se oba katolické hřbitovy prodávají městu za 6000 RM "za účelem převedení pod ústřední správu".
Slavnost Štědrého večera. Protože v důsledku zatemnění k ochraně proti leteckým útokům ani letos nemohla být konána křesťanská mše, dovolil Svatý Otec Pius XII. konání svaté mše odpoledne na Štědrý večer. V kostele byla konána slavnostní pobožnost ve 4 hod. odpoledne u jeslí pak mše svatá. Tento způsob oslavy se všeobecně líbil a zapůsobil na věřící hlubokým dojmem. Návštěva byla silnější než v předchozích letech.
Kancelář. Od počátku ledna 1940 vypomáhal v kanceláři církve z důvodů rozmnožení písemností pan Oswald UHLICH, vedoucí pozemkových knih v.v., z Úšovic, dům Wolfgang. Pomáhal až do konce listopadu 1940. Protože však jedna síla na kancelářské stroje nepostačovala, byly povolány ještě dvě školské sestry z NOTRE DAME k založení kont a kartotéky. - Koncem listopadu 1940 musel pan Uhlich vysadit, protože se cítil nemocen a dlouhá cesta z Úšovic mu činila v zimě potíže. Svou práci vykonával k největší spokojenosti a s úzkostnou pečlivostí a získal tak velkou zásluhu při založení účetnictví o církevních příspěvcích.
Odpady z církve. Již koncem roku 1939 se objevilo hnutí vystupování z církve, tzv. "Gottgläubigkeit" (ve smyslu "pověrčivost v Boha"). Roku 1939 vystoupilo 24 občanů Mariánských Lázní z katolické církve a tím se stali "gottgläubige" (věřící v Boha ale mimo církev). Roku 1940 přišlo dalších 26 prohlášení o vystoupení z církve od zde narozených mariánskolázeňských římsko-katolíků. Mimoto se prohlásilo 72 mariánskolázeňských katolíků jako "gottgläubig" a 20 odhlášek z církve přišlo z jiných úřadů. Toto se stalo nikoliv jen z důvodů zavedení církevní daně, ale mnohem více z důvodů agitačního tlaku z různých stran.
V roce 1939 byla odhlášeny z církve dvě děti a v roce 1940 celkem 5 dětí. Přibližně 10 dětí z bývalých římsko-katolických rodin zůstalo nepokřtěných. Vyučování náboženství bylo však dětmi nadále navštěvováno a odhlášky přicházely jen zcela ojediněle, většinou v případech změny náboženství rodičů. Horší byla situace při uzavírání sňatků. Jen asi polovina mladých, kteří mohli přejít bez překážek do církve katolické, se nechalo církevně oddat. Církevně pochovaní však byli dosud všichni. Církevní poplatky docházejí dobře a je jen málo potíží. Někteří jedinci žádají o nižší hodnocení a snížení poplatků. Při stavu asi 7000 římskokatolíků bylo zaplaceno první rok od 1.10.1939 do 30.9.1940 přes 14 000 RM.Od listopadu 1940 je inkasistou církevních poplatků kostelník Oskar HAMMER.
Válka v Evropě v období 1939-1941
Připomeňme si politickou a vojenskou situace těch let. Oficiální válka v Evropě začala sice 1. září 1939, ale "evropský" charakter dostala až v červnu 1941 po napadení Sovětského svazu. Dosavadní Hitlerovy válečné úspěchy v Evropě mohly vyvolávat opojení Němců nad poměrně jednoznačným obsazováním evropských zemí.
Po zabrání Rakouska 13. března 1938, po zabrání Sudet 1. a 2. října 1938, po obsazení zbytku bývalého ČSR a 15. března 1939 vyhlášení německého protektorátu Čechy a Morava a po vzniku samostatného Slovenského štátu 14. března 1939 se zdálo, že vše půjde Hitlerovi hladce bez krvavých vojenských střetů. Ale Hitlerova armáda dychtila po větších vojenských úspěších.
Město Marienbad uvítalo s velkým nadšením připojení k "Velkoněmecké Říši". Očekávalo se, že bude stát mezi prvními lázeňskými místy Říše jako vzorové lázně v ekonomické oblasti, což umožní nynější odstranění celních a hraničních zábran. Očekávalo, že bude vyřešena otázka vlastnictví lázeňských zařízení a klášterní majetky převedeny pod město, čímž dojde i k odstranění vysoké nezaměstnanosti. Vedení města bylo připraveno především v lázeňské oblasti rozšířit nabídku lázeňské kúry o kapacity slatin a minerálních pramenů z Číhané a jejich přivedení do města. Do čela těchto přeměn i do nejvyšších obecních funkcí byl postaven tehdejší největší odborník v Mariánských Lázních - Dr.Ing.Beno WINTER.
Tyto plány zůstaly jen na papíře, když došlo v září 1939 k otevření války s Polskem.
Přepadení Polska
Dne 1.září 1939 ve 4.45 h. došlo k přepadení Polska Německem bez vypovězení války. Německá motorizovaná infanterie překročila polské hranice. Německá luftwaffe bombardovala polské komunikace, letiště a města. Německé válečné námořnictvo zahájilo palbu na poloostrov Hela a přistav Gdyni. Na to reagoval sousední Sovětský svaz - Nejvyšší sovět SSSR přijal zákon o všeobecné vojenské povinnosti. 2. září 1939 vyhlásila všeobecnou mobilizaci také Francie a Velká Británie. --- Německo neodpovědělo na britskou nótu z 1. září 1939, vyzývající Německo, okamžitě zastavit válečné operace v Polsku, a pokračovalo v útoku, takže - vzhledem k mezinárodním smlouvám - nezbylo Francii a Británii, než aby vyhlásily 3. září 1939 Německu válku. S nimi vyhlásila válku Německu rovněž Austrálie, Nový Zéland a Indie. 17. září 1939 vpadla Rudá armáda do Polska.
Válce, která probíhala, se neprávem začalo říkat "druhá světová". Byla nanejvýše "středoevropská". Do "světovosti" ji chybělo ještě mnoho měsíců. Německý spojenec, Itálie, se prohlásila 2. září 1939 za "stát válku nevedoucí". Pouze Slovensko v proněmeckém nadšení vyhlásilo ihned válku Polsku a 5. září 1939 vyslalo vojsko do války s Polskem!
Spojenci Polska na Západě se vojensky nijak nereprezentovali – britská letadla shazovala letáky nad Hamburkem, Brémami a Poruřím, na moře se sice demonstrativně vyplulo a Francie s Anglií vyhlásily námořní blokádu Německa, ale teprve když německé ponorky 5.září 1939 potopily britskou cestovní loď ATHENIA, uvědomila si Británie, že válka s Německem je skutečností. Na francouzské hranici bylo mrtvo. 6.září 1939 sice překročila francouzská vojska symbolicky německou hranici u Saarbrückenu, aby demonstrovala sílu před francouzským Západním valem. Ale 12.září 1939 generál Gamelin rozkázal, aby francouzské vojsko přešlo do obrany za Maginotovu linii. Válce se říkalo "Podivná".
Bojovalo se fakticky pouze v Polsku a o Polsko. 28. září kapitulovali obránci Varšavy a 29.září posádka pevnosti Modlin. 2.října kapitulovalo polské vojsko na poloostrově Hel. Polsko bylo definitivně poraženo. --- 29.září 1939 byla uzavřena německo-sovětská dohoda o hranicích obou států, čímž bylo rozděleno Polsko mezi oba totalitní státy.
V Mariánských Lázních se rozezněly v poledne 4. října 1939 zvony kostelů na oslavu obsazené Varšavy a zvonění trvalo celou hodinu. Té slávy! Toho nadšení!
Ještě 6. října 1939 se vzdávali poslední Poláci v prostoru Lublina, ale to už Hitler v říšském sněmu ve svém projevu licoměrně nabízel trvalý mír Francii a Anglii "na základě nového statu quo v Evropě". Francie odmítla Hitlerovy "mírové" nabídky 10.října 1939 a ve Francii stál připraven k bojům britský expediční sbor se 161 tisíci vojáky. Ale ani z jedné válčících stran nic nepřicházelo. Tak plynuly měsíce.
Hned 12. října 1939 vyhlásil Adolf Hitler Polsko jako "generální gouvernement" a celé západní Polsko připojil ke své "Velkoněmecké Říši". Z východu zase Rusové 1.listopadu 1939 připojili k SSSR východní Polsko, když už předtím 22. září 1939 ruská vojska obsadila Lvov. 11. února 1940 podepsalo Německo a SSSR novou smlouvu, kterým si Hitler kryl záda při záměrech na západní frontě, kde trval nebezpečný klid. Hitler od října 1939 stále odkládal útok na Francii.
Dobytí západní Evropy s výjimkou Británie
9.dubna 1940 přepadl Hitler Dánsko a Norsko. V Norsku vytvořena kolaborantská vláda Quislinga. Dánsko kapitulovalo bez boje, ale Norové se bránili za pomoci britských vojsk. Koncem dubna 1940 bylo obsazeno Oslo a 3. května 1940 bylo celé Norsko okupováno. Nebylo vše tak černobílé, jak se jeví: 5.7.1940 uzavřelo Švédsko s Hitlerem dohodu o přesunech německých vojsk přes Švédsko.
10. května 1940 přepadl Hitler Holandsko, Belgii a Lucembursko v rámci tažení "Fall Gelb". 14.května holandská armáda kapitulovala. Německá vojska přešla jižní Belgii a prolomila francouzskou obranu na hranicích Belgie a obešla vlastně Maginotovu linii ne německo-francouzských hranicích. Belgie kapitulovala sice až 28. května 1940 , ale jen proto, že se mezitím řítila německá vojska Francií a zasazovala údery francouzské armádě. 3. června 1940 kapituloval Dunkerque.
Začala bitva o Francii. 30. května 1940 italský MUSSOLLINI, nadšený přepadením Francie, ohlašuje Hitlerovi, že Itálie bude bojovat po boku Německa. Do bojů o Francii pak vstoupila Itálie a 30.června 1940 složily francouzské jednotky zbraně.
To již vícekrát zněly v Mariánských Lázních zvony na oslavu vítězství německých vojsk: 14. června za vítězství na Marně, 17. června za dobytí Paříže (14.6.) a 24.června za kapitulaci Francie. Zvony zněly čtvrt hodiny, ale prapory vlály mnoho dnů v městě.
Když se stal 16.června 1940 maršál Petain novým šéfem Francie, požádal Německo o příměří, které podepsal 22.6., a z německé strany generál Keitel. 24.června podepsáno příměří Francie s Itálií. 4. července 1940 přerušil maršál Petain diplomatické styky s Británií. 22.července 1940 došlo k definitivní kapitulaci Francie.
V červenci 1940 v operaci CATAPULT v Africe museli Britové bojovat proti francouzskému loďstvu, aby toto nebylo předáno Němcům.
Pokus o letecké přemožení Británie
19. července 1940 znovu nabízí Hitler Británii "mír". Winston Churchill prostudoval podmínky míru a odmítl je 22. července 1940, protože by se rovnaly těžké porážce Británie. A tak německé vojenské velení zahájilo přípravy k invazi do Anglie. Předehrou k invazi byla letecká bitva o Británii. Trvala až do května 1941. V ní se nepodařilo Hitlerovi Británii zlomit.
Další události 1940 až 1941
27.září 1940 byl podepsán v Berlíně Pakt Tří – Německa, Itálie a Japonska. K němu se přidaly v listopadu podřízené státy Maďarsko, Slovensko, Rumunsko, v březnu 1941 Bulharsko a později balkánské vasalské proněmecké státy – Jugoslávie a Chorvatsko.
Itálie jako člen Paktu Tří přišla s vlastní iniciativou a 28. října 1940 přepadla Řecko. Z Albánie vyrazilo osm divizí. Hitler byl nepříjemně překvapen, ale již 4.11.1940 rozhodl, aby se německá vojska připravila na přechod Maďarska, Rumunska a Bulharska na řeckou frontu. Mezitím řecká vojska zatlačila Italy do Albánie a v prosinci dobývala další okupovaná území. 27.prosince 1940 požádala Itálie Německo o vojenskou pomoc v Albánii. Hitler 19. ledna 1941 jednal s Mussolinim a rozhodl, že obsadí Řecko a vyšle do Afriky tankovou divizi. 11. února 1941 se vylodilo německé vojsko v Libyi. Itálie se takto stala vasalem Německa.
Dne 6.dubna 1941 zahájena válka oficiálním vypověděním proti Jugoslávii a Řecku a došlo k rychlému postupu německých a italských vojsk v obou státech. Již 9. května byly německé tanky ve Skoplje a v Řecku obsazena Soluň. 12. května obsazen Bělehrad. Italská vojska obsadila Slovinsko. Řekové prchají z Albánie. 19. května se přidalo Bulharsko a jeho vojska vstoupila do Makedonie. 23. dubna byla podepsána v Soluni kapitulace řecké armády, ale až 27.dubna obsazeny Athény. 20. května 1941 němečtí parašutisté obsadili Krétu.
Evropská a světová válka
To už se blíží proslulá Hitlerova akce "BARBAROSSA - blesková válka proti SSSR". Už nejde o lokální válku se slabším protivníkem. 22. června 1941 je napaden SSSR a začíná nefalšovaná a krutá "evropská" válka. Postup hitlerovských armád, využívajících momentu překvapení i drtivé vojenské převahy, je bleskový; německá vojska postupují stovky a stovky kilometrů na východ. Jejich "vítězný" postup však uvázl před Leningradem, před Moskvou, na Donu a nakonec i na jihu u Stalingradu.
7. prosince 1941 japonské letectvo napadlo zákeřně americkou námořní základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech. Útok zničil velkou část americké tichomořské flotily a vedl ke vstupu USA do války na straně Velké Británie, Francie a Sovětského svazu. Začala skutečná druhá "světová" válka.
Válečné události probíhaly ovšem už léta v Číně, dále v Habeši a v severní Africe. Africká válka probíhala od srpna 1940 až do května 1943. Ke zlomu ve válce došlo v červnu 1941. Od ledna 1941 do listopadu 1942 probíhaly boje u Tobruku. El-Alamejnskou operací v říjnu a listopadu 1942 byla německo-italská vojska v Africe poražena. Byla pronásledována přes Libyi až na hranice Tuniska. Africká válka skončila v polovině května 1943.
25. ledna 1943 padl Stalingrad, o který se bojovalo od léta 1942. 330 tisíc německých vojáků bylo zčásti pobito, zčásti zajato. Začaly sovětské protiofenzivy u Leningradu, na Volze i v Předkavkazí. Také bitva u Kurska skončila porážkou a německá vojska obracela směr pochodu stále častěji na západ.
Zvony v Mariánských Lázních přestaly s vítězným zvoněním, byly na příkaz strany NSDAP sneseny a odvezeny a na mariánskolázeňské Němce dolehla dosud neznámá tíseň z budoucí porážky.
