Výnos nového lázeňského zákona z 27.10.1868 pro lázně Karlovy Vary, Teplice, Františkovy Lázně a Mariánské Lázně
Lázeňský zákon z 27.10.1868 předepisoval základní ustanovení k řízení lázeňství v lázeňských místech Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Karlovy Vary a Teplice-Šanov (L.G.B. z 14.listopadu 1868, XVI.Kus, Nr.38):
"§ 1. Ustanovené lázeňské komise v lázeňských místech Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Karlovy Vary a Teplice-Šanov se tímto r u š í.
§ 2. O lázeňské záležitosti se budou starat v těchto lázních obce s přeneseném oboru působnosti.
§ 3. Obce Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Karlovy Vary a Teplice-Šanov v tomto oboru působnosti spravují zvláště lázeňský fond pod jejich ručením vztahujících se nemovitostí.
§ 4. Starají se o něj v tomto směru: a) aby byl tento lázeňský fond používán výhradně pro lázeňské účely; b) aby na tomto fondu byly plněny ručící závazky; c) aby se obce staraly obzvláště o udržování zařízení z těchto fondů vytvořených, dále o zřizování nových zařízení a úprav ploch v zájmu lázeňské veřejnosti. Tímto však zůstávají nedotčené stávající zvláštní úmluvy, vztahující se na udržování jednotlivých objektů.
§ 5. Starosta obce vyměřuje lázeňskou, obchodní a domovní taxu podle poplatkových tarifů, které určuje státní správa. O případných těžkostech rozhodují s konečnou platností okresní politické úřady.
§ 6. Lázeňský fond je třeba vést jasně, v obecním účtu pod příjmovou a výdajovou rubrikou, a to odděleně.
§ 7. (Podrobnosti k rozpočtu.)
§ 8. Ruší se místo lázeňského lékaře pramenů (Brunnenarzt) neboli lázeňského vrchního lékaře.
§ 9. Lázeňské obce jsou povinny určit pro zvládnutí zdravotnicko-policejních poměrů vůbec jednoho lékaře, který se nachází v místě, a učinit přiměřená opatření pro ošetření chudých lázeňských hostů.
§ 10. Státu zůstává provádění zdravotnicko-policejního vrchního dozoru nad skrze něho určenými veřejnými zdravotnickými orgány.
§ 11. Zdravotnickou zprávu podává obec prostřednictvím okresního politického úřadu.
§ 12. Obci zůstává, aby rozhodla, zda a pod jakými obměnami chce využívat porad s lázeňskými lékaři, praktikujícími v místě.
§ 13. Kurlisty jsou vydávány obcí samostatně.
§ 14. Okresní hejtman nebo jeho zástupce je oprávněn účastnit se schůzí obecního zastupitelstva, týkajících se dotyčného lázeňského fondu a přitom si kdykoliv vzít slovo.
§ 15. Zvláštní normou bude určeno, jaké bude zvláštní zastoupení oněch zájemců, kteří jako vlastníci pramenů a lázeňských zařízení byli až dosud v lázeňských komisích zastoupeni.
§ 16. Speciální část, týkající se jen Teplic-Šanova.
§ 17. Zákon vstupuje v platnost dnem vyhlášení.
§ 18. Můj ministr vnitra je zplnomocněn provedením tohoto zákona."
Revoluční rok 1848 přinesl Mariánským Lázním zásadní změny Byl zrušen poddanský poměr Mariánských Lázní ke klášteru Teplá a zanikla patrimoniální soudní pravomoc kláštera Teplá. Obec byla nyní podřízena c.k.úřadům a příslušela nově pod kraj Chebský (dosud Plzeňský) a pod okresní hejtmanství Teplá. Zvolení představitelé místa měli nyní titul "starosta". Dvakrát za sebou došlo za opata Mariana Heinla ke změnám ve správě peněžních prostředků lázeňského fondu.
V roce 1851 byla vytvořena na základě provizorního lázeňského statutu, který vydalo místodržitelství Čech, stálá lázeňská komise, která se nyní starala o všechny veřejné záležitosti, týkající se Mariánských Lázní. Bylo složena z okresního hejtmana Teplé, starosty Mariánských Lázní, zemského knížecího lékaře pramenů (Brunnenarzt) a ze zástupce kláštera Teplá. V roce 1852 byla podle výnosu místodržitelství Čech zvýšena lázeňská taxa. V roce 1859 bylo nařízeno vybírání také hudební taxy. V roce 1857 měly Mariánské Lázně 90 domů a 1291 obyvatel. V roce 1866 se staly Mariánské Lázně městem. v roce 1868 bylo postaveno městské divadlo z lázeňského fondu. Na základě nového lázeňského zákona dochází v roce 1868 k rozpuštění stálé lázeňské komise a ke zrušení funkce lékaře pramenů. Péče o lázeňské záležitosti přechází na město.
