Zřízeno c.k. okresní hejtmanství Mariánské Lázně v roce 1902

Po revoluci v roce 1848 vznikala okresní hejtmanství. Okresní sídlo bylo nejprve v Plané, pak se vyčlenilo samostatné hejtmanství v Teplé, kam Mariánské Lázně patřily. Od roku 1888 měly Mariánské Lázně samostatný soudní okres. Okresní hejtmanství Planá se skládalo ze dvou soudních okresů se sídlem v Kynžvartě a v Plané.

Iniciativa pro okresní hejtmanství Mariánské Lázně

Na jaře 1897 jednala mariánskolázeňská delegace v čele se starostou Augustem HERZIGEM (členy delegace byli Franz Gschihay, Anton Böhm a doktor Žampach) na místodržitelství v Praze. Delegace žádala otevření okresního zastupitelství v Mariánských Lázních. Místodržitel prý jim odpověděl: "Ale pánové, proč nenapíšete petici o hejtmanství?" Již při této audienci přišla řeč na připojení soudního okresu Kynžvartu a jeho odtržení od okresního hejtmanství Planá. Věci se vyvíjely poměrně rychle, v roce 1902 se několikráte jednalo v Praze o podrobnostech vyhlášení nového okresu a ve středu 1. října 1902 byla žádost, spory a jednání ukončena slavnostním vyhlášením okresního hejtmanství Mariánské Lázně.

Slavnostní vyhlášení okresu Mariánské Lázně

Všechno šlo jako na drátku. Město bylo nadšeno. V 1/2 9 hod. se konala v římsko-katolickém kostele slavnostní mše, kterou sloužil opat doktor Gilbert HELMER. Přítomni byli zástupci úřadu dosavadního okresního hejtmanství Teplá, starosta Mariánských Lázní a celá honorace města Mariánské Lázně. Z kostela se přesunuli všichni do radničního sálu a zde proběhl slavnostní akt vyhlášení okresu. Za předsednický stůl usedl zástupce místodržitele pan RAPPRICH z Chebu, okresní tepelský hejtman PËZELLEN a mariánskolázeňský starosta JUDr. Franz NÄDLER (starostou 1899-1905). Pan Rapprich pozdravil městské představitele a popřál Mariánským Lázním další úspěchy.

Prvním okresním hejtmanem byl jmenován Karl PEZELLEN, který poděkoval za důvěru a sympatie města, které mu zůstaly i po devítiletém působení ve funkci hejtmana v městě Teplá, a poděkoval za podporu kláštera Teplá. Řeč zakončil pozdravením "Glück auf !" (Zdař Bůh!").

Nakonec promluvil starosta doktor Franz NADLER o tom, že nový okresní úřad umožní odstranění dosavadních nedostatků ve správě a dojde k výraznému zlepšení. Připomenul, že to byli předchozí starostové Kroha a Herzig, kteří usilovali již před lety o vyhlášení okresního zastupitelstva v Mariánských Lázních. Uvítal prvního mariánskolázeňského okresního hejtmana Karla Pezellena, který je znám tím, že má nejen odborné znalosti, ale i touhou dát své srdce Mariánským Lázním.

Slavnostní oběd v Neptunu

V 1/2 12 hod. začal slavnostní oběd v nedalekém hotelu NEPTUN (bývalá zotavovna ROH Oradour). Oběd připravil zdejší hoteliér Hanisch ve velkolepém stylu. Zde se pak řečnilo a řečnilo, že tento den se stává mezníkem ve vývoji města a otevírá cestu za dalšími úspěchy Mariánských Lázní. Korvetní kapitán Frankl z domu FRANKL (čp.3, dům Tatra 1990 zbořeno) připomenul, že to je především zásluha kláštera Teplá, který byl zakladatelem lázní a po celou dobu jejich rozvoje zůstával a zůstává hlavním faktorem rozvoje města. A připil na zdraví přítomného převora dr.Helmera.

Převor si vzal slovo a souhlasně uvedl, že klášter sice lázně založil, ale město se pak samo postavilo na vlastní nohy a svým věhlasem dokonce zastínilo mateřskou Teplou. Doufá, že si budou obě města, Mariánské Lázně i Teplá, nadále rozumět, ale že tomu bude tak i ze strany Kynžvartu, který brzy pozná, že taková harmonie dvou proslulých lázeňských měst je logická. (V Kynžvartě ovšem v té chvíli žádná sláva nepanovala.)

Císaři byl do Vídně zaslán pozdravný telegram a odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Telegram z Vídně byl poděkováním od císařského dvora a podepsán byl místodržitel hrabě Coudenhove. Byla ustanovena mariánskolázeňská okresní úřední skupina, která měla osm členů. Je zajímavé, že mezi nimi byl tepelský okresní lékař dr.STERBERGER a dr. Rudolf von LODGMANN z Ústí nad Labem (pozdější proslulý německý politik v boji za samostatné Sudety i silně se angažující i za první republiky). Vyšlo zvláštní číslo tepelského úředního listu.

Rychlý růst nového okresu Mariánské Lázně

Rychlý vývoj nového okresu ukazují porovnání počtu obyvatel okresu Mariánské Lázně se sousedními okresy. V prvním desetiletí 20.století rostl nejrychleji počet obyvatel na soudním okrese Mariánské Lázně bezkonkurenčně. Na druhém místě ve srovnáních byl (byť vzdáleně) soudní okres Kynžvart. Tak se jenom potvrdila správnost rozhodnutí o vzniku nového mariánskolázeňského okresu.

Tempo růstu počtu obyvatel na okrese Mariánské Lázně a v okolních okresech 1900-1910

Nové okresní instituce na radnici z roku 1902

Nový významný úřad - c.k. okresní hejtmanství Mariánské Lázně - se usídlil ve II.patře radnice. C.k.okresní hejtman Karl Pezellen, mj. rytíř řádu Františka Josefa I., měl kancelář i služební byt na radnici. Úřad zprvu nebyl velký, měl jen 10 zaměstnanců. Úřední hodiny od pondělí do soboty byly: 9-12 a 13-15 hod., v neděli pro naléhavé případy od 9 do 11 hodin.

C.k. berní úřadsídlil ve stejném patře a měl 10 zaměstnanců a tři zaměstnance pro finanční dozor. Na radnici byla i c.k. hlavní celní expozitura.

Už od roku 1888 měly Mariánské Lázně c.k. okresní soud a notářství, rovněž se sídlem na radnici. Pracovalo zde 10 zaměstnanců.

Státní policie - tehdy c.k. okresní četnické velitelství Mariánské Lázně - sídlila v domě čp.147 na Hlavní třídě (tehdy Lübeck, na rohu ulic Lidické a Hlavní, sousední dům dnešního hotelu Butterfly). Zde byli pouze 4 četníci, ale odtud byla řízena síť četnických strážnic na okrese: Kynžvart, Mnichov, Tři Sekery, Sangerberg (dnes Prameny), Žitná (dnes Lazy). Četníci procházeli denně i v noci svěřený rajón, takže věděli o všem, co se tu dělo. Četnictvo mělo za úkol udržovat pořádek na okrese, zatímco v samotných Mariánských Lázních tyto úkoly zajišťovalo více než 20 strážníků.

Pošta na radnici

Na radnici měla sídlo také pošta a telegraf se třemi pobočkami (nádraží, kolonáda a na Šenově - na Hlavní třídě dům čp.278 Tannhäuser, dříve známá Mulavkova rybárna). V čele pošty stál proslulý Guido Petrides, který měl i služební byt na radnici, a řídil 54 zaměstnanců! Pošta se ovšem doručovala pětkrát denně, otevřeno měla v pracovních dnech od 7 do 21 hodin a v neděli od 8:30 do 11 hodin. Pozor! Za pracovní dny se považovaly také všechny svátky, které připadaly na všední dny, tj. na pondělí až sobotu. Nutno dodat, že svátků mělo Rakousko-Uhersko více než máme dnes.

Městské instituce na radnici po roce 1900

Městský úřad v čele se starostou nebyl velký. Měl 15 zaměstnanců, sídlil v přízemí. Starosta vykonával při funkci své vlastní povolání (všichni tehdejší starostové 1899-1915 Nadler, Dietl a Reiniger byli právníci) a úřadoval denně pouze hodinu, od 11 do 12 hodin. Zato úřední hodiny kanceláří "na městě" byly vysoké: denně (včetně soboty) 8-12 a 14-18 hod., o nedělích a svátcích dopoledne od 9 do 12 hod.

Řízení města bylo v rukou starosty a městské rady, která měla 8 radních. Dále tu bylo městské zastupitelstvo, které projednávalo, schvalovalo nebo odmítalo různé věci - od zásadních, jako bylo roční hospodaření, tzv. eliminare, až po doslova "prkotiny". Zastupitelstvo mělo 16 členů (bez radních) a 11 náhradníků. Z odstupu sta let je tvořili většinou, pro město historicky významní muži té doby; například z městských radních to byli slavný architekt Josef Schaffer, doktor Hans Turba, pozdější slavný starosta, významní podnikatelé Grimme, Rubritius, lékárník Brem, známí městští politici Habermann a Hammerschmid ze Zvonu (jeho jmenovec a majitel hotelu Weimaru byl v zastupitelstvu města),

Městské strážnictvopřevyšovalo počtem celý tehdejší městský úřad. Mělo více než 20 městských strážníků. Velitelem strážnictva byl městský radní Friedrich Metzner, který měl kancelář ve zvýšeném přízemí v tzv. pokladní (zadní) budově. Ve sklepě radnice bylo městské vězení s několika kobkami, které nebývaly prázdné! Ještě nedávno bylo možno ve sklepě vidět původní dveře vězení se sklopným okénkem pro podávání jídla vězňům.

Na radnici sídlila i Mariánskolázeňská městská spořitelna a záložna, založená již roku 1868. Tato městská instituce byla tehdy velice významná a personálně úzce propojena s vedením města. V ní seděli tři radní a tři členové zastupitelstva. Rovněž spořitelna měla otevřeno po celý týden včetně nedělí a svátků.

Ve II.patře radnice úřadoval c.k.okresní lékař Sternberger, sídlo zde měly některé spolky, v radničním sále se pořádaly koncerty a různá vystoupení, dole v parteru měl pronajat hostinec Hans Zuber (provoz hospody byl často předmětem různé kritiky), prodej květin tu měly sestry Schlesingerovy aj.

Jak vidět, radnice před sto lety byla plná úřadů a institucí, jakoby se připravovala ke startu velkého a tušeného rozvoje. Mariánské Lázně v roce 1900 měly jen 4588 obyvatel. Jejich počet trvale rostl.

Rozsah okresu Mariánské Lázně v roce 1902

Územní vymezení nového okresu vycházelo z teritoria soudního okresu, který úřadoval v Mariánských Lázních již od roku 1888. Nové okresní hejtmanství z roku 1902 mělo dva soudní okresy - Mariánské Lázně a Kynžvart.

Soudní okres Mariánské Láznětvořily obce (v závorce dnešní názvy): Mariánské Lázně, (východně:) Zádub, Závišín, Milhostov, Ovesné Kladruby, (severovýchodně:) Rájov, Raušenbach (Sítiny), Mnichov, Sangerberg (Prameny), (jižně:) Hamrníky, Úšovice, Stanoviště, Chotěnov a Skláře, Holubín, Pístov, Dolní Kramolín, Vlkovice, Martinov. V roce 1939 byl připojen Drmoul, dosud ležící v okrese Planá.

Šlo o obce s jednoznačně spádovým územím k Mariánským Lázním. Po roce 1946 došlo k přejmenování pouze dvou obcí s německými názvy (Raušenbach, Sangerberg), ostatní obce měly starší české názvy.

Soudní okres Kynžvartvznikl již v roce 1850 a patřil do roku 1902 pod c.k.okresní hejtmanství Planá. Jen s velkým odporem představitelů Kynžvartu došlo k odtržení soudního okresu od okresu Planá. K tomu bylo podáno mnoho peticí a stížností.

Soudní okres Kynžvart tvořily obce (v závorce dnešní názvy) : Lázně Kynžvart s částmi město, lázně a zámek, (jižně:) Velká Hleďsebe, Malá Hleďsebe, Šance (Valy), Klimentov, Stará Voda, Sekerské Chalupy, Maiersgrün (Vysoká), Grafengrün (Háj), Tannaweg (Jedlová), Kynžvartské Tři Sekery, Nový Metternich (dnes Krásné), Krásné, Tachovské Tři Sekery, Tachovský Šmelctál (Tachovská Huť), Nové Mohelno (zaniklé), Lohhäuser (zaniklá Slatina), (západně:) Dolní Žandov, Horní Žandov, Brtná, (severozápadně:) Amonsgrün (Úbočí), Markartov (Podlesí), Miltíkov (Milíkov), Těšov, Krottensee (Mokřina), Malá Šitboř s částmi Ždírnice a Leimbruck, (severně:) Perlsberg (Lazy), Roggensdorf (zaniklá Žitná), Schönficht (zaniklý Smrkovec).

Po roce 1946 bylo přejmenováno 9 obcí s německými názvy (Šance, Maiersgrün, Grafengrün, Tannaweg, Lohhäuser, Amonsgrün, Markartov, Perlsberg, Schönficht) a dvě obce byly názvově upraveny (Miltikov-Milíkov, Tachovský Šmelctál-Tachovská Huť).

Vývoj okresu Mariánské Lázně do roku 1960

Politický okres Mariánské Lázně přežil první světovou válku, zůstal ve stejných hranicích i v novém Československu (1918-1938). Jedinou změnou bylo v roce 1939 po připojení území k Německu k zařazení Drmoulu z okresu Planá do okresu Mariánské Lázně. Ani po skončení války zprvu nedošlo ke změnám teprve v letech 1949-1960 teritorium politického okresu rozšířilo, především o oblast Plánska. 30. června 1960 byl politický okres Mariánské Lázně zrušen a rozčleněn do nových okresů Cheb,Tachov a Karlovy Vary. Hlavní část okresu přešla pod nový okres Cheb. V odůvodnění těchto změn se uváděla nutnost Mariánských Lázní soustředit se na lázeňství a na odborářskou rekreaci. Odstraněním okresních úřadů a institucí mělo být využito uvolněných domů pro lázeňství a rekreaci, měla být zklidněna městská doprava a zlepšeno zásobování.

Město v roce 1902 netušilo, že stojí na vrcholu své slávy

Na počátku století vrcholil stavební i lázeňský rozvoj města. Dokončovaly se velkolepé přestavby Centrálních a Nových lázní, kursálu (společenský dům Casino), bylo vyřešeno zásobování vodou stavbou velké přehrady, kanalizace, rostlo využívání elektřiny, telefonu, ústředního topení, anglických záchodů, výtahů a dalších technických novinek - to vše přicházelo v rychlém tempu. Po roce 1902 se dále rozvíjelo osvětlení ulic, byla zavedena tramvajová doprava, rozšiřovaly se ulice, Swenson prováděl úpravy parků, klášter zavedl vzorový chod dojnic a moderní hygienické zpracování mléka v Hamrnickém dvoře, zlepšoval se chod městské tržnice. Vrcholil stavební rozvoj. Vedle četných přestaveb a výstavby nových hotelů se stavěl areál školy Sever, byl otevřen pravoslavný kostel, rozšířen židovský hřbitov, založen výzkumný ústav - Městský hygienický a balneologický institut.

Koncem 19.století město rozšířilo své správní území na bouřlivě se rozvíjející čtvrtě Šenov a Nádražní čtvrť, dosud patřící k obci Úšovice, a čtvrť u Lesního pramene, dosud patřící pod obec Šance (Valy) přešla pod Mariánské Lázně. Jestliže velmi rychle rostl počet obyvatel, ještě rychleji přibývalo lázeňských hostů a vůbec nejrychleji rostl počet pasantů (krátkodobých návštěvníků), také díky dalšímu železničnímu spojení Mariánských Lázní s Karlovými Vary.

Město, pod které patřil nově i soudní okres Kynžvart, mohlo hrdě hledět do budoucnosti. Dnes, při ohlédnutí sto let nazpět nutno souhlasit s oním řečníkem v hotelu Neptun, který ve svatém entusiasmu prohlásil, že 1. říjen 1902 je pro město vrcholným mezníkem jeho rozvoje. Netušil, jak velikou měl pravdu! V ten den skutečně kulminoval vývoj města a po celé dvacáté století už nedosáhl větších úspěchů.

Do roku 1914 se sice pilně stavělo, ale stavební tempo se už mírně snižovalo, s příchodem první světové války přišly i do Mariánských Lázní špatné časy, ale až po válce se ukázalo, jak hlubokou krizi způsobila první světová válka. Počty padlých mužů byly hrozivé a ztráty na životech rozšířila španělská chřipka.

Objektivně vzato - světová hospodářská krize 1932-1937, druhá světová válka, poválečné vysídlení Němců, nástup komunismu po 1948 s novým řešením lázeňství, zrušení okresu 1960, stavební stagnace v lázeňské čtvrti města v letech 1945-1990 - to vše byly otřesy, po nichž návrat k optimismu z roku 1902 už nebyl reálný. Sláva Mariánských Lázní z počátku 20.století s prudkým stavebním ruchem, se špičkovým zaváděním medicínských, sanitárních, technických, balneotechnických a dopravních novot, k čemuž logicky patřily návštěvy slavných osobností v čele s anglickým králem Eduardem VII., se stala hezkou minulostí, ale nedosažitelnou vizí.