K MEDVĚDÍMU PRAMENI
U hodin-hotel Bohemia (výchozí bod vycházek) - Tyršova ulice (1200 m) - hotel AGRICOLA (200 m) - Medvědí pramen (1250 m) - nabízená odbočka: Vlčí prameny a zpět (800 m) - nabízená odbočka: židovský hřbitov a zpět (1200 m) -Medvědí pramen - Tyršova ulice (1450 m) - restaurace JIZERA - U hodin (1200 m); celkem 5300 m (s odbočkami 1600 m + 2400m = 7300 m) Od křižovatky U hodin vyjdeme po Hlavní třídě dolů; u spořitelny odbočíme vpravo do Tyršovy ulice. Odtud zamíříme do Medvědího údolí. Z údolí lze dojít k Vlčím pramenům a zpět (nutno přejít nechráněně frekventovanou železniční trať; bez průvodce nelze doporučit) a k židovskému hřbitovu a zpět. Od židovského hřbitova lze také dojít do města po Chebské třídě (viz plánek). Z Medvědího údolí se vracíme zpět do města.
Tyršova ulice (1.) se formovala koncem 19. století. Původní jméno bylo Würfelova ulice podle inspektora pramenů Severina Würfela (1832-1915; inspektorem 1887-1912), který měl velké zásluhy o zkrášlení Mariánských Lázní. Severin Würfel byl představitelem tepelského kláštera v městě kde klášter dosud vlastnil minerální prameny, pavilóny a lázeňská zařízení - Nové lázně, Centrální lázně, kursál (společenský dům Casino), novobarokní kolonádu, promenádu, solivárnu aj. Funkce inspektora pramenů měla stejné postavení jako starosty města. Po první světové válce dostala ulice název - Jahnova ulice podle Friedricha Ludwiga Jahna (1778-1852), zakladatele německého sportovního turnerského hnutí. Název byl dán ulici v souvislosti s tělocvičnou, postavenou 1912, a hřištěm pro atletiku a míčové hry. Po roce 1945 dostala jméno Tyršova ulice podle Miroslava Tyrše (1832-1884), zakladatele Sokola a velkého propagátora českého tělovýchovného hnutí.
Dnešní aktivity kdysi stranou ležící Tyršovy ulice (1a.). Dříve bývala v poklidné Jahnově ulici pouze spořitelna a lékárna u vjezdu do ní a na konci hospoda Sorrento (dnešní Jizera - viz "13"). Česká spořitelna je v nárožním domě ALLIANCE (čp.235), který patří podle orientačního čísla k Hlavní třídě. Protější lékárna ALMA je v domě PARACELSUS (čp.243), nazvaném před rokem 1937 podle slavného středověkého lékaře Paracelsa, proslulého léčbou přírodními zdroji. Jde tedy o příhodnou souvislost, neboť v domě je dnes vedle tradiční lékárny ALMA i prodejna "Léčivé byliny" (ved.Hana Bradová). Podnikatelský rozmach v městě v posledních letech dokumentují v tomto domě - vedle uvedených - další aktivity: (1) GABRIELA, vlasové studio (G.Fraňková), (2) medicinální a klasická pedikúra, (3) kosmetický salon MARKÉTA, (4) kosmetika IRIS, (5) vlasová kosmetika VIGA, velkoobchod & maloobchod (Viktor Ondráš), (6) za domem dolů po schodech je nová restaurace TABARIN, "Restaurant Italiano" (Stanislav Šedý). --- Naproti byla zastavěna proluka mezi spořitelnou a domem Sparta (čp.388) přízemním obchodem a vznikla prodejna VANESA, nabízející bytový textil, látky, záclony, garnýže, rolety. Po pravé straně končí Tyršova ulice restaurací JIZERA (viz "13"). Naproti stojí tzv. CHALOUPKA (čp.241). Ten přízemní venkovský domeček se před válkou nazýval "Heimgarten"; po roce 1945 "Chaloupka", pohledná už jen svou miniaturou venkovského staveníčka, s malou zahrádkou. Dnes je tu miniprodejna "Dárkové zboží - Antik - Starožitný nábytek" (ved. pí Kuncová). Další aktivitou v ulici je čalounictví paní Květy Černé v domě čp.236.
Sokolovna (2.) - (597 m n.m.) patří tělovýchovné jednotě SLOVAN Mariánské Lázně. Budova byla postavena stavitelem Johannem Königem na místě veřejného prostranství, odedávna využívaného pro lidové zábavy (tzv. Volksfestplatz). Zde se konávaly poutě, veselice se stánky, s boudami, s kolotoči a houpačkami; sem přijížděly cirkusy a kočovný biograf pana Eckerta. (V roce 1910 tu Georg Eckert nedaleko odtud postavil první stálé kino v Mariánských Lázních (dnešní Slávia). Tohoto prostranství k zábavám využil zdejší tělovýchovný spolek (Turnverein Marienbad, založený 1883), jako sportoviště. Tělocvična byla slavnostně otevřena 27.října 1912 a patřila prý k nejhezčím a nejúčelnějším v Čechách. Vedle vzniklo sportovní hřiště pro atletiku a míčové hry (fotbalový stadión u Ferdinandova pramene vznikl až roku 1921). V roce 1937 byla tělocvična stavebně rozšířena do dnešní podoby. Po roce 1945 budovu i hřiště převzal Sokol Mariánské Lázně, vybavil nářadím a pokračoval v tradici sportovního využívání sokolovny. Dnes tu cvičí řada oddílů, ale v sále se konají další aktivity (jako prodejní hala aj.). V sokolovně jsou dnes v pronájmu také: krejčovství a mandlování, autoškola, dětská prodejna PINOCCHIO (dětský minishop), počítačová herna Compware Grizly, výkup a zastavárna Elektrobazar Grizly; k budově přiléhají prostory, kde je v provozu dětské studio.
Hotel Servis a další (3.). Za sokolovnou, přímo na bývalém atletickém hřišti, byla v letech 1985-1988 v akci Z (nákladem 12 miliónů Kčs) postavena ubytovna TJ Slovan čili Garni Hotel Klub s 28 lůžky ve dvou- a třílůžkových pokojích; při budově vznikla tenisová hala s umělým povrchem. v roce 2004 tu najdeme řadu změn. Stojí tu dva oddělené domy čp. 648 a 649 s nápisy "Sportovní haly" (čp.649/19B) a "TJ Slovan" (čp.648/19A). V domě "Sportovní haly" (čp.649) je tenisová hala a též sídlo podniku AMAZON TRADE a Dražební společnost H+M paní K.Hrbkové, v domě "TJ Slovan" (čp.648) je (1) Hotel Servis (Stostav - Ing.Richard Stokasa); (2) Léčebná rehabilitace a fyzioterapie, (3) Lázeňský ateliér Mariánské Lázně. Při budově čp.648 je otevřené tréninkové basketbalové hřiště. Ze sportovišť v celém areálu zbyla dvě malá otevřená volejbalová hřiště při ulici.
Modrý plavecký bazén (4.) po pravé straně Tyršovy ulice je rozlehlým areálem a vyhledávaným místem koupání. V sedmdesátých letech plánován městský sportovní areál na celé lokalitě (Agrikola, zimní stadion atd.), včetně velkého fotbalového hřiště. Plavecký bazén se stavěl dlouho; byl otevřen až roku 1990 s krytým bazénem téměř 25 m, dětským bazénem, saunou, se sprchami a malým barem. Nějaký čas fungoval, ale ukazovalo se, že stavebně byl značně nedokonalý. Byl proto v posledních deseti letech několikrát přestavován a vždy na delší dobu uzavřen. Mezitím v městě, které nemělo před 15 lety žádný bazén, nastala překvapivá nabídka menších i větších bazénů - v domě Vltava, Cristal, v sousedním Monty, v Royalu, v Agricole i v hotelu Golf. Pro mariánskolázeňskou veřejnost i hosty nabízí koupání také léčebna v Kynžvartě. Město jako spoluvlastník paveckého bazénu pociťuje ekonomické problémy s provozováním při ztrátovosti provozu.
Zimní stadión (5.) Tento areál (čp.621/21A) je obrovská krytá hala s umělou ledovou plochou a hledištěm. Původně se stavěla v letech 1976-1978 v akci Z (tehdy nákladem 10 miliónů Kčs), avšak v roce 1981 se zřítila střecha a pod ní zahynulo několik hokejistů. Po odstranění staré konstrukce byla urychleně stavěna nová krytá hala (nákladem již 20 miliónů Kčs). Počítalo se tu i s palubovkou a s využíváním kryté haly i pro tenis, košíkovou a další sporty. V zimě 1985-86 byla otevřena. Hala stadiónu pojme 1500 až 3000 diváků a je víceúčelová. Kromě hokejových utkání, krasobruslení a bruslení pro veřejnost dává hala možnosti pořádání výstav, veletrhů, koncertů, hudebních a kulturních akcí. Jsou tu tři provozní společnosti - HC Mariánské Lázně, ICE SPORT a Sport Servis. V areálu je restaurace a kavárna Zimák (ved.Ivan Toman).
Fitness centrum (6.) v bezprostřední blízkosti stadiónu má název Sport Studio Sandow (majitel dr. Luděk Nosek). Je vybaveno soláriem, saunou, posilovnami (příchod k posilovně TJ Sandow schodištěm před budovou), v ulici je šest malých parkovišť a kapacita bezvadně vybaveného fitness-centra je 100 osob.
Rehabilitační sanatorium AGRICOLA (7.) v sousedství zimního stadiónu tvoří rozsáhlý areál s hotelem (200 lůžek). Otevřen byl v roce 1988. V budově hotelu jsou restaurace, v přízemí vinárna a snackbar, v horní části sanatoria krytý bazén a sauna. K areálu patří tenisové hřiště, minigolf a pronajímána je horní samostatná zdravotnická budova areálu. --- V těchto místech stávala na samotě na kraji lesa v letech 1933-1980 Masarykova dětská léčebna k léčení chorob dýchacích cest dětí. Sloužila i během války i po válce až do doby demolice. Budova byla ve velmi dobrém stavu, včetně zahrady s velkým množstvím ovocných stromů; přesto bylo rozhodnuto o demolici a přetvoření lokality na rozlehlý sportovní areál s velkým fotbalovým stadiónem. Po odstranění léčebny probíhala v letech 1984-88 stavba Agrikoly a parkových úprav (náklady přes 50 miliónů Kč). Šestipatrové sanatorium mělo sloužit jako rehabilitační a rekreační středisko pro horníky podniku Čsl. uranový průmysl, Příbram. Byl vybudován i tenisový kurt a hřiště pro odbíjenou. Sanatoria využívaly skupiny hostů z domova i ciziny a mezi nimi často sportovní kluby. Nahoře u Tyršovy ulice byla postavena samostatná budova ZÚNZ (Závodní ústav národního zdraví) Uranových dolů. Dole vzniklo velké hotelové parkoviště, ale po krátkém provozu bylo zrušeno stejně jako někdejší velké veřejné parkoviště při Chebské třídě, na němž byla postavena v roce 1997 benzinová stanice PETRA (dnes nový majitel). Vlastníkem areálu AGRIKOLA byla donedávna společnost DIAMO s. p. Stráž pod Ralskem; stát v roce 2004 rozhodl o odprodeji do soukromých rukou. Areál odkoupil pan Dvořák, majitel luxusního hotelu Esplanade (přestavbu Esplanade provedl v krátkém čase, když předchozí majitel zastavil natrvalo nedokončené stavební práce).
Medvědí pramen (8.) (575 m n.m.) vyvěral původně z vykotlaného pařezu v Medvědím údolí a za první republiky sem chodívali domácí se džbánky rádi pro chutnou minerálku. Po druhé válce prošel pramen několika podobami. V roce 1960 tu byla vybudována široká kruhová jímka, v roce 1974 betonové odtokové koryto. Pramen měl tehdy už minimální vydatnost a už před rokem 1988 zanikl. Objevil se však nový malý pramen 150 kroků proti proudu Medvědího potoka. Když se ukázalo, že jde o vývěr stálý, byl upraven příchod k němu, postavena sympatická dřevěná stříška, vývěr uchycen v dutém kmeni průměru 50 cm, při místě postavena lavička, betonový stůl s dřevěnou deskou, mostek přes potok Lázeňští hosté nazvali nový pramen Medvídě. Původní Medvědí pramen míval 1980 mg volného CO2 v litru a teplotu +9°C. Zatímco někdejší pramen (německy nazýván Bärenquelle) měl větší obsah železa, Medvídě má sice při odtoku a v kmeni rezivé usazeniny, ale jsou barvy světle okrové, kterou se liší od tmavě hnědých usazenin u běžných železitých kyselek. Přestože je vývěr výše než hladina potoka, pramen se mísí a ředí prostou vodou. Vody potoka vymlely více než metr hluboké koryto v lese, ale ani při dalším zkoumání vzhůru po potoce nebyly nalezeny stopy jiných vývěrů.
Medvědí údolí (9.) je upravené zákoutí, které si zaslouží zastavení. V údolí zaniklého Medvědího pramene si lze odpočinout na sluníčku na jedné z osmi dřevěných laviček či za deště v šestibokém dřevěném altánu ve svahu, kam vedou jednoduchá schodiště. Proti altánu je místo pro ohniště a táborák. Při poslední návštěvě v listopadu 2004 byl rozvodněn Medvědí potok natolik, že se nám hodil bytelný, solidní můstek. Informační tabule Phare je při cestě k židovskému hřbitovu a do Hleďsebi. Celý terén na vycházkové cestě číslo 1. je poměrně hustě osázen rozcestníky a dřevěnými lavičkami tak, že si turista může zvolit některou z četných lesních cest a vydat se podle rozcestníků zvoleným směrem k cíli. Socha medvěda z roku 1963 je dílo mariánskolázeňského sochaře Vítězslava Eibla, který vytvořil četná sochařská díla v parcích. Údolí je osazeno modřínem, klečí, vejmutovkou, bukem i břízou na pozadí staršího smrkového porostu. Tomuto kdysi nepřístupnému koutu se říkalo Medvědí doupata (Bärenlohen) a lidé se mu vyhýbali. Zde prý medvědi skutečně žili. Poslední medvěd byl zastřelen na kynžvartském panství roku 1697. - Jiný středověký pomístní název se týká dole ležících lučin, kde se Medvědí potok vlévá do Kosího potoka jako jeho levostranný přítok - jde o Pístovské louky (Pistauer Wiesen) které patřily pístovskému faráři. Až sem se táhla farnost Pístov, jejíž hranicí (jakož i hranicí panství Teplá) byl Kosí potok. .Odtud se lze vydat k židovskému hřbitovu nebo k Vlčím pramenům.
Židovský hřbitov (10.) byl založen v roce 1875 u nové železniční trati do Chebu. Bývalo to poklidné místo, skryté v lese, později přistaven domek pro hřbitovního správce. Na hřbitově je hrob Prof. Theodora Lessinga z Hannoveru, zákeřně zavražděného v srpnu 1933 najatými vrahy z Německa ve vile Edelweiss v Třebízského ulici. Tato vražda, motivovaná politicky, vyvolala zděšení mezi hosty i občanstvem a ovlivnila negativně předválečnou konjunkturu těchto lázní. Stupňující se protičeské i protižidovské provokace odlákaly mnoho hostů. Politický tlak vyvrcholil v říjnu 1938 zabráním pohraničí ČSR Německem. Nedlouho potom, o tzv. Křišťálové noci, 9. listopadu 1938, byla vypálena synagóga na Hlavní třídě a běsnění se přeneslo i na tento hřbitov. Došlo k rozvalení náhrobků a také k zneuctění Lessingova hrobu. Po roce 1945 byl hřbitov znovu pietně upraven a převezeny sem i židovské náhrobky z opuštěných hřbitovů na Tachovsku. Na hřbitově se ještě pohřbívá a jsou zde také hroby obyvatel bývalého židovského starobince, který byl po válce v domě Krym. V širokém okolí Mariánských Lázní jsou staré opuštěné židovské hřbitovy, z nichž nově upraveny jsou dva hřbitovy v Chodové Plané, židovský hřbitov na Panském vrchu v Drmoulu; avšak zanikající hřbitovy na odlehlých místech v Úbočí, v Malé Šitboři, u Poutnova, u bývalé Krásné Lípy ve Slavkovském Lese, v Arnoltově nenajdou bez přispění nadšenců záchranu - tak jako za nacismu zmizely židovské hřbitovy v Kynžvartě a v Bečově. Od židovského hřbitova je možné se vrátit do města po silniční, která ústí na Chebskou třídu. Po chodníku lze dojít k supermarketu Lídl a dále na Chebskou křižovatku do města.
Železniční trať Plzeň-Cheb (11.) běží západně za hřbitovní zdí a doprava na trati byla zahájena v roce 1872. Od té doby po ní projelo přes 3 milióny vlaků! Původní dráha Františka Josefa I. vedla z Vídně přes Budějovice a Plzeň do Chebu. Projížděly tudy rychlíky do Paříže a Mariánské Lázně bývaly křižovatkou pařížských rychlíků v obou směrech. Od svého vzniku zůstávají hlavní rychlíkovou zastávkou. V minulosti jezdily přímé rychlíky na trase Berlín-Mariánské Lázně aj. Od roku 1900 se nesčíslněkrát projektovalo zdvojkolejnění tratě. Tuto investici měla uspořit automatizace řízení železniční trati Plzeň-Cheb, provedená v letech 1968-1969.
Vlčí prameny (12.) (560 m n.m.) vyvěrají 600 metrů severozápadně od Medvědího údolí. Cestička k nim vede od Medvědího pramene lesem, ale přes frekventovanou železniční trať bez označeného přechodu. Bez průvodce nelze výpravu k Vlčím pramenům doporučit. Před 30 lety byly Vlčí prameny vyčištěny a letní vycházka k nim byla spojena s ochutnávkou a popíjením tohoto přírodního nápoje. Dnes jsou vývěry skryty v bažinatém terénu na levém břehu Rašeliništního potoka nedaleko železničního viaduktu. Rašeliništní potok sem přitéká od Balbínova rašeliniště a potoční voda bezpochyby tyto kyselky dosycuje. První Vlčí pramen byl jímán v dutém kmeni o průměru 80 cm, druhý o 6 metrů níže od něho po proudu ve studánce 70x60 cm. Teplota obou pramenů byla +9°C, obsah volného CO2 2200 mg v litru (DOVOLILl 1959). I přes mísení se s potoční vodou byl obsah oxidu uhličitého obdivuhodně vysoký. - Podle německých pamětníků zde prý za třicetileté války do zdejší bažiny zapadlo a zahynulo koňské spřežení. Proto mu říkají Koňská kyselka (Pferdsäuerling). Kupodivu se tatáž pověst vyprávěla o kyselce v Chotěnově. Dnešní název "Vlčí" připomíná nebezpečné vlky, kteří tu kdysi žili v odlehlých místech v lesích. Poslední vlk byl zastřelen počátkem 18.století u Podhorního mlýna. Odtud se vracíme k Medvědímu prameni na značené cesty a zpět do Tyršovy ulice.
Restaurace JIZERA (13.) na okraji Tyršovy ulice (čp.414) nabízí posezení po vycházce - rybí speciality a dobré pivo (ved.Šárka Štanclová). Hostinec má svou tradici - už před válkou tu býval výletní hostinec Sorrento v časech, kdy se tu ještě rozkládal ve stráni - směrem k blízkému lesu - upravený park. A před ním ono oblíbené místo houpaček, kočovného biografu a cirkusů, již uváděný "Volkfestplatz".
