Goethe a Kazimira Wolowská
Kurlisty z roku 1823 zachycují vzácnou návštěvu slavné polské klavíristky a její sestry . Uvádějí
670."Paní Maria SZYMANOWSKA, první fortepianistka Jejího majestátu carevny z Ruska, s bratrem ( příjezd 9.8. 1823) - Klingerův hostinec
671. "Pan Karl WOLOWSKI a Kazimíra z Varšavy (příjezd 9.8. 1823) - Klingerův hostinec
Bylo to v roce 1823, v němž prožíval Goethe mimořádné období svého života. V Mariánských Lázních se setkal s oběma sestrami Marií a Kazimírou. Skvělá klavíristka za carského dvora Marie Szymanowská (1795-1831) velice ovlivnila Goetha svou hudbou v jeho těžkých chvílích v srpnu 1823 a dojala ho k slzám. Stejně tak byl Goethe okouzlen mimořádným zjevem její krásné sestry Kazimíry Wolowské.
V roce 1932 se vrátil ve své studii o pobytu Johanna Wolfganga Goetha v Mariánských Lázních doktor Emil WACHTEL. Podrobně popsal také vztah Goetha k obou sestrám. Především je zachován list alba, který Goethe tehdy věnoval sestře slavné klavíristky - Kazimíře Wolowské.
List se týká zajímavé historky, která však není srozumitelná bez bližšího vysvětlení.
Goethův list totiž navazuje na jiné věnování, které zapsal hrabě Theodor ROSTOPCHIN krásné mladé Polce čtyři týdny předtím v Karlových Varech do jejího alba. Tento ruský aristokrat, jedna z nejoriginálnějších, nejuhlazenějších a nejvtipnějších hlav svého světa, byl v létě 1823 centrem vybrané lázeňské společnosti, k níž patřily i dvě varšavské dámy. Krásná, sympatická, přívětivá paní Maria Szymanowská, mistryně hry na klavír a její neméně rozkošná sestra Kazimíra Wolowská.
Celá historka se odehrála právě v oněch dnech, kdy slečna KAZIMÍRA, jak již několikrát předtím, byla postižena nepříjemnou, ale jinak bezvýznamnou bolestí, která ji - snad v důsledku nějakého neprozřetelného vyjádření ve společnosti před ní - uvedla do velkého strachu a začala věřit tomu, že musí již brzy zemřít.
Hrabě ROSTOPCHIN byl však přesvědčen o bezdůvodnosti takovýchto obav a nadto tehdy ve znamenité dobré náladě, napsal jí stejně tak humornou jako duchaplnou "poslední vůli" do alba, ve kterém ona odkazuje "své vysoce přívětivé vlastnosti a přednosti jednotlivě na různé osoby".
Francouzský originál tohoto testamentu je nesmírně vtipný a humorný a jakýkoliv překlad by ho obsahově jen poškodil. Proto se uváděl v originále:
"Testament
| Les premieres et les dernieres volentes d'une jeune personne a qui on a persuadé qu'elle allait mourir: 1. Etant réduite a l'extrémité par trop de santé et sentant approcher Madame la mort de mon lit, ou je dors transquillement, je dicte mes volontés, en nommant pour exécuteur dans ce monde Mr.Rossini et dans l'autre Mr.Mendel. 2. Je légue mon esprit a la premiere jeune personne qui le perdra. 3. Mon ame aux égoistes, 4. Mon coeur aux riches. 5. Mon amitié pour ma soeur a ses enfants. 6. Mes yeux aux jeunes personnes que l'on ne remarque pas. 7. Mes dents aux femmes laides a faier peur. 8. Mon teint aux Albinos. 9. Ma tournure aux orphelines. 10. Mon regard aux meres malheureuses qui sollicitent des graces pour leurs enfans. 11. La cruche dans laquelle je prenais les eaux a CARLSBAD, au premier roi qui y viendra. Je signe mon nom pour la derniere fois Casimire Wolowska. Je certifie pour conforme Theodore Cte Rostopchin Le 14 Juillet 1823. Au Cap de bonne Espérance." Na zadní straně závěti byl nadto ještě francouzský epitaf, který měla mít Kazimíra na náhrobku: "Zde leží ona, jediný obraz dokonalosti/ Ona, jejíž půvab zdobil naše dny,/ Venuše rozbila jen formu. Neboť ona/ je nám ještě dražší, od té doby, co smrt odvrátila." |
Kazimíra tedy žila a těšila se brzy zase nejlepšímu zdraví. Dne 8. srpna 1823 cestovaly se sestrou do Mariánských Lázní, kde se jim dostalo cti, a mohly být představeny Johannu Wolfgangu Goethovi. Leželo nasnadě, že slečna Kazimíra Wolowská nyní požádala od tohoto básníka , aby napsal do alba několik řádek, což bylo přání, kterému Goethe rád vyšel vstříc. Přitom si přečetl žertovný testament s patrným potěšením. V podařeném žertování hraběte Rostopchina Goethe rozkošně pokračoval verši tohoto smyslu:
"Slečně Kazimíře Wolowské.
"Tvůj testament rozvádí půvabné dary / kterými Tě příroda tak mateřsky naplnila / odkaz za odkazem je věnován / a spokojeně aby měl každý část / přece když ses snažila učinit šťastného / tak by měl být ten, kterému jsi sebe celou odkázala. / Mariánské Lázně 18.srpna 1823."
S upřímným poděkováním přijala mladá dáma Goethovo věnování, ale s lítosti musela dodat, že neumí německy a že jistě té krásné Goethově básni neporozuměla. Goethe se zasmál tomuto prostosrdečnému doznání a slíbil jí také francouzský překlad. "C´est une exception unique en votre faveur!" podotknul po zprávě od Kazimířiny sestry a ještě týž den potěšil Wolowskou svou nečekanou horlivostí, s níž vlastnoručně připravil překlad své básně, kterou zveršoval ve francouzštině:
A také následující verše básníka se vztahují na vtipný testament, který byl adresován "An Casimira Wolowska, Marienbad August 1823". A jejich smysl?
"Že v darech naší země / se spokojíme s jejich rozdělením, / to zpívá mnohá nová i stará píseň. / Než kdyby to byly něžné dary lásky / o které bychom se měli s kým dělit / A to je velký rozdíl."
Pobyt obou sester připadl právě do času, kdy Goethův vztah k Ulrice Levetzowové vrcholil. Právě den předtím, 17. srpna 1823 Ulrika náhle opustila Mariánské Lázně a odebrala se s rodinou do Karlových Varů. Proto byl Goethe rozrušen tímto nečekaným odloučením od děvčete víc, než bylo patrné. Společnost obou Polek znamenala pro Goetha značné uklidnění. VIZ TÉŽ "SZYMANOWSKÁ"!
Pramen:
WACHTEL Emil Dr.: "Goethe und die polnische Schwestern" Aus Goethes Marienbader Tagen, Verlag J.J.Weber Leipzig, 1932, S. 73-77
KOLOMINSKÝ Jiří" "Hudební život a slavní hudebníci v Mariánských Lázních " Mariánské Lázně, prameny, dějiny,lidé - ke 150.výročí založení uspořádala Alena Vrbová,, Krajské nakladatelství Karlovy Vary 1958, S. 199-220
