Litvinov častým hostem
Sovětský ministr zahraničí čili komisař zahraničních věcí Maxim Maximovič LITVINOV (1876-1951) jezdíval do Mariánských Lázní ve dvacátých a třicátých letech. Bydlíval v hotelu LESNÍ MLÝN a byl tu neustále středem novinářů jako "rudý exot".
Maxim Litvinov patřil k nejznámějším sovětským diplomatům. Narodil se v Bialystoku a od mládí byl zapojen do revolučního hnutí. V roce 1898 se stal členem sociálně demokratické strany, brzy pak členem jejího bolševického křídla (1903), byl vězněn a žil pak v západní Evropě. V roce 1908 byl vyhoštěn z Francie a odjel do Londýna. Zde se věnoval publicistice a oženil se s Angličankou. Po říjnové revoluci byl jmenován sovětským zástupcem ve Velké Britanii, ale roku 1918 byl vyhoštěn. Po návratu do Ruska byl zprvu členem kolegia komisariátu zahraničních věcí Ruska, 1921 krátce působil v Estonsku a vrací se na ministerstvo jako náměstek komisaře (ministra) zahraničí. Od roku 1926 fakticky řídí zahraniční politiku SSSR. V letech 1934-1941 se stal kandidátem ÚV VKS(b), a v roce 1930 nahradil Čičerina ve funkci komisaře. V letech 1930-1939 byl komisařem (ministrem) zahraničních věcí a pokoušel se o zlepšení vztahů se Západem, podporoval v letech 1934-1938 Společnost národů, v roce 1935 iniciátorem smlouvy SSSR-Francie.
V květnu 1939 po podepsané dohodě s nacistickým Německem Stalin odstavil Litvinova a nahradil ho exponentem útočné agresivní zahraniční politiky SSSR Molotovem. V letech 1941-1943 byl Litvinov velvyslancem SSSR v USA a v letech 1943-1946 je znovu na ministerstvu jako náměstek komisaře zahraničních věcí. V letech 1934-1941 byl členem ÚV KSSS.
Interview redaktora Bohemie s Litvinovem
Novinář Hans SINGULE, redaktor novin Bohemia Praha uveřejnil v roce 1925 článek o Litvinovovi, který charakterizuje dobu i osobnost Litvinova:
"Nejde o žádný pompézní hotel se službou u dveří a vrátným, ale o solidní občanský dům. Na velké tabuli u vchodu je mezi dvaceti jmény též "Maxim Litvinov, státní sekretář s manželkou, Moskva". O 11 hodině jsem předal navštívenku, ale nebyli ještě vzhůru. Odpoledne přijdu znovu. Moje naděje na osobní poznání geniálního diplomata byla podle vedle ubytovaného souseda, známého zástupce Německa, kterého jsem natrefil, téměř nulová.
Než jsem vstoupil do domu, vidím muže s vizáží rady zemského soudu, počínajícího padesátníka s prošedlými skráněmi. Seděl na lavičce před domem. Při přiblížení zvedá oči od časopisu a doprovází mne pohledy. To je LITVINOV - nechává se ozařovat sporými paprsky mezi bouřkovými mraky. Naproti - na druhé straně ulice - ve stínu sedí jeho manželka, černovlasá, tmavooká Angličanka se štíhlou postavou a mužským zjevem. Je ponořena do četby knihy.
LITVINOV mne zve na lavičku, a dobrou němčinu utvrzuje dojem osudního rady. Odkládá Daily Mail, který četl, sundává skřipec a prohlašuje přátelsky, že nepřipustí hovor o politických otázkách. Je zde na léčení a v Moskvě dal pokyn, aby mu do lázní nezasílali žádné politické materiály. Lehké onemocnění srdce je důvodem, proč letos potřetí vyhledal Mariánské Lázně. Zde se mu líbí, avšak se zdejší elegancí se svým oděvem neztotožňuje. Skoupě vyměřený čas zotavení spotřebovává na pití vod a koupele, což je zdejší zvyklost. V dřívějších dobách často podnikal výlety, ale letošní deštivé počasí to neumožňuje.
O to pilněji čte časopisy, denně též BOHEMII, kde ho zajímají parlamentní debaty a vnitropolitická situace. Je dobře obeznámen se zdejším vývojem a přes úvodní varování přechází řeč do politiky, což mému společníkovi čiší z nosu. Zvláštní zájem má Litvinov o jednotlivé české osobnosti, které hrály před časem větší roli. Zdá se, že bez politiky to nejde, jako kočka nemůže být bez myší.
Opakované hřmění a počínající déšť přinutil nás ukončit rozhovor. Brzy jeho čas zotavení skončí a Litinov se vrátí do Moskvy.
"Ano," říká na závěr, "pro nás není osmihodinová pracovní doba a žádná pracovní ochrana, náš pracovní čas je od rána do večera."
Dvouhodinové rozhovory Beneše a Litvinova v Mariánských Lázních
V roce 1934 došlo k jednání ministrů zahraničí Maxima Litvinova a Edvarda Beneše. Zápis o tom uvádí:
"Praha 6.září 1934. Jak bylo včera úředně oznámeno, sešel se v Mariánských Lázních ministr zahraničí Maxim Litvinov s ministrem dr.Edvardem Benešem. Účelem setkání výměna názorů na všeobecnou politickou situaci v souvislosti s "východním paktem" a na předcházející diskuse v Ženevě. Rozhovory státníků se soustředily, jak se proslýchá, na "východní pakt" a na otázku přistoupení Polska a Německa k takového smlouvě. Ministři konstatovali shodu svých názorů, i v detailech jednání.
Základem rozhovorů bylo očekávání, že na německé a zvláště na polské straně zvítězí pozitivní postoj. Hovořilo se i o možnosti odmítnutí, aniž by však bylo zaujato v tomto případě pevné stanovisko dalšího postupu ostatních států "východního paktu". Druhý bod porad tvořily rozhovory o přijetí Sovětského svazu do Společnosti národů. Doktor Beneš informoval sovětského ministra o jemu známém postoji velmocí. 
Konference obou státníků se udržovala v tajnosti, takže teprve na pokyn československého ministra byla vydána o mariánskolázeňské konferenci 5.září 1934 úřední zpráva. Stejně utajený byl dosud i pobyt sovětského ministra zahraničí v Mariánských Lázních. Konference se konala v pondělí v poledních hodinách v hotelu PRAHA a soudě podle čekajícího auta našeho diplomata před hotelem, trvala dvě hodiny. Doktor Beneš se vrátil v pondělí odpoledne do Prahy a včera odjel v doprovodu legačního rady doktora Kučery do Ženevy.
Jak jsme se dověděli, opustil ruský ministr včera Mariánské Lázně, kde se zdržoval inkognito čtyři neděle i se svou manželkou. O Mariánských Lázních a jejich krásách se vyslovil nadšeně, jakož i o jejich nádherném okolí."
Litvinov v roce 1937 opět v Mariánských Lázních
Ještě v roce 1937 se tu nacházel Maxim Maximovič LITVINOV a byl tu spolu s jiným sovětským diplomatem V.P.POTĚMKINEM (ani ruský křižník ani Potěmkinovy vesnice), který právě končil ve funkci komisaře osvěty. Kromě nich se tu ve stejné době léčil tehdejší známý umělec Moskevského Uměleckého divadla I.M.MOSKVIN (na kresbě) .
