Vladimír Páral a Velké Líbezníce

Spisovatel, prozaik, autor novel a románů, které kritizují prázdné životní stereotypy a maloměšťácké konzumní ideály, v poslední době také autor science fiction, chemik, redaktor Severočeského nakladatelství, od roku 1995 žije v Mariánských Lázních. Své Mariánské Lázně s oblibou nazývá "Velké Líbeznice".

Narodil se 10. 8. 1932 v Praze. Dětství prožil v Brně, kde vystudoval reálné gymnázium; poté absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích a stal se inženýrem chemie. Několik let pracoval jako vývojový technolog v Liberci, později jako výzkumný pracovník v útvaru vědeckotechnických a ekonomických informací v Ústí nad Labem. Od roku 1972 působil v redakci Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem a od roku 1979 je spisovatelem z povolání. Do literatury vstoupil pod pseudonymem Jan Laban.

Z jeho děl jsou známy především romány "Milenci a vrazi", "Mladý muž a bílá velryba" (viz níže obsah knihy), "Profesionální žena", "Generální zázrak", "Pokušení AAZ", "Kniha rozkoší, smíchu a radosti", "Země žen", "Romeo a Julie 2300" a "Playgirl I, II.". Dále píše novely jako Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice a Katapult, a povídky Radost až do rána, Dekameron 2000 aneb lásky v Praze, Hodiny lásky v Mariánských Lázních (viz níže celou tuto povídku, uveřejněnou zde se svolením autora).

Od prvních próz ze šedesátých let patří k nejoblíbenějším domácím autorům (Veletrh splněných přání, Milenci a vrazi aj.), neméně úspěšně jsou jeho prózy ze sedmdesátých let (Mladý muž a bílá velryba, Muka obraznosti aj.). V osmdesátých letech se pouští do oblasti scifi (Válka s mnohozvířetem, Země žen aj.). V knihách z devadesátých let (Kniha rozkoší, smíchu a radosti, Playgirl) se dostala ke slovu do té doby cenzurou potlačovaná sexuální témata.
 

Pramen: "Spisovatel Vladimír Páral píše z lázní"- MF DNES z 13.září 2001

Mladý muž a bílá velryba

OBSAH. Dílo vypráví o tehdejší společnosti. Jedním z hlavních hrdinů je socialistický maloměšťák s konzumním postojem k životu. Autor odsuzuje kariérismus, chladné kalkulování, odklon od skutečných lidských hodnot. Do popředí staví mladého, aktivního a průbojného hrdinu, který touží po lásce a chce vyniknout v práci - snaží se ulovit svoji „bílou velrybu“. Mladý nadějný chemik, přesycený vědeckým světem, dobrovolně odchází ze svého pražského působiště do ústraní. Pracuje v Ústí nad Labem v chemické továrně, ale pouze na podřadnějších pracích. Žije ve vybudovaném stereotypu - ráno ke snídani jogurt, čaj,..., pak půl hodiny jóga atd. Odříká se i žen. Při jedné cestě do Prahy zjistí, že jeho bývalá milenka Edita Benningerová pracuje na jakémsi chemickém projektu, který by jí měl vynést lepší místo ve vědeckém ústavu, a že od něho očekává pomoc. Edita se snaží obnovit dřívější vztah, ale Viktor zůstává lhostejný. Přesto jí po jejím příjezdu do ústecké chemičky pomáhá zvládnout poloprovozní zkoušky. Výsledky však nejsou uspokojivé. Celému projektu hrozí krach. Do této situace zasahuje Břéťa Laboutka, aktivní mladý muž, jenž chce dosáhnout stále něčeho většího, touží prosadit se. Bydlí spolu s inženýrem Viktorem Pancem. Zná Editu z jeho vyprávění, začne jí obdivovat. Zamiluje se a ze všech sil se snaží najít nejlepší řešení jejích pokusů. Edita Břéťovy city opětuje, jsou spolu šťastni. Břéťa pilně pracuje a nakonec se mu podaří objevit rozpouštědlo, které by bylo řešením při výrobě oné chemické látky. Při jedné noční směně však podlehne otravě unikajícími otravnými plyny. Páral staví do protikladu postavu Viktora, který ve svých čtyřiceti letech naprosto rezignuje ne život, je cynický, nedokáže se pro nic nadchnout, k postavě Břéti Laboutky, jenž srší životní optimismem a má chuť poprat se všemi problémy. Zemřel ale ukázal cestu jiným.

Hodiny lásky v Mariánských Lázních

(Z knihy vybraných povídek českých spisovatelů.)

Po masáži v suterénu lázeňského hotelu Splendid Emil Sochr (52 let a 11 miliónů ve společné firmě s Ludvíkem) se dal lehce zbičovat skotským střikem, jenž mu napřed vzal a pak vrátil dech. Plus stopadesát procent lesního kyslíku, uchechtl se, v bílém županu vyjel do svého skvělého apartmá číslo 5 (5200 Kč pro 2 osoby za noc) a ve skvělém rozmaru vyšel do lázeňského parku. Mají tu jezírko, vodopádek, kytky, bílý lavičky, kočáry tažený koňma. No bodejť, za ty prachy. Na Hlavní třídě zbyla z loňska cedule COUNTDOWN TO THE MILLENIUM 2000. Odečítat vloni ty dny k nule bylo jednoduchý. Co ale bude dál ? No, copak asi.

Emil vystoupal úzkou uličkou k penzionu MARYŠA a ve druhém patře pětkrát krátce, jak smluveno, zaklepal na dveře číslo 214 (550 Kč pro dvě osoby za noc). Otevřela mu smetanová rusovláska Linda (21 let a žádné zaměstnání ani úspory, dojíždí sem z Plzně), už jen v černých krajkových kalhotkách (od Emila). V úzkém pokojíčku s oknem do dvora právě jen dvojlůžko a za dveřmi sprchový kout. Všechno, co je tady potřeba.

"Kočičko" řekl Emil a položil dívce dlaně na ňadra.
"Kocourku," řekla Linda.
V tom se rozezněl Emilův mobil.
"Neber to" řekla.
"Ale to přece nejde", řekl.
"Vyjeli jsme s Ludvíkem už dnes a zrovna projíždíme Plzeň", telefonovala Emilova choť Katrin.
"Měli jste přijet až pozítří", řekl Emil s pokerovým obličejem.
"Nemáš radost? Tak aspoň dělej, že máš," řekla Kateřin a zaklapla.
"A je to v háji," řekl Emil Lindě.
"A to mám jet zas zpátky do Plzně?"
"Je mi to fakticky líto, kočičko."
"A samozřejmě ti nesmím ani zavolat."
"Je mi to fakticky líto, kočičko."
 

Letitý stříbrošedý jaguár z Prahy řízený a vlastněný Ludvíkem zamířil líbeznými lukami a lesy k Mariánským Lázním.
"Emil není schopen už ani předstírat, že mě rád vidí," řekla Katrin Sochrová (49 let a nezřízená chuť na docela všecko). "Emil je už totálně nemožném. Vybitá baterka."
"A mně pořád vypráví, jaký je v posteli atlet," řekl Ludvík (67 let a 11 miliónů ve společné firmě s Emilem, dalších 22 jen tak volně v bance)."A jaký já jsem proti němu impotent."
"Emil je trapnej, on už není schopen ani … No prostě vůbec nic."
"No aspoň snad občas trochu něžnosti, ne ? "
"Ne. A já ji šíleně miluju! A taky potřebuju."
"Něžnost může být lepší než sex."
"Určitě.V Mariánkách mám svého maséra, který si mě nakonec vždycky posadí proti sobě na židli a dělá mě zepředu. Má úžasně něžný ruce, je to jak čtvrthodinka lásky … A nechce ode mě peníze."
"Tos mi už vyprávěla. A já se mu nedivím."
"Dneska ho bohužel už nestihnu."
Jaguár zaparkoval před čtyřhvězdičkovým lázeňským hotelem Splendid a Ludvík se ubytoval v apartmá číslo 4.
"Tak mě tady máš", řekla v sousedním čísle 5 Katrin Emilovi a šla se osprchovat. Z koupelny se vrátila do pokoje nahá.
"Co starej Ludvík ?" uchechtl se Emil. "To tedy žasnu, že dědula vydržel celou cestu u volantu a neskapal."
"Ludvík jezdí výborně. Tak jemně a je džentlmen, ne jak ty", řekla mu Katrin. "A má imaginaci."
"Já zas imidž. A Ludvík je starej impotent. Suší 22 miliónů v bance na mizerný 4 a půl procenta a přitom by mohl mít třikrát tolik, kdyby je rozjel se mnou, kdybychom se pustili do zdravotní keramiky - "
"To jsou klozety, že. Ty pořád nemůžeš pochopit, že Ludvíkovi se prostě líbí žít si pohodlně jako rentiér."
"Dyť to přece pořád říkám. Impotent!"
Nahá Katrin se zálibně prohlížela ve vysokém zrcadle a přejela si dlaněmi od třísel až po ňadra. Pořád ještě vypadám dobře. Ach, to děsivé ještě - "Dnes už nestihnu maséra."
"To je pořád ten, kterej si tě posadí na židli, dělá tě zepředu a nechce žádný peníze, ale ty mu dáváš pětistovku ?"
"Na večeři je ještě brzo. Co budeme dělat ?"
"No copak asi ! Půjdem ti zas kupovat dáreček."
 

Absolvent několika semestrů, několika fakult, toho času nezaměstnaný fotograf, černovlasý Šarlík (25 let a žádný byt, ani auto a dluhy 75 tisíc) si před zrcátkem WC zápalkou vyškrábal z mezer mezi zuby zbytky bramboráku, napil se z kohoutku, navlhčeným toaletním papírem si osvěžil obličej a vrátil se na kolonádu. Sezóna je už v půli a pořád nic
"Snímeček, prosím ?" usmál se Šarlík na dámu v hysterickém klobouku. "Zaberu vás tak, aby váš nádherný klobouk byl dominantou kolonády …" - Zase nic. Tamti Němci z autobusu holá beznaděj. Ale kdyby se tahle Ruska do mně zaláskovala, tak za to zlato jen na jejím krku bych měl ojetej VW. "Kartinku, požalujsta ? Já sdělám prekrásno a vy budětě dominanta kurorta …" - Nic. No, ale tento senior v bílém je těžkej kalibr, boty za 4 tisíce a on má asi pravý rolexky! - "Odpusťte, pane, že se osměluji vás vyrušit, ale jen na minutku. Studuji totiž zdejší pobyty básníka Goethe a vy vypadáte skoro přesně jako on! Kdybyste dovolil snímek pro moji chystanou studii, která vyjde tiskem …"
"Nemám zájem, " řekl Ludvík v bílém obleku.
"O nic na světě ? … Víte, já vášnivě četl Goetha - "
"Já taky."
"Ale to je přece skvělé! Genius loci - jistě chápete, a já vás teď v úžasném záblesku vidím jako našeho společného Johanna Wolfganga, který tenkrát právě zde potkal svoji Ulriku …"
"Zbylo mu jen trápení,"
"Protože chtěl všechno. Ale kdyby jeho dnešní následovník byl věčnější a chtěl třeba jen … hodinu lásky …"
"Prostituce je mi odporná."
"Stejně jako mně! Já opravdu studuji Goetha a ve zdejším lázeňském stylu provozuji takovou malou snovou hru. Vyberte si jakoukoliv ženu a já vám ji přivedu k hodině lásky."
"To opravdu umíte ? A jak to děláte ?"
"Tady na kolonádě to nejde. Musíme začít večer při tanci."
"Než abych musel tančit, dám se raději kastrovat."
"To by bylo škoda, ne ? Já s ní budu tančit za vás a pak vám ji už opracovanou přivedu rovnou do auta."
 

V nádherné a slavné vile LIL pobýval císař rakouský, král anglický, doktor Edvard Beneš atd. Pražská trojka seděla u ruletového stolu. Katrin rychle prohrála 2 tisíce, Emil jí víc už nedal a tak se okázale nudila.
"Když červená padla dvakrát po sobě, nesázel bych zase znovu na červenou," řekl Ludvík Emilovi.
"To seš celej ty, Ludvíku, pořád jen mrzácky při zemi. Ale štěstí přeje odvážnejm. Impotentům né a nepřeje!" řekl mu Emil, hrábl po žetonech a zapomněl na svůj poker face. Do herny vcházela jeho rusovlasá Linda.
Po překaženém milostném setkání s Emilem v penziónu MARYŠA se dívka Linda zaťala. Nechtělo se jí utíkat na vlak zpátky do Plzně a dívat se na televizi s babičkou. Emil mi slibuje sňatek a já mu nesmím ani pípnout na mobil - tak ať konečně vidí, že já se nemusím zbaběle schovávat! A že místo něho můžu mít deset mužských! A mladých!
Ludvík zlehka přešel od rulety do arkýře, kde čekal černovlasý Šarlík.
"Tak už jste si vybral svoji Ulriku?" usmál se mladý naháněč žen z kolonády.
"Tamtu bez rukávů," Ludvík ukázal bradou na Katrin Sochrovou.
"Přivedu vám ji až do auta. U jeho dvířek dostanu tisíc, ona nic."
Emil se již zas pokerově tvářil, že rusovlásku Lindu ani trochu nevidí a složitě rozséval své žetony po hracím sukně. Katrin potěšeně přijala vyzvání černovlasého mladíka k tanci.
"Říkejte mi Šarlík, prosím," usmíval se na ni v něžně pevném sevření. "Smím se zeptat, jak se vám zde líbí, madame ?"
"Říkejte mi Katrin, já to tady šíleně miluju !" Katrininy oči se vlhce třpytily. Šarlík je tak romantický! Umí tančit, a umí držet ženu …
"Toto město je Mekka zamilovaných …" šeptal jí.
"Ach, být zamilovaná … Ten vztah já prostě zbožňuju … "
Šlo jim to zdejší lázeňskou rychlostí. Katrin se cítila již celá vlhká, cítila se skvěle.
"Zastavit čas aspoň na hodinu …" šeptal ji rty necelé dva centimetry od jejího zrudlého ucha.
"Hodinu lásky …"
"Jsem tady s manželem ale zítra - "
"Zítra je nikdy. Pojďte - "
Chytil ji za ruku a rychle sváděl po schodišti dolů. Rozříjená se nebránila. Nechtěla se bránit.
"Já teď musím zmizet", šeptal jí Šarlík horečně ve tmě parkoviště.
"Jde mi o život. Prosím, zachraňte mě, Katrin! Musíte do toho auta, musíte."
Z auta vystoupil Ludvík. Mladý muž vzal od něj nějaký papírek a zmizel ve tmě.
"No teda - " řekla Katrin, v čem ty všem nejedeš.".
"A proč vlastně ne ?"
Ludvík přistoupil ke Katrin a jemně ji uchopil za obnažené paže.
"Nojo, no. Ale kvůli tomu jsme nemuseli jezdit z Prahy."
"Teď jsme tady. Je noc a jsme volni." Něžně jí položil ruce na ňadra. "Neboj se, Katrin. Kdyby Emil něco - tak tě tlačily střevíčky a já jsem tě odvezl do hotelu se přezout."
"Emil mě stejně zaregistruje nejdřív až zítra u oběda."
 

Šarlík potěšeně seznal, že ten papírek od Ludvíka je skutečná tisícikoruna, neboť v těchž situacích už také inkasovat sovětské rubly, válečné marky a jakési piastry. Rozjařeně se vrátil k ruletě. Teď si zahraju pro sebe. A tahle smetanová rusovláska je úchvatně vstřícná.
Linda tančila s Šarlíkem. Pozdě v noci se s ním přímo v herně líbala. Ať Emil pukne vztekem! A Emil pukal vztekem, ač vyhrával už 7500.
Šarlík s Lindou promilovali zbytek noci a příští den až do poledne v zaplaceném již pokoji penziónu MARYŠA. Možná se přitom do sebe i zamilovali. V Mariánských Lázních je to běžné.

Josef Šorfa (MF DNES 13.září 2001)

Spisovatel Vladimír Páral píše z lázní

Prozaik Vladimír Páral se před pěti lety rozhodl usídlit v Mariánských Lázních, kde se stal jednou z nejznámějších osobností kulturního života. "Mariánské Lázně mají na prahu dalšího tisíciletí velkloou šanci stát se magnetem pro turisty. Zdejší kraj je líbezný a vyhlídky a zajímavá místa v něm, jako například Goethovi odpočívadlo, Františkův kámen či obnovená Mecszeryho vyhlídka jsou líbeznosti na druhou", pochvaluje si spisovatel Vladimír Páral.

Prohlídka lázní sice nabízí návštěvníkům celou řadu zážitků. Vy zde však žijete již několik let. Nezevšedněly Vám?

Naopak. Připadají mi stále hezčí. Pokud někdo navštíví lázně dvakrát, třikrát, může znát řadu cest, ovšem teprve po letech se stává znalcem, který si může příjemné vycházky opravdu vychutnat. Zvláště teď na podzim, kdy koruny stromů začínají měnit své barvy.

Inspirují Vás ještě lázně k psaní?

V současné době chystám novou knihu. Její děj se bude odehrávat právě v Mariánských Lázních a také v Karlových Varech a v Praze. Více bych však nechtěl prozrazovat, vše dám včas vědět.

Neschází Vám ruch velkoměsta?

Kromě Mariánských Lázní bydlím i v Praze, a mezi oběma městy přejíždím podle počasí. V Praze jsem byl nedávno hostem v pořadu televize Nova Prásk, který bude vysílán 5.října. Kromě Prahy jsem také častým hostem v Karlových Varech. Už třicet sedm let jezdím psát do karlovarské vily Charlotte, kde jsem napsal většinu ze svých nejvýznamnějších románů. Dá se říci, že pro moji tvorbu měla osudový význam.

Do povědomí jste se v lázních zapsal nejen jako spisovatel, ale i svým zájmem o obnovu lázeňských míst a vyhlídek. Podpořil jste práci týmu lidí, oslovujících sponzory jak v Karlových Varech, tak v Mariánských Lázních. V Karlových Varech je po Vás pojmenována jedna z lázeňských stezek, lidé si zde při návštěvě altánů mohou přečíst úryvky z Vašich románů. Chystáte další překvapení?

Z obnovy zajímavých míst mám velkou radost. V nedávno otevřené Mesceryho vyhlídce v Mariánských Lázních se už dokonce konala svatba a večer se stává místem schůzek milenců. Obnova lázeňských vyhlídek bude dál pokračovat. V říjnu mne v Karlových Varech opět jako již každoročně čeká Páral-párty, která je místem setkání všech, kteří se zajímají o obnovu lázeňských vyhlídek a těch, kteří na ni přispívají a jež chceme oslovit.

O čem přemýšlí Vladimír Páral se začátkem podzimu?

Rád bych, aby se do lázní opět vrátila tradice korzování, které bylo vlastně příležitostí k seznámení. Na rozdíl od neosobních inzerátů mají velkou výhodu. Vždyť lidé se můžou při korzování nejprve jen nezávazně prohlédnout a popovídat si a vyhnout se nepříjemným setkání s autory inzerátů, kteří si o sobě mohou navymýšlet cokoli. Nezapomínejme, že nové věci jsou vlastně zapomenuté staré věci. Proto bych si velmi přál, aby se vždy v pátek začali v karlovarské Sadové kolonádě a na hlavní mariánskolázeňské kolonádě scházet lidé, kteří se budou chtít seznámit. Ti, kteří si budou chtít jen nezávazně popovídat, by měli v ruce držet žlutou kytičku, a ti, kteří hledají vážnou známost, kytičku bílou.

Jakou květinu budete v ruce držet?

Teď jste mne zaskočil. Budu o tom muset vážně přemýšlet.