Význačné OSOBNOSTI
Mariánských Lázní

Úvodem

V roce 1977 sepsali autoři místní německé vlastivědy ("Heimatbuch Marienbad Stadt und Land", 2 díly, 1977) nejvýznamnější, připomenutíhodné osobnosti z Mariánskolázeňska do roku 1945.

1. Seznam měl 105 osobností, v nichž hlavní zakladatelé Mariánských Lázní – doktor Nehr, opat Reitenberger, lékař Heidler, zahradník Skalník byli uvedeni samostatnými články. V II.díle vlastivědy byli doplněni další tři osobnosti a uveden seznam nositelů Reitenbergerovy medaile. Celkem tedy šlo o 108 osob. Řada dalších významných osob i se životopisem se pak objevuje v německé vlastivědě v různých kapitolách.

2. Při takovém výběru osobností jde vždy o to, jakou míru detailnosti zvolíme. Z absolutního pohledu patří do historie všichni občané města, jako majitelé domů, lékaři, vrchní úředníci atd. V historii jde o něco jiného: nestranně vybrat a připustit objektivně význam jednotlivých osob v historii Mariánské Lázně a okolí (do roku 1945).

3. Aby byl seznam úplnější, doplnili jsme ho o "předmariánskolázeňské" osobnosti z kraje (Hroznata, opat Zikmund) a další významné osobnosti, které seznam neuvedl (Fischer, Mladějovský, May aj.). Také chyběli - s výjimkou Schaffera a Königa - architekti tohoto města, jejichž architektura je tolik obdivována. Náš seznam je tedy trochu širší než seznam německé vlastivědy. Jména z německého seznamu jsou označena hvězdičkou. Nevynechali jsme žádné jméno z německého seznamu, třebaže některá považujeme za postradatelná. Nejde o prostý překlad z německého originálu ! Text je širší.

4. V německém seznamu jsou z nejnovější doby i jména aktivistů německého vysídleneckého hnutí, jejichž význam není porovnatelný například se staršími jmény budovatelů lázní (chyby subjektivního rázu). Nadto byl soupis osob, přes všechnu pečlivost, prováděn "horkou jehlou", tj. s chybami v rodných datech, funkcích atd. (chyby objektivního rázu). Autoři seznamu, žijící po roce 1946 mimo republiku, se ovšem nemohli vyhnout těmto chybám pro nedostupnost místních archivů. Řada těchto chyb byla opravena, jiné možná ještě "proklouznou". Pak jsou tu ještě - s omluvou - chyby systémové s nevyrovnaností textů (u některých je popis podrobný, jinde jen všeobecný); to způsobuje různá dostupnost curriculum vitae jednotlivých osobností. Poslední jsou neomluvitelné chyby překlepové.

5. Náš úplný seznam má 136 jmen, v tom 25 lékařů, 13 hoteliérů, 18 premonstrátů (v tom 9 opatů), 19 učitelů, 10 stavitelů, 2 zahradníci (chybí např. Swenson), 6 malířů, 6 hudebníků (veskrze chybějí slavní kapelníci orchestru), 22 právníků a úředníků, 14 různých jiných profesí (kino, letec, novináři, vědci). Každé období mělo jiné dominanty: do poloviny 19.století bylo nejvíce lékařů (17) a premonstrátů (12), do roku 1900 nejvíce hoteliérů (8) a právníků a úředníků (13), ve 20.století nejvíce učitelů (7) a rozmanitost profesí vzrostla. V seznamech jsou jen čtyři ženy.

6. Význam seznamu, který připravili němečtí vlastivědníci, vidím v tom, že jde o základnu, ze které je možné vycházet. Tento soupis má značné úpravy a odchyluje se od originálu. Nebylo však vynecháno ani jedno jméno německého seznamu. Původní německá studie z roku 1977 je cenná, provedená pečlivě, třebaže za mimořádných podmínek - mimo Mariánské Lázně (tedy při nemožnosti kontroly pramenů, například osobních údajů v matrikách aj.).

1. Osobnosti v kraji před vznikem lázní

(narozené do konce 17.století)

 HROZNATA – první historická postava v kraji

(*kol 1160,+ 14.7.1217 Hroznatov), první historická osobnost Tepelska, zakladatel premonstrátského kláštera Teplá (1193), syn mocného knížete (comes) Sezemy z Pšova (Mělnicko) a Dobroslavy z rodu Černínů z Chudenic. Jeho sestra Vojslava založila 1202 klášter premonstrátek v Chotěšově. Hroznatův život popisuje Legenda o Hroznatovi z roku 1250. Hroznata zůstal i po založení kláštera vojenským správcem Tepelska a majetků kláštera a se svou vojenskou družinou nadále úspěšně hájil tyto majetky před německými rytíři z Chebska. Nakonec však padl do léčky, byl zajat, vržen do hladomorny a v ní 14.července 1217 zemřel. Jeho tělo bylo vykoupeno mnichy, uloženo v kamenné rakvi v klášterním kostele. Po smrti byl Hroznata uctíván jako svatý (martyr), jeden čas i jako patron české země. Až za třicetileté války byl papežem Urbanem VIII. vyškrtnut ze seznamu svatých a až v roce 1897 prohlášen za blahoslaveného. Jeho ostatky jsou dnes uloženy v klášterním kostele v Teplé, když za komunismu v letech 1950-1993 byly uloženy v děkanském kostele sv.Jiljí v Teplé.

* JOBST von Eynsidl (politik) – sekretář krále Jiřího z Poděbrad

(*1420 +1476), pocházel z nedalekého Mnichova (Einsiedl), chodil do klášterní školy v klášteře Teplá, hovořil bezvadně česky a německy, 1450-1454 sloužil u pánů Aleše a Petra Šternberků, od roku 1454 jako diplomat a královský sekretář krále Jiřího z Poděbrad a později krále Vladislava, doprovázel panovníky do Slezska, Rakouska nejen jako tlumočník, ale i jako rádce a diplomat. 1458 byl povýšen do rytířského stavu a získal panství Týřov u Křivoklátu. Po zvolení Vladislava českým králem 1471 přešel do jeho služeb. Zemřel 1476. Ve své době byl významnou osobností evropského formátu.

ZIKMUND Hausman (opat) – obránce majetků kláštera Teplá

(*1436 +1506), nejdéle vládnoucí opat kláštera Teplá (1458-1506), celkem 47 let a 10 měsíců, přítel krále Jiřího z Poděbrad, který mu potvrdil majetky 87 obcí (mezi nimi ještě Hroznětín (Lichtenstadt), který zdá se nebyl ještě ztracen), panství mělo čtyři rybníky (Betlém, Starý, Ovčí a Podhorní) a za Zikmunda bylo založeno ještě osm, mezi nimi Regent (1479) a Janovec u Branišova. Neklidná pohusitská doba, v níž papež obviňoval krále Jiřího z kacířství, vyhlašoval klatby a křižácké výpravy, postavila opata Zikmunda mezi ně. Také uvnitř kláštera byly dvě strany, pro a proti králi. Roku 1466 dostalo město Teplá právo opevnit obec hradbami, což ihned stavělo, a ještě roku 1497 trval spor o stavění či boření tepelských hradeb. Katolická šlechta i Jiřího vojska plundrovala Tepelsko. Je s podivem, že opat přežil ničení, půtky, přitom opravoval a rozšiřoval zničený klášter, postavil novou knihovnu, zakoupil pro klášter dům v Plzni, obnovoval ztracenou kázeň řádového života, dvakrát cestoval do Německa, aby přivedl z klášterů v Sasku a v Magdeburku zdatné mnichy a naopak posílal na výchovu do Magdeburgu mnichy nové. Nepochybně znal i bohatství kraje na kyselky a znal jejich cenu.

* HABERMANN Franz (muzikant) – autor opery pro Marii Terezii

(* 20.9.1706 Kynžvart + 7.4.1783 Cheb), celým jménem Franz Johann Xaver Wenzel Habermann, slavný církevní muzikant, vystudoval v jezuitské koleji v Klatovech, pak filosofii na univerzitě v Praze. Hudební vzdělání získal pobyty v Římě a v Neapoli, 1731 byl kapelníkem v Paříži, pak ve Florencii, kde též vyučoval hudbě. Po roce 1740 se vrátil do Čech a 12. května 1743 uvedli jezuité jeho operu, kterou napsal na počest královského korunování Marie Terezie v Praze. 20 let byl ředitelem kúru u divadelníků při Maltézském kostele, 1773-1783 ředitelem kúru v kostele sv.Mikuláše v Chebu. Jeho dílo tvoří 12 mší, 6 litanií, oratoře, sonáty, symfonie a oslavné kusy.

2. Osobnosti na počátku lázní

(narozené v 18.století)

von TRAUTMANNSDORF hrabě Kryštof Heřman – pokrokový opat

(* 1726, + 5.2.1789 klášter Teplá), předchůdce zakladatelů lázní, který první přišel s myšlenkou založení Mariánských Lázní. Opatem zvolen 3.6.1767 jako mimořádná osobnost v klášteře – urozeného původu, vynikajícího talentu a vysokého vzdělání. Mnohokrát pomohl poddaným v letech hladu. Podporoval vzdělání a umění. Prosazoval tzv. normální školy s povinnou výukou, zrušil latinskou školu v klášteře. Dal postavit školy v Rájově, v Louce, v Úšovicích, v Uhercích. Donutil své spolubratry-premonstráty studovat na vysokých školách v Praze, kde koupil tzv. Tepelský dům 1778 jako přístřeší pro studenty z  kláštera. Tak připravoval pozdější věhlas premonstrátské tepelské učenosti. Rozšířil klášterní knihovnu, omezil robotu, zřídil továrnu v Dolním Kramolíně, atd. Jako hrabě neváhal pořádat zábavy, jízdy, šermování, vojenská cvičení, lov, pitky. Byl za to v klášteře kritizován a jen hraběcí titul a přízeň na císařském dvoře brzdila spolubratry, aby ho nesvrhli. Byl mnohokráte vyznamenán, stal se ředitelem školství v západočeských čtyřech krajích (1777), papežem Piem VI. jmenován generálním vizitátorem v Čechách, na Moravě a v Rakousku (1776), notářem apoštolského stolce a připadal v úvahu na místo biskupa v Chebu, když tu mělo vzniknout biskupství. Nadchl se léčivou silou úšovických pramenů a rozhodl založit lázně. Pověřil Nehra, aby prozkoumal léčivé účinky a připravil návrh lázní. Vykoupil hornickou rezervaci, ale uprostřed těchto aktivit v 63 letech umírá , nejvíce snad oplakáván dr. Nehrem. Nikdo jiný v klášteře totiž nechtěl využívat zdejších léčivých vod pro nemocné.

* HUBL Raimund (premonstrát) – opat kláštera a nadřízený Nehra

(*1738 Mnichov , +31.7.1801) syn mnichovského písaře J.J.Hubla, farář v Liticích, zvolen 19.1.1791 opatem, když jeho předchůdce úředně dosazený opat P.Ambrož Schmidt po smrti opata Trautmannsdorfa, musel po 15 měsících odstoupit. - Po skonu císaře Josefa II. nastává návrat ke starým pořádkům a s tím i se vrací i právo volby opata. Zvolený HUBL zůstal myšlením vesnickým farářem a k radosti spolubratrů se snažil hlavně o popularitu u nich. Dělal to, co chtěli. Prodal trautmannsdorfský Tepelský dům v Praze, obnovil polesí Stěnská, zničené kůrovcem, zkoušel bez úspěchu různé novoty v rolnictví atd. Za jeho vlády vyhořela Teplá (204 domů) v roce 1794. Vedl spor s Mnichovem o vaření piva. Nehr o něm napsal: "Veškeré prosby k využití pramenů zůstaly nevyslyšeny." Přesto mu později zcela mylně připisoval opat Helmer velké zásluhy o Mariánské Lázně. A po Helmerovi další němečtí i čeští historici, kteří Nehrův odsudek buď neznali nebo zamlčeli.

FISCHER Leopold (premonstrát) – pokus o založení lázní Zádub

(*1744, + 3.1.1819), premonstrát, ve vsi Zádubu postavil v 60.letech 18.století lázeňský dům s koupelnami a pokoji, dovážel sem minerální vodu od  Mariina pramene v sudech strmou roklí při potoku Hamelika a podával tu koupele. Pro nemocné, kteří museli denně sestupovat dolů k pramenům a znovu nahoru, to nebyla žádná procházka. A v lese nebylo bezpečno. A tak roku 1781 skončil Fischerův pokus neúspěšně.

^* PFROGNER Lorenz Chrisostomus (premonstrát) – opat do roku 1812

(* 12.8.1751 Pernarec, + 28.9.1812 klášter Teplá), Phil.Dr. a Theol.Dr., profesor církevních dějin na univerzitě v Praze, děkan teologické fakulty 1796, rektor univerzity 1807. Opatem premonstrátského kláštera Teplá byl zvolen 11. září 1801. Zatímco jeho předchůdce Hubl prováděl nesmyslné zemědělské reformy, Pfrognerovým koníčkem byly teologické problémy a školství. Pokud se uvádějí jeho nějaké zásluhy o Mariánské Lázně, pak souvisejí s jeho sekretářem Karlem Reitenbergerem, který se zajímal o zdejší kyselky, podpořil malé osídlení a v roce 1808 navrhl i název obce Marienbad - Mariánské Lázně. A tak za Pfrognera bylo vybudováno i první lázeňské zařízení, Staré lázně (1808), které byly rozšířeny 1810. Získal pro klášter patronáty nad farnostmi zrušeného chotěšovského kláštera (Chotěšov, Dobřany, Stod, Uherce, Holýšov, Litice, Sekyřany, Touškov), dal postavit faru Úšovice (1805) a přestavět Hamrnický klášterní dvůr. Byl literárně činný v oblasti teologie a filosofie.

* NEHR Johann Josef (lékař) medicínský otec Mariánských Lázní

(*8.5.1752 Teplá, + 13.9.1820 Mbd, pohřben na klášterním hřbitově v Teplé), klášterní lékař a první ze čtveřice zakladatelů Mariánských Lázní, byl nazýván "medicínským otcem Mariánských Lázní". V roce 1779 poprvé vstoupil do divokého údolí pramenů,aby posoudil zdejší léčivé vody, 1786 opat Traut-mannsdorfa povolil, aby se usadili dva dřevorubci u Křížového pramene. Nehr sem docházel a upravil jímání minerálních pramenů a lékařsky potvrdil jejich léčivé vlastnosti formou pití a koupání, jakož i léčivost zdejší slatiny. Horlivě tu prováděl lékařskou praxi a sledoval účinky přírodních vod na nemocné.. V letech 1804-1808, po marných prosbách o stavbu klášterního domu, tu postavil vlastní dům Zlatá koule (Goldene Kugel – po své ženě Fanny Kugelové, kterou si vzal v květnu 1778), prosadil 1810 výstavbu lázeňského domu se 16 koupelnami, postavil ještě druhý dům vedle prvého. Své poznatky po 34 letech pozorování popsal v první knize o Mariánských Lázních "Beschreibung der mineralischen Quellen zu Marienbad auf der Stiftherrschaft Tepl, nahe bei dem Dorfe Auschowitz" v roce 1813 (II.vydání 1817). Jako bezdětný odkázal po smrti peníze pro chudé studenty a matky s mnoha dětmi. Na jeho památku byla přímo u Křížového pramene postavena v roce 1857 Nehrova busta, a 1868 nazvána Nehrova ulice (Nehrgasse), v níž stály jeho dva domy(za komunismu Čechova ulice).

^* CHRISTL Peter (úředník) – nejslavnější kronikář Mnichova

(*1762, + 1834 v Mnichově-Einsiedl), studoval klášterní lyceum v Teplé, pak ve Slaném u piaristů a v Praze. Jeho dobrodružná povaha ho lákala do Ameriky, ale nakonec se stal vojákem, v roce 1801 byl rytmistrem a za napoleonských válek se vrátil a zakotvil v Mnichově. Zde mu jeho synovec, opat Reitenberger, pronajal lovecký revír na Haydu (Planý vrch). V tuhých zimách začal psát své vzpomínky z válek a dějiny města Mnichova, opsal všechny městské a farní knihy a listiny, Schillingovy klášterní anály o dějinách kláštera 1192-1621, a to vše o 1080 stranách věnoval 1814 opatovi Reitenbergerovi. - Zemřel 1834, pochován neznámo kde na starém hřbitově u kostela. Vzpomíná na něho jen pamětní kámen na Planém vrchu. Christl byl nejslavnější kronikář městečka Mnichova a jedna z nejvýznačnějších postav Mnichova.

^*FELBINGER Johann Nepomuk (kronikář) – první kronikář

(*26.2.1768 klášter Teplá, + 8.3. 1855 Mariánské Lázně), první kronikář Mariánských Lázní. Již jako 13letý vstoupil do služby kláštera Teplá jako písař. Byl pokladníkem a důchodním a církevním účetním (Rent- und Kirchenrechnungsführer) až do svých padesáti let (1818). V Mariánských Lázních postavil 1816 dům "U císaře Rakouského" (čp.3 Tatra, zbořeno 1990). Začal psát kroniku Mariánských Lázní, kterou doprovázel samorostlými kresbami, od počátků lázní do své smrti roku 1855 (Seznam v německé vlastivědě mylně uvádí osobní data i vedení kroniky jen do 1848). Jeho kronika patří k cenným pramenům počátků Mariánských Lázní.

^* METTERNICH Klement Wenzl – kancléř a zakladatel pošty v lázních

(*15.5.1773 Koblenz, + 11.6.1859 Vídeň), kníže, vyslanec v Drážďanech (Sasko) a v Berlíně (Prusko) v letech 1801-1806, vyslanec v Paříži (Francie) v letech 1806-1809, ministr zahraničí Rakouska od 1809, kancléř od roku 1821. Jeho politickou zásadou bylo zachovat rozdělení Evropy na státy v roce 1815, boj proti všem revolučním hnutím, které by vedly k otřesům pořádku států a k ohrožení míru, dbal na zachování rovnováhy mocností. Tak se stal vedoucím státníkem v Evropě. Od roku 1835 řídil vládu Rakouska za duševně slabého císaře Ferdinanda. Metternichův strnulý konservatismus dovedl Rakousko k revoluci 1848 a k jeho svržení. Umění a vědám byl vždy otevřen, zámek Kynžvart přebudoval na své letní sídlo, kde přijímal diplomaty i panovníky a mj. založil zámecké muzeum. V Mariánských Lázních zřídil první poštovní dům a uvažoval o koupi těchto lázní nebo o výměně za panství Plasy. Upravil silnici z Kynžvartu do Vídně.

^* SKALNÍK Václav (zahradník) – budovatel parků a 19 let starostou

(*29.6.1776 Hořín u Mělníka, + 4.10.1861 Mariánské Lázně, pohřben na zdejším hřbitově), jeden ze čtveřice zakladatelů Mariánských Lázní, založil zdejší anglické parky. Původně zahradník u knížete Lobkovice, založil lázeňský park v Bílině, parkové úpravy prováděl i v Karlových Varech. Zprvu, od roku 1817, sem Skalník pouze dojížděl čas od času a řídil terénní úpravy a budování parku z dalekého Hořína. Roku 1821 tu postavil vlastní dům Strauss (čp.25, dnes Merkur) a přestěhoval se sem. Bezprostředně potom - v roce 1824 - byl jmenován opatem Reitenbergerem pátým představeným (Vorsteher - starostou) obce a zůstal jím devatenáct let (1824-1843). Na domě bývala za časů historika Michaela URBANA, ještě počátkem 20.století, pamětní deska Václava Skalníka. Byla odhalena 1883. - Roku 1826 založil malý park u Ferdinandova pramene. Jeho úpravy lázeňského údolí, výsadba parkových stromů, budování vycházkových cest, regulace potoků změnily během 44 let jeho usilovné práce zcela obraz lázní. Od něho pochází i řada rytin.

Ale až po druhé světová válce nastává návrat ke Skalníkovi jako českému prvku zde. Roku 1960 byl umělecky upraven jeho hrob na hřbitově a lázeňský park pojmenován jeho jménem, roku 1961 odhalena Skalníkova busta v parku, roku 1981 byl odhalen Skalníkův monument na promenádě, dílo sochaře Vítězslava Eibla, roku 1990 přejmenována v Úšovicích ulice Julia Fučíka na Skalníkovu třídu, když do roku 1945 existovala německá Skalnik-Strasse (dnešní ulice U pily).

Připomeňme, že majitelem pozemků, lázeňských zařízení, minerálních pramenů a vrchností zároveň byl v jedné osobě premonstrátský klášter Teplá. Nadřízeným "představitelů" obcí byl vrchnostenský správce v Teplé. Tento hlavní správce byl podřízen jednak panu opatovi, jednak c.k.krajskému úřadu v Plzni, jehož jménem řídil vnitřní správu na území kláštera. - První "šéfové" Mariánských Lázní řídili obec sami, pracovali ve svém povolání a k ruce měli jen rádce. Například u Václava Skalníka to byl lékárník Karl Brem. Asž do zániku poddanství býval rychtář či představený obce poslušným orgánem vrchnosti a plnil její příkazy a přání. U Skalníka jako vysokého odborníka byla situace jiná. Měl velkou samostatnost a pro klášter byl spolehlivým odborníkem, a to i ve vedení sídla.

Ačkoliv se zdá, že dnešní Skalníkova busta, Skalníkova ulice, Skalníkův památník na kolonádě se týkají Skalníkových zásluh o vybudování parků, patří mu právem úcta i za jeho moudré vedení obce. Ostatně byl nejdelší dobu představitelem Mariánských Lázní v jejích dějinách !!! Když nastoupil do funkce v roce 1824, bylo tu o sezóně 813 partají, v odstupujícím roce 1843 to bylo již 3 109 hostů (1950 partají).

THURNER Anton (stavitel) – stavitel lázní v 1. polovině 19. století

(*3.10.1778 Přimda, + 30.12.1855 Přimda) byl klášterním stavitelem a stavěl v Mariánských Lázních nejen pavilony nad prameny, ale většinu domů. Byl pověřen vrchním dozorem nad všemi stavbami v lázních s tím, aby respektovaly schválený zastavovací plán obce. Zemské stavební ředitelství provádělo kontroly dodržování tohoto plánu. Jeho dílem je většina domů, postavených zde v první polovině 19.století. Ačkoliv se Mariánské Lázně staly městem až roku 1865, byly od počátku budovány jako městský komplex. Posledním Thurnerovým dílem byl pravděpodobně římskokatolický chrám Nanebevzetí P.Marie, jehož stavbu řídil společně se stavitelem Josefem Ondřejem Krannerem z Prahy podle odvážného projektu profesora Johanna Gottfrieda Gutensohna z Akademie výtvarných umění v Praze. Thurner dožil v rodné Přimdě.

^* REITENBERGER Karl Kašpar (premonstrát) – fundator urbis

(* 29.12.1779 Úterý, + 21.3.1860 Wilten), vystudoval 1791-1795 gymnázium v Plzni, 1795-1800 bohoslovectví v Praze, 1800 vstoupil do kláštera a přijal řádové jméno Karel. 1.4.1804 sloužil svou první mši (primic) a stal se výpomocným knězem v klášteře Teplá. 1806-1807 byl knězem ve Svatém Vojtěchu a pak nastoupil za nemocného sekretáře na jeho místo. 3.1.1808 byl jmenován vicesekretářem a pověřen  úkolem starat se o vznikající lázně. Roku 1808 dostala malá osada u Křížového pramene název Marienbad - Mariánské Lázně a zřejmě z jeho iniciativy. Po smrti opata Pfrognera byl zvolen opatem (28.4.1813). Tento průbojný a pokrokový muž josefínského typu budoval školy, špitály, v roce hladu 1817 poskytl poddaným pomoc. Jeho hlavní zájem však patřil Mariánským Lázním. Pro myšlenku nových lázní získal místodržícího Čech hraběte Kolovrata a dosáhl vyhlášení obce otevřenými lázněmi (6.listopadu 1818). Poté se pustil do velkorysé výstavby: v  letech 1818-1824 tu bylo postaveno podle předem vytvořeného zastavovacího plánu 42 domů. Část klášterních bratrů, hlavně vesničtí faráři, nelibě nesla výstavbu lázní a spikla se proti opatovi.

Byl obviněn, že utápí peníze kláštera v bažinách lázní, přicházely kontroly, revize, ale i nové a nové stížnosti proti němu, až byl v červenci 1827 donucen k abdikaci. V říjnu 1827 odjel do tyrolského exilu do kláštera Wilten (Innsbruck), kde žil ještě 33 let, aniž směl vstoupit do Čech a spatřit své lázně, rodné Úterý či klášter Teplou. Přežil tři opaty – své následníky a nepřátele. Zemřel zapomenut. Ale město Mariánské Lázně nezapomenulo a svému zakladateli – fundator urbis – postavilo v roce 1879 sochu (u fontány). Vzpomíná na něho i název Reitenbergerova ulice kolem Nových lázní, které založil 1827. V  kostele ve Wiltenu byla odhalena pamětní deska (1888) stejně jako na rodném domě v Úterý; poblíž Úterý vyvěrá Reitenbergerův pramen aj. V roce 1906 byly převezeny jeho ostatky z Wiltenu do Mariánských Lázní a odtud na klášterní hřbitov v Teplé.

KLINGER Albert (hoteliér) slavný kuchař, který tu postavil největší hotel

(*1779, + 1855 Mbd pochován na zdejším hřbitově), příbuzný opata Reitenbergera, byl povolán jako kuchař do lázní, zprvu byl nájemcem lázeňského domu (Trateurhaus), 1816-1819 postavil největší hostinec v obci, hotel KLINGER, kde roku 1820 přespal J.W.Goethe, roku 1843 tu přenocovali tři habsburští arcivévodové na své cestě po Čechách. Jedním z nich byl budoucí císař František Josef I. Název KLINGER se stal pro hosty pojmem. Byl to největší hotel, který po něm zdědil jeho zeť J.D.Halbmayr, ženatý s jeho dcerou Louisou Klingerovou.

SEIDL Franz Josef - první rychtář Mariánských Lázní

(1781-1849) pocházel z Vlkovic, vyučil se krejčím a bydlel v chaloupce u dřevorubce Antona Fischera naproti Křížovému prameni. Oženil se s Terezou Fischerovou, 17letou dcerou Antona Fischera. Tereza byla vůbec první dítě zde narozené: narodila se v březnu 1787 a pocházela z česko-německé rodiny. Otec byl Anton Fischer z Raušenbachu a matka Češka Marie Hořejší z Tlučné od Plzně. - Byli také prvním párem, který tu měl sňatek. A byl to významný pár. SEIDLOVI postavili v místě řadu domů a přispěli k rozšíření obce. Plány jim připravoval klášterní stavitel Anton Thurner. Roku 1808 postavili dům RŮŽE (čp.24 zbořený dům Lipsko), 1812 - PRAŽSKÝ DŮM (čp.19, dn. Sněžka) a BÍLÝ BERÁNEK (čp.20 dům Dukla vedle Labe, dnes již zbořeno), 1818 dům REGENSBURG (čp.34, bývalá Alexandria, dnes zbořeno - Arnika), 1820 ZLATÝ LEV (čp.35 vedle býv. Klingeru, dnes zbořeniště Arnika), a ještě 1842 dům VARŠAVU (čp.76, dnešní Suvorov na Ruské tř.). Franz Seidl "rychtařil" do roku 1817 a ve funkci rychtáře začal psát na podnět doktora Nehra - od roku 1815 - ručně první kurlisty.

^* BREM Karl (lékárník) – první slavný lékárník

(* 25.10.1782 Znojmo, † 26.6.1845 Mariánské Lázně, pochován v rodinné hrobce na zdejším hřbitově), farmaceut, chemik, lékárník a majitel lékárny v Mariánských Lázních od 1819 . Pocházel ze znojemského vinařského rodu. Byl bratrem chemika Ignáce Brema (1788-1858). První lékárnickou praxi získal v letech 1800-1804 u Jana Götze, lékárníka ve Znojmě.

Teprve potom studoval v Praze farmacii, magisterské zkoušky složil 1810. Krátce pracoval nejprve v lékárně v Třebíči, potom 1811-20 v klášterní lékárně v Teplé. Tam provedl analýzu Slaného (Ferdinandova) pramene a výsledky, které nechal ověřit v Praze potvrdily, že byla získána Glauberova sůl. Během pobytu v klášteře sepsal všechny jemu známé kyselky v regionu.

V letech 1813-1817 z popudu opata Reitenbergera analyzoval místní minerální prameny, některé spolu s bratrem Ignácem. Výsledky rozborů uveřejnil lékař tepelského kláštera J. J. Nehr v publikaci o Mariánských Lázních "Beschreibung der mineralischen Quellen zu Marienbad" (1813), a ověřil je profesor chemie J. Steinmann.

Roku 1815 začal Brem stáčet a rozesílat minerálku ve džbáncích. Zabýval se též rozborem místní rašeliny.

Asi 1816 nalezl rozsáhlejší slatiniště (dnes součást přírodní rezervace Smraďoch), které bylo od dvacátých let 19. století využíváno pro lázeňské potřeby.

Roku 1818 (správně 1815!) převzal od kláštera výrobu mariánskolázeňské vřídelní soli (Sal Teplense), 1818 otevřel filiálku své tepelské lékárny ve Starých lázních v Mariánských lázních a stal se tak prvním lékárníkem ve městě. Tato lékárna byla vybavena i jako analytická laboratoř a zájem o její činnost byl tak velký, že vedení tepelské klášterní lékárny musel Brem v dubnu 1820 předat svému nástupci Franz Buberlovi.

Již roku 1819 vznikla zdejší samostatná lékárna a v letech 1819-1820 postavil Brem svůj lázeňský dům "Zum schwarzen Adler" (Černý Orel).

Zde otevřel v srpnu 1820 provoz své vlastní lékárny. Za Goethových pobytů dodával léky Goethovi, který byl často hostem v jeho domě (vedle Klebelsberkova paláce).

Kromě lékárny měl dům 23 pokojů pro hosty, v nichž byla řada prominentních hostů, např. pruský král Friedrich Wilhelm (1837 přistavěno další křídlo domu), roku 1822 zde pobýval význačný švédský chemik J. J. Berzelius, s nímž Brem analyzoval některé minerální prameny. Brem byl i mineralogem a vlastnil větší sbírku minerálů. Po jeho smrti vedla dům manželka Antonie, roz. Klingerová (1794-1868), která pocházela z Horšovského Týna. Měli 10 dětí.

Rodinný podnik převzal po smrti matky (†1868) nejstarší syn Karl Alexander (1819-1899), rovněž farmaceut. Karl Brem II. rozšířil a zmodernizoval lékárnu, oženil se s Betty, roz. Kahlerovou († 1890) z Halže u Tachova.

Měli 6 dětí, z nichž Karl Josef (1860-1929) se stal jeho nástupcem.

Karl Brem III. pokračoval úspěšně v rodinné tradici lékárníků a byl poctěn i několika zahraničními tituly. Roku 1900 se stal perským dvorním lékárníkem a byl mu propůjčen perský řád Lva a Slunce IV. třídy, roku 1902 dostal od srbského krále Alexandra I. řád Takovský IV. stupně. Od 1905 směl užívat titul dvorního lékárníka Jeho Veličenstva anglického krále Edwarda VII. a roku 1908 jej jmenoval Filip Orleánský svým dvorním dodavatelem. Rodinnou lékárnu přeložil do domu Zlatý sokol, který předtím koupil, když původní dům roku 1914 prodal. Postavil rozsáhlý dvorec Svatý Hubertus a lékárnu pronajal. Po první světové válce v důsledku hospodářské krize musel obě nemovitosti prodat.

Byl také činný v komunální politice, zastával funkci městského radního. 1888 se oženil s Marií Reinigerovou (1864-1945). Měli 4 dcery – Elizabeth (*1888), Marii (*1889), Friederiku (*1892) a Gertrudu (*1903) a syna Karla (1897-1945), který rovněž vystudoval farmacii.

Karl Brem IV. si pronajal pro sebe bývalou rodinnou lékárnu Černý orel s laboratoří a provozoval ji do 1940 v domě Zlatý sokol pod názvem Orel. Roku 1940 byl podnik přeložen do protějšího domu Lucker, kde byla drogerie stejného jména. Roku 1925 se oženil s Marií Wendovou ze Žlutic, ale jejich manželství zůstalo pravděpodobně bezdětné. Zemřel stejně jako jeho matka v létě 1945 a jsou pohřbeni v rodinné hrobce na hřbitově v Mariánských Lázních.

PRAMENY: "Heimatbuch Marienbad Stadt und Land", sborník, Band I., Ein Heimat- und Ortsbuch, vydal Heimatverband der Marienbader Stadt und Land e.V., tisk Staudt-Druck KG, Geisenfeld 1977 --- WEINMANN Josef: "Egerländer Biographisches Lexikon mit ausgewöhlten Personen aus dem ehemaligen Reg.Bezirk Eger" Band I. (A - M) Druckhaus Bayreuth 1985 - L: J. Hladík - M. Hladíková, Podíl farmaceutů na vývoji západočeských lázní, in: Československá farmacie 8, 1959, s. 597n. --- W. H. Hein - H. D. Schwarz, Deutsche Apotheker–Biographie, Ergänzungsband 2, Stuttgart 1997, s. 34n.; Osobnosti Znojemska, 1998, s. 260n. --- A. Somol – R. Švandrlík, Lékařství v Mariánských Lázních, 2006, s. 207n. --- Pavel Drábek, A. Somol (Brabencová)

^* GRADL Wendelin (premonstrát) – první inspektor pramenů

(*1787 Horní Ves u Frant.Lázní, + 28.9.1825 Teplá), premonstrát, lázeňský inspektor pramenů v Mariánských Lázních, největší a nejhorlivější spolupracovník opata Reitenbergera při budování lázní. V zimních měsících cestoval Evropou, aby propagoval nové klášterní lázně. Právem patří do řady zakladatelů lázní. Zemřel předčasně na rakovinu v 37 letech.

KLINGER Thaddeus (ranhojič) – první lázeňský ranhojič-chirurg

(* 19.12.1788 Žlutice, + 1.3.1857 Mbd, pohřben v rohu zdejšího hřbitova), první zdejší ranhojič, porodník a klášterní chirurg (Wundarzt), bratr hoteliéra Alberta Klingera. Zúčastnil se napoleonských válek jako "felčar" a ranhojič, a přišel po roce 1821 do Mariánských Lázní. V roce 1823 byl povolán ke Goethemu, aby mu pouštěl žilou. Patřil k aktérům počátků lázní. Zakoupil rozestavěný dům čp.16 BELVEDERE na dn.Goethově náměstí na starých základech z doby kol 1820. Jako jeden z mála domů zůstal dům v majetku rodiny do 1945. Po smrti Klingera dům zdědila dcera Ulrika, provdaná za Paula SENFTA. Z linie Klingerovy druhé dcery je rodina Paterny Proto sousední hroby patří těmto rodinám. V sousedství hrobky je zpola zasypaný hrob Friedricha Klingera (+ 18.1. 1838), jehož datum úmrtí je starší než zdejší hřbitov (snad šlo o dětský hrob). Klingerův náhrobní kámen je zdoben plastikou v kruhu s dvěma vavřínovými větvemi s holí obtočenou hadem. Jde o Aeskulapův znak lékařské profese, právě zde v lázních nejvíce ceněné, vyhledávané a uznávané. V roce 1850 o letní sezóně působili v Mariánských Lázních již tři ranhojiči.

SCHEU Fidelis (lékař) – druhý lékař lázní a Goethův přítel

(*1790, + 8.7.1830 Mbd), nastoupil na Nehrovo místo klášterního lékaře, tzv. ordinaria, začal tu svou lékařskou praxi a přispěl významně k rozvoji lázní. Zakoupil od Thadeáše Rubritia dům čp.10 na Goethově náměstí "Zelený kříž" (dnes opuštěný dům Split). Měl sedm dětí a jeho dcera Augusta (1820-1890) byla matkou nejslavnějšího starosty Augusta Herziga. Za pobytu Goetha byl též jeho osobním lékařem. Goethe mu věnoval zednářské čtyřverší (v muzeu). V roce 1828 ho jmenoval bavorský král královským dvorním radou. Zemřel ve 39 letech. Trojice lékařů "Nehr-Scheu-Heidler" je hodnocena jako "souhvězdí, které zazářilo nehynoucím světlem na nebi Mariánských Lázní" a položilo základy budoucím mezinárodním lázním.

^* HEIDLER Karl Josef (lékař), přeslavný lékař a budovatel lázní

(*26.1.1792 Falknov, + 13.5.1866 Praha, ale převezen do Mariánských Lázní, kde je pohřben), Med.,Dr., přišel roku 1818 do Mariánských Lázní na Nehrovo místo na novou funkci jako "zemský knížecí lázeňský lékař pramenů", doporučený místodržícím Kolo-wratem a přijatý opatem Reitenbergerem. Věnoval se neúnavně 40 let rozvoji Mariánských Lázní a uvádí se mezi čtyřmi spoluzakladateli Mariánských Lázní. Roku 1858 byla jeho lékařská aktivita v Mariánských Lázních oceněna nejvyššími místy a byl povýšen do šlechtického stavu s titulem "von Heilbronn". Dále byl c.k. radou, saským lékařským radou, rytířem carského ruského řádu sv. Stanislava, nositelem řádů pruských, řeckých atd. Napsal 27 knih o Mariánských Lázních! Dal postavit vlastní dům Römer (čp.37 – zbořeno 1977).Patřil  zde k blízkým přátelům básníka J.W.Goetha, který byl též za kmotra při křtu jeho syna. V roce 1858 na jeho počest nechali jeho polští pacienti postavit pamětní obelisk s latinským nápisem. Stojí dodnes uprostřed Skalníkova parku. Zemřel v Praze, ale byl převezen povozem na hřbitov do Mariánských Lázní.

^* DANZER Adalbert (lékař), první historik, propagátor a budovatel

(*15.12.1794 Sangerberg (Prameny), † 16.3.1862 Mariánské Lázně, pohřben na hřbitově v rodinné hrobce), první historik Mariánských Lázní. Narodil se v nedalekém Sangerbergu (dnes Prameny) v rodině bohatého obchodníka s chmelem Kašpara Danzera.

Adalbert DANZER patří do slavného tria prvních zdejších lékařů spolu s Nehrem (*1752) a Heidlerem (*1792). Všichni tři se znali a každý z nich přispěl svým osobitým způsobem k rozvoji našich lázní.

Historik URBAN nazval později DANZERA "nejmarkantnějším sloupem nejstarší literatury o Mar. Lázních." Byl prvním historiografem Mariánských Lázní a vše, co je známo o počátcích lázní, má původ u Danzera. Sebral, zachránil, co se dalo, a mnohé publikoval. Nejen Mariánské Lázně, ale i historie Kynžvartska, Tepelska, Plánska byla Danzerem probádána a tak zůstává jeho dílo pramenem pro vlastivědníky.

Danzer vystudoval s mimořádným prospěchem gymnázium v Chebu, filosofii a současně medicínu na vysoké škole v Praze a získal doktorát ve Vídni (s titulem Med.Dr.) 4. dubna 1821.

Lékařskou praxi začal v Chebu a ve Františkových Lázních, poté u knížete Metternicha jako zámecký lékař a lékař pro celé panství Kynžvart. Od roku 1828 byl praktickým a lázeňským lékařem v Mariánských Lázních, roku 1829 postavil lázeňský dům "König von Bayern" (Král Bavorský, dnes Skalník). Po požáru v roce 1838 dům přestavěl .

V roce 1830 se poprvé objevuje vedle doktorů Heidlera a Scheue v mariánskolázeňských kulistec a brzy se zařadil k nejvýznamnějším budovatelům lázní. S hlubokým obdivem se přimkl k dr.Heidlerovi, který byl pro něj vzorem literáta a medicínského odborníka.

Hned po nástupu, jako mladý lékař, začal shromažďovat vše o počátcích Mariánských Lázní.

Velice cenné zůstávají jeho vzpomínky z dětství na počátky Mariánských Lázní, kde se společně se strýcem a mladším bratrem dvakrát léčil jako chlapec (1808 a 1812) u doktora Nehra. Tento muž ovlivnil jeho další životní dráhu jako lékaře. Danzerovy vzpomínky jsou neoddělitelnou částí každé větší publikace o Mariánských Lázních.

"Cesta ze Sangerberku trvala 4 hodiny. Až do Rájova byla sice cesta špatná, ale sjízdná, ale od Galického poto-ka (Teplá) k lesu se cesta horšila a nebyly tu žádné koleje. My oba chlapci byli jsme útrapami cesty zaraženi, a náš strach stoupal, když jsme v lese pod sebou spatřili strmou rokli, v níž vyryla voda hlubokou brázdu a když jsme slyšeli, že je to cesta k Smradlavým lázním (Mariin pramen)! ...... V místě jsme hledali přístřeší, ale nebylo k sehnání, přestože tu pobývalo jen několik hostů. Museli jsme se spokojit s jednou nízkou místností u pana Fischera. Byla položena sláma a my jsme rozložili postele, které jsme si přivezli s sebou, jak ještě v roce 1817 radil doktor Nehr. .... Také zásobování bylo obtížné. Služka nám vařila jídla, která jsme si přivezli z domova a čas od času nám byly posílány potraviny z domova. ..... Tehdy nebylo žádné promenády, po které by se mohli hosté procházet, ale byli nuceni hledat tu a tam místa, aby vůbec mohli chodit. ... Do lázně byli chromí dopravování nikoliv na nosítkách, ale na špatných postrkovacích kozlících...." (Výňatek z Danzerovy knihy.)

Působil jako lékař, chirurg, magistr porodnictví, jako literát odborných medicínských a historických prací. Publikoval v novinách a žurnálech bezpočet článků o úspěších zdejší léčby a o její historii. Až do smrti zůstal velikým ctitelem zakladatele lázní doktora Johanna Josefa Nehra, jehož obraz mu visel nad jeho pracovním stolem. Zasadil se o neustále oddalované postavení Nehrova pomníku u Křížového pramene, když odmítl úsporné návrhy premonstrátů na laciné vyvěšení Nehrova obrázku v promenádním sále při oslavách 100 let Nehrova narození (místo pomníku). Usiloval o podobný projev úcty k zakladateli lázní, opatu Reitenbergerovi, ale odhalení jeho pomníku se nedožil (socha byla odhalena 1879).

Životním dílem přispěl DANZER nemálo k propagaci Mariánských Lázní. Jeho knihy o historii zdejších lázní jsou pramenem sine qua non při studiu počátků Mariánských Lázní.

Sbíral po kraji národní písně, popisoval kroje, místní zvyky a obyčeje. Opsal si také nejstarší chebské písně a zvyky, které daroval Goethovi chebský Grüner v roce 1822.

Sepsal také dějiny okolních měst - Kynžvartu, Plané, města Teplá, Chodové Plané. Hlavní jeho dílo tvoří knihy "Geschichte von Marienbad" (Dějiny Mariánských Lázní - Praha 1842), "Marienbads Heilquellen, naturhistorisch und therapeutisch dargestellt" (Mariánskolázeňské léčivé prameny z přírodně historického a terapeutického hlediska - Praha 1842 a 1844, Vídeň 1854), "Topographie von Marienbad" (Topografie Mariánských Lázní - Praha 1847), "Begleiter in und um Marienbad für dessen Kurgäste" (Průvodce po Mariánských Lázních a okolí pro jejich hosty - Praha 1853), "Brunnendiätetik für Marienbads Kurgäste" (Pramenná dietetika pro mariánskolázeňské lázeňské hosty - Wien 1854). Zvláště "Topografie" je cenná - všímá si nejen minerálních vod, ale také zdejšího klimatu, stravy při lázeňské kůře, ubytovacích poměrů, dopravy do lázní, uvádí zvyky obyvatelstva, demografický vývoj, statistiky hostů. Mnoho místa věnoval Danzer hudbě v Čechách, k níž se hrdě hlásí. V té šťastné době byl přesvědčen, že je Čech a příslušník slavného národa muzikantů. Na okrajích jeho knihy čteme později, z doby kol 1900, glosy německých nacionalistů s výtkou, že směšuje pojmy "Tschechen" a "Böhmen".

Tyto knihy s nadšením četli Karl Reitenberger, bývalý opat kláštera, žijící 33 let v nuceném exilu, Stanislav Zauper, rektor gymnázia v Plzni, mariánskolázeňští lékaři, vídeňští profesoři aj. Když Danzer poslal svou knihu Reitenbergerovi do vyhnanství, dostal 1.ledna 1844 odpověď:

"Velevážený, drahý pane doktore! Přírodně-historický popis Mariánských Lázní mohl již mnohem dříve spatřit světlo světa. Sed veritas odium parit. To zdrželo ty, kteří mohli dlouho před Vámi mnohem přesněji popsat počátky lázní. O to záslužnější je, že Vy jste pronikl do archivů kláštera jako přítel Nehra a Mahra a i bez mého důvěrníka Köppla světu řekl, že já jsem byl onen prostý, slabý nástroj Boží, jímž nemožné bylo učiněno možným a který tehdy zachránil těžce zkoušené řádové zařízení v Teplé. Můj srdečný dík za to. ..... Pln uctivosti k Vašemu Blahorodí vděčný Váš služebník K. Reitenberger."

Částí jeho díla je i jeho lyrická próza.

Danzer zemřel v 68 letech a na rodinné hrobce Danzerů čteme i jména jeho nejbližších: jeho druhé ženy Anny, druhého, předčasně zesnulého syna Adalberta († v 22 letech), Je tu pochována jeho nejstarší dcera Anna Danzerová, která zůstala neprovdána (*1835, † 14.1.1906); byla otcovou nepostradatelnou pomocnicí, pilnou sekretářkou i zachránkyní jeho sbírek a spisů, o které po celý život pečovala. Díky jí zůstalo zachováno mnoho z pozůstalosti Danzera, snad i obraz doktora Nehra, který visíval na stěně nad Danzerovým stolem.

Danzerův dům čp. 4 byl po druhé světové válce přejmenován na SEVASTOPOL, po roce 1990 na SKALNÍK, jako dependance hotelu Hvězda, která byla před několika lety spojena pod silnicí chodbou. Na Danzerově domě bývala pamětní deska (po válce bohužel zmizela).

PRAMENY:
ŠVANDRLÍK Richard: "180 let od narození Adalberta Danzera" - HAMELIKA, občasník, vlastivědný kroužek Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních č. 16/1974 z 26. listopadu 1974
"Heimatbuch Marienbad Stadt und Land", sborník, Band I., Ein Heimat- und Ortsbuch, vydal Heimatverband der Marienbader Stadt und Land e.V., tisk Staudt-Druck KG, Geisenfeld 1977
WEINMANN Josef: "Egerländer Biographisches Lexikon mit ausgewöhlten Personen aus dem ehemaligen Reg.Bezirk Eger" Band I. (A - M) Druckhaus Bayreuth 1985
ŠVANDRLÍK Richard: "Adalbert Danzer - 200 let od narození slavného zdejšího lékaře" - Mariánskolázeňské listy, Mariánské Lázně 1994
SOMOL Antonín - ŠVANDRLÍK Richard: "Lékařství v Mariánských Lázních - historie, lékaři a lékárníci" - Městské muzeum Mariánské Lázně 2006

3. Osobnosti doby rozvoje lázní v 19. století

(narozené v letech 1801-1850)

FREY Paul (premonstrát) – inspektor a budovatel vycházkových cest

(* 7.11.1800 Plzeň, + 23.1.1874 Teplá), premonstrát, 1845 vykonal cestu do Říma a po Itálii a vydal tiskem popis cesty s vyobrazeními. 20.2.1837 byl jmenován inspektorem pramenů a v této funkci obětavě přispíval ke zkrášlení lázní. Staral se o rozšiřování vycházkových cest do širšího okolí. Jeho panoramatické vyobrazení rozhledu z Podhorního vrchu je dodnes vysoce ceněno. Zakládal a upravoval vyhlídky jako byl Fridrichštejn (1837), pavilónek Meczery-Tempel, vyhlídku na Špičáku označil jako Výšinu Fridricha Viléma IV. atd.

SKALNÍK Karel (zahradník) - pokračovatel skalníkovské tradice parků

(* 3.2.1802 snad v Hoříně; + 16.11.1880), městský zahradník, který převzal po otci pěstitelskou zahradu za domem Strauss, zajistil další rozšiřování a údržbu parků po otci Václavovi Skalníkovi. Ženat s Annou Kubátovou, měli osm dětí, z nichž Albert byl také městským zahradníkem. Karel Skalník byl mimořádný parkový odborník, botanik, vynikající dendrolog a meteorolog, dále rozšířil městské parky v lázních.

^* LUCCA Samuel Benedikt (lékař) – lékařský propagátor lázní

(* 6.3.1803 Praha, + 3.1.1891 Vídeň), Med.Dr., promoval 1835 na univerzitě ve Vídni, od roku 1841 po dobu padesát let lázeňským lékařem v Mariánských Lázních. 20. března 1873 byl jmenován čestným občanem Mariánských Lázní. V městě založil také významnou lékařskou praxi pro chudé. Dal popud k založení židovského špitálu a v něm působil dlouhá léta jako vedoucí lékař. Z jeho četných spisů o Mariánských Lázních: "Der Kreuzbrunnen zu Marienbad" (1858), "Der Eisengehalt in den Trink- und Badequellen und Moorerden in Marienbad" (1860), "Zur Orientierung in Marienbad" (1890, celkem 14 vydání!).

^* FRANKL Josef Adam Med.Dr. (lékař) – velký propagátor lázní

(*1803 Vídeň, + 25.5.1877 Mbd, pohřben na zdejším hřbitově), slavný mariánskolázeňský lékař, do Mariánských Lázní přišel z Prahy roku 1832, autor řady medicínských prací ( německy, polsky) v letech 1835-1868. Napsal a uvedl při uvítání císaře Ferdinanda v Mariánských Lázních oslavnou báseň (1835), v roce 1868 napsal rovněž oslavný list k 50.výročí Mariánských Lázní. Roku 1853 odkoupil dům čp.3 - U císaře Rakouského - a přejmenoval na Haus FRANKL (dn.Goethovo náměstí, zbořeno 1990). Jeho žena Louisa, rozená Poláková, je pohřbena na zdejším židovském hřbitově. Jeho syn Paul Frankl (1834-1921) patří též k osobnostem Mariánských Lázní. Jeho vnučka Hermína Franklová, provdaná Kassafürecková (1885-1970), patřila k posledním německým obyvatelům, kteří tu dožili.

^* SCHNEIDER Alois (lékař) – dvojnásobný starosta v polovině 19.století

(* 15.2.1808, + 29.12.1879 Mbd), přišel roku 1839 do Mariánských Lázní, a stal se jedním z nejoblíbenějších lékařů města, kteří se prosazovali především ve veřejném životě, takže ho spoluobčané dvakráte zvolili za starostu Mariánských Lázní – v letech 1856-1861 a 1864-1867, kdy se střídal na místě starosty s Halbmayrem. Jeho paní se jmenovala Edle, rozená von Procházka (+ 1892 v Praze).

^* HALBMAYR Josef Dionys (hoteliér) – trojnásobný starosta a milionář

(* 10.3.1813 Au u Münchenu, + 2.10.1879 Mbd, pohřben na zdejším hřbitově), hoteliér a obecní politik, přišel 1835 do Mariánských Lázní, oženil se s dcerou zdejšího největšího hoteliéra Klingera Louisou a tak se stal majitelem i největšího hotelu. Přestavěl hotel Klinger, získal sousední dům Zlatý lev a začlenil ho do areálu Klingera, dále postavil dům HALBMAYRHAUS (dn.Rozkvět), ve své době nejreprezentativnější dům v městě, dům Maxhof (dnes hotel Maxim), a velký hospodářský dvůr Louisenhof (dnes PBH). Třikráte byl starostou Mariánských Lázní (1843-1848 jako první volený starosta vůbec, 1861-1864 a naposledy 1867-1873). Byl nositelem různých vyznamenání a rytířem řádu Františka Josefa I. Jeho synové Josef a Max zdědili velké majetky a rozšířili je o plzeňské mlýny, o železárnu v Josefově Huti v Pavlovicích aj. Byli však bezdětní a jimi rod vymřel.

^* KRÜTTNER Theodor (muzikant) – slavný kapelník orchestru

(*16.2.1814, + 11.5.1893 v Mnichově), slavný kapelník lázeňského orchestru, psal církevní hudbu, houslové koncerty, ouvertury, mužské sbory, s orchestrem podnikl četná turné po vlasti i v cizině, kde vystupoval mimo letní sezóny v zimních přestávkách, byl čestným členem hudebního spolku v Praze. Spřátelil se v Mariánských Lázních s Richardem Wagnerem. V Mnichově je dnes před farou torzo Krüttnerova památníku z roku 1903.

^* KRATZMANN Emil (lékař) – slavný lékař

(* 15.3.1814 Kratzau, + 12.2.1867 Praha), Med.Dr. lázeňský lékař v Mariánských Lázních, významný literát v medicínsko-balneologickém oboru, vydal Příručku pro mariánskolázeňské hosty 1864 a popis zdejší flóry v okolí. Byl členem 31 lékařských a přírodovědeckých spolků. O rozvoj Mariánských Lázní má mimořádné zásluhy.

^* STAAB Ludolf (premonstrát) – autor historie Mariánských Lázní do 1872

(*28.1.1819 Kladerlas, + 1.10.1890 Klášter Teplá), premonstrát, primic 30.7.1843, profesor církevních dějin a kanonického práva na teologickém ústavu kláštera Teplá (1853), od 1. února 1867 do 2. října 1886 inspektorem pramenů v Mariánských Lázních. Jeho jedinečným nesmrtelným dílem jsou dějiny Mariánských Lázní – "Geschichte Marienbads von der ältesten Zeit bis zur Gegenwart", vytištěno ve Vídni 1872.

^* SCHLESINGER Johann (učitel) - významný pedagog ve své době

(* 9.12.1819 Einsiedl, + 5.11.1890 Mbd, pohřben na zdejším hřbitově), na náhrobku se uvádí jako zvláštní a řídící učitel ve staré škole (dnes ZUŠ), měl za ženu dceru majitelů Hvězdy, Kriegelsteinů. Byl zakladatelem kostelní chórové hudby a do Felbingerovy kroniky zapsal úmrtí Felbingera. Jeho syn byl lázeňským lékařem - Hugo SCHLESINGER (* 22.2.1860, + 19.9.1916) a je též pochován ve stejné hrobce. Johann Schlesinger byl okresní školní inspektor, učitel hudby a muzikant, regenschori a skladatel církevní hudby, předseda učitelské-ho spolku na okresech Teplá-Bezdružice.

* LERCHL Wenzel (stavitel) - význačný stavební rada lázní

(*1.11.1828 Plasy, + 20.2.1912 Mbd), vystudoval Německou technickou Vysokou školu v Praze, účastnil se staveb opevnění, železničních a mostních staveb v Maďarsku a na Moravě, z nichž mnohé prováděl ve vlastní režii na objednávky státu. Z Vídně se nakonec vrátil do Mariánských Lázní, kde bydleli jeho rodiče. 1877 byl zvolen městským stavebním radou a účastnil se výstavby městské radnice. Zakládal nebo upravoval ulice a vycházkové cesty do okolí, byl spoluzakladatelem Městské spořitelny a lázeňského domu nadace korunního prince Rudolfa. Jako školní inspektor byl činný při přípravě a stavbě nové školy v Mariánských Lázních. Připravil plán založení městského muzea a byl náčelníkem mariánskolázeňského hudebního spolku. Za jeho práci mu byl propůjčeno čestné občanství města 3. května 1878. Císař mu propůjčil Zlatý kříž za zásluhy s korunou.

^* CLEMENTSO Ambros Alfred (premonstrát) – slavný opat 1887-1900

(* 28.10.1831 Cheb, + 19.7.1900 Mbd, pohřben na klášterním hřbitově v Teplé), vystudoval gymnázium v Chebu,1848-1849 studoval filozofii v Praze a 1853-1854 teologii v Praze. 1854 se stal knězem, 23.9.1849 premonstrátem, vysvěcen 26. 7.1854. V letech 1857-1871 byl kaplanem v Mariánských Lázních, administrátorem v Mnichově 1872-1876 a v Liticích 1877-1886. Jen krátce byl inspektorem pramenů v městě a 14.9.1887 zvolen opatem. Hned roku 1888 zřídil v klášteře nový špitál, a postupně přestavoval pivovar s lednicemi, hostinec, špýchar, mlýn, a to s elektrickým osvětlením. R. 1892 zřídil v klášteře poštu, nechal také špitál ve městě Teplé, po katastrofální povodni v listopadu 1890 dal zvýšit hráze klášterních rybníků na Teplé. Daroval chebskému kostelu okenní vitráž s P.Marií, se zakladatelem premonstrátského řádu sv. Norberta, zakladatelem kláštera Hroznatou a před ním on sám se modlící. V Mariánských Lázních dal postavit novobarokovou kolonádu a opatřit elektrickým osvětlením. V roce 1889 přijal architekta J.Schaffera do služeb kláštera jako ředitele klášterních lázeňských zařízení v Mariánských Lázních. Architekt Schaffer pak provedl za jeho opatování přestavby Ústředních lázní (1892), Nových lázní (1893-1895), Casina (1900).

Clementso byl zemský převor Čech, generální vikář a konsistoriální rada. V roce 1893 řídil oslavy 700. výročí založení kláštera, při čemž klášterní kostel dostal nový novorománský portál, dílo arch. J. Schaffera a chebského sochaře Wilferta st. (1847-1916). V r. 1897 se konečně podařilo po mnoha pokusech prosadit blahoslavení Hroznaty. Hroznatovy ostatky byly slavnostně přeneseny z presbytáře do relikviáře v novorománském Hroznatově oltáři, který dal opat zhotovit. Ještě v roce 1900 cestoval do Říma a byl přijat papežem Lvem XIII.

Byl nositelem rytířského kříže řádu Františka Josefa I., předsedou okresního zastupitelstva v Teplé, čestným občanem mnoha obcí, čestným členem mnoha spolků. a členem, rovněž čestným občanem Mariánských Lázní. Jeho zásluhy o město jsou nehynoucí. Jeho jméno nesla jeho oblíbená vyhlídka nad kamenolomem (později tu postaveno Esplanade), Clementsova třída (dn. Chebská), Clementsova údolní přehrada, minerální pramen Alfréd u Lilu při starším Alexandřině prameni. / Podle Mariánskolázeňských listů, článek Josefa Brtka/

^* BAYERL Bruno (premonstrát – duchovní) – zasloužilý opat

(* 26.11.1831 Rauschenbach (Sítiny), + 4.8.1887 v Teplé), primic 3.8.1856, profesor dějin na státním gymnáziu v Plzni od 1864, řádný ředitel gymnázia od 1872, inspektor německého školství na okresech Plzeň a Stříbro. Dne 12.5.1880 zvolen opatem kláštera Teplá, titul čestného konsistoriálního rady.

^* WÜRFEL Severin (premonstrát) – nejslavnější inspektor pramenů

(* 2.2.1832 Lissowa, + 26.12.1915 Klášter Teplá), premonstrát, primic 2.8.1857, subpřevor a vedoucí noviců kláštera Teplá, profesor na Státním gymnáziu v Plzni 1858-1874, inspektor pramenů 1887-1912, čestný občan Mariánských Lázní. Při 80.narozeninách poctěn řadou cen města Mariánských Lázní a kláštera Teplá. Vznikla i Würfelova ulice (dn.Tyršova). V lese nad Křížovým pramenem byl vedle Reitenbergerova prastarého smrku ještě stejně starý Severinův smrk.

^* ACHTNER Michael (učitel) – zemský školní inspektor-rodák z Těšova

(* 1832 Těšov - + srpen 1877 Praha), zemský školní inspektor pro Čechy, profesor gymnázia na Malé Straně v Praze, dále na gymnáziu v Hermannstadtu v Sedmihradsku, naposledy ředitel Deutsche Lehrerbildungsanstalt (Ústav pro vzdělávání učitelů) v Praze. Spisovatel odborných knih.

HACKER Basilius – objevitel Balbínova slatiniště

Rodná data neznáma. Basilius Hacker objevil rozsáhlé slatiniště na Rašeliništním potoku a dva minerální prameny. Dnes mají názvy Balbínovy prameny. Byl hlavní lázeňským mistrem kol roku 1850.

^*HACKER Josef (malíř) – proslulý lokální výtvarník

(*18.6.1832 Mnichov, +13.1.1910 Mbd), akademický malíř, tvořil obrazy a fresky pro kostely na Chebsku. Byl členem kolegia městského zastupitelstva a proslul péčí o národní svéráz a jako kronikář.

^*FRANKL von Seeborn Paul Ignaz (hoteliér, voják) – přítel Eduarda VII.

(* 16.8.1834 v Praze, + 27.7.1921 Mbd, pohřben na zdejším hřbitově), korvetní kapitán, velitel dělostřelecké baterie na korvetě FRIEDRICH v námořní bitvě u Lisabonu a kapitán škuneru "Möwe", nositel mnoha vojenských vyznamenání, spoluzakladatel Vojenského lázeňského domu Mars a jeho velitel po dobu 30 let. Za své zásluhy o město Mariánské Lázně mu propůjčilo město čestné občanství. Jeho otec byl slavný lázeňský lékař J. Ad. FRANKL. - Oženil se s Gabrielou Joelovou a měl dva syny Josefa (1878-1946) a Friedricha (1880-1944) a dceru Hermínu Charlottu (1885-1970). Hermína se provdala 1911 za majora Karla Kassafürecka. - Paul Frankl byl přítelem anglického krále Eduarda VII., kterého často provázel při vycházkách do okolí, a také dcera Hermína se osobně znala s anglickým králem. Za druhé světové války byla pro svou židovskou babičku Louisu Polákovou vězněna. Po válce dále žila v Mariánských Lázních ve svém domě TATRA, ale jen jako uklízečka. Dům připadl PBH. Paní Kassafürecková-Franklová byla poslední majitelkou nejstaršího zdejšího domu, postaveného Johannem Nep. Felbingerem roku 1816. Je pohřbena i se svým mužem v hrobě vedle Franklovy hrobky. Roku 1990 byl dům čp.3 zbořen.

^* OTT Adolf (lékař) – osobní lékař anglického krále v lázních

(*10.5.1835 Praha, + 10.3.1.1920 Praha), Med.Dr., promoval na Německé univerzitě v Praze v květnu 1858, profesorem patologie a terapie vnitřních chorob a profesorem balneologie na této univerzitě v letech 1882-1896. Jako zemský knížecí lékař pramenů v letech 1867-1892 v Mariánských Lázních. Byl osobním lékařem anglického krále Eduarda VII. v době jeho zdejších pobytů. Jeho zásluhy byly oceněny čestným občanstvím Mariánských Lázní a pojmenováním jedné ulice jeho jménem (dn. Purkyňova ulice; původně Školní ulice (Schulstrasse), po postavení školy Sever nazvána v roce 1905 Alžbětina ulice-Elisabethgasse). Od roku 1924 měla název ulice profesora Otta (Prof.Dr.Ott-Straße). – Prof. Ott byl nositelem nejvyšších vyznamenání ze všech evropských států, byl jmenován královským pruským tajným sanitárním radou, členem Lékařských (medicínských) společností ve Vídni, v Stockholmu, v Oděse.

^* BASCH Siegfried Samuel (lékař) – objevitel měření krevního tlaku

(* 9.9.1837 Praha, + 25.4.1905 Vídeň) Med.Dr., profesor patologie, 1865 ředitel Vojenského špitálu v Pueblo v Mexiku, osobní lékař mexického císaře Maxmiliána Habsburského. Zprávu o císařově popravě sepsal v knize "Erinnerungen an Mexiko" (1868). Byl profesorem experimentální patologie na univerzitě ve Vídni, členem mnoha vědeckých společností, nositel četných vyznamenání a poct. Byl 35 let lázeňským lékařem v Mariánských Lázních o sezónách (1869-1904), třebaže napsal jen dvě publikace o Mariánských Lázních. Byl předsedou Spolku mariánskolázeňských lékařů. Byly po něm pojmenovány ulice ve Vídni a v Mariánských Lázních (dnešní Mladějovského ulice). V městě byl před válkou Baschův pomník s jeho bustou. Za války byl odstraněn a v 80. letech znovu postaven podle Vítězlava Eibla pomník prof. Basche jako vynálezce měření krevního tlaku nekrvavou cestou, na dn. Goethově náměstí z iniciativy dr. Vladimíra Křížka. – Není uveden v sudetoněmeckém lexikonu!

^* KROHA Johann (hoteliér) – zasloužilý starosta 1880-1892

(*27.12.1837 Mariánské Lázně, +14.1.1913 Mbd, pohřben na zdejším hřbitově), hoteliér a komunální politik, 1868 zvolen do kolegia městského zastupitelstva, 1880 až 1892 starostou města, má zvláštní zásluhy o rozvoj Mariánských Lázní ekonomický a kulturní, o výstavbu elektrárny a městské spořitelny. Byl mu propůjčen zlatý řád Za zásluhy a čestné občanství města Mariánských Lázní. Patřil mu též Krohův mlýn.

^* HERZIG August (lékař) - nejslavnější starosta Mariánských Lázní

(* 20.3.1839 Mariánské Lázně, + 25.9.1901 Mariánské Lázně, pohřben na zdejším hřbitově), Med.Dr., syn Leopolda Herziga (1807-1880) a Augusty roz.Scheuové (1820-1890) z domu "Zelený kříž" , vystudoval na univerzitě ve Vídni, 1862 promoval jako doktor medicíny, 1863 jako doktor chirurgie, nejvýznamnější komunální politik Mariánských Lázní. V letech 1873-1880 a 1892-1899 byl starostou Mariánských Lázní. Za jeho řízení město dosáhlo největšího rozvoje v historii. Děkuje Herzigovi za prosazení vodovodní sítě, zachycení 30 studen pitné vody a postavení údolní zemní přehrady, která byla první v Rakousko-Uhersku, za vybudování moderní kanalizaci, zkrášlení a rozšíření zdejších parků (nazývaných v minulosti podle Herziga – Herzigův park), zřízení tržnice jako centrálního tržiště v městě, zřízení městské nemocnice, rozšíření ulic a sítě terénních léčebných cest, prosazení omezení výšky domů a nových stavebních předpisů. 1888 prosadil založení elektrárny a postavení prvního městského pouličního osvětlení v Čechách. Vyřešil městskou dopravu objednávkou tramvajové dráhy, dal postavit dvě školy. Založil Spolek pro podporu chudých, nadaci pro stravování školních dětí, fond sirotků, nadace pro studenty, také penzijní fond pro muzikanty a pro městské úředníky. 1868 založil spořitelnu-záložnu Mariánských Lázní, 1887 sekci Spolku německých lékařů v Čechách. Byl nositelem vyznamenání řádu Františka Josefa I., čestným občanem města Úterý. – Po nechutné politické kampani protivníků, kteří nedosahovali jeho rozhledu, složil funkci starosty a krátce na to umírá. Za několik let se projevila politická neschopnost a neznalost jeho soupeřů a město mu odhalilo 18.května 1913 pomník v nadživotní velikosti. Slavnostní řeč měl starosta Reiniger, přítomen byl opat Helmer. Pomník byl zničen v roce 1943. - Jeho otec Med.Dr.Leopold Herzig (*6.7.1807 Teplá, + 18.1.1880 Mbd) byl rovněž význačným lázeňským lékařem v městě. Jeho syn August Herzig byl právníkem v Mariánských Lázních a městským finančním radou u starosty.

^* ZEIDLER Gustav (politik) – komunální osobnost Mnichova

(*1839 Einsiedl, + 12.10.1905 Mbd), úspěšný komunální politik, mnoho let byl městským radním a členem kolegia městského zastupitelstva. Založil několik dobročinných nadací, čestným občanem města Mnichova..

KISCH Enoch Heinrich (lékař) - slavný židovský lékař

(*6.5.1841 Praha + 1918 Vídeň), slavný lázeňský lékař, vědec, publicista a žurnalista, 1862 promoval v 21 letech, od roku 1863 lázeňským lékařem v Mariánských Lázních, v zimních obdobích dále studoval na univerzitách v Praze, Vídni, Berlíně a Vratislavi s cílem vědecky podložil mariánskolázeňskou kúru. Pilně psal do novin a časopisů o zdejších léčivých prostředcích – pitné kúře, slatině, koupelích při léčení, otylosti, ženských a srdečních chorob. Opíral se o účinky Rudolfova a Alexandřina pramene, vydával i průdvodce. Zveřejnil na 200 publikací, většinou o Mariánských Lázních. Měl v úmyslu postavit proti Mariánským Lázním konkurenční centrum v Úšovicích a na Rudolfově a Alexandřině pramenech založené, a když neuspěl s koupí Císařských lázní ve Františkových Lázních, zůstal pak už věrný Mariánským Lázním. Ve stáří přesídlil do Vídně, kde zemřel. Po něm byla nazvána v Mariánských Lázních Kischova ulice (dnes Fibichova). Byl příbuzným novináře E.E.Kische.

^* URBAN Josef (lékař)

(* 22.5.1844 Žandov, + 24.12.1907 Mbd, pohřben v Žandově), Med.Dr., lékař na generálním štábu, 1871-1886 učitel přirodopisu,chemie a vejenského zdravotnictví na Vojenské akademii ve Weißkirchen, primář a profesor na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, autor medicínských knih, nositel mnoha vysokých vyznamenání, čestný občan svého rodného města.

LUCCOVÁ Mathilde alias Erik HOLM (spisovatelka)

Kdo byl Erich Holm - rodák z Mariánských Lázní ?

Na konci 19.století se objevují v novinách a žurnálech články z různých okruhů, většinou překlady ze skandinávských zemí. Podpis mají "Erich Holm". Kdo byl onen žurnalista a dobrý překladatel ?

Pátrání po něm se již v minulosti vysvětlilo. Ve skutečnosti se pod jménem Erich Holm skrývala slavná spisovatelka Matylda Lucková. Tato zajímavá žena byla ve své době známou spisovatelkou, básnířkou, pozoruhodnou překladatelkou ze a do skandinávských jazyků a dalších zahraničních novin, literární kritičkou i divadelní herečkou.

Nás zajímá její původ. Matylda se totiž narodila 3. ledna 1844 v Mariánských Lázních jako dcera lázeňského lékaře Samuela Lucky. Ve 38 letech (1872) se Matylda provdala za M.J. PRAGERA, ale po několika letech ovdověla. Zprvu se podepisovala jako "Mathilde Pragerová", později pod pseudonymem-maskulinem Erich HOLM jako autor novinových článků a překladů. Matylda Lucková-Pragerová zemřela 7. února 1921 ve Vídni v 77 letech.

Její otec Dr.Med. Samuel Benedikt LUCKA (1803-1891) pocházel z Prahy, kde působil jako dětský lékař, a to i později v měsících mimo sezónu. Byl významným lékařem své doby - člen-korespondent lékařských spolků ve Vídni, v Drážďanech, v Mnichově, v Oděse, v Berlíně a v Pešti (1851)

Plných padesát let (1841-1891) působil jako lázeňský lékař v Mariánských Lázních. U příležitosti svých sedmdesáti let - 20. března 1873 - byl jmenován čestným občanem města. V městě založil lékařskou praxi pro chudé. Bydlel v Tepelském domě, později naproti v domě Vergissmeinnicht (Pomněnka, Hlavní čp.42, dnes Jalta). Dal popud k založení židovského špitálu a v něm působil dlouhá léta jako vedoucí lékař. Napsal řadu odborných spisů o minerálních pramenech Mariánských Lázní, z nichž jeho průvodce po Mariánských Lázních - "Zur Orientierung in Marienbad" - dosáhl 14 vydání. Dcera Matylda se mu narodila ve 40 letech (*1844).

Dobové encyklopedie o jeho dceři Matyldě píší nejednotně. Podle některých se narodila v Mariánských Lázních, podle jiných v Praze, později žila střídavě v Praze a ve Vídni IX. (Hahngasse 9), kde i zemřela.

Matylda se zabývala překlady z a do angličtiny, později přešla na skandinávské jazyky a pěstovala literaturu. Psala do časopisu "Magazin für die Literatur des In- und Auslandes", do časopisu "Gegenwart", "Neue Revue", "Nation" aj. Překladatelsky se zaměřila na dánského literárního historika jménem Georg BRANDES; dále překládala do "Neue freie Presse" a dalších novin a psala vlastní knihy. Přeložila sbírku novel Strindbergových a projevila se v roce 1898 vydáním vlastní knihy pod zkratkou M.P. (Matylda Pragerová) ve Slezském nakladatelství. Jinak všechny své práce a překlady vycházely pod pseudonymem Erich Holm. Její otec byl dlouholetý lázeňský lékař a velký propagátor Mariánských Lázní.

^* URBAN Michael (lékař) - vlastivědník kraje číslo jedna

(* 30.4.1847 Žandov,+ 1.12.1936 Planá), Med.Dr., syn sedláka, vystudoval na Německé univerzitě v Praze, kde založil akademický "Chebský sněm". Stal se městským lékařem v Plané, zabýval se však vlastivědou, byl folkloristou, vypravěčem, lyrikem, autorem divadelních her. Jeho vlastivědná práce nabyla obrovského rozsahu, sepsal vlastivědy a historie míst na okresech Planá, Kynžvart, vydal kritickou hodnotnou publikaci o počátcích Mariánských Lázní (Alt-Marienbad), čile publikoval v novinách a časopisech doma i v cizině. Byl čestným občanem svého rodiště, města Planá, aktivní člen Německé společnosti pro vědu, umění a literaturu v Praze a také autor novin Erzgebirgszeitung. Na jeho rodném domě v Žandově byla 7.8.1938 odhalena jeho pamětní deska. Jeho hrob je na plánském hřbitově.

^* SOMMERT Johann (učitel) profesorem na císařském dvoře ve Vídni

(* 20.10.1847 Milíkov, + 5.4.1923 Vídeň), profesor Učitelského ústavu ve Vídni v letech 1877-1913 a školní rada, vystudoval na Učitelském ústavu v Praze a působil jako učitel v Arnau/Elbe, po zkouškách na měšťanské školy přišel do Vídně, kde učil němčinu, zeměpis a dějepis. Byl autorem mnoha uče(bnic Metodika výuky němčiny, Poetika,. Časové otázky aj.) a vlastivěd. Kniha "Der Tillenberg" s básněmi, pověstmi a vyprávěními se zvláště proslavila. Psal pod pseudonymem Ernst Freimut. Byl povolán na císařský dvůr, aby arcivévodkyni Valerii vyučoval kaligrafické psaní. Ve Vídni se stal spoluzakladatelem tzv. "Chebského sněmu" a až do smrti žil v lásce k rodné zemi.

^* DIETL Michael (lékař) – slavný nadějný předčasně zesnulý lékař

(24.12.1847 Kynšperk, + 5.9.1887 Mbd), Med.Dr., profesor histologie a patologie na univerzitě v Innsbrucku 1878-1884, po roce 1884 lázeňským lékařem v Mariánských Lázních, provedl mnoho analýz minerálních pramenů. Odborný spisovatel (biochemie, svalová fyziologie). Zemřel v 39 letech na zákeřnou chorobu. Na jeho domě Tusculum byla umístěna po smrti pamětní deska.

^* WEISOVÁ Therese (hoteliérka) – dlouholetá šéfka hotelu Hvězda

(* 28.10.1850 Žandov, + 28.7.1935 Mbd a je pohřbena na zdejším hřbitově), přestěhovala se s rodiči do Mariánských Lázní, kteří koupili hotel Stern, provdala se za vrchního číšníka Antona Weise a provedli přestavbu hotelu do dnešní podoby v roce 1905 podle projektu Arnolda Heymanna. Anton Weis zemřel 4.4.1905 a další práce připadly na ni. V roce 1913 provedla další přístavbu hotelu. Hovořila několika jazyky a s prominentními bohatými hosty vedla čilou korespondenci. Hotel vzkvétal a vřelými slovy ho vychválil při otevření po rekonstrukci 1905 anglický král Eduard VII., když ho navštívil a přirovnal k nejlepším hotelů Londýna a New Yorku.

4. Osobnosti doby rozvoje lázní kol 1900

(narozené v letech 1851-1900)

^* OPITZ Eduard (lékař) – lékařský propagátor lázní

(* 1851 Mbd, + 15.9.1926 Mbd), Med.Dr., lékařský rada, lázeňský lékař od roku 1878, pak primář lázeňského špitálu a nadace Fridricha Viléma. Význačná byla jeho humanitární činnost, za kterou byl vícekrát vyznamenán domácími i zahraničními řády.

^* OTT Caspar (hoteliér) - úspěšný budovatel hotelů Monty, Pacific, Opera

(*28.10.1851 Cheb, + 18.4.1923 Mbd, pohřben na zdejším hřbitově), hoteliér, člen Městské rady a kolegia městského zastupitelstva téměř třicet let, svého času býval i jako správce městských pozemků a majetků domů. Byl spoluzakladatelem malého městského muzea a členem okresního zastupitelstva Teplá-Mariánské Lázně. Roku 1885 zřídil výšinnou kavárnu Egerländer, jeden z nejoriginálnějších etablissementů Mariánských Lázní. V roce 1905 ji přestavěl a modernizoval. Vlastnil a přestavěl dům Telegraf na palácový Grandhotel OTT (dnes Pacific) a dále hotel Egerländer (dnes Opera). V nekrologu městské zastupitelstvo uvádělo, že jeho jméno je úzce spojeno s největším rozkvětem Mariánských Lázní a přeměnou ve světové lázeňské centrum.

^* ZISCHKA Georg (hoteliér) - úspěšný budovatel Krakonoše a Esplanade

(*14.8.1854 Horšovský .Týn, + 10.12.1923 Meran, pohřben na zdejším hřbitově), přišel do lázní jako číšník a zprvu si pronajal šenk u Halbmayra v Klingeru, pak v kursálu, který vedl 30 let. Roku 1901 postavil výšinný hotel Krakonoš, byl dvorním dodavatelem Eduarda VII., a v té době probíhal velký rozkvět Krakonoše. Roku 1911 postavil hotel Esplanade se svým synem Josefem Zischkou. Po válce byl nucen za krize hotel Krakonoš prodat.

^* BARUCH Emil (hoteliér) – úspěšný majitel hotelů Fürstenhof a New York

(* 3.9.1854 Kynžvart, + 21.5.1929 Mbd), hoteliér, majitel hotelu NEW YORK (Polonia), který přestavěl po roce 1903 a hotelu FÜRSTENHOF (Bohemia) z roku 1905. Chystal se oba hotely spojit v jediný areál s sjezdovým palácem. Aktivní obecní politik, od roku 1888 člen městského zastupitelstva a městské rady. Působil jako správce lázeňských záležitostí a předseda městské lázeňské komise. Byl dlouholetým představitelem izraelské kultovní obce v Mariánských Lázních. Jeho potomek John Baruch žije v USA.

^* ČÍŽEK Josef (premonstrát) – známý český děkan města

(* 1855 Skvrňany, + 7.1.1931 Teplá), primic 12.10.1879, duchovní v Uhercích, Liticích, pak v Mnichově, 22 let jako městský děkan v Mariánských Lázních (1905-1927) a konzistoriální rada tamtéž, proslul svou charitativní aktivitou. Je pohřben v děkanské hrobce u vrat hřbitova. Měl kontakty s nejvyššími osobnostmi. Setkával se a jednal s anglickým králem Eduardem VII.

^* NADLER Franz (právník) – nešťastný starosta 1899-1905

(* 15.7.1856 Otročín-Landek, + 10.8.1935 Mbd zde pohřben), právník, Dr.jur., promoval sub auspiciis imperatoris roku 1885 na Německé univerzitě v Praze, 1891 otevřel právnický úřad v Mariánských Lázních čp. 428. Po Herzigovi se stal novým starostou jako jeho hlavní kritik. Zvolen byl v prosinci 1899 a řídil město do února 1905. Mlčení o jeho zásluhách spíše hovoří o tom, že jako starosta neuspěl. Sliboval, že vyvede město z vysokých dluhů, které nadělal Herzig, ale prováděl takové finanční machinace, že dluhy rostly mnohonásobně rychleji než dříve. Občané si uvědomovali, že Herzigovy dluhy byly prozíravou investicí, která se městu vracela, kdežto Nadlerova osobní ziskuchtivost přivádí město do zkázy. Když v únoru 1905 byl nucen odstoupit z funkce starosty i s celou městskou radou, bylo rozhodnuto postavit Herzigovi pomník a odčinit minulost. Později, během svého úřadování jako místostarosta v letech 1919-1924 se staral nejvíce o stavební oblast. Za jeho starostování byla postavena nová škola (iniciátorem školy byl ovšem dr.Herzig), dále proběhla přestavba divadla, 1902 vyjela elektrická tramvaj (iniciátorem tramvaje byl dr.Herzig, Nadler vedl proti tramvaji zoufalý boj, který nakonec prohrál), byl postaven pravoslavný kostel (s aktivitou postavení kostela neměl nic společného), dohotoveny rekonstrukce parků (celým městem velmi kritizované). Vítal krále Eduarda VII., který v jeho době přijížděl, perského šacha (1900). Byl ovšem mnohokráte vyznamenáván, ale spíš jako představitel Mariánských Lázní než za osobní zásluhy.

^* HAMMERSCHMID Josef (hoteliér) – aktivní předválečný politik

(*29.10.1856 Mbd, + 26.7.1928 Mbd), hoteliér a majitel hotelu WEIMAR, v němž pobýval nejen Goethe (2x), ale také anglický král Eduard VII.(8x). Byl členem kolegia městského zastupitelstva 1908-1923 a v letech 1915-1919 jako úřadující místostarosta a ředitel Mariánskolázeňské spořitelny. Přes dvacet let pracoval jako rada Obchodní a živnostenské komory v Chebu. Proslul na úseku dobročinnosti.

^* DIETL Wenzl (právník) – starosta města krátce 1905-1907

(28.9.1857 Mariánské Lázně , + 12.10.1907 pochován na zdejším hřbitově), právník, od 25.února 1905 zvolen starostou města s ohledem na mimořádné zásluhy o ekonomický rozvoj města. Za jeho starostování byla rozšířena vodní přehrada, provedeny práce na vodovodu užitkové vody a kanalizaci. Byl důstojníkem Královského řádu Viktoriánského Velké Británie a nositelem dalších vyznamenání. Bohužel zemřel krátce nato ve vlaku na cestě do Vídně.

^* GSCHIHAY Franz (nakladatel) – majitel tiskárny a vydavatel novin

(1857 Mbd, + 31.1.1902 pohřben na zdejším hřbitově), majitel tiskárny, vydavatel novin Marienbader Zeitung, člen městského zastupitelstva a sedm let první městský radní u starosty dr.Herziga, jeho velký přívrženec, náčelník obchodního gremia.

^* KOHN Alois (novinář)

(* 28.1.1860 Libín, + 14.2.1916 Mariánské Lázně) novinář, žurnalista a redaktor Marienbader Zeitung, které řídil od roku 1893, literát v lyrické a epické oblasti.

^* REINIGER Heinrich (právník) – zasloužilý starosta 1907-1915

(*15.2.1860 Teplá, + 25.5.1915 Mbd), doktor práv, od roku 1904 trvale v Mariánských Lázních, předtím v Chebu, poslanec zemského sněmu v letech 1892-1898, starosta Mariánských Lázní od 4.11.1907 do 25.5.1915, ředitel kanceláře městské spořitelny, předseda městské školní rady, měl mimořádné zásluhy o komunální a lázeňský rozvoj Mariánských Lázní.

DOBRÝ Heřman (premonstrát) – zasloužilý děkan města

Rodná data chybějí. V letech 1927-1931 byl děkanem v Mariánských Lázních

^* WALLER Anton (malíř) – malíř kostelů

(* 11.4.1861 Nové Mohelno, + 10.5.1934 Düsseldorf), význačný církevní malíř, v premonstrátském klášteře Teplá – v děkanském kostele, dále maloval pro kostely v Severozápadním Německu, kde vytvořil množství náboženských historickýhh obrazů. Byl otcem významného düsseldorfského malíře Reny Wallera (*3.11.1895 Wiedenbrück).

^* RUBRITIUS Johann (hoteliér)

(* 28.4.1861 Mbd, + 9.10.1922 München, kde je i pohřben), majitel hotelu KLINGER a městský politik, od roku 1902 městský radní a místostarosta, od roku 1915 do 1919 starosta Mariánských Lázní. Vedl úřad starosty v nejtěžší době první války a řídil ho znamenitě. Byl prezidentem dobročinného spolku EGHALANDA v Mariánských Lázních od roku 1911 a řídil mariánskolázeňskou Válečnou kreditní banku. V roce 1919 se přestěhoval do Münchenu jako majitel jednoho hotelového pensionu a zde i zemřel.

^* SCHAFFER Josef (architekt) – slavný mariánskolázeňský architekt

(* 21.5.1862 Mbd v domě Chopin, + 15.6.1938, pohřben na zdejším hřbitově) Josef Johann Schaffer, po 41 let architekt a stavitel lázní a vrchní ředitel lázní. Jeho otec Johann Baptist Schaffer (1826-1899), kupec z Bečova byl silný, robustní a v rodině dominantní. Jeho matka Elisabeth, rozená Sommerová (1835-1865), dcera aktuáře vrchního úřadu a klášterního knihovníka v Teplé, byla vzdělaná a hluboce oduševnělá. Oba rodiče vedli obchod s potravinami v Plané, ale bydleli v Mariánských Lázních v domě Bílá labuť (Chopin). O sezóně prý hrával otec v lázeňské kapele. Když byly Josefovi tři roky, zemřela matka ve 30 letech. Malý Josef zůstal s otcem sám, ale na svou matku nikdy nezapomněl. Zůstala mu krásným obrazem, k němuž se stále vracel. Až po mnoha letech získal od příbuzných její dopisy, které potvrdily její krásný duševní obraz. Malý Josef sice vyrůstal v celé rodině, neboť otec se znovu oženil, ale bez mateřské lásky, třebaže k nevlastnímu bratrovi i k druhé matce měl dobrý vztah. Od mládí byl uzavřený do sebe, předčasně se vyvinul v hloubavého a přemítavého chlapce. Byl také ministrantem, hodně se zajímal o přírodu, umění a hudbu. Hrával velmi dobře na klavír a byl obdivovatelem Brucknera. Napsal o něm dokonce objemnou studii. Povahově však zůstal introvertem, od útlého mládí až do smrti.

V letech 1868-1874 chodil do staré obecné školy (dn. ZUŠ), pak na reálné gymnasiu v Plzni; odtud odešel na studie do Vídně. Dříve než vstoupil do Akademie výtvarných umění, absolvoval strojně-stavební řemeslnickou školu, patrně v Plzni. V říjnu 1879 byl zapsán na Akademii a studoval u profesora Theofila von Hansena až do letního semestru 1882, celkem šest semestrů. Ve Vídni několikrát změnil bydliště. Školné platil přesně a řádně. Závěrečný protokol akademie uváděl: "Josef Schaffer se prokazoval tou největší horlivostí a vědeckým úsilím, během studia navrhl několik projektů a také části vnitřních dekorací, a komponoval vybavení, takže svá studia dokončil, také díky svému mimořádnému nadání, s velmi příznivými úspěchy. Hodnocení: výborně. " Ještě za studia prý získal různé prémie a ceny, mezi nimi roku 1882 stříbrnou prémiovou medaili.

Z vídeňského studia se zachovaly čtyři Schafferovy skicáře (z let 1880-1882), které prozrazují Schaffera jako přesného kreslíře a pozorovatele, rozhodně ne povrchního. Ve skicách jsou předlohy stavební, ale i obrazy přírodní krajiny, vlastní představy, a vedle mnoha detailů a dekoračních elementů jako výplní, soklů, stropů, i vegetativní, přírodní a figurální prvky, nábytek, kachle. Jsou to kresby tužkou či perem, zčásti i lavírovány, datovány a titulovány, a je vidět, že se hodně zabýval italskou a francouzskou renesanční architekturou. Nejsou tu jen objekty z Vídně, z okolí a ze své vlasti, ale i objekty z ciziny. Potvrzují, že Schaffer již během studia konal cesty do ciziny. Byl ve Švýcarsku, v září 1881 v Itálii - v Benátkách, navštívil Bolognu, Veronu, Ferraru a Florencii.

Po ukončení studií byl zaměstnán jako architekt v ateliéru Emila Rittera von Förstera. Jeho návrhy z ateliéru nejsou uveřejněny pod jeho jménem, ale prozrazují ho svým talentem - bankovní dům Allgemeine Boden-Credit-Anstalt ve Vídni, v Teinfaltstrasse. Tehdy vyšel vítězně z konkursu ateliér Emilla Rittera von Förstera - na jaře 1884. Šlo o stavbu palácového typu s přísnou novorenesanční fasádou a s elementy, které se později znovu vynoří na Nových lázních - rustikace, kopulová okna, tříosé portálové skupiny atd. Jak se dostal Schaffer do tohoto ateliéru, dá se vystopovat, neboť Emil Ritter von Förster byl švagrem profesora Theofila von Hansena. Schaffer byl velkým obdivovatelem svého učitele, což je patrné i z toho, že každoročně posílal blahopřejné telegramy ke dni narození svého učitele do Hansenova klubu. Tento klub vznikl až po Hansenově smrti. Schaffer se stal od roku 1891 členem klubu, tedy v době, kdy již ve Vídni nežil.

Schaffer měl po celý život v pokoji Hansenovu bustu, která prý stávala na nepřehlédnutelném místě. Prof. Hansen přišel do Vídně z Dánska; teprve v 58 letech se stal profesorem na Akademii a vychoval mnoho úspěšných žáků. Byl nápomocen svým žákům, nejen radou, pomáhal jim i finančně, ale nikdy ne protekčně k pracovním místům. O to výjimečnější bylo Hansenovo doporučení Schaffera k Försterovi.

Začátkem roku 1886 opouští Schaffer ateliér a nastupuje v obci Dolní Medling jako technický úředník a architekt. Které budovy stavěl nebo projektoval, nenechá se zjistit. Po desetiletém pobytu ve Vídni se vrací Schaffer zpět do Mariánských Lázní. Místní noviny (Marienbader Zeitung) ze 12.září 1889 psaly: "Místo ředitele bylo ve Starých lázních znovu obsazeno. Ředitelem ve Starých lázní se stává pan Josef Schaffer, 28-letý syn bývalého majitele domu "Heilbronn" (?). Absolvoval studia stavebnictví a techniky a působil jako architekt a stavitel v Dolním Medlingu u Vídně. Postřehli jsme, že nový ředitel je ve svém oboru znalec a snaživý muž a jeho uvedení do funkce se tím jeví jako šťastná volba."

Ve skutečnosti byl výběr nového ředitele velmi rychle vyřízen. V srpnu 1889 zemřel ředitel O.Kahler a o měsíc později tu byl již Josef Schaffer. - Proč se vracel Schaffer domů ? Snad to lze vysvětlit láskou k domovu, neboť ve skicáři byla řada kreseb z domova, snad s tím souvisí i jeho svatba v roce 1891. Návrat do vlasti umožnila materiálně právě tato nabídka, jejímž iniciátorem byl asi přímo tepelský opat Clementso. Nabídka byla poslána do Vídně prostřednictvím inspektora Severina Würfela, dekret o jmenování je sice z 1.1.1891, ale vrací se k datu 1.10.1889, kdy je jmenován ředitelem lázeňských zařízení kláštera s ročním platem 1 000 zlatých, s naturálním bytem a s potřebnými vedlejšími prostorami, s bezplatným otopem, osvětlením, s lázeňskými přídavky - soli, sody, mýdla, oleje; nadto dostává tzv. quinquennálie (100 zlatých). Jako architekt a vedoucí stavebních služeb měl další roční plat 400 zlatých.

5.února 1891 se oženil s Marii Königovou, dcerou největšího místního stavitele Johanna Königa. A v roce 1892 převzal tchán König Schafferovy projekty přestaveb lázní.

V prvních 15 měsících se Schaffer zaměřil na úkoly ve funkci ředitele klášterních lázeňských zařízení - stavební přestavba Slatinných lázní, založení studenovodních lázní pro pány (1891). Prvním velkým Schafferovým projektem byla komplexní přestavba Starých lázní, přejmenovaných potom na Centrální. Z nejasných, postupně přistavovaných budov, slepovaných podle vznikajících potřeb vytvořil monumentální komplex s impozantní fasádou v přímých, ale jasně členěných rysech novorenesančního stylu. Zároveň zavedl nový a jasný systém chodu těchto Centrálních lázní.

Mezi nejzdařilejší Schafferovy stavby patřila městská nemocnice (1893-94), totální přestavba Nových lázní (1892-1896) a výstavba samostatného kursálu (1900), umělecký portál k 700.výročí vzniku kláštera (1897) klášterního kostela s hlubokou symbolikou, výstavba klášterní knihovny s muzeem v klášteřeTeplá (1902-1910), impozantní budova lázeňské inspekce v Mariánských Lázních (1904 - děkanství), škola Sever (1901-1903), jeho vlastní villa Palladio a další lázeňské domy.

Všechny budovy vznikly do roku 1910 a při jejich projektech zůstal věrný svému charakteristickému stavebnímu stylu italské pozdní novorenesance. Pro modernější směry a stavitelské experimentování neměl pochopení. Takový typ staveb projektoval zde ve stejné době vídeňský architekt Arnold Heymann. Tito dva architekti svými stavbami dali Mariánským Lázním charakteristický obraz, jaký jim zůstal po celé 20. století. Po Schafferovi to byl jednotný typ veřejných lázeňských staveb. Jeho význam v architektuře Mariánských Lázní zůstane nesmazatelný.

Schafferův vlastní dům (čp.343) nazval Palladio a jeho exteriér zahrnuje typické Schafferovy prvky, které přebíral z renesance. Fasáda s deseti mocnými sloupy s toskánskými hlavicemi, mohutné balkóny s balustrádovým zábradlím, okna s bohatou suprafenestrou, portál, nad nímž je centrální balkón, nesený dvěma obřími ženskými postavami, nádherně prozdobené mansardové patro - to je jakési vyznání novorenesanci a i po sto letech se těší mimořádnému obdivu. Jaké štěstí, že se dodnes mohou Mariánské Lázně pyšnit takovou budovou!

Josef Schaffer stavěl v době největší slávy Mariánských Lázní - v čase, kdy kulminoval rozvoj lázeňství v Evropě, tj. do roku 1914. Schaffer měl ve funkci architekta a ředitele lázeňských zařízení v Mariánských Lázních všechny možnosti k seberealizaci ve své profesi - ve stavebnictví. Plně jich využil. Nadto se stal městským radním a vedoucím městské stavební komise. Kritika ze strany pěti místních stavitelů mířila proti tomu, že prosazuje svého tchána stavitele Johanna Königa. A také prý jeho funkce v klášteře by neměla být spojována s funkcí v městském úřadě, protože upřednostňuje zájmy klášterní proti městským. Kritici požadovali jeho odstoupení, ale městské zastupitelstvo (12. 11. 1905) potvrdilo Schaffera v jeho funkcích. Schaffer byl všeobecně znám jako korektní, sebekritický a objektivní.

Hlavní Schafferovy stavby vznikaly před první válkou. Jím postavené lázeňské a veřejné budovy i po válce stále svítily novotou a bylo jasné,že vydrží desítky let bez větších oprav. V té době Schaffer častěji podnikal cesty do Itálie a Paříže. Na podzim 1930 - po 41 letech práce pro klášter - odešel v 68 letech do penze a plně se věnoval rodině a filosofickým studiím. Napsal mnoho studií, např. o osobnostech jako Schopenhauer, Beethoven, Bruckner, Wagner. Zůstal skvělým kreslířem, maloval i krajinky a kopíroval staré mistry v miniatuře, v pastelu a v akvarelu. Rád usedal ke klavíru a byl znám jako dobrý klavírista. Zemřel 15. června 1938 a jeho monumentální náhrobek ve středu  II.oddělení na zdejším hřbitově byl projektován jako symbol jeho hlubokého vztahu k italské novorenesanci. Nápis na hrobce uvádí dvě jméno - jeho a jeho matky Elisabeth Schaffer, roz. Sommerové. A tak v hrobce leží vedle své matky, kterou tak vroucně miloval a jejíž obraz nosil v srdci až do hrobu.

^* HELMER Gilbert Johann Baptist (premonstrát) – 44 let opatem

(* 2.1.1864 Křepkovice, + 4.3.1944 klášter Teplá), premonstrát, vystudoval na univerzitě v Innsbrucku germanistiku a filozofii, primic 28.7.1889, profesor na Německém státním gymnáziu v Plzni 1894-1900, zvolen opatem 1900 a do roku 1944 byl v této funkci. Od roku 1901 členem České sněmovny, od 1905 členem rakouského panského domu a Německé společnosti pro umění a vědu v Čechách. Čestným doktorem jmenován na Německé univerzitě v Praze. Iniciativně nechal postavit klášterní knihovnu, slavnostní síň a klášterní muzeum. Pečoval o 40 kostelů a 25 farností. Roku 1916 promován doktorem theologie na Německé univerzitě v Praze, pak patronem, zemským převorem, 1927 generálním vikářem pro kláštery v ČSR a řádový definitor, 1928 senátorem a náčelníkem Klubu Německé křesťansko-sociální strany v parlamentě ČSR v Praze. Mimořádné zásluhy má o rozvoj Mariánských Lázní, v letech 1900-1913 se pohyboval v lázních často po boku anglického krále Eduarda VII., kterého také navštívil v Anglii. Za pozemkové reformy klášter ztratil lázeňské majetky v Mariánských Lázních. Helmer tvrdě bojoval se státem o zrušení jeho rozhodnutí. ČSR oddalovalo řešení a tak se Helmer obrátil na Společnost národů a na světový soud v Haagu. Konfiskace klášterních majetků v Mariánských Lázních byla v roce 1938 zrušena, ale po zabrání Sudet odmítl Hitler rozhodnutí Haagu respektovat. Do kláštera bylo za války přesunuto půl milionu knih z Pruské státní knihovny. Milosrdná smrt v 80 letech ho zachránila před většími tragédiemi, které postihly klášter po druhé válce. Helmer byl čestným občanem obcí Leskov, Velká Hleďsebe, nositelem bezpočtu vyznamenání.

ZÖRKENDÖRFER Karl (lékař) – zakladatel Balneologického ústavu

(*22.5.1864 Mbd, + 1944 sebevraždou), syn nájemce kursálu Antona Zörkendörfera, jeho matka roz. Bremová, děd z matčiny strany byl slavný lékárník Karl Brem.Vystudoval medicínu ve Vídni a v Praze, 1892 promoval ve Vídni. Dále studoval v Berlíně, pomáhal v boji s cholerou v Hamburku, pak znovu v Praze v Hygienickém a patologickém ústavu, později v ústavu ve Vídni. Nový prostor činnosti se mu otevřel při založení Městského hygienického a balneologického ústavu v Mariánských Lázních, který otevřel 1.ledna 1903. Soustředil se na různé analýzy vod, slatin, na vliv radioaktivity, atd. Roku 1903 převzal po dr.Ingrischovi funkci tzv. městského fyzika-lékaře, pečoval o systém terénních cest. zasloužil se o zřízení biologické čističky města, první v tehdejším Rakousko-Uhersku. Oba jeho synové pokračovali ve stopách otce – Walter (1900-1975) v medicíně, kdy se stal 1941 profesorem na pražské univerzitě, Wolfgang (1908-po 1945) vedl od roku 1935 ústav v Mariánských Lázních jako privátní, byl chemikem, prováděl analýzy vod v Číhané, angažoval se však v nacistickém hnutí, na východní frontě byl těžce zraněn a brzy po válce zemřel.

^* KNAUSCHNER Wendelin (muzikant) – známý varhaník a učitel

(*12.1.1866 Měděnec, + 7.4.1935 Mbd), muzikant a skladatel, významný varhaník, regeschori v kostele v Bečově, ředitel kúru v kostele v Mariánských Lázních 1917-1933, učitel hudby a skladatel orchestrálních děl, mší, varhanních sonát a varhanních básní.

MLADĚJOVSKÝ Vladislav (lékař) – první český profesor balneologie

(*15.1.1866 Praha, +19.11.1935), význačný český balneolog, vystudoval lékařskou fakultu a promoval 1890, v letech 1894-1896 působil v lázních v Rožnově pod Radhoštěm, 1897 přichází do Mariánských Lázní a tráví tu každou sezónu. Pilně studoval lázeňství a vodoléčbu a navštívil Gräfenberg (Jeseník), rakouský Kaiserleutgeben a byl i u Kneippa ve Wörlshofenu. Roku 1907 se stal mimořádným, 1925 prvním řádným profesorem balneologie na Karlově univerzitě, v dubnu 1925 založil Ústav pro balneologii a fyzikální léčbu v Praze a léčil tu mnoho nemajetných pacientů bezplatně. Viděl sice mimořádný přínos lázeňství pro ekonomiku, ale snažil se zpřístupnit lázně nemajetným potřebným, a to prostřednictvím nemocenských pojišťoven. Redigoval lázeňské almanachy, spolu se svým žákem Lenochem připravili nomenklaturu minerálních vod, vydali studie o účincích pitných kúr. V roce 1907 vyšla jeho učebnice balneo- a hydroterapie, 1923 učebnice klimatologie a balneologie. Roku 1927 se stal místopředsedou Čsl.ligy proti revmatismu a 1934 uspořádal balneologický sjezd Malé dohody. Roku 1900 vydal českou monografii o Mariánských Lázních, stále více se zaměřoval léčbu chorob výměny látkové jako je dna, otylost, cukrovka a arterioskleróza. Mladějovský podporoval českou menšinu v městě, založil tu podnik Mariatherma, kde vyráběl přísady ke koupelím a léky. Němci ho neměli v lásce. Ordinoval v domě Bílý Kříž (Mars) a jeho každodenní vycházka vedla přes Kamzík ke Krakonoši na Panorámu. Doprovázel pacienty na vycházkách a vedl jejich terénní léčbu. /Pramen: Křížek Vladimír "Prof.MUDr.Vladislav Mladějovský" Kulturní přehled, KaSS Mariánské Lázně 11/1985/

^* TURBA Hans (lékař) - vynikající starosta v době první republiky

(* 29.4.1866 Úšovice čp.42,+ 18.12.1939 Mbd a pohřben na zdejším hřbitově), jeho předkové pocházeli ze Stanoviště čp.6. . Med.dr., vystudoval učitelský institut v Chebu, nastoupil jako učitel na měšťanské škole v Teplé a odtud po 2 letech šel učit do Prahy na německou obecnou školu v Novém Městě. Přihlásil se na studium medicíny na Německou univerzitu zprvu jako mimořádný posluchač, pak dostudoval medicínu na univerzitě ve Vídni (1896) sa promoval v oboru všeobecného lékařství. Os roku 1899 působil jako distriktní lékař v Mariánských Lázních, 1904 lékařem železničním, 1908 lékařem školním a o sezónách působil jako lázeňský lékař. Jeho zájem o veřejné problémy, úspěšnost v léčení a velká obliba mezi lidmi – to byly předpoklady úspěšné kariéry politické. Už v roce 1902 byl zvolen do městského zastupitelstva, stal se členem vedení Městské spořitelny a zdejší německé lékařské komory. V roce 1919 byl zvolen starostou Mariánských Lázní a úřad zastával nepřetržitě do svých 67 let (do 1933).

Ve volbách 1932 byl znovu zvolen starostou, ale česká vláda jeho volbu neschválila 14.srpna 1933 s odvoláním se na zákon o zplnomocnění. To vyvolalo v městě všeobecné rozhořčení a nevoli. Logické vysvětlení tu nebylo. Krátce nato došlo 30.srpna 1933 k zavraždění filosofa Theodora Lessinga v Mariánských Lázních a tato událost překryla Turbovo odvolání a vzniklo nové česko-německé napětí v městě. Turba tedy nebyl odvolán v důsledku Lessingovy vraždy, jak se v německých vlastivědách vchybně uvádí, ale již čtrnáct dnů před tím v důsledku zákazu německých nacionalistických stran (v Mariánských Lázních to byly Nationalpartei a National-sozialistische Partei). Mandáty zakázaných stran byly podle zákona rozděleny mezi ostatní německé strany. Hans Turba jako člen Národní strany (Nationalpartei) nemohl tedy být ve funkci starosty. - Lessingův případ vedl k pozastavení vydávání Marienbader Zeitung, posílení policie a k dalším zásahům v městě. To už nebyl Hans Turba starostou a na jeho místo nastoupil jeho jmenovec a příbuzný – místostarosta, mistr cukrářský Josef Turba dne 27.srpna 1933 (tři dny před Lessingovo vraždou).

Velikost starosty doktora Hanse Turby je srovnatelná s největším mariánskolázeňským starostou Herzigem. Mariánské Lázně mu děkují za velkolepé přeměny. Ve svém úřadě dosáhl pro Mariánské Lázně těchto významných činů:

1. získal pro město majetkově řadu soukromých objektů a pozemků jako kavárnu MAXTAL (Lunapark), domek ARCO na prostranství pod býv. .Oděvou, Königovy pozemky ve Velké Hleďsebi, minerální pramen Ilsano v Dolním Kramolíně, pozemky v Závišíně k rozšíření golfového hřiště (1923 rozšířeno o druhou devítku polí).

2. dosavadní městské ulice, které měly pouze štěrkový povrch (s výjimkou ulice na nádraží), dostaly za Turby povrch asfaltový nebo kostkovou dlažbu a některé ulice (Chebská aj.) byly podstatně rozšířeny. Chodníky místo dosavadních nerovných a mnohde poškozených žulových plochých kamenů dostaly asfalt.

3. parky byly rekonstruovány - park na Schillerově (Mírovém) náměstí, park mezi Elektrickými hodinami a Mlýnem (úsek dnešních hotelů Bohemia-Cristal); byl obnoven a upraven park u Ferdinandova pramene. Byly založeny nové parky pod školou Jih (dnes Hotelová škola) a před nemocnicí.

4. městské zahradnictví dostalo dvojnásobnou plochu a stavební dvůr (Luisenhof, dnes Bytov) byl podstatně rozšířen.

5. za městskými jatkami vznikla nová hasičárna.

6. Turba houževnatě podporoval městské školství. Prosadil čtvrtou třídu měšťanské školy a město převzalo iniciativu při tvorbě nových středních škol po první světové válce, jako byla Obchodní škola, Nižší reálné gymnázium. Jeho hlavní zásluhou je zřízení Pohostinské a hotelové školy (Gastwerbe- und Hotelfachschule) s třístupňovým zvláštním zařízením výuky, jaké nebylo dosud nikde ve střední Evropě.

7. byla založena Lidová městská knihovna.

8. nedostatek pitné vody v městě řešil – podobně jako Herzig u užitkové vody – velkorysou stavbou Dyleňského vodovodu (1929), 15 km dlouhým potrubím z vrchu Dyleň. Šlo o pitnou vodu nejvyšší kvality.

9. dal vybudovat moderní kanalizaci s čističkou pod Úšovicemi, bylo položeno hlavní potrubí městské kanalizace.

10. byla rozšířena elektrárna, modernizována a položeno dálkové ústřední topení.

Hans Turba patřil spolu s českým radním Josefem Mizerou k nadšeným příznivcům leteckého sportu. Jednali úspěšně se státem ČSR o zřízení městského letiště a nechali vybudovat moderní letiště o přistávací ploše 800x600 m ve Sklářích, s dvěma hangáry, betonovou letištní budovou s meteorologickou stanicí, se sanitátním prostorem, s celnicí a restaurací. Podle tehdejšího standardu patřilo mariánskolázeňské letiště k nejkvalitnějším (1926). V roce 1927 dosáhl Turba povolení letecké linky Lufthansy do Kamenice (45 minut – šestisedadlové), později prodloužení do Berlína (85 minut). Další spojení bylo do Lipska (80 minut). V roce 1927 převzaly Arigiho soukromou leteckou linku do Prahy státní Československé aerolinie (60 minut - až dvanáctisedadlové). Hans Turba podpořil Julia Arigiho nejen v letectví, ale později i v otevření koupaliště Lido (1932).

Své odvolání Turba těžce nesl, ale následující období plné hospodářských a politických zvratů by mu nepochybně ubralo mnoho sil. Zemřel v 73 letech dne 18.prosince 1939 na počátku druhé světové války a na poslední cestě na místní hřbitov byl doprovázen vším obyvatelstvem Mariánských Lázní. Pokud by zůstal starostou, čekalo by ho na podzim roku 1938 odvolání, které tak postihlo jeho jmenovce Josefa Turbu.

^* HABERMANN Rudolf (hoteliér) - slavný hoteliér a politik

(*9.2.1869, + ? Mbd), hoteliér, zakoupil po první světové válce poslední dům v Ruské ulici, Borussia, přistavěl tři patra a přejmenoval na HABERMANN (dn.Whitehaven). Naopak svůj Pražský dům (Prager Haus) musel prodat. Byl vedoucí obecní politik za Německou národní stranu (Deutsche Nationalpartei), dlouholetý městský radní.

HEYMANN Arnold (architekt) – vídeňský architekt pro Mariánské Lázně

(*9.10.1870 Graz + 8.10.1950 Vídeň) postavil v Mariánských Lázní desítku nejkrásnějších hotelů - dnešní Bohemii, Polonii, Pacifik, Merkur, Hvězdu, Kavkaz. Svatý Hubertus, Krakonoš a hotel Esplanade. Dílem dalších vídeňských architektů je z té doby například Splendid (Wilhelmshöhe) či Hotel Zvon. Heymannovy pohádkové palácové stavby v Mariánských Lázních obdivovali hosté po celé 20. století. S výjimkou krátkého období 50. let, kdy naši "teoretici" architektury lritizovali Heymannovy stavby jako dílo imperialismu, bylo jeho zdejší stavby vždy centrem vysokého ocenění odborníků a bez ohledu na socialistickou kritiku je obdivovali hosté dál. Jeho jméno zůstávalo dlouho neznámé, pouze na jediném místě čteme jméno ARNOLD HEYMANN – a to ve vestibulu hotelu Krakonoš.

Arnold Heymann se narodil ve Štýrském Hradci (Graz) v rodině známého vídeňského stavitele Arnolda Heymanna. Byl synovcem zakladatele vídeňské tramvaje Gustava von Dreyhausena se šlechtickým přídomkem von Ehrensich. Arnold vystudoval reálné gymnázium ve Vídni, pak vyšší odbornou školu s maturitou a nakonec Akademii výtvarných umění. Již v 28 letech (1898) se stal samostatným architektem a za téměř 50 let postavil 250 objektů, obytných a obchodních domů, soukromých paláců a vil, škol, hotelů atd., z  toho 15 domů na vlastní náklady. Z jeho bohatého života patřilo období výstavby paláců v Mariánských Lázních k nejúspěšnějším jeho letům. Heymann zemřel v předvečer svých osmdesátin – 8. října 1950 ve Vídni. Mezi pozůstalými byla jeho paní Rosa a dvě děti – Arnold a Elisabeth, provdaná Vitouchová.

Ve svém životopise uváděl HEYMANN tato svoje díla: - ve Vídni palác Grassinger (Döblin); obytný a obchodní dům bratří Wildů (Vídeň I., Neuer Markt 10-11); Schönbrunnský dům; velký obytný a obchodní dům (Vídeň I., Stallburggasse 2); Park-Hotel Schönbrunn (Vídeň XIII.); Hietzing (později Hübner); vilu profesora E.Fronze (Vídeň XIII., Lainz, Jagdschlossgasse) a mimo Vídeň: Zemskou sýrařskou školu v Doren (Vorarlberg); vilu Ing. Posselta ( Linec, Lustenau) a v Mariánských Lázních: Hotel New York ( Polonia), Hotel Fürstenhof (Bohemia), Grand Hotel Ott (Pacific), Hotel Weimar (Kavkaz), Hotel Stern (Hvězda), Hotel Esplanade, Hotel Rübezahl (Krakonoš), hotel Villa Hubertus (vedle Esplanade), bankovní dům Stingl (Merkur). Dále byl pověřen provedením dekorativní výzdoby města Mariánské Lázně a uvítacích staveb k setkání císaře Františka Josefa I. s anglickým králem Eduardem VII. - Za první světové války (1914-1918) byl stavbyvedoucím zajateckého tábora v Ober Hollabrunnu. Po první světové válce prožívala architektura v rozpadlém Rakousku krizi a také Heymann byl dlouhodobě bez práce. O posledních letech Heymannova života po druhé světové válce nevíme nic a neznáme ani jeho podobiznu. U Arnolda HEYMANNA vidíme, že jméno může být zapomenuto, dílo však nikoliv. Bylo štěstím, že všechny jeho mariánskolázeňské stavby přežily obě světové války a zůstaly středem obdivu návštěvnictva bez ohledu na střídající se politické režimy.

^* ZICKLER Hans (lékař) –populární lékař městské nemocnice

(* 16.5.1872 Mbd, + 8.10.1942 Mbd), vystudoval gymnázium v Plzni, medicínu v Praze, promován Med.Dr. (MUDr.) roku 1900, asistent u profesorů Jaksche a Wölflera v Praze, zaměstnán jako odborný lékař chirurgie v Mariánských Lázních od roku 1904, jmenován primářem roku 1906 jako nástupce svého strýce městského lékaře. Ingrische, který byl prvním chirurgem v městě, což souviselo s vybudováním městské nemocnice (1893). Hans Zickler vedl zdejší nemocnici 34 let až do roku 1938 a byl znamenitým všeobecným doktorem, zdatným chirurgem, váženým všemi občany. Pomáhal bez ohledu na vlastní zisk a modernizoval nemocnici, jako lékař pomáhal zvláště za první světové války ve všech zdejších špitálech a rekonvalescenčních táborech. Měl přizvisko "Erzherzog Johann" , na rozdíl od jeho přítele doktora Hanische, které říkali "Erzherzog Karl". Po Zicklerově odchodu převzal nemocnici dr. Walter Günther z chirurgické kliniky z Prahy. .

EGERER Gustav (učitel) – spisovatel v chebském dialektu

(*19.9.1872 Teplá, +12.7.1949 Bad Aibling), syn řemeslníka, vystudoval na Učitelském učilišti v Chebu a 48 let působil jako učitel (až do vysídlení). Byl činný jako předseda spolku Bund der Deutschen, okresního učitelského sdružení aj. Věnoval se psaní v chebském dialektu.

^* GÖRGL Josef (učitel) – spisovatel v chebském dialektu

(*22.1.1873 Úšovice, + 5.4.1.956 Eibelshausen v Hessensku), ředitel obecné školy a ředitel pokračovací školy v Karlových Varech, spisovatel v dialektu, básník, který vydal svazeček básní z fronty první světové války, a četné spisy o zdejších zvycích a tradicích.

 ^* KÖHLER Adolf (učitel) - rodák z Milíkova jako zasloužilý učitel

(* 26.5.1873 Milíkov) – absolvoval učitelské učiliště v Chebu, vrchní učitel v Milíkově, Schönfichtu a Bečově, kde studoval hudbu a složil zkoušku pro housle a varhany. V Bečově byl dirigentem na kúru, městským zastupitelem a spoluzakladatelem řemeslnické pokračovací školy. Roku 1916 byl povolán na Německé učitelské učiliště do Prahy a 1.9.1919 jmenován profesorem. Byl členem zkouškové komise pro obecné a měšťanské školy a literárně činný ve školství a ve vlastivědě.

^* NENTWICH Milo (premonstrát) – známý knihovník kláštera

(*23.8.1873 Mbd, + 7.1.1949 Mbd), odborný a nadaný knihovník premonstrátského kláštera, byl synovcem mariánskolázeňského starosty Dr. Augusta Herziga.

^* RUPPERT Karl (stavitel) – stavitel inženýrských staveb v městě

(* 8.8.1873 Mbd, + 7.1.1937 Mbd), inženýr, vrchní stavební rada, 36 let vedoucí Stavebního úřadu Mariánské Lázně a za svou činnost o stavební rozvoj města získal mimořádné zásluhy. Mezi jeho díla zařazujeme i zřízení Dyleňského vodovodu pro město, četné stavby ulic v městě jako byla Nová nádražní ulice (Neue Bahnhofstraße - dnešní Husova třída), Tržní ulice (Markthallenstraße – dnešní Dusíkova ulice), Liechtensteinstraße ?, Waldbrunnenstraße (dnešní Třebízského ulice), asfaltování a vydláždění hlavních ulic, stavba údolní přehrady, městské nemocnice, stavba velkého skleníku v městském zahradnictví atd. Ruppert byl Nejvyšším zemským maršálem "Chebského sněmu".

^* EGERER Hilarius ( premonstrát) – zasloužilý duchovní

(* 23.12.1873 Milhostov, + 9.3.1957 v klášteře Speinshart), premonstrát, primic 1900, profesor matematiky a fyziky na Německém gymnáziu v Plzni v letech 1904-1925, pak na gymnáziích v Chebu, v České Lípě, Karlových Varech, naposledy jako duchovní v nemocnici v Mariánských Lázních.

^* BUXBAUM Siegfried (hoteliér) - židovský hoteliér skončil v Uruquayi

(* 26.1.1874 Poutnov, + 31.1.1953 Montevideo-Uruquay), mládí prožil v městě Teplá, hoteliér v Mariánských Lázních, majitel domu Miramare a hotelu Klinger (s Pinkusfeldem), zakladatel vlastní politické strany "Arbeits- u. Wirtschaftspartei", prosazoval sociální politiku v městě, čímž získal voličstvo a stal se místostarostou města, dále působil jako předseda izraelského kultovní obce. Svou aktivitou významně ovlivňoval kulturní a ekonomický rozvoj Mariánských Lázní. V roce 1938 prchl do Jižní Ameriky.

^* SABATHIL Rudolf (učitel) - velice populární lidový hudební skladatel

(* 2.1.1875 Sangerberg, + 11.2.1942 Mbd), vystudoval v Chebu v Uči-telském ústavu a působil jako učitel v Sangerbergu, v Teplé a v  Mariánských Lázních, roku 1927 odešel do důchodu. Významný lidový básník a skladatel, napsal množství písní a mužských sborů, které byly trvale na programu chebských pěveckých spolků. Také psal divadelní hry, byl vypravěčem zvláště v mariánskolázeňském dialektu, který byl docela významnou odbočkou chebského. Jeho literární tvorba se stala lidovým majetkem Chebska. Jsou uchována jeho nejlepší díla v nářečí v jeho biografii a zachována díky úsilí sudetoněmeckého učitelstva.

ZICKLEROVÁ Marie (malířka) – proslulá mariánskolázeňská malířka

(*1875, + 7.10.1958 v 83 letech v Löbau (Sachsen), byla jednou z dvou sester primáře nemocnice Hanse Zicklera (+1942). Žili ve vile Zickler. Byla vzácnou malířkou a kreslířkou a její obrazy mnoha krásných partií z okolí Mariánských Lázní provázely nejstarší Heimatbriefy, stejně jako různé vzpomínky a pohádky z okolí. Milovala hudbu a nechyběla nikdy na žádném koncertě v kursále.

^* KURZWEIL Josef C. (hoteliér) – politický a ekonomický pracovník

(* 19.5.1876 Vídeň, + 13.12.1963 Bad Kissingen), kupec a majitel restaurace, dlouhá léta náčelník obchodního grémia, Svazu živnostníků, družstevní pojišťovny, člen okresního výboru a dozorčí rada Lidové banky (Volksbank). Po odsunu pomáhal aktivně při vydávání Heimatbriefů.

FORBERICH Josef (architekt) – mimořádný architekt Mariánských Lázní

(* 24.8.1876 Svatava, datum úmrtí neznámo před 1928), z jeho děl mají všechny specifický sloh, u hotelů a vil s mimořádnou dekorativností. Postavil hotel CARLTON, kapličku Lásky, vily Svatý Martin, Sněhurku a Šípkovou Růženku v Ruské ulici, vily Hubertusburg (dn.Regent) a Bismark (dn.Morava) na Bellevue, a ulička Morgenzeile (dn. ulice Boženy Němcové) odkrývá také jeho dosud neznámé stavby. Novorománský hleďsebský kostel sv.Anny z roku 1911 se poněkud vymyká jeho stylu.

ECKERT Georg (majitel kina) - zakladatel kina v Mariánských Lázních

(*1877, +1953), zakladatel prvního kina v Mariánských Lázních, z rodiny divadelníků v Žatci, od 1896 kočoval se svým slavným synovcem Oeserem s pojízdným kinem po Čechách, Moravě, Slezsku, Haliči. Od roku 1903 se pokoušel o založení vlastního kina, ale na úřadě v Praze mu nebyla povolena licence. Koncesi dostal až roku 1906 pro kočovné kino.

Roku 1910 se usadil v Mariánských Lázních a postavil stálé kino. Tehdy měla kina jen velká města Plzeň a Cheb. Své kino přestavoval už v roce 1914 a pak v roce 1926, filmy byly doprovázeny klavírem a od roku 1930 promítal zvukové filmy. Kino se brzy stalo konkurentem divadla a v první polovině 20.století bylo nejoblíbenějším a nejdostupnějším kulturním zařízením. Roku 1946 odcházel Eckert jako poslední z rodiny do odsunu.

HOCHSIEDER Norbert (malíř) - slavný malíř Mariánských Lázní

(*15.8.1879 Mbd, +26.6.1958 Nürnberg), malíř a pozlačovač, zprvu bydlel v čp.98 Colibri (zbořeno), později zakoupili Hochsiederovi sousední dům čp. 21 Zlatý anděl (dnes Labe), v 17 letech osiřel s pěti sourozenci, přesto vystudoval, projel Evropu, Tunis, Alžír, 1911 se oženil v Mariánských Lázních. Jeho malby jsou motivovány z bible, antikou, talmudem i arabským světem. Prosazoval novinky v tiskařské grafice, stal se specialistou na restaurátorské práce na Tepelsku. Po skončení války byly jeho grafiky, obrazy i stroje zničeny. Po vysídlení žil v Ansbachu a v malířství přešel k expresionismu. /Pramen: R.Švandrlík "Norbert Hochsieder", Hamelika č. 6/2000/

KÖHLER Ludwig (úředník) – vlastivědník Císařského lesa

(*29.2.1880 Michalovy Hory, +27.5.1967 Bad Kissingen), ředitel družstevní nemocenské pokladny v Mariánských Lázních a stal se velice známým v městě. Jeho zálibou byl okolní příroda, flora a fauna Císařského lesa, který v zimě projížděl na lyžích. Po vysídlení se zapojil do vlastivědné práce kraje Císařského lesa.

^* SCHILDBACHOVÁ Julie (geoložka) – poslední majitelka Goethova domu

(* 12.11.1880 Mbd , + 8.2.1962 Mbd na zdejším hřbitově), poslední německá obyvatelka, která se narodila i zemřela v Mariánských Lázních, vlastnila Goethův dům a uchovávala všechny památky z dob Goethova pobytu, byla význačnou botaničkou a mineraložkou. Po druhé světové válce usilovala o záchranou Goethových památek, dělala průvodkyni německým hostům, spravovala muzejní exponáty. Ve stáří postiženou těžce oční vadou, nakonec přestěhována do domu čp. 4 – Sevastopol, kde i zemřela.

^* SIEGL Richard (učitel) – spisovatel v chebském dialektu

(* 1.1.1882 Sangerberg, 8.7.1942 Bodenbach), učitel v Bodenbachu, autor mnoha básní, vyprávění a humoresek v dialektu i ve spisovné řeči, předseda Svazu Eghalanda Gmoin se sídlem v Bodenbachu.

^*ECKERT Ernst (fotograf a politik) vysoký německý politik před válkou a zakladatel měsíčníku Heimatbrief 1948

(* 14.7.1885 Schönthal, + 23.9.1952 Bad Kissingen, fotograf, člen Městské rady 1920-1928, viceprezident Chebské obchodní a řemeslnické komory, spoluzakladatel Německé živnostenské strany (Deutsche Gewerbepartei), poslanec Německé živnostenské strany v parlamentě v Praze v letech 1925-1935, zemský předseda této strany pro Čechy a krajský předseda pro kraj Plzeň, obvod Mariánské Lázně–Plzeň, prezident Německého zemského živnostenského svazu pro Čechy (Deutscher Landesgewerbeverband für Böhmen), náčelník pěvecké župy Mariánské Lázně, autor veseloher a vypravěč v chebském dialektu. Založil v roce 1948 měsíčník Marienbader-Tepler Heimatbrief, který vychází dodnes. Jeho syn (*1910) je rovněž v seznamu osobností Mariánských Lázní.

^* WEIS Ernst (hoteliér) – spolumajitel hotelu Hvězda

(*16.12.1885 Mariánské Lázně, + 16.5.1954 Bad Aibling), syn Terezy Weisové z Hvězdy, spolu s matkou budoval hotel STERN (Hvězdu). Svou manželku Marii ztratil po třech letech manželství. Dlouhá léta byl městským radním.

^* WINTER Benno (mineralog) – rekonstruoval minerální prameny města

(*24.2.1888 Střekov u Ústí n.L., + 24.9.1940 Mbd ) Mezi slavnými osobnostmi města vysoko vyniká postava odborníka hydrogeologa, který zachránil, rekonstruoval jímání a zachytil řadu nových minerálních pramenů v období mezi dvěma světovými válkami. Dr.Ing. Benno Mathias WINTER vystudoval gymnázium v Litoměřicích a odešel do Prahy studovat Technickou vysokou školu, kde se zaměřil na chemii, geologii a podzemní stavby s představou, že bude technikem pramenů. V roce 1911 převzal diplom a titul inženýra a odešel pracovat ke známému Prof. GINTLOVI, kde byl až do roku 1914, kdy ho oslovil tepelský opat dr.HELMER s nabídkou práce v Mariánských Lázních. Jmenoval ho přednostou Úřadu pramenů a ředitelem zdejší solivárny. Kromě toho zůstal Winter šéfem státního úřadu pro nauku o vodách (Landesstelle für Gewässerkunde). Ale zanedlouho po nástupu byl povolán na frontu a jako důstojník 92. pěšího regimentu zůstával na frontě v Dolomitech až do konce války (1918).

Po válce se s velkým elánem a systematicky ponořil do geologického průzkumu pramenné oblasti. Celkem objevil na dvacet nových pramenů, mezi nimi pramen Hameliku a dva prameny Centrálních lázní. Všechny prameny kontroloval průběžně, pravidelně a zanedlouho mohl přijít s návrhem asanačních opatření pro všechny prameny, jejichž historii prostudoval. Začal s rekonstrukcemi jímání se znalostí věci a s největší svědomitostí. A často proti vůli přestrašených váhavců. Byly to zásahy, které nečekaně zvýšily celkovou vydatnost pramenů, u některých dokonce několikanásobně, při čemž ztráty přírodního oxidu uhličitého byly minimální a koncentrace vod se zvýšila. V letech 1921 až 1936 byly s výjimkou Lesního pramene všechny prameny asanovány a město si mohlo definitivně oddechnout od starostí s akutním nedostatkem minerální vody ke koupelím.

Od roku 1919 měl Benno Winter své sídlo v solivárně. Zde intenzivně pracoval a jeho spis "Die Heilquellen Marienbads, ihr Aufbau und ihre technische Gestaltung" z roku 1932 potvrzuje že byl hoden hodnosti doktora-inženýra. Vedle rekonstrukcí pramenů s využitím moderní vrtné techniky vyvinul též moderní výrobu extraktu ze smrkového jehličí v solivárně a získal patent na jeho výrobu.

Koncem roku 1938 byl povolán starostou dr.Mannerem do městské rady a stal se vedoucím Stavebního úřadu a tvorby nových lázeňských zařízení. Současně byl pověřen funkcí komisionálního vedoucího lázní a převodu do majetku německého státu. Zcela přepracován umírá 24. září 1940 ve věku 52 let.

^* DENK Hans (malíř) – známý malíř v Mariánských Lázních

(* 17.6.1888 Greiz, + 30.3.1971 Heilbronn), prošel se 73.chebským regimentem válečné fronty v Rusku, v Itálii a všude kreslil a skicoval, po válce se plně věnoval malování. Akademický malíř a grafik, malíř plakátů a portrétů, vystudoval Akademii výtvarných umění ve Vídni a  působil v Mariánských Lázních, kde byl od mládí, jako malíř v kostelech. Navrhl malířskou výzdobu ruského kostela. Daleko překročil svým významem hranice města. Přesto není uveden v sudetoněmeckém lexikonu (1985).

^* HIEDERER Max (muzikant) - básník v chebském dialektu

1891 v Zádubu, muzikant a básník v chebském dialektu.

^* REINIGEROVÁ Elisabeth (profesorka) - slavná historička města

(*5.3.1891 Cheb, žila v Landshutu), významná badatelka historických a předhistorických dějin, profesorka na reálném gymnáziu v Mariánských Lázních, ředitelka Městského muzea, napsala mnoho příspěvků o historii Mariánských Lázní.

^* URBAN Josef (učitel) - spisovatel v chebském dialektu

(* 9.5.1891 Žandov, + 14.2.1961 Hessensko), učitel obecné školy ve Třech Sekerách, Fassattengrünu a ve Svaté Anně u Chebu, spisovatel převážně v dialektu, mnoho jeho básní bylo zhudebněno. Byl synovcem známého vlastivědníka MUDr. Michaela Urbana.

^* MANNER Otto (úředník) – starosta nacistické éry 1938-1945

(*26.3.1893 Mariánské Lázně, + 2.2.1977 Weilheim), syn dirigenta pěveckého sboru Ferdinanda Mannera. Vystudoval německé gymnázium v Plzni,  pak německou univerzitu v Praze, kdy byl 25.6.1919 promován doktorem obojího práva. Ač právník, následovalo pět let, kdy podle předpisů musel dělat koncipienta; teprve pak si mohl otevřít vlastní advokátní praxi. Prosazoval se v různých spolcích a v komunální politice - byl politicky činný nejprve ve straně Deutsche Nationalpartei, pak v Sudetoněmecké straně, Jako člen okresního výboru získal u okresního hejtmana i na celém okrese vážnost, a když na něho v říjnu 1938 padla volba, aby nastoupil do placené funkce starosty, vzdal se své advokátní praxe a nastoupil. Po příchodu Němců v roce 1938 se stala funkce starosty placeným povoláním. Byl prvním placeným starostou a zůstal jím až do konce války, do května 1945.

Jeho starostování za války a aktivitu po válce hodnotil jeho současník spoluobčan Oskar Turba takto: "Po vypuknutí světové války přinášel každý den nové úkoly a starosti. Počet obyvatel města vzrostl z 10 000 na 30 000 a kromě toho tu bylo nutno zajišťovat péči o 6 000 zraněných a 3 000 uprchlíků z bombardovaných měst, a na konci války množství uprchlíků z Východu pohlcovalo větší část jeho tvůrčích sil. Největší jeho zásluhou však bylo, že před příchodem Američanů do města se postavil proti rozkazu stranických funkcionářů proti nařízené vojenské obraně "do posledního dechu", čímž zachránil Mariánské Lázně před rozbitím. Po obsazení města byl vykázán z úřadu a internován v táboře; přese všechno zůstal nezlomen. Po vysídlení si otevřel v Hessensku v Salmünsteru advokátní kancelář, kde byl notářem; 12 let pracoval v městském zastupitelstvu v Salmünsteru a 8 let byl členem krajského sněmu v Schlüchtern. Založil mariánskolázeňský svaz vysídlenců "Heimatverband Marienbad" a prosadil lázně Bad Homburg jako kmotrovské město (Patenstadt) pro mariánskolázeňské vysídlence. Z jeho iniciativy vzniklo Mariánskolázeňské sídliště v Bad Homburgu a Mariánskolázeňské muzeum v homburském Gotickém domě. Za tyto zásluhy mu byla propůjčena Reitenbergerova medaile a titul čestného člena "Heimatverbandu". Zemřel 2.2.1977 v 84 letech v bavorském Weilheimu."

^* BENKER Josef (úředník) - sudetoněmecký poválečný politik

(* 26.4.1893 Cheb, +31.7.1970 Bad Homburg), úředník oddělení prezidia města Mariánské Lázně, jehož činnost zcela pozitivně ovlivnil, cvičitel spolku Deutsches Turnverein, po odsunu pracoval ve funkci důvěrníka Mariánských Lázní (Ortsbetreuer Marienbads). Byl činný při převzetí kmotrovství Bad Homburgu nad odsunutými mariánskolázeňskými Němci a působil jako druhý předseda spolku. Nositel čestné medaile opata Reitenbergera.

^* REITZNER Richard (učitel) - člen spolkového sněmu Německa

(*19.8.1893 Einsiedl (Mnichov), + 11.5.1962 Haar u Münchenu), učitel, do- sáhl vysoké funkce – byl členem Spolkového sněmu NSR, státním sekretářem pro uprchlíky v Bavorsku a vedoucím pro uprchlickou péči pro sudetské Němec v Londýně.

^* NADLER Eduard (právník) – právník v Mariánských Lázních

(* 31.3.1894 Mbd, + v Münchenu), syn starosty Nadlera, po vojenské službě za první světové války 1914-1918 s pěti vyznamenáními dokončil studia práv v Praze a 1921 dostal doktorát, 1927 převzal kancelář svého otce-bývalého starosty, od roku 1940 znovu ve wehrmachtu, naposledy jako Vrchní štábní soudce. V letech 1945-1953 prožil v zajetí, pak až do 82 let jako odborný úředník v zemském úřadu kompenzací. Měl významné postavení v hospodářském životě Mariánských Lázní.

^* DAUBER Adolf (houslový virtuos) 1894-1950, kap. 4 - slavný kapelník

(* 28.7.1894 Mariánské Lázně (nebo Bukovina- Rumunsko?) , † 15.9.1950 Praha), židovský hudební skladatel, kapelník, houslový virtuos, hudební aranžér. Podle Ivana Kotta se narodil v Bukovině (Rumunsko) v hudební rodině, kde od dětství slýchal "klezmer" (=původně židovský hudební nástroj, dnes židovský hudební žánr s texty v jidiš) a od útlého věku hrával na housle na židovských svatbách a při jiných příležitostech.

Později studoval na bukurešťské konzervatoři; za první světové války sloužil v rakouské armádě u vojenské hudby, po válce studoval v Brně u profesora Otakara Ševčíka. Dráhu houslového virtuosa a koncertního mistra v Bratislavě však brzy opustil. Přes klasické vzdělání se začal věnovat také americkému jazzu, respektive jeho evropským ohlasům. opustil po první světové válce (Bratislava). Postupně se stal kapelníkem salónních a tanečních orchestrů i swing bandů a sklízel velké úspěchy. Jeho hra na housle byla prý tak silně emotivní, že když měl herec Rovenský při natáčení filmu plakat, poslal pro Daubera, který mu zahrál Griegovu Solvejžinu píseň, a úspěch byl zaručen (Jiří Voldán "Šli tři muzikanti").

Se svým big-bandem vystupoval v nejlepších zábavních podnicích ve Vídni, Curychu, Praze, Berlíně a v létě v Mariánských Lázních a Karlových Varech. V roce 1929 složil Doli DAUBER rozsáhlou orchestrální suitu Am Sabbath – Abend, kterou později zneužili nacisté v propa-gačním filmu "Theresienstadt – ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet" , kterým se snažili před světem ospravedlnit židovské deportace. V orchestru, jenž skladbu pro film nahrával, byl také Dauberův syn Robert, rovněž nadaný instrumentalista a skladatel, který začátkem roku 1945 zahynul v Dachau.

Jak přišel Doli Dauber do Mariánských Lázní. Místní noviny Marienbader Zeitung v létě 1938 připomínaly 20. výročí jeho účinkování v Mariánských Lázních. 22. července 1938 tu proběhl odpolední slavnostní koncert k tomuto jubileu. Doli DAUBER slavil "dvacetiletí" svého příchodu do Mariánských Lázní. Více než 2 000 hostů si přišlo poslechnout tohoto houslového virtuosa. Oslavenec byl zahrnut množstvím květin a nekonečným potleskem. Redaktor novin o tom napsal:

"Před rokem 1918 hrával na PANORAMĚ populární aristokratický houslista Karl HAUPT se svou salonní kapelou. Majitel kavárny pan LUCHA se vydal na podzim 1918 s manželkou do Vídně za houslovým virtuosem HAUPTEM, aby s ním sepsal novou smlouvu na příští sezónu pro Mariánské Lázně a Panoramu. Ale houslista HAUPT měl už jiné plány a jeho angažmá na rok 1919 nepřicházelo v úvahu. Co dělat? Pan LUCHA neměl ve Vídni už nic jiného k vyřízení a tak vyrazil do Brna za příbuzenstvem, neboť odtud pocházela jeho manželka.Dol Danzer hrával tehdy v American-Baru. Zde padla historická oferta - Luchova nabídka. Bar byl sice zcela obsazen, všechna místa rezervována, ale přesto tu pan Lucha nalezl místečko a po písni "Im Chambre separé" od Heubergera si zavolal ke stolu kapelníka Daubera. A během pěti minut se dohodli na angažmá v Mariánských Lázních. Dauber vzpomínal na příjezd do lázní - na obdivuhodné město a nádhernou kavárnu PANORAMU.

Po dvaceti letech si připomenul, že vlastně pobývá ve stejném domě, kam původně přišel a kde hrál. Odpolední čaje hrával s kapelou na PANORAMĚ a večerní zábavy na MIRAMONTE, která tehdy patřila krátce také panu Luchovi.

Dauberova večerní vystoupení zde byla pořádána se židlemi v řadách a bývalo plno. Dauber tu hrával před muzikanty jako byl Grünfeld, Niksch, Emil von Sauer, před manželkou Johanna Strausse a před jinými prominenty. Většina jeho kompozicí vznikala na Panoramě či na Miramonte. Čarokrásná krajina Mariánských Lázní ho inspirovala a mnoho zážitků mu zůstalo navždy spojeno s Mariánskými Lázněmi. Zde vznikly i obě jeho operety "Když jaro přichází" a "Bojarská láska".

Podle tohoto vyprávění nemohl být ovšem Dol DAUBER mariánskolázeňským rodákem (jak někteří uvádějí), ale největší popularity dosáhl právě v Mariánských Lázních. Též hrával na KRAKONOŠI, ale i dole v městě. Dauberovo kuriosní až cirkusové hudební vystupování na MIRAMONTE zachytil před válkou amatérský film, který promítala německá televize v roce 1992.

Třebaže šlo bohužel jen o několikavteřinový šot, viděli jsme ve výklenku v sále MIRAMONTE Dauberův malý jazzband a kapelníka, jak v rytmu tanga vyhazuje housle vysoko do vzduchu a opět v rytmu tanga je chytá a pokračuje v sólové hře.

Orchestr Dol Daubera se objevuje čas od času v televizi také ve starých filmech pro pamětníky a někdy zpívá s orchestrem zpěvák R.A. Dvorský, který rovněž hrával o sezónách v Mariánských Lázních (na Esplanade).

Adolf DAUBER, nazývaný v Mariánských Lázních familiárně "Doli", se stal pro město v letech 1918-1938 pojmem a jeho odpoledníčaje v zahradní restauraci na PANORAMĚ tradicí i zážitkem.

Ve třicátých letech za světové hospodářské krize se Dol Dauber více objevuje v Praze. Jako oblíbený houslista nahrál na gramofonové desky řadu dobových melodií i vlastních skladeb a s orchestrem hrál i ve zvukových filmech. Před válkou byla nahrána i vyšla tiskem řada jeho vlastních písní, z nichž nejoblíbenější bylo tango LEILO, které se hrálo na tanečních zábavách.

Slova k tangu napsal František Kudrna. Některé Dauberovy melodie zpíval i populární R.A. Dvorský, s nímž Dolfi DAUBER se svým orchestrem vystupoval v českých filmech ještě roku 1941.

Dolfi Daubera s muzikanty spatřujeme ještě dnes ve filmech pro pamětníky.

Obvykle tam, kde hrává herec Oldřich Nový (Hotel Modrá Hvězda, Eva tropí hlouposti, Valentin Dobrotivý). Jako schopný filmový i operetní skladatel byl známou osobností a s jeho kapelami zpívali  vedle R. A. Dvorského Hana Vítová i Oldřich Kovář.

Doli Dauber napsal také hudbu k filmům Krb bez ohně  (waltz Ukolébavka), Klatovští dragouni, Umlčené rty. Za protektorátu se sice objevoval se svým orchestrem na filmovém plátně, ale bez uvedení jména. Na rozdíl od ostatních svých příbuzných se mu podařilo vyhnout za války koncentračním táborům a přežít. Právě proto zůstává řada nejasností o jeho životních osudech za války.

Dol Dauber za války. Dauberův synovec Max Dauber vzpomíná na svého strýce a uvádí, že z Prahy odcestoval v roce 1939 do Londýna, aby zde nahrál gramodesky s jedním anglickým tanečním orchestrem. V Londýně ho zastihlo pozvání do USA s nabídkou od jedné velké filmové společnosti pro práci hudebního poradce při synchronizaci filmové hudby. Společnost mu prý nabízela pětiletou smlouvu. Dauber se však vrátil do Prahy k manželce a synovi, prý 12 dnů před okupací ČSR !

Po okupaci musel zastavit svou hudební činnost pro svůj židovský původ, ale nacisté ho jako mezinárodně proslulého hudebníka ponechávali dlouho na pokoji. Do ledna 1943 bydleli se ženou v prostorném bytě ve středu Prahy.

Poté jim bylo nařízeno ,aby se rodina přestěhovala do malého bytu v jiné pražské čtvrti. Syn Robert Dauber, také již známý violoncellista, klavírista a aranžér, byl však deportován do sběrného tábora v Terezíně.

Max Dauber jako pamětník vyprávěl jednu dost nepravděpodobnou historku, že koncem roku 1944 měli Dol Daubera navštívit dva důstojníci SS a odvést ho ke K. H. Frankovi. Ten mu sdělil, že na Hitlerovo přání musí Dauber příští týden odcestovat do Berlína, aby tam dirigoval orchestr a osobně zahrál Hitlerovi na housle. Dauber podmínil tuto cestu propuštěním svého syna Roberta z koncentračního tábora. Nato se K.H.Frank rozzuřil a lakonicky ukázal na dveře: "Můžete jít!" Oba doprovázející důstojníci znali Franka dobře a Dauberovi doporučili, aby se v zájmu své bezpečnosti na čas někam ukryl. Dauber se pak skrýval v bytě nejmenovaných přátel. Tolik Max Dauber. Podle novináře a hudebního skladatele Jiřího Voldána ("Šli tři muzikanti" 1970) se Dauber skrýval "u dobrých lidí" za protektorátu a za jejich "dobrotu" jim zaplatil drahocennými houslemi, tzv. guarnerkami, které kdysi dostal darem od rumunské královny. Carmen Sylvy. A jejich nesmírná hodnota mu tak prý zajistila bezpečný úkryt v Praze do konce války.

V dokumentech z pozůstalosti Doli Daubera jsou četné dobové oslavné novinové články, popisující jeho zářnou kariéru, včetně jeho válečných vyznamenání z první světové války, včetně jeho styků s významnými osobnostmi ze světa hudby i politiky.

Jsou tu četné dopisy a stvrzenky na balíky, posílané v letech 1943-44 synovi Robertu Dauberovi do Terezína, i korespondence od syna zasílaná rodičům na adresu Fliedergasse 7, Prag III (Šeříkova ulice na Malé Straně). Skutečností zůstává, že Dol Dauber i jeho žena (Němka původem z Brna) přežili okupaci bez úhony. Na pozdější dotazy synovce Maxe, jak mohl jako Žid přežít válku bez problémů, strýc prý vždy odpovídal vyhýbavě.

Poválečná etapa Doli Daubera. Po roce 1945 se Dauber se svým hudebním stylem už neprosadil. Jeho hudba před válkou byla inspirována meziválečným kosmopolitním prostředím a hlavně chápáním jazzu jako whitemanovského symfonického jazzu. Přesto i první čas po válce vypadal pro Daubera nadějně. Údaj "Doli Dauber se svým orchestrem" se objevuje v nahrávacích knihách gramofonové firmy Ultraphon znovu v roce 1945. Jeho první poválečné nahrávání bylo 5. září 1945, kdy s orchestrem - stěží ovšem totožným s Dauberovým předválečným ansamblem - natáčel směsi ukrajinských a ruských lidových písní.

O něco později nahrál pro Ultraphon ještě několik směsí z oper a operet, neškodné náladové skladby a novou verzi proslulého tanga Leilp (z roku 1928), dále dvě verze melodie P. Leščenka "Kolja, od Kyjeva voják" s textem Jiřího Voldána, píseň česky zpívanou Oldřichem Kovářem, slovensky Františkem Kryštofem Veselým.

V září 1948 nahrál ještě šest židovských písní, při nichž jeho orchestr jen doprovázel zpěv bukurešťského kantora Josefa Weisse. Melodie vyšly na etiketě Supraphon.

Dol Dauber sice válku přežil, ale následky války, včetně ztráty svého syna, zůstaly. Dauber zemřel v Praze v 56 letech († 1950).

Tragický osud Dauberova syna Roberta. Adolf DAUBER byl otcem vynikajícího německého čelisty, hudebního skladatele a klavíristy Roberta DAUBERA (* 1922, † březen 1945 koncentrační tábor Dachau na tyfus).

Na rozdíl od otce se Robert nevyhnul deportaci do koncentračního tábora v Terezíně. Zde ještě dopsal svůj koncert "Serenata" pro housle a klavír, který začal psát roku 1942 v Praze. Toto jeho jediné ucelené dílo je dnes v hudebním archivu hudebního oddělení rakouské Národní knihovny ve Vídni v pozůstalosti otce Adolfa Daubera pod signaturou "F79 Dauber". Jde o velmi bohatou pozůstalost bezesporu výjimečného evropského hudebníka Dol Daubera, především z jeho meziválečného působení.

Robert Dauber se v Terezíně také aktivně účastnil uvedení dětské opery Brundibár, jednak jako aktivní hudebník, jednak při samotném doaranžování chybějících částí opery. Dětská opera Brundibár se hrála v Terezíně 55 krát a stala se mimořádným dokumentem tragické-ho osudu Židů v Terezíně. Proto uvedeme krátce informaci o ní.

Dětská opera Brundibár. Operu napsal židovský hudební skladatel Hans Krása a spisovatel Adolf Hoffmeister v roce 1938. Poprvé se v polovině roku 1941 prý jako dárek k padesátinám ředitele sirotčince v Praze na Hagiboru. Architekt František Zelenka vytvořil na jevišti ohradu z prken, na kterých byla nakreslena různá zvířátka a vytvořeny otvory pro obličeje dětí. V Praze se opera hrála dvakrát, ale tajně, neboť šlo o židovského autora. V srpnu 1942 odjel také Hans Krása († Osvětim 1944) s transportem do Terezína a mnozí spolupracovníci i děti ho brzy následovali.

Rudolf Freundfeld-Franěk přivezl do ghetta klavírní výtah opery Brundibár a začal ji zkoušet, když složil chybějící místa v opeře. Do zkoušek však neustále zasahovaly transporty. Děti, odvážené do koncentračních táborů na Východě, musely nahrazovat přijíždějící děti z nových transportů a bylo nutno zkoušet znovu od začátku. Po dvou měsících zkoušení (23. září 1943) se v Magdeburských kasárnách uskutečnila premiéra. Opera Brundibár měla velký úspěch a hrála se v průměru jednou týdně až do podzimu 1944, kdy odjížděly z Terezína poslední transporty, asi 55 repríz. --- Na jaře 1944 se terezínské ghetto chystalo na návštěvu komise Mezinárodního Červeného kříže, která měla zhodnotit funkci ghetta, které Hitler "daroval Židům". Představení Brundibára bylo také vybráno pro tuto komisi. Divadlo se přestěhovalo do velké sokolovny mimo ghetto a architekt Zelenka dokonce dostal materiál na vylepšení kulis a kostýmů.

Závěrečné scény Brundibára se ještě v létě 1944 natáčely pro propagandistický film "Theresienstadt" (film byl známý pod názvem "Vůdce daroval Židům město"). --- Jaký je děj opery? Aninka a Pepíček mají nemocnou maminku, která ke svému uzdravení potřebuje mléko. Děti však na ně nemají peníze. Podle flašinetáře Brundibára, který si vydělává hraním, zkoušejí si vydělat podobně zpěvem. Brundibár je však zlý a děti překřičí. V noci přijdou dětem na pomoc zvířátka z plakátů a dohromady přezpívají flašinetáře.

Dostanou peníze, ale padouch Brundibár jim je sebere. Nakonec však děti dostanou zpět, co jim patří. Závěrečný verš od Adolfa Hoffmeistera zněl: "Kdo má rád maminku s tatínkem, a naši rodnou zem, je náš kamarád, a smí si s námi hrát." - Erik A. Saudek v Terezíně přepsal závěr takto: "Kdo má právo rád a při něm obstojí, ať se nic nebojí." Finále opery se stalo jakousi terezínskou hymnou. Všichni dobře věděli, co tato slova i boj nevinných dětí proti zlému Brundibárovi znamenají.

Snad tato účast při uvádění opeře Brundibár oddalovala Robertův konec. Podle informací Maxe Daubera byl mladý Robert Dauber nasazen až do jednoho z posledních transportů (v září 1944) a převezen z Terezína do Osvětimi, odtud zase do Dachau, kde v březnu 1945 zemřel na tyfus - prý "jen několik málo dní před příchodem spojeneckých vojsk."

PRAMENY: Novinový článek: "Wie Dol Dauber nach Marienbad kam" - Marienbader Zeitung ze 23.7.1938 --- Wlaschek Rudolf M.: "Biographia Judaica Bohemiae" Dortmund: Forschungsstelle Ostmitteleuropa, 1995-97. --- Brousil, A. M.: "Hudba v našem filmu" (Praha 1948). --- Dorůžka, Lubomír - Poledňák, Ivan: "Československý jazz." Minulost a přítomnost (Praha 1967). --- Kotek, Josef - Hořec, Jaromír: "Kronika české synkopy" (Praha 1975). --- Voldán, Jiří: "Šli tři muzikanti" (kapitola O komorním virtuosovi v kavárně, Praha 1970). --- Audio CD "Mé srdce je jazzband" Praha 2003 ---- Gössel Gabriel "Mí srdce je jazzband - Dol Dauber: Týdeník Rozhlas 9.2.2004

*ARIGI Julius (letec) – zakladatel letectví v Mariánských Lázních

(* 3.10.1895 Děčín, + 1.8.1981), byl nazýván "mariánskolázeňský Ikarus", neboť tu založil a rozvinul leteckou dopravu a letiště. Arigi pochází z Děčína, brzy ztratil oba rodiče, vyučil se mechanikem (1913) a vstoupil dobrovolně do armády s touhou zasednout do letadla. Přání se mu splnilo, stal se polním pilotem a za 1.světové války 19letý Arigi létal jako vojenský pilot proti Černohorcům, později proti Italům. Při nouzovém přistání v Černé Hoře byl zajat, ale uprchl ze zajetí a dostal se do Rakouska, znovu létal ve válce a sestřelil 32 letadel a stal se nejvíce dekorovaným vojákem Rakouska-Uherska. Po válce nesmělo mít Rakousko vlastní letectvo a tak v září 1919 odletěl s dvousedadlovým letadlem, přistál ve Velké Hleďsebi, kde postavil hangár a primitivní letiště. Proč zvolil právě Mariánské Lázně, není už známo. Chtěl tu udělat centrum evropské letecké dopravy. V roce 1919 založil soukromou leteckou společnost IKARUS v Mariánských Lázních, prováděl reklamní lety a hostům-odvážlivcům nabízel okružní lety. Začal pravidelně létat do Plzně, Prahy, Karlových Varů. Roku 1921 založil druhou leteckou společnost Bäder-Fluggesellschaft, vybudoval druhé letiště na Panských Polích a do roku 1925 přepravil 5500 osob bez jediné nehody. Arigi získal Aerozávody Praha k stálému provozu Praha-Mariánské Lázně a tuto linku 1927 převzaly čsl. státní aerolinie. Nadšení města vedlo k založení městského leteckého referátu v čele s radním Josefem Mizerou a za podpory starosty Turby. Roku 1927 stavěl stavitel Karl Gut nové letiště ve Sklářích 600x800 metrů s dvěma hangáry, moderně zařízené. Od roku 1927 se létalo na pravidelné lince do Kamenice (Chemnitz), která byla 1928 prodloužena do Berlína. Mariánské Lázně se staly dočasně zastávkou mezinárodní letecké linky Praha-Rotterdam, dále tu byla spojení s Lipskem, Karlovými Vary. Arigi v očekávání jmenování ředitelem letiště postavil vilu Arigi ve Sklářích, ale čsl.stát vypověděl jeho služby a ředitel byl jmenován z Prahy.

Přicházela krize, rušily se letecké linky a Arigi musel vilu prodat. Po roce 1931 založil překrásné koupaliště LIDO v Hamrníkách, kde měl i reklamní letadlo. V roce 1935 našel práci v Novém Městě Vídeňském v Rakousku, kde se stavěla velká letecká továrna. Druhou světovou válku prolétal jako velitel letky v Maďarsku, na Sicílii, v Africe a na Balkáně. Po odsunu 1946 si pronajal pláž na jezeru Attersee v Seewalchenu, kde si zřídil opravnu motorů a zemědělských strojů. Julius Arigi býval za první republiky v městě idolem mládeže, velmi oblíbený, elegantní, bystrý, a stal se ještě za svého života mariánskolázeňskou legendou. - Zemřel 1.8.1981 a nad hrobem řečnil polní maršal-poručík a přeletěla čestná letka. Roku 1930 se oženil s Franziskou Hammerschmidovou z domu Zvon. Až do roku 1945 vedla koupaliště LIDO. Měli dvě děti, z nichž Peter Arigi, výrobce ekologických vodáren 1994 záhadně zmizel a zůstal nezvěstným.

Julius Arigi není veden v sudetoněmeckém lexikonu ! /Pramen: R.Švandrlík: "Arigi – mariánskolázeňský Ikarus", Hamelika č.6/1985 z 11.9.1985, S. 90-93./

^* KRAUS Leonhard (lékař) – významný profesor laryngologie

(* 16.10.1895 Sangerberg), Med.Dr., profesor laryngologie a vedoucí krční, nosní, ušní klinice na univerzitě v Praze 1932-1945, po roce 1945 vedoucí laryngologického oddělení v nemocnici Svatého Ducha ve Wiesbadenu a významný literát v oboru.

^* ROTT Hans (politik) – vysoký poštovní úředník ve Vídni

(* 29.8.1896 Sangerberg), vrchní poštovní inspektor ve Vídni, politik, zmocněnec křesťansko-demokratické strany, státní sekretář a rakouský ministr pro sociální věci.

^*NEUBAUER Josef – sudetoněmecký poválečný politik a historik

(*9.7.1897 Mbd, + 16.4.1973 Lohr), nositel Reitenbergerovy medaile a Zlatého čestného odznaku sudetoněmeckého landsmanšaftu, nadšený propagátor Mariánských Lázní již před válkou, kdy pracoval ve spolcích jako Eghalanda Gmoi či Křesťansko-německý tělocvičný spolek. Zabýval se historií Mariánských Lázní a byl horlivým přispívatelem do měsíčníku Heimatbrief. Založil v Německu po odsunu 22 místních skupin sudetoněmeckého landsmanšaftu a byl spoluzakladatelem svazu Heimatverband a v letech 1964-1973 mariánskolázeňským mluvčím (Ortsbetreuer Heimatverband Marienbad).

^*TURBA Josef (starosta) - starosta 1933-1938 v době krize a napětí

(*1.10.1897 Úšovice čp.37 - + 1948 Effeldorf v Dolních Francích), mistr cukrářský, který převzal v roce 1933 funkci starosty po svém vzdáleném příbuzném Hansu TURBOVI. Funkci starosty převzal v  době pro město nejhorší – za hospodářské krize a v době rostoucích národnostních napětí. Tehdejší prudký pokles návštěvnosti Mariánských Lázní souvisel s nepříznivými devizovými předpisy pro hosty z Německa a způsobil veliký pokles příjmů do městské pokladny. Za jeho starostování nebylo možné investovat v městě. Nezaměstnanost na okrese a v městě překonávala trvale rekordy a starosta Josef Turba musel neustále hledat cestu, jak zajistit co nejvíce práce a jak zmírnit bídu u nejchudších. Byl to přímý, rozhodný člověk a svým zdravým selským rozumem dokázal převést město přes nejhorší roky hospodářské krize.

Když v roce 1937 jednal s prezidentem Benešem při jeho návštěvě města. Hovořili o cestách k oddlužení města snížením úrokové míry u krátkodobých dluhů. Turba seznámil prezidenta s potížemi majitelů domů, kterým zákon o oddlužení sice poskytl jisté ulehčení, ale hlavní příčina ekonomických potíží a nezaměstnanosti zůstávala – nízká návštěvnost lázní a devizové překážky v cestovním ruchu. Prezident Beneš jeho věcné vývody uznával a slíbil dobrou vůli ČSR při mezinárodních řešeních.

V říjnu 1938 byl Josef Turba nahrazen dr. Mannerem. Byl poslední, který úřad starosty vykonával jako čestný úřad bez nároku na plat. Konal dále své povolání a měl vyhrazeny dopoledne úřední hodiny na radnici. Městské zastupitelstvo koncem roku schvalovalo proplacení úhrady pro starostu za ztráty času, spojené s funkcí.

^* MÖHLER Petr Karl (premonstrát) - padesátý opat, po válce v Speinshartu

(*21.10.1897 Stod, + 7.3.1968), padesátý opat premonstrátského kláštera Teplá, po gymnasijních studiích v Plzni a po vojenské službě za války se vrátil 1919 do kláštera. Univerzitní studium dokončil v Innsbrucku, 1924 primic, pak kaplan ve vsi Touškov a v Chotěšově, 1937 farářem v rodném Stodu, 1941 arcibiskupským vikářem, 1944 zvolen opatem kláštera Teplá. Když po válce odmítl odstoupit, byl internován v letech 1945-1948 a pak odsunut do Speinshartu. V roce 1949 po otevření kláštera Schönau jako nového premonstrátského sídla kláštera Teplá prováděl bohatou pomoc pro německé odsunuté obyvatelstvo a psal spisy o vlasti. Byl nositelem Velkého kříže za zásluhy Německé spolkové republiky a čtyř rakouských vyznamenání z první světové války.

^* MEINLSCHMID Anton (politik) – sudetoněmecký poválečný politik

(* 27.11.1897 Úšovice, + 20.3.1968 Sindelfingen), knihkupec, zástupce starosty Úšovic, za druhé války měl vedoucí funkce při výstavbě hospodářství v Sudetské župě a v protektorátu. Po odsunu byl povolán jako nástupce úšovického starosty Franze Nitsche, důvěrníka a všechny své síly věnoval svým krajanům. Za to byl vyznamenán medailí opata Reitenbergera a čestnou jehlicí sudetoněmeckého landsmanšaftu.

^* PANY Franz Theo (učitel) profesor a spoluzakladatel Heimatbriefu

(* 10.6.1899 Holubín, + 22.7.1966 Bad Kissingen), PhDr, vystudoval v Praze, v letech 1927-1945 profesorem na Obchodní a hotelové škole v Mariánských Lázních. Vyučoval francouzštinu, němčinu, občanskou nauku a stenografii. Od roku 1946 působil jako profesor na gymnáziu. Byl spoluzakladatelem časopisu Heimafbrief a 1949-1964 spisovatelem, činným v různých časopisech staré vlasti (Deutsche Heimat), nejvíce se věnoval práci v Heimatbriefu, který vytvaroval znamenitě s velkou pečlivostí a láskou a díky svému vysokému vzdělání.

MAY Josef (lékař) – význačný historik Mariánských Lázní ve 20. století

(* 24.9.1900 Mariánské Lázně, + 20.3.1997 Weilheim), nositel Reitenbergerovy medaile. Ve starých Mariánských Lázních prožil dětství a jeho osobní vzpomínky byly pro historii neocenitelné. Obecnou školu vychodil v Mariánských Lázních, vyšší reálnou školu v Plzni, a podle rodinné tradice vystudoval veterinární medicínu v Brně, kde promoval 1924, a nato v Praze složil státní veterinární zkoušky. Již z toho je patrné, že mluvil perfektně česky. V roce 1929 se stal městským veterinářem v Mariánských Lázních, v publikaci z roku 1932 je jeho studie o hygieně potravin v městě. V první válce padl jeho bratr, on sám přežil druhou válku na frontách a z amerického zajetí se již nevrátil domů. Pracoval jako špičkový odborník v Hammelburgu, od roku 1954 ve Weilheimu.

Roku 1965 odešel do důchodu a začal se pracovat na historii Mariánských Lázní. Udivoval svými perfektními znalostmi ve všech oborech. Připravil převážně texty ke zpracování vlastivědy Marienbad Stadt und Land (1977), jeho podíl byl rozhodující. Je autorem bezpočtu historických článků v Heimatbriefech a zůstává neznámé, že více než deset let pomáhal a nezištně zasílal příspěvky vlastivědnému kroužku HAMELIKA. Narodil se v minulém století a jeho mimořádné zdraví ukazovalo, že oslaví v roce 2000 "stovku". Bohužel k tomu nedošlo.

5. Osobnosti narozené ve 20. století

(narozené po roce 1901)

^* HOFMANNOVÁ Liesl (básnířka) – básnířka v chebském dialektu

Narozena 1901 v Perlsbergu /Lazy), básnířka v chebském dialektu i ve spisovné němčině.

^* SCHNEIDER Ernst (inženýr)

(*15.6.1902 Malá Hleďsebe, + 1971 München), vystudoval technickou vysokou školu ve Vídni, 1957 v čele spolku Egerländer Gmoin v Bavorsku, dekorován různými spolkovými vyznamenáními, např. Zlatou jehlicí hornofalckého pracovního spolku Nordgau.

^* MODL Franz (novinář) – zasloužilý místní novinář

(* 30.9.1902 Mbd, + 9.5.1973 München), redaktor novin, v létě vydával v Mariánských Lázních Kuranzeiger, v zimě Weihnachtsanzeiger, od roku 1927 až do války vydával "Die Pelzzeitschrift", jediný německý odborný časopis kožešníků a kožařů. Tento měsíčník se rozšířil nejen v tehdejším Československu, ale i v Německu a v zámoří. Modl psával jako zdejší rodák také v chebském dialektu a pracoval pro různé jiné noviny jako Morgenpost, Gewerbezeitung.

^* KNAUSCHNER Ernst (muzikant) – varhaník z Mariánských Lázní

Narozen 1903 v Bečově, + 1948 v Naumburgu/.Saale, hudebník a skladatel, žák svého otce Vendelína Knauschnera na hudební škole v Bečově a Německé hudební akademii v Praze. Od roku 1933 varhaník a ředitel kúru v kostele v Mariánských Lázních jako pokračoval svého otce, skladatel varhanní hudby a symfonických básní.

^* JÄGER Alfred (lékař) – žandovský rodák jako význačný lékař

Narozen 18.5.1904 v Žandově, MUDr., profesor očního lékařství na lékařské fakultě vysoké školy v Aachen od roku 1966, docent a procesor na univerzitách v Kielu, Münsteru (1940-1955), šéflékař oční kliniky v Aachen (1955-1966).

^* WATZKA Max (lékař) - martinovský rodák jako význačný lékař

(* 30.4.1905 Martinov ), MUDr., profesor histologie, embryologie a anatomie na Německé univerzitě v Praze, ředitel Histologického ústavu v Praze v letech 1937-1945, od roku 1946 profesor na univerzitě v Mainz, člen Německé akademie přírodovědy v Halle, vydavatel anatomických věstníků, významný odborný spisovatel.

^* LIEBL Wilhelm (úředník) – básník v cizině

(* 15.5.1905 Mühlhäusen), berní úředník a inspektor, básník. Od roku 1907 žil v Mariánských Lázních, zde se učil pekařem, ale po pracovním úrazu se vyučil kupcem, pak se stal finančním úředníkem ve Žluticích a v Mariánských Lázních, . po odsunu pracoval v roce 1951 jako berní inspektor v Krefeldu. Začal též psát básně a svazek básní "Seelenblätter" a "Im TAO vereint".

^* STARK Werner (advokát) – mariánskolázeňský odborník v Anglii

(* 2.12.1909 Mbd), Dr.jurist, Dr. rerum politicum, hospodářský vedoucí katedry na univerzitě v Manchesteru, kde žije, odborník v oblasti sociálních věd, národního hospodářství, sociologie, hospodářských dějin, docent na univerzitě v Cambridge a Edinburghu.

^* STRÖHER Hans (úředník) – sudetoněmecký aktivista po odsunu

(*5.11.1910 Mbd), úředník Družstevní pokladny v Mariánských Lázních, po roce 1938 vedoucí polní mistr RAD (Říšské pracovní služby), do roku 1945 na frontě, 1945 internován v ČSR, po dlouhodobé nemoci až od roku 1949 znovu zaměstnán, předtím nemocen, u založení Eghalanda Gmoin, po osvědčení v různých úřadech.

^* ECKERT Ernst (právník) – předseda Heimatverbandu Mbd 1964-1984

(*29.3.1910 Mbd, + 10.4.1990 Nürnberg), syn slavného poslance Ernsta Eckerta, nositel Reitenbergerovy medaile, Velkého čestného odznaku sudetoněmeckého landsmanšaftu a Spolkového záslužného kříže, vystudoval gymnázium v Plane, 1938 promoval na Německé univerzitě v Praze, pracoval v Říšské finanční správě a 1944 byl jmenován vedoucím okresního finančního úřadu v Mariánských Lázních. Po vysídlení až po letech nalezl zaměstnání na finanční správě ve Schweinfurtu, v Norimberku a nakonec jako vládní finanční ředitel. Po smrti otce vedl s matkou a dr.Panym redakci Heimatbriefu. Byl zakládajícím a čelným členem Heimatverbandu Marienbad, v roce 1964 po smrti Otto Mannera převzal na 20 let funkci předsedy spolku . Roku 1984 jmenován čestným předsedou spolku.

^* MILDNER Anton (úředník) - sudetoněmecký aktivista

(*15.2.1910 Mbd, + 21.10.1976 Frankfurt/Main), stavební úředník, zástupce předsedy spolku Heimatverband Marienbads, aktivní spolupracovník v sudetoněmeckém hnutí v Německu.

^* BARTH Franz Xaver (umělec) - autor písně Kaiserwald-Lied

(* 12.5.1912 Ober Rockendorf (Žitná),+ 28.6.1938 tamtéž), spisovatel, skladatel, kupec, psal básně, veselé veršovánky a divadelní kusy v  místním nářečí i ve spisovné němčině. Napsal pochod "Das Landsturm Regiment", věnovaný chebskému regimentu za první světové války. Známá zůstala jeho píseň "Kaiserwald-Lied" .

^* ARNOLD Friedrich (učitel) - sudetoněmecký aktivista

(* 17.5.1912 Mbd, + 29.7.1969 Regensburg, pohřben v Ambergu), RPDr (Rerum politikum Doktor), vrchní ředitel, promoval na Německé univerzitě v Praze a 1937 profesorem na Německé obchodní akademii v Ústí nad Labem. Po roce 1945 vedoucí vzdělávacích škol v Amber-gu, kde založil Obchodní školu a hornofalckou Lidovou vysokou školu. Byl předsedou zkoušek hornofalckého obchodního školství a zmocněnec pro bavorské obchodní školství. Od roku 1952 přednášel hospodářskou politiku na Vysoké škole v Řezně. Byl politicky činný jako zemský předseda Svazu vyhnanců, zástupce Svazu Egerländer-Gmoin, prezidentem hornofalcké pracovní společnosti "Bayrischer Nordgau" a členem Bavorského zemského sněmu (za CSU). Mezi četná vyznamenání patřila medaile opata Reitenbergera. Literárně aktivní byl v psaní učebnic a odborných knih. Jeho bratr Josef ARNOLD (* 19.11.1910) vystudoval Německou univerzitu v Praze a od roku 1946 byl docentem na Stavební škole v Kasselu, kde přednášel na Vysoké škole a od roku 1971 ředitelem hospodářského gymnázia v Kasselu. Syn Friedricha Arnolda Rainer ARNOLD (* 22.10.1941 Mbd) vystudoval na univerzitách v Mnichově a Würzburgu, od 1980 je děkanem právní fakulty univerzity v Řezně.

^* WANKA Karl (učitel)

(* 1.6.1914, + Bad Kissingen), učitel, za druhé války vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, čímž se stal idolem sudetského mariánskolázeňského obyvatelstva. Po válce odsouzen na 20 let vězení v ČSR, 1956 propuštěn a odsunut do Německa. Učiteloval v Münchenu a v Bad Kissingen, roku 1967 jmenován rektorem.

KRAUS Heinrich (filosof) – historik pomístních názvů okresu

(* 1920 Dolní Žandov, + 1995 ?), PhDr., autor význačné diplomové práce na Německé univerzitě v Praze (1940) o pomístních názvech okresu Mariánské Lázně (Die Flurnamen des Bezirkes Marienbad ).

SCHWEINITZER Rudolf - malíř a grafik s náměty domoviny

(* 1923 Rainmühle pod Martinovem), žije v Holzkirchen, mariánskolázeňská malíř, vystudoval uměleckou školu v Mnichově, od 1954 spolupracovník grafického nakladatelství v Mnichově, témata často vybírá z rodného kraje Pístovska. Zúčastnil se přípravy vlastivědy Marienbad Stadt und Land 1977.

^* SCHMIDT Rudolf (muzikant) – populární hudebník z Kynžvartu

(*24.6.1925 Kynžvart, + 6.8.1976 Frechem-Bachem), hudebník, skladatel, pečovatel o národní svéráz, zkladatel a dirigent spolku Egerländer Gmoi-Musikanten" v Kolíně nad Rýnem a spolku "Rudi-Schmidt-Kaiserwald-Singer" a orchestru. Vystoupení v rozhlase a v televizi, pohostinská turné v USA, člen předsednictva Svazu Egerländ Gmoin, skladatel chebských písní a tanců, spisovatel v oblasti lidové tvorby, psal vlastivědu "Vom Kaiserwald zum Tillenberg" a byl neúnavným bojovníkem o péči o vlast a národní svéráz.

^* KÜHNL Hubert (vědec) – slavný kynžvartský rodák

(* 8.5.1926 v Kynžvartu) PhDr., profesor na institutu anorganické a analytické chemie na Technické univerzitě v Hannoveru, autormodborných knih.

^* HAMMERSCHMID Ernst (učitel) – slavný mariánskolázeňský rodák

(*28.4.1928 Mariánské Lázně) PhDr. a ThDr., profesor afrických jazyků a kultury na univerzitě v Saarbrückenu a Hamburgu, 1968 vyznamenán cenou kardinála Innitzera, občan Rakouska, autor odborných knih..

^* HEINRICH Josef (učitel) – sudetoněmecký politik

rodák z Úšovic, vrchní učitel, předseda a člen různých sudetoněmeckých spolků, od 1954 člen spolkového sněmu sudetoněmeckého landsmanšaftu aj., vyznamenán plaketou Rudolfa Lodgmanna, medailí Adalberta Stiftera, městský radní a druhý starosta Windsheimu.

^* PANY Franz Arno (učitel,politik) iniciátor vlastivědy Mariánských Lázní

(* 20.6.1930 Mbd, + 21.2.1991 München), syn doktora Franz Theo Panyho, profesora hotelové školy v Mariánských Lázních z Holubína, taktéž v seznamu osobností města. Po vysídlení dokončil studia v Bad Kissingen, od roku 1955 pracoval ve finanční správě, od 1956 ve správě bundeswehru a přestěhoval se do Münchenu. V letech 1970-72 byl členem organizačního výboru olympijských her, 1974 dokončil vysokoškolské studium v oboru politologie. Roku 1977 byl jmenován vládním radou. Roku 1956 se oženil s Marií Küschall (Košťálovou) z Prahy. Byl činný v mnoha německých spolcích a od roku 1976 byl obchodním šéfem a představitelem spolku Heimatverband Marien-bad. Po smrti velmi agilní Milly Schmidtové byly nešťastně ztraceny všechny podklady k připravené publikaci vlastivědy Mariánských Lázní. Vydání se nyní jevilo navždy nemožné. PANY však během neúnavné tříleté práce znovu shromáždil vlastivědné podklady, získal mnoho spolupracovníků a s Rudolfem Lechou zajistil i financování vlastivědné publikace "Marienbad Stadt und Land", která je dodnes nepřekonaným vlastivědným dílem Mariánských Lázní. Velký díl na knize je práce dr.Maye.

Pany zemřel nečekaně 21. února 1991. Pokračovatelem vydávání Heimatbriefů se stal jeho syn Franz Norbert Pany, který je od prosince 1991 až dosud předsedou spolku Heimatverband Marienbad. Jeho matka Marianne Pany pracuje v redakci Heimatbriefů. V současné době jsou zastupujícími předsedy spolku Dr.Hans-Peter SANG, Ernst SCHNEIDER a okresním představitelem Axel R.PRÖCKL.

^* WENZEL Helmut (přírodovědec) – úspěšný rodák z Úšovic

(* 27.3.1934 Úšovice), RNDr., soukromý docent, vedoucí zařízení hlubokých teplot na stanici reaktoru fyzikálního departmentu Vysoké školy technické v Münchenu od roku 1965. Odborný spisovatel.

KÖNIG Johann (stavitel) – zasloužilý starosta Kynžvartu

Stavitel v Kynžvartě a v Mariánských Lázních. Zasloužil se o rozvoj města Kynžvartu, od 1896 tamtéž starostou, byl poctěn čestným občanstvím Kynžvartu.

KÖNIG Ignác (stavitel) – populární stavitel Mariánských Lázní

Rodná data neznáma. Stavěl též v Chebu. Jako stavitel se svou firmou tu postavil desítky domů.

JÄGER Anton (architekt) – významný stavitel v městě na přelomu 20.století

Patřil mezi architekty, kteří stavěli na Šenově, jeho typický styl můžeme sledovat například na domě Teutonia na Hlavní třídě či na nádherně přezdobené vilce Norbert na rohu Dykovy a Ruské ulice.

GUT Karl (architekt) – významný stavitel v městě ve 20. století

patřil mezi stavitele, kteří tu působili až ve 20.století. Podílel se například jako stavbyvedoucí na výstavbě ESPLANADE podle projektu vídeňského stavitele Heymanna. Jeho dům VILLA GUT (dnes Lincoln, vedle knihovny) ukazuje, čemu se u Heymanna zvláště pak v interiérech přiučil. Stavitel Gut postavil také letiště a letištní hangáry ve Sklářích.

Slavné osobnosti lázní, uváděné v jubilejnéím roce 1868 (50 let lázní)

Když se slavilo 50. výročí vyhlášení Mariánských Lázní otevřenými lázněmi, byly představeny v jubilejním albu Mariánských Lázní osobnosti, z nichž jen některé přešly do dnešního seznamu významných osobností Mariánských Lázní. Na jubilejním tablu z roku 1868 jsou:

Uprostřed tabla byl zakladatel lázní opat Karel Kašpar REITENBERGER a ve vnitřním kruhu osm význačných osobností: opat Marian HEINL, bývalý starosta Wenzl SKALNIK, doktor Johann Josef NEHR, doktor Emil KRATZMANN, doktor ABEL, doktor Adalbert DANZER, doktor Karl HEIDLER von Heilbronn, J.Albert KLINGER. Ve vnějším kruhu tabla se nalézá 16 dalších osobností: opat Max LIEBSCH, starosta Josef Dionys HALBMAYR, doktor OPITZ sen., doktor SCHNEIDER, doktor LUCKA, doktor DAVID, docent doktor KISCH, nejmenovaný doktor (s obrovskými licousy vpravo na tablu dole, jehož jméno jsme ani my ani němečtí autoři nerozluštili), docent doktor Adolf OTT, doktor SCHINDLER, doktor PORGES, doktor August HERZIG jun., doktor WOLFNER, doktor FRANKL, doktor HERZIG sen., Johann KROHA.

Zvýrazněná jména se uvádějí v německém seznamu osobností z roku 1977. Klášterní opaty Adolfa Koppmanna a Mahra tablo nezachytilo už ani v roce 1868, třebaže to bylo krátce po jejich opatování! Znovu jsme přiřadili: Alberta Klingera, prof.Kische, dr.Frankla a připomenuli dr.Herziga sen.