Zaniklý Caltov

Vzdušnou čarou 5 1 km východně od Plané nad Kosím potokem (486 m n.m.) stávala tvrz CALTOV. Na jejím místě byla kol roku 1650 založena poddanská vesnička CALTOV. Ves se rozkládala na jihovýchodním svahu vrchu KLUNKA (Klunker Berg, 679 m n.m.) v nadmořské výšce 490-550 m n.m. (uváděno podle československé vojenské speciálky z roku 1925 - 1:75 000). Ještě za první republiky se zde připomínaly dosud patrné zbytky zaniklé tvrze.

Počátky tvrze Caltov

Podle erbu byli nejstaršími pány Caltové z Kamenné Hory (Steinberg - na Manětínsku). Z nich údajně BUŠEK, řečený Calta, byl nejznámější postavou rodu († 1433; pochován v rabštejnském kostele). Kromě Buška a erbu není o nich žádných jiných zpráv.

Nejstarí zpráva o Caltově je v berním rejstříku Plzeňského kraje z roku 1379, kdy se v Caltově uvádí několik vladyků. Jeden malý díl tu měla mít vdova Anka.

Odkud název ? Název "calta" (=veka, houska) prý pochází z erbu původních pánů z Kamenné Hory (Steinberg). Tito páni zde postavili hrad a obývali ho. Veka čili calta se nachází v erbu jednak na štítu a jednak na ozdobné helmě. Caltovský hospodářský dvůr uváděl plánský urbář naposledy v roce 1641.

Nejstarší páni na Caltově. Pokud pomineme vdovu Anku na Caltově (1379), pak prvním známým majitelem tvrze měl být od roku 1402 Jan z Caltova, řečený BALILE.

Uvádí se, že dostal plat na městě Plzni (1406), později se přiznal k dluhu Hendrycha z Ester-berka (1410). Od krále Václava IV. dostal plat v městě Stříbře (1416) a pak od císaře Zikmunda ještě plat na klášteře Tepelském. Tento plat měl ještě v roce 1454 stále jeho syn Oldřich Balile z Caltova.

Při tvrzi se vedle Oldřicha psali též jeho příbuzní Štěpán (1413), Lvík (1443) a Jan Zoubek z Caltova (od 1463).

Oldřich Balile z Caltova tehdy potvrzoval, že mu tepelský klášter zaplatil dluh 600 kop. To byl onen dluh, který byl zapsán při klášteře pro jeho otce Jana za císaře Zikmunda. V pramenech se uváděl Oldřich ještě roku 1460, ale již roku 1463 se tu psal majitel Jan Zoubek z Caltova.

Caltov za plánských pánů ze Žeberka

Starobylá Planá včetně okolního zboží patřila v 15. století pánům Ernstu a Šebastiánovi ze Žeberka. Tvrz Caltov s dvorem měla být připojena k plánskému panství roku 1517. Je uváděna jako součást panství Planá v roce 1527 ("…item twrze rzecziena Czaltow") i roku 1574 ("...item twrz rzeczienau Chaltow").

Majitel panství Bohuslav ze Žeberka († 7.1.1466) je pohřben ve farním kostele v Plané. Měl čtyři syny jmény Bušek, Hynek, Viktoryn a Jan, kteří si rozdělili plánské panství. Viktoryn dostal Týnec a Bušek, Hynek a Jan město Planou - jeden Staré město, druhý střední město, třetí plánské předměstí.

Hynek († 1483; pochován v klášteře Teplá) měl syny Jiříka a Mikuláše, kteří byli později držiteli zboží Týnec.

Bušek († 1499) měl nádherný náhrobek v kostele v Plané - byl postaven z mosazné litiny s pěkným nápisem v minuskulích s okrasami a znakem.

Rovněž Viktoryn († 1500) na Týnci, ženatý s Eliškou z Rýzenberka († 1507) - oba pochováni v kostele v Plané.

Nejdéle žil nejmladší ze synů - Jan, který roku 1506 předal kostelu v Plané nadání s tím, aby zdejší kněží trvale sloužili za jeho zemřelé rodiče a bratry mše zádušní.

Sousední tvrz TÝNEC - podle Augusta Sedláčka - držel v letech 1393-1402 Lvík z Roupova. Roku 1439 držel tuto tvrz Jan z Frumštejna, pak vdova Anna z Kamenice. Ta přečkala i syna Jetřicha a Týnec držela do smrti. Roku 1485 však patřil Týnec již plánským pánům ze Žeberka. Po Buškově smrti měl tvrz 1493 Jan s bratřími a po rozdělení v letech 1506-1510 již sám. Hynkovi synové Jiřík a Mikuláš z Plané, drželi nějaký čas Týnec, ale dostali se do dluhů a byli nuceni roku 1526 prodat Týnec Štěpánu Šlikovi z Holiče a Lokte.

Caltov za plánských pánů Šliků

Štěpán Šlik zakoupil panství Planá a připojil k tomu panství Brod a Týnec k Plané. Roku 1526 vytáhl s králem Ludvíkem proti Turkům a padl v bitvě u Mohače. Po jeho smrti držela Týnec a Otín vdova po něm Markéta (1531).

Jeho synek Maurys byl nezletilý a proto panství Planou spravovala zprvu vdova Markéta z Rabštejna. Když Maurys dospěl, převzal panství a také řídil hornické práce na Michalových Horách. Ještě 15 let nemusel platit desátek a kovy mohl prodávat zcela volně. Bylo to podle nadání krále Ferdinanda (1545). Nejlepší těžba byla na Lazurové hoře na díle, zvaném "Reicher Trost". Jako protestant se však ve válce Šmalkaldské zapletl a rozhněval krále (1547), za což ztratil Jáchymov a panství Planá musel převést jako manství královské. Avšak bylo mu dovoleno dolovat na Michalových Horách.

Za krále Maxmiliána 1547 byla Planá z manství znovu vypuštěna a stala se dědičným majetkem Mauryse. Protože však neměl žádné potomky, odkázal zámek Planou s tvrzemi Caltov a Otín své choti Barboře Šenkovně z Landšperka (v listu 1574 se uvádělo „...item twrz rzeczienau Chaltow). Po smrti Mauryse († 9.11.1578) držela zámek Planou Barbora, která se znovu provdala za Bedřicha Šlika z Holiče, a město Planou měl Kryštof z Roupova.

Po smrti Barbory († 18.11.1597 - pohřbena v kostele v Plané) zdědil majetky její manžel Bedřich Šlik. Znovu se oženil, ale žil v Praze. K panství přikoupil ještě zboží Kočov. Zemřel 1610 a pohřben v kostele v Plané. Panství převzal synovec Kašpar Šlik z Holiče na Hauenštejně († 23.5.1624 - pohřben v plánském kostele), proti kterému bylo vedeno konfiskační řízení (1623). Ale krátce na to umírá.

Caltovská tvrz

stávala nad pravým břehem Kosího potoka poblíž Caltovského dvora. Odtud dolů v údolí Kosího potoka bylo možno pozorovat každý pohyb v údolí a střežit lokalitu. Ještě v období 1527 - 1623 se tvrz připomíná. Jako šlechtické sídlo však už nesloužila a za třicetileté války zanikla. Byla rozbořena a její zdivo použito na stavební materiál pro nově založenou ves.

Pozůstatkem tvrze mělo být kruhové tvrziště o průměru 20 metrů, obehnané příkopem. Nepatrné zbytky základového středověkého zdiva se uváděly ještě v roce 1926. Lokalizace tvrze je dnes už velice problematická. Každý z historických pramenů ji lokalizuje odlišně.

Vznik vesničky Caltov a berní rula 1654

Caltovský hospodářský dvůr se stal základem nové vesničky, vzniklé po skončení třicetileté války (1650). Došlo k jeho rozdělení na dva větší selské dvory a čtyři čtvrtdvory. Za hraběte Františka Ernsta Šlika (1651-1665) byla založena vesnička se 105 strychy polí a 6 strychy luk. Celá vesnička ležela v dosti srázném svahu a jako stavební materiál byl využit zřícený stavební dvůr. Berní rula (1654) uvádí Caltov jako novou ves, při čemž všichni poddaní jsou uváděni jako nově osedlí roku 1654. Mezi německými příjmeními má české jméno jen první z chalupníků (Houska - podle calta). Poddaní platili naturáliemi a zčásti penězi na sv.Jiří a na sv.Havla. V roce 1788 měl malý Caltov 8 domů, roku 1884 již 12 domů a 53 obyvatel, v roce 1945 bylo 11 domů a 65 osob. V poznámce v berní rule se uvádělo: "Na ten čas nemohou za ni potahováni býti." Uváděn je jen jeden sedlák a 4 malorolníci:
 

Hornická činnost u Caltova

V roce 1696 otevřel tu hornický cech "Trojice všech svatých" (Allerheiligste Dreifaltigkeit) jakýsi Petr Ambacher, jirchář z Plané, ale brzy místo opustil jako nerentabilní.

Johann Gottfried Sommer - popis z roku 1838

V době Schallerova popisu (1788) měl Kříženec 23 domů a Caltov 8 domů. O padesát let později zapsal J.G.Sommer:

(8.) OTÍN (Ottenreuth, Wotina), 3 hodiny východně od Plané, vesnice s 35 domy a 228 obyvateli, má 1 farní kostel Jména Panny Marie, 1 faru, 1 školu, vše pod patronátem vrchnosti, 1 panský dvůr. Kostel byl již roku 1384 uváděn jako farní a později tu měl protestantského pastora (kazatele) až do roku 1624, kdy sem byl znovu přidělen katolický duchovní.

K farnosti patří kromě Otína Kříženec, Caltov a Křínov, vedle Zlaté Cesty z vedlejšího panství Trpisty-Třebel; 1 hodiny severovýchodně leží sem konskribované 4 domky HAMMELHÄUSEL.

(9.) KŘÍŽENEC (Kiesenreut), 3 hodiny východoseverovýchodně od Plané, vesnice s 25 domy a 157 obyvateli, patřící farnosti k Otínu.

(10.) CALTOV (Zaltau), 1 hodinu východně od Plané, vesnice s 11 domy a 66 obyvateli, patřící farnosti k Otínu. Má 1 panský dvůr (pronajímaný dočasně) a 1 emfyteutický mlýn.

WEIDL-URBAN-HAMMER (1896) o Kříženci a Caltově

„Caltov patřil pod obec Kříženec (Kiesenreuth), který dostal jméno podle tam se nacházejících krásných bílých živců, kterým se mylně říkalo kyz (Kies - pyrit). Název Kies se do češtiny - podle mylné německé domněnky - dostával jako Chýš (chýše=stavení). Nálezy kyzu měly zavdat příchod německých horníků do místa. Místo se poprvé připomíná roku 1482, kdy také klášter Kladruby měl jisté majetky v této vesnici. Tehdejší kladrubský opat Prokop Balkow (Balkův) poskytl pěti měšťanům z města Tachova právo kutat v oblasti Klunky na kovy a různé rudy. Vesnice patřila pod bratry Žeberky v Plané a od nich v roce 1517 odkoupil plánské panství Štěpán Šlik z Lokte. Ves hodně utrpěla za třicetileté války a roku 1656 nechal znovu postavit hrabě František Ernst Šlik dva selské dvory

Obec Kříženec (Kiesenreuth) leží 3 km východně Plané na výšině nad Bohušovým vrchem a teprve směrem ke Kosímu potoku terén klesá dolů. Nejvyšší vrch je KLUNKA (679 m n.m.), na němž je dobýván vhodný štěrk. Kromě živců je tu amfibol, čedič, svor, slída, křemen a žula (granit).

Obec Kříženec (1896) měla 26 domů a 172 obyvatel. K ní patřily mlýny Kienhackelmühle a Caltovský mlýn a celá vesnice CALTOV.

Caltov. Lidově se mu říkalo „Am Zalta“ (am calt). Ležel na jižním dosti příkrém svahu Klunky, blíže okresní silnice Planá - Lestkov. Caltov (1896) měl 12 domů a 60 obyvatel. V místě byly patrné zbytky hradu, který patřil ve 14. století pánům „von Kamenahora“ na okrese Manětín a z nich Bušek, řečený Calta, byl nejslavnější a nejznámější. Zemřel r. 1433 a pohřben v kostele v Rabštejně. Jeho znamení housky (calty) je na erbu a na přilbě v erbu.

Plánský zámecký urbář (1641) popsal Caltovský hospodářský dvůr takto:

„Das Wohnhaus ist eines gatten hoch, mit Steinen gemauert, vndt mit Schindeln gedecket. Zur rechten handt ein gemauerter Viehestall uf 24 Stick Rindvieh. Zur linken handt ein Ochsenstall uf 8 Stick, nebst darbey ein stadl von Holz aufgeschrotten vndt gebauet mit Einen dännen und zweyen holbarn. Uber den hoff hiniber ein stall von Holz gebaut von 30 ständen. Unter diessen hoff ist ein hopfgarten, bey fruchtbaren Jahren kann erbaut werden auch mehr vnd weniger 20 strich.“

(Obytné stavení je vysoké jako zeď, vytvořeno z kamene a kryto šindelem. Po pravé ruce je zděná dobytčí stáj pro 24 kusů dobytka. Po levé ruce je volská stáj pro 8 kusů, vedle které je zchátralá dřevěná stodola s ohrazením a s dvěma studnami. Nahoře nad dvorem je jedna stáj postavená pro 30 stání. Pod tímto dvorem je chmelnice, která může mít za úrodných let výtěžky více nebo méně než 20 strychů.)

Hrabě Franz Ernst Šlik nechal panský dvůr přeměnit v jednu vesnici tím způsobem, že rozdělil polností patřící k tomuto dvoru, tj. 105 strychů polí a 6 strychů luk, a zřídil tu 2 selské dvorce a 4 čtvrtdvory. Jednotlivé poddané zatížil splátkovým splácením s úhradou na sv.Jiří a na sv.Havla, kdy měli platit rozmanitými viktuáliemi.

Pro panský dvůr Caltov byl stanoven roční výnos 436 florentýnských, proti nimž stálo 265 florentýnských a 57 krejcarů jako stálá a neměnitelná vydání, takže čistý zisk činil pouze 74 florentýnských a 3 krejcary.

Po josefínském daňovém přeměření měl panský dvůr Caltov 71 jochů a 704 čtverečních klafterů (Q.K.) polí, 17 jochů a 1333 čtverečních klafterů luk, 1 joch a 624 Q.K. zahrad, 3 jochy a 1030 Q.K. pastvin, po vyloučení emfyteutických základů 49 jochů a 455 Q.K. polí, 20 jochů a 250 Q.K. luk, 450 Q.K. zahrad, 5 jochů a 1290 Q.K. pastvin a 2 jochy a 315 Q.K. lesů.

August SEDLÁČEK (1936)

Uváděl: „V Caltově východně od Plané posud viděti jest zbytky bývalé tvrze. Roku 1379 sedělo tu několik vladyk a malý díl měla vdova Anka. Od roku 1402 připomíná se Jan Balile z Caltova, jenž roku 1406 plat na Plzni a později od krále Vácslava na Stříbře, od krále Zikmunda plat na klášteře Tepelském obdržel. Tento pobíral ještě roku 1454 syn jeho Oldřich (Rukopis musejní, Archiv Tepelský, Arch. č. I. 513).

Také se připomínají r. 1443 Lvík a r. 1468 Jan Zoubek z Caltova (Archiv Třeboňský). Nějaký čas potom přikoupen Caltov k Plané. V letech 1527-1574 se ještě tvrz připomíná. Ve vsi Otíně nedaleko Plané bývala tvrz a farní kostel již ve 14.století. Podacími pány byli roku 1365 Půta z Plané, roku 1383 Stupek a 1394 tento s Neostupem, tuším ze Švamberka. Roku 1399 následoval Odolen z Oračova, jenž r.1406 mír s Bavory učinil. Potom (před r. 1409) koupen Otín k Plané, ale zase 1414 prodán. Pánem tu byl až do roku 1430 Erhart z Nejperka, jenž roku 1415 plat ke kostelu Plánskému prodal. Roku 1456 byl tu pánem Stach z Hořevce, jenž roku 1468 zdejšímu kostelu dobrodiní učinil. Kdy přikoupen k Plané, není známo. Tvrz zdejší (otínská) se v letech 1574-1575 jako příslušenství Plané připomíná.“

Zdeněk Procházka - Jiří Úlovec (1988)

Mají sice informace, uvedené Sedláčkem, ale k lokalizaci tvrze jsou skeptičtí:

„Soupis památek (I.) klade tvrz na jižní svah nedalekého vrchu Klunky (dnes Homole). Pasportizace okresu Tachov popisuje však její místo jako rozorané. Nejpodrobnější lokalizaci a popis mají J. KABÁT a K. SLEPIČKA.

Podle nich stávala tvrz v severní části obce nad pravým břehem. Kosího potoka, kde se mělo dochovat kruhové tvrziště o průměru 20 metrů s částečně zachovaným. příkopem na severní straně, širokým asi 5 metrů. Po obvodu jižní strany se nacházely zbytky zdiva, kladeného nasucho.

Jihovýchodně od tohoto tvrziště měla stávat ve vzdálenosti asi 15 -20 metrů zeď z lomového kamene na maltu, vysoká místy až 3 m, široká 80 cm, dlouhá asi 30 m, táhnoucí se ve směru východ-západ, v níž bylo několik střílnovitých okének, směřujících k jihu.

Někteří autoři tyto pozůstatky interpretují jako zbytky mladší tvrze, vybudované snad již před rokem 1500 jako nová sídlo majitelů statku. Zachovaly se rovněž fotografie od uvedených autorů a další fotografie v kartotéce Okresního muzea Tachov. Objekty zde zachycená se však ničím neliší od běžných zřícenin hospodářských objektů zpustlých vsí.

Nejobjektivnější bude zřejmě krátká zpráva caltovského kronikáře, který se ve svá rozsáhlé, bohatě ilustrované kronice obcí Kříženec a Caltov z let 1914 -1945 zmiňuje o pozůstatcích tvrze pouze těmito slovy: "Reste der ehemaligen Burgveste Caltow sind noch unterhalb Nr. 1, Meierhof in Zaltau, im geringen Ausmass zu sehen", tedy, že zbytky bývalé tvrze se nacházejí pod čp. 1 - bývalým poplužním dvorem.

Také stará katastrální mapa vsi z roku 1839 naznačuje, že v ní tehdy nestála žádná zděná budova /objekty jsou označeny jako spalná/, což vyvrací starší tvrzení o tom, že by se zachovaly výraznější zbytky zdiva tvrze.

Naproti tomu ve středu této nevelká vsi je viditelné kruhové seskupení parcel, připomínajících zobrazení jiných, v terénu prokázaných tvrzišť. Zřejmým omylem je rovněž klást pozůstatky tvrze mimo ves, na vrch Klunku. Existovalo zde pouze pravěké výšinné sídliště, od jehož ochrany bylo v roce 1970 upuštěno.

Podle dosavadního výzkumu můžeme tedy tvrz situovat do areálu zaniklé obce; přesněji by její pozůstatky pod rozpadajícími se zdmi usedlostí odhalil pouze archeologický výzkum.“ Potud citace Z.Procházka - J. Úlovec.

Vesnička Caltov v minulosti

CALTOV ležel ve svahu Klunky stranou velkého provozu na silnicích a cestách. Skrovná a tenká půda na kamenitém podkladě vyžadovala velkou píli zdejších obyvatel, pokud chtěli získat dostatečnou obživu.

Děti z Caltova musely chodit zprvu do školy v Otíně a teprve roku 1925 přešlo 15 cal-tovských dětí do školy v Kříženci. Děti z Caltova musely chodit zprvu do školy v Otíně a teprve roku 1925 přešlo 15 cal-tovských dětí do školy v Kříženci.

Celá ves kromě obecní kaple po válce zanikla a zbyly jen ruiny. Kaple při cestě v údolí, poblíž Kosího potoka, je opravena a zůstává jediným prvkem dávné vesnice. V současné době (duben 2007) byl nalezen základní postament k neznámému pomníku u čp.10 bez vlastního korpusu. Zdá se však, že jsme nalezli vlastní korpus pomníku, a to na zahradě někdy v šedesátých letech postavené letní rekreační chaty nad bývalým čp.6. Korpus má zanikající nápis tohoto znění:

"Gewidmet //zur // Ehre Gottes // von Anton und // Augusta Ott // aus der Zaltauermühl// 1886." Nad nápisem je výrazná dvojholubice ve tvaru srdce, s rozbitou hlavičkou.

Nedaleko na zahradě vyvěrá v okruží pramen a zůstává zakryt v rezervoáru. Odtud bylo vyvedeno potrubí do sklepa rekreační chaty. Přepad vody odtéká sotva znatelnou stružkou. Malý areál s centrálních chatou - podle zbytků kolem - využívali v minulosti skauti. Dnes je stavení sice uzavřeno, ale opuštěno.

Východně od vsi blíže okresní silnice je rovněž menší pramen vody, který pravděpodobně sloužil v minulosti výletnímu hostinci, který zde stával a dnes již zcela zmizel.

Plánek zaniklého Caltova

Předváleční majitelé stavení v Caltově

1 - Anton Hampl (panský dvůr - Meierhof) - 1925 František Mareš
2 - Georg Wilfling (Bahla) - 1925 Andreas Wilfling
3 - Josef Plaha (Thoma) - 1925 dtto (Otín Michl Plaha, truhlář, Karl Plaha, Wenzl Plaha)
4 - Wenzl Philips (Thomerl) - 1925 dtto
5 - Michl Philips (Lehnl) - 1925 dtto
6 - Eduard Biebl (kovář) - 1925 Anton Hampl (nad kapličkou)
7 - Heinrich Gartner (mlynář na Caltovském mlýně), 1925 Karl Winterstein (na Kosím potoce)
8 - Johann Schwägerl (myslivna - Hegerei) - 1925 dtto (ležela mimo obec!)
9 - Anton Hampl (krejčí) - 1925 Anton Trepesch (hospodský a trafikant) (rovněž stranou daleko od obce)
10 - Franz Ott - Treppesch (Caltovská hospoda) - 1925 Josef Biebl (nad kapličkou)
11 - Franz Pichl (tesař) - Johann Weidl
Bez čp. - obecní kaplička při spojovací cestě od Plánské okresní silnice
 

Literatura:
„Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy“ Nakladatelství Svoboda Praha 1985, S. 46-47
„Pamětní kniha obcí Kříženec a Caltov“- Okresní archiv Stříbro .
POCHE Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech, Československá akademie věd, I.svazek A-J, vydalo nakladatelství Academia Praha 1977,vytiskla Polygrafia Praha 2, S. 160;
PROFOUS Antonín: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, díl I. (A-H) 1947, II. (CH-L) 1949, Česká akademie věd a umění , Praha
PROCHÁZKA Zdeněk - ÚLOVEC Jiří: „Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov - 1.díl “ Okresní muzeum Tachov 1988
SEDLÁČEK August: „Hrady, zámky a tvrze království Českého, Plzeňsko a Loketsko - díl XIII.“, Nakladatelství Šolc a Šimánek, společnost s r.o. Praha 1937, S. 195-196;
SCHALLER Jaroslaus: „Topographie des Königreichs Böhmen, darinn alle Städte, Flecken, Herrschaften, Schlößer, Landgüter, Edelsitze, Klöster, Dörfer, wie auch verfallene Schlößer und Städte unter dem ehemaligen, und jetzigen Bennenungen samt ihren Merkwürdigkeiten beschrieben werden. Neunter Theil. Pilsner Kreis " Schönfeldschen Handlung Prag und Wien 1788, S. 180
SOMMER Johann Gottfried: „Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt", VI.Band - Böhmen, Pilsner Kreis" J.G.Calve´sche Buchhandlung, Prag 1838, S. 221-222
"ÜBER GRENZEN HINWEG" - vlastivědný sborník okresu Planá, I. et II.Band, Planer Heimatbuch, Der politische Bezirk Plan und seine Gemeinden, Geisenfeld 1964,
WEIDL Georg-URBAN Michl MUDr.-HAMMER Ludwig: „Heimatkunde des politischen Bezirkes Plan", Plan-Königswarter Bezirkslehrerverein, Plan, tisk Hermann Holub, Tachau, 1896, S. 335-337;
(J.A.Dunder, 1845, str. 201; T.V.Bílek, 1882, str. 605-606; O.Kalandra, 1957, str. 29; J.Kabát -K.Slepička, 1959, str. 85)