Chebsko dlouho zůstávalo jakýmsi obranným vzdušným krytem Říše, relativně vzdáleno od front a bojišť. Mohlo umísťovat mnoho vybombardovaných osob, které tu dočasný domov v pěkné krajině a práci daleko od válečných útrap. Stále častěji byly překládány do Sudet pro válku důležité podniky s různou výrobou, jakož i do protektorátu. Do kraje přicházelo stále více cizích lidí.
Od září 1944 začaly i na Plánsku letecká nálety a noční bombardování, např. rybníka Matt, což původně patřilo vojenskému letišti ve Sklářích. Letecké přepady přinášely strach o život. Blízkost války se ohlásila 25. prosince 1944, kdy byl vyhlášen letecký poplach v Chodové Plané. Sirény ječely a vše se hnalo do sklepů, leteckých krytů a jinam do bezpečí. Muži z tábora RAD (stával v místě fotbalového hřiště), kteří se chystali právě domů na Vánoce, seděli schováni v bunkrech a leteckých krytech. Tentokráte ještě zůstala obec uchráněna od bomb. Západní hloubkaři pouze svrhli propagační letáky. Muži z RAD museli místo návštěvy domova prohledávat krajinu a svážet nalezené letáky do tábora.
V prosinci 1944 přišly do Mariánských Lázní větší trupy tzv. spřátelených armád, které tu společně čekaly na rozkaz k odjezdu na frontu. Šlo především o Ukrajince a Haličské, zčásti o Italy z armády Mussoliniho a o Maďary. Přicházel pátý rok války a utrpení bylo stále větší a bolestné. Skoro žádná rodina nebyla bez ztrát mužů na frontě. A situace se nelepšila, německá armáda stále ustupovala.
Zima přišla brzy - již uprostřed listopadu 1944 - se sněhem a mrazy. Mrazivá zima pokračovala i v roce 1945, jakoby se i počasí spojilo se Spojenci proti Německu. Začínal šestý rok války. Na východě stáli Rusové v lednu 1945 na Odře a rychlý postup Rudé armády vyhnal z Východu až do našeho kraje vlny prchajících civilistů. V obrovských kolonách vozidel a potahů táhly zástupy ve zvonivém mrazu a za vysokých sněhů n Západu, poháněni jedinou myšlenkou:. "Nur nicht den Russen in die Hände fallen!"(Jen nepadnout do rukou Rusům!). Vyhladovělé ženy, děti a starci – všichni soustředili všechny své vnitřní síly k přežití, poháněni smrtelným strachem. Tisíce jich už zahynuly jako oběť Rusů, nastupujících na území Německa, tisíce jich přejely ruské tanky, tisíce byly postříleny a rozdrceny. Byla to tragedie nezměrného rozsahu, tragédie, kterou samy rozpoutaly. Nikdy je nenapadlo že na ně tyto hrůzy dopadnou zpětně. Na Západě počátkem února stáli na hranici Německa západní Spojenci a blízká letiště jim umožňovala startovat se svou nesmírnou leteckou převahou a šířit smrt z nebe po celém Německu.
Vzdušná válka dosáhla i sem - do krajiny, přeplněné evakuovanými z vybombardovaných měst, utečenci z Východu, vojáky v lazaretech a jinými. Něco málo německých vojenských oddílů, umístěných na Chebsko spíše k odpočinku, bylo nasazeno za pochodu na blížící se fronty. Jejich opuštěné ubytovací prostory byly po nich obsazeny vojáky jejich spřátelených národů. V prostoru Karlovy Vary-Mariánské Lázně leželo vojsko Vlasovovy ruské armády. Generál Vlasov bydlel od 28.ledna 1945 v hotelu CORSO v Mariánských Lázních a jeho štáb byl ubytován v sousedním domě LUCKER.
Chodová Planá, dosud celkem ušetřená, zažila nyní letecké nájezdy ze vzduchu. Počátkem února 1945 rozstřílely americké stíhačky cihelnu "Trost" a zapálily a těžce poškodily letiště Skláře. Cihelna byla osvětlena jako falešné letiště a měla zmýlit Američany. Hloubkaři, německy nazývaní "Jabos", patřili k dennímu obrazu všedního dne. Byli všude, stříleli na vše, co se hýbalo, bez ohledu, zda šlo o vojsko nebo o civilní osoby, o pracující rolníky nebo zda se jednalo zřetelně o kolony zajatců a vězňů..
14. února 1945 ve 13 hodin se stal Tachov oběti soustředěného náletu. Americká letadla proměnila město se 126 trhacími a s 3000 zápalnými bombami v trosky. Zůstalo 56 mrtvých a množství zraněných. Šest dnů na to přepadli američtí Jabos vlak z Tachova do Plané. Bylo 15 mrtvých a 30 těžce raněných - tragická bilance útoku. Následovalo rozbombardování nádraží Planá. Velké škody vznikly na budovách a kolejová doprava byla přerušena vůbec.
Chodovoplánští cítili rychle se blížící nebezpečí a chystali se na přicházející dobu. Zoufale rychle se přibližovala fronta. Na východě obsadili Sověti už Pomořany a Slezsko, koncem února 1945 stáli 65 km východně od Berlína. Drážďany byly rozbombardovány ve dnech 13. a 14.února 1945 ve třech liniích spojeneckými leteckými svazy a srovnány se zemí. 275.000 mrtvých zde napočítal Mezinárodní Červený kříž. Šlo tu o civilisty a nejvíce bylo uprchlíků z Východu. Bylo jisté, že takové do nebe volající akty zabíjení lidí byly varovné a ukazovaly, že nebude žádného slitování pro Němce. V březnu 1945 stáli Američané u Mannheimu, Aschaffenburgu, Marburgu, Britové na Weselu a Ärnheimu, Francouzi byli na Rýně.
3.března 1945 táhly kolony z Vratislavi přes Chodovou Planou. Na pochodové trase o ně pečovaly organizace NSV, RAD (Reichsarbeitsdienst) a HJ (Hitlerjugend). Unavení, zrazení, zoufalí uprchlíci hledali místo k dočasnému zastavení se a nabrání sil. Cílem těchto kolon byly obvykle Smrčiny - Vogtland. Koncem března následovaly za kolonami skupiny wehrmachtu a průchody zajatců, kteří šli až ze Slezska, obsazeného Sověty. Tyto průchody sledovali Chodovoplánští s hrůzou, která v nich navždy zůstala. hrůzostrašným zážitkem 19.března tudy prošlo na 60 000 zajatců různých národností, většinou západních. Nad těmito proudy létali hloubkaři "Jabos" a všichni věděli, že se na ně zaměří. Mnohokrát bylo rozstřelováno letiště Skláře a železniční trať.
9.dubna 1945 začaly v Chodové Plané přípravy na vojenskou obranu. Na silničních úsecích byla připravována síť zátarasů proti tankům, byla určena místa k vyhození do povětří. V nedalekých Francích již bojovali Američané. 10. dubna 1945 následoval letecký útok jednoho z osmi strojů na tábor RAD, ale Američané nepočítali s tím, že muži RAD zahájí na ně palbu a na své konto si tábor RAD připsal jeden sestřelený letoun. Tím se zvýšil počet zde sestřelených letadel v první polovině dubna na šest. Tábor RAD nebyl mnoho poškozen, pouze kuchyně byla zasažena trhacími a zápalnými bombami.
Silnice byla trvale přeplněna. V protisměru se jeden čas prodíraly vojenské trupy vozidly i pěšky, většinou v noci, a pochodovaly jedním směrem do protektorátu na pomoc východní frontě opačným směrem k Američanům do zajetí. To již stáli Američané v prostoru Kulmbachu, Bayreuthu a Hofu.. 18.dubna byla překročena hranice bývalého Československa v ašském výběžku. V Chodové Plané byla zmobilizována lidobrana, tzv. folkšturm. Cheb byl vyhlášen za pevnost Velkoněmecké Říše. Ale stovky Chebanů prchaly z města, aby se ukryly ve vesnicích u příbuzných a v lesnatém okolí.
Na Zelený čtvrtek, 12.dubna, bylo přeloženo velitelství letiště Skláře a novým frontovým velitelstvím leteckého hnízda (Fliegerhorst) byl Brieg. A hned 15. dubna přišly nové útoky na letiště Skláře. Při nich bylo zničeno 34 letadel na zemi nebo zapáleno, několik baráků vybombardováno. Byli mrtví a ranění. Také nádraží s okolím bylo ostřelováno a vznikly velké škody i ztráty lidí. Také provozy Messerschmitt-Werke s výrobou součástí do letadel byly bombardovány a sklady materiálu v cihelně Trost. )
17.dubna bylo v Chodové Plané zastaveno školní vyučování v obci a školy jako opěrné body Červeného kříže a zásobování obsazeny utečenci a vojáky. Dne 20.dubna napadly letouny kolonu zajatců v prostoru mezi Martinovem a Holubínem a bylo 48 mrtvých, což bylo později přisuzováno místním "zlým Němcům", jak uvádí sudetská poválečná vlastivěda Chodové Plané.
Odpoledne 20.dubna bylo rozstříleno nádraží Chodová Planá i Mariánské Lázně a definitivně přerušeno spojení s Chebem - dar Spojenců k Hitlerovým narozeninám. Také město Planá při na řadu a bylo bombardováno v různých částech, a nejhůře dopadla Přimda. 20.dubna v 11 hodin začal útok trhacími a zápalnými bombami a za 10 minut bylo městečko proměněno v trosky; 200 domů bylo vybombardováno a zůstalo stát jen 12 domů. Vše v plamenech.
V noci 20.dubna byl bombardován tábor RAD a štáb parašutistického batalionu 9. Vlasovovy armády, umístěný v chodovoplánském zámku a zámeckém okolí. Chodová Planá byla nyní zcela bez vojska, bezmocná k vojenské obraně. Trupy Vlasovovy armády, které stály v Chodové Plané a v okolí, jejich štáb letecké divize v Sklářích a protiletecký regiment v Plané byly nyní staženy do oblasti Nýrska (Neuern). 27.dubna 1945 následovalo odzbrojení těchto vojsk Američany v prostoru mezi Zwiesel a Regen. Až později následovalo předání Vlasovců Sovětům (Vlasovci byli postříleni).
Za nocí 25. a 26.dubna 1945 projížděly Chodovou Planou skupiny 11.tankové divize. Byl to 110. tankový regiment grenadýrů (pluk granátníků), 15.tankový regiment (pluk) a 119. dělostřelecký regiment (pluk). Přijely ze směru od Klingenthalu po silnici Falknov – Bečov - Mariánské Lázně - Chodová Planá a pokračovaly s přesunem na Planou – Bor do prostoru Nýrska (Neuern), kde se 4. května 1945 se vzdaly Američanům.
Dvě noci trvalo rachocení tankových pásů a mnozí místní se domnívali, že již začala frontová vřava. 27.dubna kapitulovala "pevnost Cheb" (Festung EGER) a ustávaly aktivity jednotek a svazů bojující na jihovýchodě. Ustupující německé trupy se pohybovaly počátkem května v kraji nejrůznějšími směry – počátkem května se pohybovaly po Císařském lese, po Tepelské vrchovině a zčásti i po Plánsku.
Části 2. pancéřové divize - 304. regiment tankových grenadýrů a 3. tankový regiment, z prostoru Amberg –Tirschenreuth ustupovaly na východ ve dvou velkých celcích. Severní celek ustupoval přes Trstěnice a Drmoul, ale i přes Chodovou Planou 28. dubna 1945 do Mariánských Lázní a později odtud dále na severovýchod na Tepelsko. Ustupující německé trupy 2. tankové divize se pak odtud přemístily do prostoru k Plzni, kde 7.května 1945 kapitulovaly u americké armády. Úsek mezi Žandovem a Kynžvartem a mezi Planou a Tachovem zůstal obnažen a nebyly tu větší německé bojové svazy.
Vrtkavý klid se rozhostil na přelomu dubna a května 1945 nad krajinou, přerušován pouze všudypřítomnými hloubkaři ("Jabos"). V lesích kolem Chodové Plané, v Mnišském lese, ale i přímo v chodovoplánském parku bylo množství leteckého materiálu – radarů. Byly to nejmodernější radary typu Würzburg, které tu skladovalo velitelství wehrmachtu. V prvních květnových dnech zůstala tato zařízení volně bez jakéhokoliv dozoru a později padla nepoškozená do rukou Američanů.
Dne 1.května bylo slyšet bojový rachot z výšin kolem Dyleně, a také ze západního směru od Mähringu a Tirschenreuthu bylo slyšet hluk probíhajících bojů. To Američané stále ještě stáli před někdejší hranicí ČSR. Obě americké divize, tj. 11. americká tanková divize a 90. americká divize infanterie, se rozprostřely podle nového rozkazu po někdejší československé hranici a zčásti ji překročily na jihovýchodě. Mohutná 16. americká tanková divize přicházející od Norimberku stála v noci na 3. května 1945 v plné bojové síle na bývalé hranici ČSR s rozkazem ji překročit od Tirschenreuthu, Bärnau a Waidhausu přes tam stojící jiné americké bojové svazy a zaútočit ve směru Plzeň.
Mezitím jižní americká útočná skupina 2. května v 13:30 h. nejprve pokryla Tachov dělostřeleckou palbou a v 17 hodin město obsadila bez boje, severně ležící americká útočná skupina stála před lesním pásem – před lesní bariérou mezi Mähringem a Broumovem - a ostřelovala vytrvale ves Broumov 3. května 1945. Pravděpodobně očekávali velmi obezřetní Američané, že lesy před nimi jsou plné německých vojsk- Měli za to že jsou to vojska po zuby ozbrojená a dychtivá boje; neboť teprve o den později, 4. května 1945 v 16 hodin, se Američané rozhoupali projet lesy a obsadit Broumov.
3. května 1945 napadl roj amerických hloubkařů odstavenou kolonu aut wehrmachtu v lesním koutě vpravo silnice do Výškova. Většina aut shořela. Vojáci se pravděpodobně zprvu ukryli do tohoto lesního koutu, aby se později vydali na pěší pochod směrem na Tepelsko. Při útoku jich bylo mnoho zraněno a byli dokonce i mrtví; ti byli stahujícími se vojáky vzati sebou. Více se nepodařilo zjistit.
Od časného rána 4. května 1945 střílelo americké dělostřelectvo na obec Svatý Kříž, která byla v ohni.. V Mnišském lese u Chodové Plané bylo rozstříleno všech 95 tam odstavených německých letadel. Toho dne spáchal sebevraždu Hans Röhling z čp. 133 přímo v obci v Kostelním rybníku, protože jako nacistický přívrženec nemohl přežít takové zhanobení němectví a porážku Německa ve válce.
Pozdě odpoledne 4.května 1945 vstoupili Američané do Chodové Plané. Přitom byla obec jištěna na západním kraji slabou clonou obrany německého vojska. Večer a noc již probíhaly klidně, nedocházelo k žádným střetům. .
Když pak v neděli 5. května ráno přední části německého vojska po uzavření tankových zátarasů na západním a východním okraji obce se rychle stáhly směrem na Vyškov, Michalovy Hory, Dolní Kramolín a na Tepelskou vrchovinu, rozhodlo se obecní zastupitelstvo předat Chodovou Planou Američanům bez bojů. Starostou byl v této osudové chvíli Walter Ruppert z čp.99, ředitel panství, a rozhodoval "v personální unii" s fořtem Heinrichem Schneiderem. Farářem byl Adolf Hamminger, školu vedla Marie Eberlová a ředitelem pivovaru byl Michael Doppl.
Američané začali střílet dopoledne 5.května 1945 z výšiny u Svatého Kříže na vrch Svatou Annu a zasáhli kostelní věž, která začala hořet. Snad se stále domnívali, že tam budou obávaní němečtí dělostřelečtí pozorovatelé. Zároveň byla bombardována rozjezdová dráha vojenského letiště (Fliegerhorst) Skláře a byla učiněna nepoužitelnou. Ostřelovací komanda se přesunuly do směru na Tepelsko.
Starosta Ruppert s delegací, kterou tvořila honorace obce, sedli na koně a vyjeli na silnici na Kyjov vstříc přicházejícím americkým vojákům. Na jejich předku byly části agitačních oddílů "23. Cavalery Reconnaissance Squadron Mecz", patřící k 16. americké tankové divizi. Dohoda byla asi velmi rychlá a delegace se vracela zpět do obce. Na příkaz Američanů musela být vyvěšena bílá vlajka na kostelní věži a další. Teprve potom vtáhli Američané o poledni, do obce, stále však váhavě a velmi opatrně. Jen s několika málo výjimkami, kterými byli pracující cizinci v obci, byli vítáni Američané jako "osvoboditelé". Němci se stáhli do svých dvorů a domů v nepříjemném očekávání, co s nimi bude dál. .
Plynule se vjížděly přední části americké vojenské kolony do Chodové Plané a obsadily východní výjezdy z obce. Když se tyto skupiny posouvaly podél mariánskolázeňské silnice k okraji obce, byly ze výšky domů čp. 235 a 267 pokropeny německou kulometnou palbou. Byl přivolán lehký americký tank, který se postavil proti německému hnízdu odporu a v krátké době skončil přestřelku, která vypadala zprvu hrozivě. Není známo, co z obou německých vojáků zbylo. Jejich útěk východním směrem byl v otevřené krajině naprosto nemožný; pokud nezahynuli, snad přežili v zajetí. Při této přestřelce byl poškozen dům čp. 279 Josefa Geberta.
Přicházející americké jednotky, které patřily k bojové skupině R 16. americké tankové divize (jednotka 5th TankBn, 18th ArmdInfBn, 397th ArmdFieldArtBn), začaly neprodleně pročišťovat Chodovou Planou, zatímco část jednotek se zabývala zatýkáním určitých osob, především místních policistů. Zatčení pak byli shromážděni ve dvoře pivovarského hostince (Bräuhaus-Schenke), kde museli stát se zdviženýma rukama a s tváří na zdi, než začal jejich výslech. Američtí vojáci pozorně prohledávali jednotlivé domy a dvory. Několik německých vojáků, kteří se – aniž dostali rozkaz – stáhli a skryli se v domech, ve stodolách, v různých úkrytech či v jamách, bylo vypátráno a odvedeno na shromaždiště zajatců na dvoře pivovaru. Později shromáždili Američané všechny německé zajatce na louce U bílého marteru a odtud je odvedli směrem na západ. V Chodové Plané už pak nedošlo k žádné další přestřelce.
Američané zřídili v zámku nástupiště vojenských jednotek (216th ArmdMedicalBn). Jejich dělostřelectvo se usadilo a střílelo z otevřených postavení do polí vpravo silnice Chodová Planá-Kyjov na jakési domnělé cíle v lesích, východně Chodové Plané. Dělostřelecká palba trvala až do pozdních odpoledních hodin. Granátníci postavili minomety ve dvorech na východní straně obce, například dům čp.41 a čp.42, kde zřídili krytá postavení a zahájili salvy východním směrem. Dvě protiletecká děla stála na polích severně od domu čp.277 a jejich obsluha se chovala klidně. Do volného prostoru, mezi železniční tratí a rybníkem Regent vyrazily americké tanky v palebném postavení a zasypávaly volný svah mezi Kramolínem a Pístovem dělostřeleckými trhavými granáty. Z prostoru západně Plané střílelo americké dělostřelectvo na domnělá německá vojenská postavení kdesi na zalesněných výšinách (Huberova vrchu?), především na cesty a silnice v těchto místech. Mezitím postupovali Američané východně Chodové Plané v linii rybník Regent – cihelna Trost – bývalý starý hřbitov - a dále na jih. V obci Dolní Kramolín se setkali z obou stran američtí vojáci jednotky 23th CRS (Mecz) s vojáky jednotky 18th ArmdInfBn. a postupovali dál neustále připraveni ke střelbě a k odporu. Zde krátce odpoledne 5. května 1945 ze západního břehu rybníka Regent nastoupili Američané k útoku směrem na východ na svah, odkud šla střelba z kopců a pak "vzali" rychlým tankovým útokem v 15 hodin obec Pístov.
V Chodové Plané muselo být několik domů ihned vyklizeno a v nich se ubytovali Američané. Mnozí chodovoplánští museli ze svých domů odejít k příbuzným. Ještě pozdě odpoledne byla vyvěšena vyhláška ve formě rozkazu: "Odevzdání všech zbraní a vojenského nářadí. Povinnost hlášení pro všechny vojáky, pokud ještě nebyli propuštěni ze zajetí. Hodina zákazu vycházení."
Když se slunce klonilo k západu a začalo se stmívat, obec byla jako vymřelá. V žádném případě tu nepanoval pocit nějakého "osvobození". Američané se tu začali nepříjemně roztahovat a ta první noc za přítomnosti amerických vojáků byla pro Chodovoplánské velmi neklidná a nejistá.
Co se dělo v onom osudovém dni 5. května 1945 v okolí Chodové Plané ? Americké jednotky se sem blížily ze dvou směrů. Když padl 27. dubna Cheb a 28.dubna chebské letiště do rukou Američanů, stočila se 97. americká divize infanterie se silnými trupy na jihovýchod s cílem Plzeň. Útočné špičky vojska však postupovaly velice opatrně a teprve 7.května došly do prostoru Konstantinových Lázní a pak již bezpečně "přistály" na tzv. demarkační linii na východě.
Dopoledne 5.května v 10:15 h. otevřely tanky 16. americké tankové divize palbu na město Planou ze svých postavení u Svatého Kříže. Kolem 14 hodiny dosáhly tanky Karlína a v 17 hodin padla Planá. .Jiná skupina amerických tanků kolem 17 hodin dosáhla Trstěnic. Zdá se, že tu Američané stáli nerozhodně, zda otevřít palbu a kterým směrem, anebo zda zůstat v Trstěnicích.
6. května 1945 byly obsazeny Mariánské Lázně, Martinov a Holubín, když ještě před 14 hodinou jeden hloubkař napadl Teplou. Ale 7. května 1945 stála americká armáda jako celek na demarkační linii s Rudou armádou v tehdejším tzv. "Landkraisu" - vládním kraji Cheb.
Plouživě a jen nesměle po probdělé noci se začali objevovat chodovoplánští na svých dvorech a v domech. Mnoho jich nebylo vidět u Američanů. Drželi se pohromadě a zpátky. Den předtím se roztahoval na radnici odpovědný důstojník. Nyní bylo na radnici zastupitelstvo a bylo Američanům k dispozici. Po celý den vládl v obci čilý vojenský ruch. Bez velkého vzrušení se tu střídaly vojenské jednotky. Chodová Planá byla v očekávání nového období. Pro místní bylo vše nezvyklé, ale všechno počínání potřebuje svůj čas.
Když byl vyhlášen konec války, vypuklo u Američanů nadšení, kdežto Chodovoplánští to přijímali zamlkle, v tichu svých domovů, o radosti nebylo ani řeči. "Velkoněmecká říše po šesti letech bezpříkladných zápasů za svobodu a za Říši národa, stojíc téměř proti celému světu, byla poražena ve válce, ve které šlo o všechno. Nezměřitelné oběti Němců na frontách i doma byly vydány nadarmo." Tak uzavírá poválečná chodovoplánská vlastivěda hořkost porážky.
Ještě nedávno tu vládl fatální entusiasmus chodovoplánských Němců nad vítězstvími - nyní bylo jasné, že vše bylo nadarmo. V každé rodině zanechala válka smutek - z války se nevrátilo 125 mužů. A přicházela závěrečná etapa pro Němce - odsun. Přijížděly české rodiny a k 31. prosinci 1945 bylo v Chodové Plané již 469 Čechů. V listopadu 1945 odešla americká armáda a zámek, který sloužil Američanům jako kasárna se přeměnil ve sběrný tábor pro "říšské Němce", mezi něž se hlásili. Byli odsunuti v 17 transportech od 4.února do 30. července 1946 do západního Německa. Poslední 18. transport dne 12.srpna 1946 byl transport německých antifašistů.
 |