 |
Dnešní nedávno zaniklá mlékárna byla postavena až za druhé světové války, v letech 1942-1943. Její předchůdkyní byla klášterní mlékárna v Hamrnickém dvoře, otevřená v roce 1902.
V roce 1901 bylo jen v městské tržnici prodáno 36 653 kg másla různými dodavateli a mléko se vozilo do tržnice (dnes Dusíkova ulice) a do hotelů a pensionů. Převažovali drobní dodavatelé, většinou přijížděli s malými vozíky s psím spřežením, tzv. psíčkaři.
Pokulhávala však kvalita i hygiena. Kontrola v tržnici měla plné ruce práce. Mléko bylo "křtěno" (ředěno vodou), máslo se prodávalo v hrudkách, nebylo balené a bývalo různé kvality.
Klášter Teplá proto založil v roce 1902 na Hamrnickém dvoře vzorový chov krav s moderní mlékárnou, dodávající mléko a mléčné výrobky do Mariánských Lázní. Vlakem sem bylo dovezeno 25 krav montavonerského plemena (přijelo však 26 kusů - včetně ve vlaku narozeného telete). Krávy byly očkovány proti tbc a prováděna pravidelná veterinářská kontrola (c.k. okresní zvěrolékař Josef May sen. z domu Máj na Chebské křižovatce). Krávy byly krmeny jen přírodní potravou. Do stájí byl zaveden vodovod. Po nadojení bylo mléko čištěno přes porcelánové filtry a ohřáto na teplotu, ničící bacily (pasterizováno), nato zchlazeno na 2°C. Klášter dodával tzv. lázeňské mléko ve skleněných lahvích (Kurmilch) a lázeňské máslo (Kurbutter) do svého Mléčného salónu, umístěného v prostorách kolonády. Mléčný salón nabízel výhradně překontrolované, pasterizované mléko se zdravotnickou zárukou. Personál na dvoře byl pod lékařským dohledem a nosil i stejné bílé oblečení.
Po roce 1919 přišel klášter v pozemkové reformě o Hamrnický dvůr. Majitelem tzv. zbytkového statku se stal Ing. Rudolf Procházka jako zbytkový statkář. Ten býval za první republiky i starostou obce Sokolské v městě a ještě v roce 1948 v časopise "Od Dyleně" psal o aktivitách místního Sokolstva. Z toho usuzujeme, že se po roce 1945 vrátil zpět na svůj statek.
Před výstavbou dnešní mlékárny bývala sběrna mléka v Úšovicích v ulici Na Průhonu. Založilo ji německé mlékařské družstvo "Westböhmische Molkereigenossenschaft Marienbad" které existovalo od roku 1932. Nová mlékárna, postavená v roce 1942 na dnešním místě, dodávala pasterizované mléko v konvích i lahvích, máslo a tvaroh prodejnám, hotelům, pensionům a léčebnám v Mariánských Lázních ve složitém systému potravinových lístků, což vyžadovalo přísnou denní kontrolu jednak odběru a svozu mléka od zemědělců jednak při prodeji mléka. Kapacita mlékárny byla zprvu malá, protože sloužila jen městu, ale měla od počátku moderní pastér i chlazení.
Protože systém potravinových lístků po válce přežíval (do roku 1953), byla po válce převzata celá německá organizace nákupu a svozu mléka z vesnic do mlékárny a z mlékárny rozvozu dodávek mléka, másla a tvarohu do lázeňských zařízení, do prodejen a do hotelů.
Mariánskolázeňská mlékárna se po válce rozšiřovala téměř každým rokem drobnou přístavbou. Pro tyto neustálé změny v důsledku přístaveb se stal nenahraditelným mužem mlékárny na dlouhá léta technik Ladislav Emler jako jediný, kdo znal všechna úskalí vedení elektřiny, potrubí na mléko, na vodu, pasterizaci, taje chodu mrazíren a chladíren.
Když byla zrušena mlékárna v Chebu, začala mariánskolázeňská mlékárna dodávat mléko a mléčné výrobky do celého okresu i do sousedních okresů. Od počátku padesátých let dochází k velké koncentraci v mlékárenství, tak jako všude v jiných odvětvích. Krajský mlékárenský podnik bývalého Karlovarského kraje měl sídlo v Mariánských Lázních. Po zrušení Karlovarského kraje v červenci 1960 vznikl ještě větší mamut - krajský podnik Západočeské mlékárny v Klatovech a mariánskolázeňská mlékárna se stala závodem který měl ještě provozovnu v Aši.
Rozmach mariánskolázeňské mlékárny v té době byl spojen s jménem ředitele Radovana Piskáčka. Produkovalo se konzumní mléko v lahvích později v sáčcích, máslo, tvarohy, jogurty a oblíbený krém "Lázeňáček" s vanilkovou příchutí. Stále se rozšiřovala chladící zařízení, velmi důležité byly laboratoře, kontrolující kvalitu svezeného mléka i výrobky, proudící z mlékárny. V obchodní činnosti měla mlékárna sklady sýrů, které dovážela z jiných mlékáren a prodávala. Prodej řídil Jan Voráček.
Mlékárna měla široký vozový park s cisternami a mohla tak svážet mléko nejen z Chebska, ale i z Tachovska a Sokolovska. Dopravu v mlékárně řídil dlouhá léta Václav Vácha. Mnohé linky vyjížděly denně ve dvě hodiny v noci. Velké výkyvy dodávek mléka byly mezi letním a zimním svozem. V létě dosahoval příjem mléka několikanásobku zimního svozu.
Mlékárna sice ležela na území Hamrníků, ale jen málo pracovníků bylo z Hamrníků. A to ještě počítáme dva obytné hamrnické domy proti mlékárně, postavené původně jen pro zaměstnance mlékárny. Většina pracovnic byla z města nebo přijížděla do mlékárny vlakem či autobusy z okolních vsí.
Sortiment mlékárny zůstával tradiční. Vyrábělo se mléko, smetana, tvaroh, máslo, podmáslí, později i acidofilní mléko, kakao, zprvu do konví pak do lahví nověji do sáčků a kartonů, naposledy až devět druhů jogurtů, tři druhy termiků. Mlékárna obchodovala tradičně i se sýry, které sama nevyráběla, ale dovážela podle poptávky trhu. V šedesátých i sedmdesátých letech bývaly dodávky sýrů vymezovány normativy a ne vždy bylo na trhu dostatek sýrů.
Po roce 1989 se stala mlékárna samostatným podnikem a byla privatizována při první kuponové privatizaci. Zanikla v konkurenci velkých mlékáren bez vyplacení akcií akcionářům, napodobujíc svým vývojem většinu podniků v Česku.
Česká mlékařská společnost v Plzni sdružovala rolnictvo z Plzeňska a kromě odbytu mléka zajišťovala členům nákup plemenného a užitkového dobytka, nákup jadrných krmiv a pod. Měla školní mlékárnu která přijímala až 10 000 litrů mléka denně, ale brzy ji uzavřela a v roce 1932 Rolnické mlékárenské družstvo v Plzni otevřelo moderní mlékárnu s denní kapacitou 20 až 40 tisíc litrů mléka. V té době měla Plzeň již značný počet soukromých mlékáren.
Také v Klatovech vzniklo mlékařské družstvo již v roce 1923 a otevřelo vlastní prodejnu, kde se prodávaly i vejce a sýry. V letech 1925-26 se stavěla družstevní mlékárna za státní podpory pro družstvo na zakoupení strojů ve výši 120 000 Kč. Stavba byla dokončena v listopadu 1926. Zprvu se tu zpracovávalo denně 4 až 7 000 litrů mléka. Mléko se proplácelo podle tučnosti, ale ceny značně kolísaly a zvláště za krize hluboko klesaly. V dobách krize se rozvinul mezi zemědělci a mlékárnami těžký konkurenční boj. Mléko a mléčné výrobky se nabízely za ztrátové ceny a tyto ztráty byla vždy těžší pro drobné zemědělce.
Stát v té době podporoval mlékárny v konkurenčním boji proti malým zemědělcům, kteří sami prodávali mléko na trhu Stát vydal zákon o zákazu prodeje nepasterovaného mléka v určených městech a lázních. Naproti tomu byl tento zákon o výrobě a prodeji mléka (vyhláška čís. 75 z 28.dubna 1934) krokem vpřed z hlediska zdravotnického. Do té doby totiž platil ještě zákon z roku 1876 o veřejném zdravotnictví. Jiný starý zákon z roku 1895 se týkal zákazu falšování zemědělských výrobků, plodin a potřeb. Další zákon z 25.10.1901 poprvé hovořil o obchodu s máslem, sýry a náhražkami a platil až do vydání uvedené vyhlášky čís. 75 a 76/1934 Sb. V té době byla cena mléka v Praze 1,15 Kč za litr mléka o tučnosti 3,6 %, cena 10 % smetany 4,60 Kč za litr, litr 35% smetany stál 11,50 Kč.
V roce 1934 uvedlo do provozu v Karlových Varech mlékárnu německé družstvo. Tuto mlékárnu stavělo ministerstvo výživy. Tehdy dodávalo smetanu do Karlových Var 36 mlékáren z celé republiky a podbízením cen se sem dostávaly mlékárny až z Prostějovska. Každý hotel měl jiného dodavatele másla, mléka, smetany a sýrů. Denní nákup v nové karlovarské mlékárně činil 7 až tisíc litrů mléka. Ředitel mlékárny Švýcar Bauer v mlékárně zavedl i výrobu ementálských sýrů. Nutno říci, že jen malá část z přijatého mléka šla na přímý konzum, a to ještě ve formě konvového mléka. Svoz byl prováděn koňskými potahy jen od rolníků, jejichž dojnice měly vysoce kvalitní mléko.
V předválečném Československu fungovala v západních Čechách řada menších mlékáren, tvarůžkáren a sýráren, z nichž nejvýznamnější a hlavní byly mlékárny v Plzni, v Karlových Varech, v Klatovech a v Domažlicích.
Po vzniku protektorátu Böhmen und Mähren 15.3.1939 se rychle vyprazdňovaly české obchody a už 29. září 1939 bylo vydány jako novinka první potravinové lístky, které byly v Německu již dříve. Každý spotřebitel dostal potravinové lístky na určité potraviny na dobu 4 – 5 týdnů a denní příděl na osobu tehdy činil 1/4 litru mléka, v dalších letech jen 1/8 litru. U jedlých tuků činil týdenní prodej 21 dkg, pro děti od 6 do 14 let 10 dkg másla a 10 dkg tuku. Také tyto příděly byly postupně snižovány.
Vyhláška 212 z 29. září 1939 o hospodaření s mlékem, mléčnými výrobky, tuky a vejci zavedla povinnou dodávku mléka od držitelů dojnic (po uhrazení vlastní spotřeby, která byla přesně propočtena). Řízením tohoto hospodaření byl pověřen Českomoravský svaz pro hospodaření s mlékem, tuky a vejci. Nařizoval-li stát povinnou dodávku mléka, musel zajistit i tomu odpovídající, dostatečně velké kapacity sběren mléka a zpracovatelské kapacity. A tak začala vznikat mohutná síť mlékáren. Období let 1940-1942 bylo obdobím nevídané, bouřlivé výstavby mlékáren v celém protektorátu, jaké nemá srovnání. Výstavbu podporoval finančně stát. Nešlo však jen o výstavbu mlékáren. Zpracování povinně vykupovaného mléka bylo nutno zajistit okamžitě. Proto byly provizorně využívány prostory všech uzavíraných podniků, pokud nesloužily přímo válečné výrobě nebo zásobování.
Takto vznikají adaptací bývalých pivovarů nové mlékárny v Plánici (1940), v Žichovicích (1943), v Kralovicích (1943); ze staré tiskárny vznikla mlékárna ve Falknově (1943), adaptací ze skladů ovoce a zeleniny mlékárna v Aši (1941), z bývalé péřovny mlékárna v Domažlicích (1943), v Mariánských Lázních ovšem vznikla moderní mlékárna (1942-43) novou výstavbou v blízkosti Hamrnického dvora.
V Chebu byly dvě mlékárny – jedna družstevní a jedna soukromá fy Zartner. První měla kapacitu 25 000 litrů mléka denně, druhá 5 000 litrů mléka denně. V Aši fungovala mlékárna jako pobočka mlékárny v Selbu. Vedle uvedených mlékáren fungovala ještě mlékárna v Kraslicích. Kromě karlovarské centrální mlékárny byla v činnosti mlékárna v Kovářské, tvarůžkárny v Bohaticích a Nejdku, mlékárna v Žalmanově.
Na Mariánskolázeňsku byla již před válkou zakládána německá družstva stejně jako jinde v pohraničí vedle českých družstev. V roce 1932 vzniklo německé mlékařské družstvo "Westböhmische Molkereigenossenschaft Marienbad". V menšinových oblastech se nedařilo českým rolníkům vytvářet vlastní družstva a proto vstupovali do německých. V roce 1943 byla v Mariánských Lázních dostavěna a uvedena do provozu velká moderní mlékárna s cílem zajistit výrobu mléka pro město, považované za lazaretní. V blízké Chodové Plané pracovala tvarůžkárna soukromé firmy Ratzka. V Lestkově byla mlékárna rodinné firmy Karl a Theodora Warth. Mlékárna v Horšovském Týně byla v plném provozu od roku 1944, mlékárna v Tachově od roku 1943. Již dříve byla otevřena mlékárna ve Stříbře.
Na Plzeňsku mělo Rolnické mlékařské družstvo v Plzni od roku 1939 dvě filiálky - ve Dvorci u Nepomuka a v Pteníně u Přeštic. Zatímco mlékárna v Pteníně byla brzy zrušena, mlékárnu ve Dvorci čekala pestrá historie. Denní příjem mléka kolísal mezi šesti až dvanácti tisíci litry. Mlékárna byla postavena z bývalého obchodního skladu a po válce přestavěna. V roce 1943 se zde začaly vyrábět romadúry a v roce 1944 jich bylo vyrobeno 154 tisíc kusů. Mlékárna v Kralovicích měla příjem mléka k 15 tisícům litrů denně. Ke konci války převzala mlékárnu německá vojenská správa spolu s holandskou firmou a po válce byl Václav Vodička až do roku 1948 majitelem mlékárny.
Na Klatovsku byla v roce 1943 zřízena odstřeďovna mléka v Plánici. Mlékárna v Žichovicích patřila pod velkostatek hrabat Lamberkových a vyráběla i romadúry, později holandskou cihlu a jiné druhy sýrů. Mlékárna na Krušci vyráběla dezertní sýry, mlékárna v Nalžovských Horách známé "Nalžovské sýry". Po válce byly tyto mlékárny združstevněny, znárodněny a nakonec zrušeny.
Po druhé světové válce zůstal zachován lístkový potravinářský systém i povinné dodávky mléka. Bylo to nezbytné k zajištění výživy obyvatel v podmínkách válkou zničeného hospodářství.
Západočeské pohraničí bylo osídlováno z vnitrozemí a současně probíhal odsun německého obyvatelstva. Doprovodnými jevy odsunu byl hromadný úbytek skotu, zavírání malých mlékáren a snížený počet obyvatel k zásobování.
Ve vnitrozemí kraje rychle postupovala konsolidace mlékáren, kterou ovlivňovaly poválečné politické změny. Naopak pohraniční mlékárny dostaly hned v roce 1945 národní správy. Pokud se jednalo o převod mlékáren (tzv. konfiskátů) do vlastnictví družstev, bylo toto řešení oddalováno až do let 1949 – 1950.
Mlékárny v té době čile podnikaly. Zajišťovaly veškerý výkup mléka, jeho zpracování, odbyt svých mléčných výrobků, ale také výkup vajec, zakládaly se líhňařské a kachňařské farmy. Některé mlékárny dokonce pěstovaly plemenný skot a zajišťovaly krmivo a jiné služby pro zemědělce-dodavatele mléka. Proto byl častý název mlékáren "Mlékařské a drůbežářské závody". Proč byla činnost mlékáren tak široká, lze vidět v tom, že
1. historicky patřily zemědělským družstvům, jejichž představenstva volila a platila si správce mlékárny. Představenstvo vyžadovalo od mlékárny další činnosti, které považovalo za užitečné. Sami správci měli zájem na zvyšování zisku a ten zvyšovaly různé vedlejší činností mlékárny.
2. většina existujících mlékáren se zrodila v době lístkového hospodářství - v době deformovaného soukromého podnikání. Tyto mlékárny nikdy nefungovaly ve volných tržních vztazích, ale plnily povinnosti jako státní organizace. Vedlejší činnosti byla přijímána jako povinnost - jako direktiva, na jejímž základě byla zřízena.
Po válce stále nedocházelo k žádným změnám v oboru. Nebyly vydávány v zásadě žádné nové předpisy; ještě vyhláška čís. 162 z 23.září 1947 se odvolávala na vládní nařízení čís. 75/1934 pouze s tou změnou, že na "omezenou" dobu bude mít prodávané mléko tučnost 2 % místo původních 3,6 %. Budiž dodáno, že tato "omezená doba" trvala dvacet let.
Také výkup mléka byl direktivně plánován a rozepisován úplně stejně jako za protektorátu, tj. podle počtu dojnic, podle výměry a bonity půdy. Výkup a jeho plnění kontrolovali kdysi tak mocní "výkupní inspektoři mlékárny". Měli významnou i obávanou funkci, neboť neplnění dodávek mléka mělo pro zemědělce trestní důsledky.
V pohraničních mlékárnách po odsunu Němců se situace značně ztížila. Nastal nedostatek pracovních sil, brzy na to nedostatek mléka, nedostatek dopravních prostředků pro svoz. Při zakládání mlékařských družstev, které zakládali národní správci mlékáren, nastaly velké potíže. Začalo rušení malých mlékáren, aby vůbec mohla být využita kapacita velkých a modernějších mlékáren. Musely být uzavřeny tvarůžkárny Bohatice, Chodová Planá, Nejdek, mlékárna v Lestkově, obě chebské mlékárny. V Karlovarském kraji zůstala pouze mlékárna v Aši, v Mariánských Lázních, v Kraslicích (jen do roku 1962), v Kovářské (do roku 1952), v Sokolově, v Karlových Varech a v Brodech.
V Plzni byly dvě mlékárny, patřící rolnickému a konzumnímu družstvu. Po jednání 13. března 1948 byly obě mlékárny násilně a direktivně sloučeny a za nesmírných těžkostí. 19.prosince 1950 bylo rozhodnuto o znárodnění mlékárny Rolnického družstva v Plzni. Plzeňská filiálka mlékárny ve Dvorci byla po válce přestavována a přestavba se táhla až do roku 1950, kdy se mlékárna přestěhovala do nové budovy a příjem mléka prudce rostl.
V roce 1948 převzalo místní družstvo mlékárnu v Kralovicích. Ale ne na věky. Již 1. ledna 1951 byla kralovická mlékárna převedena pod podnik Plzeňské mlékárny. V letech 1951-1954 probíhala v Kralovicích rozsáhlá rekonstrukce.
Také mlékárna v Klatovech procházela od roku 1945 rychlým vývojem, rozšířila se o tavírnu sýrů v Nýrsku a odstřeďovna mléka v Plánici byla přestavěna na sýrárnu. Žichovická mlékárna se stala filiálkou klatovské mlékárny, avšak 8.února 1948 se osamostatnila jako družstvo OTAVA.
Po Únoru 1948 dochází všude ke kádrovým a dalším přeměnám. 17. října 1948 je přejmenováno družstvo v Klatovech na "Mlékařské a drůbežářské družstvo ŠUMAVA, Klatovy".
Léta 1950-1960 byla obdobím neustálých neuvážených reorganizací a změn. Dne 1. ledna 1951 byly zřízeny v každém kraji krajské mlékárenské podniky, tj. i pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj. Mlékárenství původně bylo zařazeno pod Ústředí pro hospodaření zemědělskými výrobky pro Československé tukové závody v Praze. Ale již od 1. října 1951 byly mlékárny přeřazeny pod tzv. Hlavní správu ministerstva potravinářského průmyslu, oddělení "Mléko-tuky". V západních Čechách pod oba krajské mlékárenské podniky spadla všechna dosud samostatná mlékařská družstva. Družstva byla direktivně znárodňována a už 28. září 1952 byla zcela zrušena družstevní forma mlékáren a naráz likvidována.
Hlavní správa mlékáren měla třináct trustů (v každém kraji). Protože však - jak uvádí kniha "Abeceda mlékárenství" - "trusty znemožňovaly přímé sledování hospodaření jednotlivých podniků a zbavovaly mlékárny samostatnosti a přímé odpovědnosti", došlo k nové reorganizaci k 1. červenci 1954 a mlékárny byly sloučeny porůznu do 75 podniků ve státě. Trusty byly zrušeny.
Těchto 75 podniků od roku 1954 řídila Hlavní správa ministerstva, později přejmenovaná na Sdružení, pak na Oborové ředitelství mlékáren. Uveďme seznam mlékárenských podniků a jejich provozoven s počty pracovníků v západních Čechách v roce 1955.
Z á v o d y: Pracovníci: Celkem; Dělníci; Techn. Admin; Ostatní
MLÉKAŘSKÉ ZÁVODY PLZEN 404 179 45 55
Plzeň, konzumní mlékárna, mrazírny
Kralovice, konzumní mlékárna, líhně
Křímice, třídírna vajec
Rokycany, líhně, třídírna vajec
MLÉKAŘSKÉ ZÁVODY STŘÍBRO 116 61 18 20
Stříbro, konzumní mlékárna a sýrárna
Tachov, konzumně-výrobní mlékárna
Černošín, líhně
MLÉKAŘSKÉ ZÁVODY DVOREC 150 77 21 27 25
Dvorec, mlékárna, sýrárna, líhně
Blatná, konzumně-výrobní mlékárna
MLÉKAŘSKÉ ZÁVODY HORŠOVSKÝ TÝN 164 78 21 25 40
Horšovský Týn, sýrárna, mlékárna, porážka, líhně
Domažlice, konzumní mlékárna, třídírna
MLÉKAŘSKÉ ZÁVODY KLATOVY 281 153 37 47 44
Žichovice, sýrárna, mlékárna, oblastní sklepy
Nýrsko, sýrárna, mlékárna, tavírna
Plánice, sýrárna a mlékárna
Merklín, oblastní sklepy
MLÉKAŘSKÉ ZÁVODY KARLOVY VARY 203 77 24 32 70
Karlovy Vary, konzumní mlékárna, líhně, třídírna
Štědrá, konzumně-výrobní mlékárna
Bystřice, porážka drůbeže
MLÉKAŘSKÉ ZÁVODY MARIÁNSKÉ LÁZNĚ 218 100 25 40 53
Mar. Lázně, konzumní mlékárna, líhně, porážka
Aš, konzumní mlékárna
Kraslice konzumní mlékárna
Sokolov konzumní mlékárna
Planá třídírna vajec
MLÉKAŘSKÉ ZÁVODY KADAŇ 107 60 17 21 11
Kadaň, konzumní mlékárna, líhně
Jesenice, konzumně-výrobní mlékárna
Vojnín, dokrmna skotu
Dne 1.1.1957 byl zrušen podnik ve Stříbře a přešel pod MLÉKAŘSKÉ ZÁVODY,n.p. PLZEŇ i s tachovskou mlékárnou. Dne 1.1.1957 byly zrušeny podniky Dvorec a Horšovský Týn a převedeny pod nově založený podnik ŠUMAVSKÉ MLÉKÁRNY, n.p. KLATOVY, kde byly závody Klatovy, Plánice, Merklín, Žichovice, Blatná, Dvorec, Horšovský Týn, Domažlice a Nýrsko.
V tehdejším Karlovarském kraji s malým zpožděním došlo k podobnému slučování a vznikly ZÁPADOČESKÉ MLÉKÁRNY,n.p. MARIÁNSKÉ LÁZNĚ, kam patřily od 1.dubna 1958 mlékárny Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Kadaň, Sokolov, Kraslice, Jesenice, Aš, Planá a Štědrá.
Ředitelem Plzeňských mlékáren byl Josef PROCHÁZKA, Šumavských mlékáren Jan BALIHAR, Západočeských mlékáren Radovan PISKÁČEK.
Při novém správním uspořádání v ČSSR k 1.červenci 1960 došlo ke zřízení nových krajů, byl spojen kraj Karlovarský a Plzeňský v jediný Západočeský kraj. V každém kraji měl pak být jediný mlékařský podnik. Byly tu však tři podniky. Těžký boj se tu nyní odehrál o to, kde bude sídlo podniku. Největší naděje měl mariánskolázeňský ředitel Radovan Piskáček se skvělými organizačními schopnostmi a odbornými znalostmi. Politické pletichy a praktiky však priorizovaly více stranickou poslušnost než odbornost. Klatovský ředitel Jan Balihar byl vybrán za ředitele nového krajského podniku a s ním dáno i sídlo nového podniku – Klatovy.
A tak ze tří mlékařských podniků vznikl 1.července 1960 jediný – Západočeské mlékárny, n.p. KLATOVY. Tento podnik musel předal provozovnu v Kadani Severočeským mlékárnám, provozovnu Jesenici závodu Slaný ve Středočeském kraji, provozovnu v Blatné podniku Jihočeské mlékárny v Českých Budějovicích.
Nový ředitel Balihar se ani neohřál a už byl jmenován nový podnikový ředitel (6.7.1961) - Josef Polívka ze Švihova. Ani ten nepobyl a přichází další ředitel - technik Jaroslav LYER. Krajský mlékárenský podnikový kolos nyní zajišťoval veškerý výkup mléka v kraji, veškerou výrobu mlékárenských výrobků a veškerý odbyt do obchodů a hotelů v kraji.
Ředitel Jaroslav Lyer zažíval pohnuté období roku 1968, kdy tlak na podnikové ředitelství v Klatovech na samostatnost velkých konzumních mlékáren byl silný a nadějný. Šlo o tři největší konzumní mlékárny ( závody Plzeň, Karlovy Vary, Mariánské Lázně). Tyto konzumní mlékárny měly zcela jiné problémy v odbytu, v denních dodávkách mléka a mléčných výrobků pro velký rajon obyvatelstva. Vyžadovaly operativní způsob řízení, reagování na rychle se měnící situace na trhu, přizpůsobující se poptávce. Naproti tomu mlékárny, produkující v klidu sýry s technologickými dlouhodobými postupy (Klatovy, Nýrsko aj.) tyto starosti neznaly. Reorganizace mlékáren v kraji se zdála být hotovou věcí, konzumní mlékárny očekávaly ekonomickou samostatnost a rozběh trhem vyžadovaného podnikání v mlékárenství. Srpen 1968 učinil konec těmto nadějím a další vývoj se soustředil spíše na kádrovou odplatu neposlušných závodů. Z klatovského protidubčekovského centra byla řízena kádrová likvidace neposlušných ředitelů.
Mlékárenství musel opustit i mariánskolázeňský ředitel Radovan Piskáček, jeden z nejschopnějších ředitelů v celém mlékárenství. Tehdejší zásahy z klatovského centra po roce 1970 rozhodly už tehdy o nešťastném budoucím osudu mlékárny v Mariánských Lázních. Šlo sice o zásahy kádrové, ale ve svých důsledcích šlo o budoucí likvidaci velice schopného konkurenta z Mariánských Lázní na vnitřním trhu mlékárenských výrobků.
|