Různé články o Mariánských Lázních
Mariánské Lázně přitahují nádhernou architekturou historických slohů, ale
mají také příklad stavby ve slohu rondokubismu neboli obloučkového slohu Legiobanky.
Dosud opomíjený Železničářský dům s čp.462 naproti nádraží se stavěl se v
letech 1925-1926 jako dvoupatrový nájemní dům pro české železničáře podle
projektu Emanuela JÁNSKÉHO a Rudolfa BUŠKA z Plzni. Jde o vzácný příklad specificky
českého stavebního slohu v německém prostředí Mariánských Lázní. Právě
dokončená rekonstrukce fasády respektovala všechny prvky původního obloučkového
slohu.
Obsah knihy "106x Mariánské Lázně" autorů
primáře MUDr. Vladimír Křížek,DrSc. (+) a Ing. Richarda Švandrlíka, která vyšla
v české i německé mutaci v roce 1990. Kniha je průřezem nejrůznějších
zajímavostí z minulosti Mariánských Lázní.
Podivuhodný příběh německého dezertéra v Císařském Lese 1944-1945, který
sepsal po válce podle jeho vyprávění národní správce NIMRODU p.Zavázal. Otto Dietl
byl rodák z Mnichova u Mariánských Lázní; od mládí se živil jako pytlák a les byl
jeho druhým domovem.
Když přijedete do Mariánských Lázní, ubytujete se a vyjdete ven. Postavte se
doprostřed parku a zvolte jakýkoliv směr …. Výsledek ? Vždycky dojdete k lesu a
vždycky stoupáte vzhůru do kopce. Jedině na jihu je východ z tohoto překrásného
bludiště, z tohoto údolí. Podobně jako ho našel Úšovický potok. Kotlina
lázeňské čtvrti je obklopena ze všech stran vrchy a lesy…. Goethe, Nietzsche,
Edison, Gorkij, Kafka - všechny okouzlily zdejší lesy, prameny, výhledy …
Tepelský dialekt popsal učitel Franz KLEMENT ve své tepelské vlastivědě (1878) a
jeho svědectví je "corpus delicti", že Tepelsko bylo zvláštní oblastí
česko-německého prolínání i v jazyce. KLEMENT upozorňoval, že "se zde sice
hovoří německy, ale "tepelské nářečí" se dosti liší od
spisovné němčiny (Hochdeutsch)". Psal: "To, že před lety byla v této
krajině slovanská řeč převládající, dokazuje nejen množství českých listin,
které jsou z minulosti k dispozici, a jiná historická data, především však názvy
obcí a ještě dodnes živé obvyklé výrazy, které jsou používány a které mají
slovanský původ, ale byly germanizovány "od přivandrovalých Němců" (von
den eingewanderten Deutschen)." Německá řeč získala na Tepelsku převahu
všeobecně na konci třicetileté války (1618-1648), aniž by šlo o úplný konec
české řeči. Ale ten se blížil. Například v Úterý byly ještě v letech 1612-1633
psány listiny zčásti česky zčásti německy, a teprve později česká řeč
uvolňuje místo němčině. Tepelský dialekt (lidová mluva) daleko překračoval
hranice Tepelska. Sahal hluboko do vnitrozemí na východě i naopak do Císařského lesa
na západě. Za jižní hranici lze označit řeku Mži. Na Mariánskolázeňsku se
hovořilo před 120 lety tepelským dialektem. Nikdy tu nepřevládal dialekt chebský, k
němuž se dnes mnozí němečtí vysídlenci hlásí jako k "rodnému". Farnost
Pístova měla ještě v 19.století nemalou frekvenci pomístních názvů ze
staročeštiny. Uvádíme 165 německých přísloví na Tepelsku, kde mnohá jsou obsahem
podobna českým.
Pan Stauner vzpomíná na hornickou činnost na Kladské, která končila kol roku
1960, ale má i jiné vzpomínky.
23. dubna 1997 uplynulo tisíc let od smrti svatého Vojtěcha a celý křesťanský
svět si připomenul toto jubileum. Vyšly poštovní známky se sv.Vojtěchem v Česku,
Německu, Polsku a Maďarsku, medaile, pamětní mince. Svatý Vojtěch podle tisícileté
pověsti žil nějaký čas na Tepelsku v místech, kde vznikla později obec Svatý
Vojtěch. - Světec je bohatě zastoupen v českých pověstech a vystupuje v nich jako
člověk moudrý, přísný i laskavý. Připisuje se mu schopnost za sucha přivolat
déšť a vodám z Vojtěchových studánek se připisují léčivé účinky. Nejméně
dvanáct obcí v Čechách se hlásí k Vojtěchově pobytu, a z toho šest v západních
Čechách.
V říjnu 1949 vyhořela v lese nad Mariánskými Lázněmi SCHOBER (Stoh). Na
spáleništi bylo nalezeno ohořelé tělo ženy. Rozvinul se hrůzostrašný příběh
… Není divu, že motivoval i autory televizního seriálu "Třicet případů
majora Zemana", kde vyšel jako šestý díl seriálu zvaný "Případ
Bestie" (1974-75). Byl však zcela změněn jak autorem filmové povídky
C.Železným, tak i režisérem Jiřím Sequensem. Změněná jména, jiná lokalita,
jiné indicie - a ze skutečného příběhu zbylo minimum. To těžce nesl bývalý
inspektor Jan Šperl, který případ první vyšetřoval a pak předal inspektorovi Janu
Znamenáčkovi z Plzně (v seriálu major Zeman). Pátrání po skutečnosti před
několika lety v televizi přineslo "bombu" - bylo zkresleno ještě více než
někdejší komunistická verze. Bohužel pamětníci Šperl Znamenáček už nežijí a
nemohou bránit pravou verzi.
Mezi nejstarší prameny historie Mariánských Lázní se až nově - díky
úsilí vlastivědníků z let 1972-1989 - řadí i privátní kronika Johanna Nepomuka
FELBINGERA (1768-1855). Již jako 13letý vstoupil do služeb kláštera Teplá, byl
písařem, pak pokladníkem, důchodním a účetním; článek uvádí podrobně
životopis kronikáře Felbingera, cesty jeho kroniky a kopií. Jako vzorek slouží
výtah zajímavosti z kroniky, jejíž text doprovází 90 "beiläufiger
Zeichnungen".
Vlevo na cestě z Plané do Tachova leží osada Karlín a rozlehlá pole. Zde
stávalo dnes již zapomenuté "město", které počtem obyvatel téměř
pětkrát převyšovalo historické město Planou! V roce 1910 mělo okresní město
Planá 3 956 obyvatel a nové město se budovalo pro 16 000 obyvatel! Jak rychle vyrostlo,
tak rychle zase zmizelo. Jedná se o zajatecký tábor Karlín u Plané z první světové
války 1914-1918. Měl 400 baráků, vlastní špitál, nemocnici, vodárnu, pekárnu,
kostel a hřbitov. Druhé zajatecké město bylo v Jindřichovicích na Sokolovsku.
Dům RYS s čp.439 na Husově třídě, kde je po léta podnik TVSat pana Bohumila
Chlada, byl domem, kde trávila dětství a mládí slavná mariánskolázeňská operní
zpěvačka Anny Rysová (1896-1941). Její otec Bohumil RYS z Prahy byl ženat s Barbarou
Krausovou ze Sangerbergu (Prameny) a z česko-německého manželství pocházely 3 děti.
Uřž v mládí upoutala anny pozornost učitelů svým nádherným hlasem. I když
později studovala ve Vídni, přijížděla o prázdninách domů a často vystupovala v
kursále, v hotelu CONTINENTAL (dnes Helvetia, dříve Slovanský dům) a na KRAKONOŠI.
Tragické bylo, že tato umělkyně se skvělým hlasem, který byl darem od Boha, měla
jen krátký život. Zemřela ve 45 letech v Mnichově dne 10. ledna 1941 a její ostatky
byly převezeny do Mariánských Lázní do rodinné hrobky Rysů.
V roce 1895 byly Mariánské Lázně rozšířeny o čtvrt Šenov (okolí hostince
Šumava) a o Nádražní čtvrť. Tyto části původně patřily pod samostatnou obec
Úšovice. Ale rychlý růst ŠENOVA s vysokým počtem dětí podporoval sebevědomí
Šenovských tak, že hodlali se vyhlásit samostatným městem, ležícím mezi
Mariánskými Lázněmi a Úšovicemi. K historii oné pohnuté doby uvádí článek.
Vzpomínky Marie Zicklerové, předválečné slavné mariánskolázeňské malířky,
na pruské vojáky v městě v roce 1866.
Zoologická zahrada měla krátkou, ale zajímavou historii (1931 - vyhořela 1947 či
1948). Bývala na vrchu Klinger (Výhledy) nad Úšovicemi. Byla to nová neznámá
atrakcí, která nejvíce ovšem přitahovala mládež. Zoologickou zahradu založil
rytmistr ve výslužbě Julian KREISEL z Děčína, snad původem Polák. Kreisel si
nechal zhotovit projekt ZOO v Drឡdanech u architektů Lossowa Kühneho. ZOO postavil
mariánskolázeňský architekt Josef FORBERICH se svým zetěm Ing. Gibitzem. Centrem
areálu ZOO AM BERG byl dřevěný srub, složený z hrubých smrkových kmenů. Srubu se
říkalo "OLD SHATTERHAND". ZOO mělo desítky vzácných druhů zvířat.
Problémem atrakce byl nedostatek vody, která se sem musela dovážet z Vlkovic. Po
požáru (1947 či 1948) nebyla ZOO obnovena. V šedesátých letech se jezdívalo do
malé, ale pro děti přitažlivé zoologické zahrady u Karlových Varů. V té době
měl pan Ing. Zbyněk Martínek v městské zahradě Mariánských Lázní zárodek
budoucí zoologické zahrady, kde byla hlavní atrakcí medvědice v masivní kleci. Když
toto zaniko, založil zoologický koutek v Úšovicích nadšený Vladimír Šindelář z
Milhostova, který tu měl vedle běžných druhů i mývalovce a dikobrazy.
Výpisy z let 1947-1948 o přidělování půdy na Pístovsku českým
přistěhovalcům. Dekrety vydávalo ministerstvo zemědělství a Národní pozemkový
fond (Josef Smrkovský).
Tisíce návštěvníků klášterního muzea v Teplé se podivovalo před druhou
světovou válkou na neuvěřitelnou hříčkou přírody ve vitríně za sklem. Byl to
okapi. Roku 1910 poslali premonstráti z africké misie, působící v pralesích Konga
toto zvíře, které do té doby nikdo nechytil živé, do Teplé. Bylo vycpáno a dáno
do muzea. Historii zvířete okapi se zabývá článek.
JUDr. Ladislav JIRÁSEK býval advokátem v Advokátní poradně v Mariánských
Lázních a původně bydlíval ve stáčírně v Dolním Kramolíně. Dobře pamatoval na
časy po válce a jako vzorek uvádíme několik jeho vzpomínek na onu dobu v kraji.
Už v roce 1928 měly být vydány Mariánské Lázně na poštovních známkách.
Dočkaly se až po druhé světové válce. V roce 1951 vyšla 15korunová modrá známka
s kolonádou Mariánských Lázní pro leteckou poštu, v roce 1956 to byla 45haléřová
s Křížovým pramenem a v roce 1958 vyšla 60haléřová s kolonádou Karolinina pramene
a v pozadí vrch Hameliku s oblaky. Mariánské Lázně tehdy slavily 150 let založení,
proto na rozdíl od ostatních známek této lázeňské série byl vpravo dole nápis
"Mariánské Lázně 1808-1958". Od té doby nic.
V dobách návštěv anglického krále Eduarda VII. tu často pobýval známý
anglický politik Sir Henry Cambell-Bonnerman. V září 1899 probíhala čilá
korespondence zde pobývajících Angličanů s Londýnem, která předcházela vzniku
burské války v jižní Africe. Koncem září 1899 obdržel Sir Cambell-Bonnerman
telegram britské Transvaalské komise, který měl 16 000 slov!
Nejstarším domem původních Mariánských Lázní je dnes Goethův dům, dnešní
muzeum. Do roku 1990 však býval nejstarším domem jiný dům čp.3 - TATRA na Goethově
náměstí. Byl skoro dvě desítky let prázdný a očekávající demolici. K té se
přikročilo v roce 1990. Dům postavil v roce 1816 kronikář Johann Nepomuk Felbinger
jako první kamenný dvoupatrový dům v místě a nazval ho honosně "ZUM KAISER VON
OESTERREICH" (U císaře Rakouského).
Když se v roce 1812 Mariánské Lázně staly samostatnou obcí, stal se prvním
rychtářem krejčí Franz Josef Seidl z Vlkovic.. Starostoval v letech 1812-1817. Ale až
po sto letech, v roce 1923 byla po něm pojmenována ulice, a to jenom do roku 1945.
Ačkoliv se nevede rekordní listina mariánskolázeňských hostů-cvalíků, máme o
nich - byť řídké - zprávy. Za návštěv krále Edwarda VII. pobýval v lázních
jakýsi Egypťan takové váhy, že se pohyboval s velkou námahou jen pomocí opěradel
věžičkové konstrukce. Byl to egyptský kupec Achmed el Gamal Bey. V roce 1902 přijel
poprvé a musel být z vozu vynesen. Shodil 54 kg, ale časem znovu váha rostla. A tak
přijížděl pravidelně. Dokonce přežil i krále Edwarda VII. Nejtěžším člověkem
vůbec byl údajně Američan Hughes se 485 kilogramy.
V roce 1983 vyšla v Praze publikace "1000 CESKOSLOVENSKÝCH NEJ-". Ladislav
Kochanek v ní připomíná i některá "Nej,nej,nej … " také z Mariánských
Lázní. Je to nejdelší kolonáda z lázeňských míst (180 m dlouhá - po nich Karlovy
Vary 169 m). Je to i první závod na ploché dráze, který se u nás jel v roce 1924. Je
to i první golfové hřiště u nás z 21. srpna 1904. Nejúspěšnějším
reprezentantem v kulturistice byl v té době zasloužilý mistr sportu Robert Dantlinger.
Ale byla i jiná "Nej,nej,nej …" !
Když ve čtyřicátých letech 19. století vydával J. Hoffmann v Praze sešity
národních polek, v VIII.sešitě se objevuje polka Františka Hilmara, nazvaná
Marienbader Polka - MARIANSKOLAZEŇSKÁ POLKA.
Jen krátký jazykozpytný či překladatelský výlet: MARIÁNSKÉ LÁZNĚ jsou v
češtině plurálem substantiva "lázeň", které je femininum, zatímco
německé MARIENBAD je singulárem substantiva "das Bad", které je neutrum.
Atd.
Nejznámějším loupežníkem na Tepelsku byl jakysi KRONL z Kronova mlýna u
Milhostova. V té době ještě pokrývaly lesy celý kraj a Podhorní les byl spojen s
Císařským lesem. Kronl měl v lesích četné skrýše a doupata, v nichž ukrýval
kořist. Přepadal kupce, ale loupil i ve vsích. Jeho banda byla postrachem celého
okolí. Odvážil se v převlečení i na klášter Teplá. Ale všeho do času …
Úpatí vrchu Hamelika je nazýváno podle zde stojícího šestimetrového kříže -
KŘÍŽOVÝ VRCH. Ve starých průvodcích se popisuje kříž stereotypně:
"CHOLEROVÝ KŘÍŽ byl postaven v roce 1832 tepelským opatem Koppmannem jako
poděkování Bohu za to, že se cholera, která v té době vpadla do Čech a vyžádala
si tolik obětí, vyhnula Mariánským Lázním (a celému Tepelsku). Chronograf na
kříži hlásal: "CHOLERAM A FINIBUS NOSTRIS ARCUIT VERUS DEI FILIUS." (Pravý
syn Boží zadržel choleru na našich hranicích.) Kříž však připomínal zcela něco
jiného - jednu zapomenutou episodu z počátku Mariánských Lázní …
Nejstarší lázeňskou budovu nenajdeme ve středu města ani v lázeňské čtvrti.
Leží stranou a jde o zcela zchátraný Hamrnický zámeček, který sloužil
lázeňskému léčení od roku 1710. Původní dvůr a pod ním železný hamr, měly
počátky snad už za císaře Karla IV. Před třicetiletou válkou patřilo místo Janu
Kryštofu Rabicarovi, majiteli vesnice Drmaly (dnes Drmoul). Za třicetileté války měl
dvůr Jiři Kryštof Daniel Froschhammera a od něho dvůr koupil klášter Teplá v roce
1665 za 3000 zlatých.
Krásné pojmenování našeho města - Mariánské Lázně - bylo dvakrát ve velkém
nebezpečí. Pamětník Otto Pavelka uváděl, že se v roce 1951 projednával zcela
vážně na Městském národním výboru v Mariánských Lázních návrh na
přejmenování Mariánských Lázní na "Gorkého lázně" nebo "Lázně
Maxima Gorkého" podle slavného ruského hosta. Bylo to v době, kdy se i z velkého
Zlína stal Gottwaldov, z plzeňské Škodovky Leninovy závody. Panna Marie překážela
a tehdy okresní město "Gorkého lázně" by jistě bylo v zásobování a
ekonomice více preferováno než "Mariánské". Naštěstí zvítězil na
městě i na okrese (ONV Mariánské Lázně do 1960) zdravý rozum.
Právě před sto lety - v roce 1904 - stavěl architekt Josef Schaffer monumentální
klášterní budovu lázeňské inspekce ( tzv. děkanství čp.92) a umístil na fasádě
nad vchodem vznešený znak tepelského kláštera se třemi jeleními parožími s
písmeny J.G.H. v parožích a A.T. vedle nich; dole pak letopočet. Zkratka znamená
"Johann Gilbert Helmer, Abbas Teplensis" (opat tepelský) - jméno opata, který
nechal budovu postavit.
Kdysi bývávaly malé cihelničky v každé druhé obci. Cihly se vyráběly z jílu,
který se nacházel hojně v našem okolí. Jíl se ředil, šlapal nohama, byl vtláčen
do cihlových formiček, děti odnášely formy pod přístřeší, kde se cihly sušily,
nebo k pecím, vytápěným dřívím. Jílové jámy a kolny cihelniček zůstaly nové
době opuštěny, zarostly přírodou nebo byly rozebrány. Tyto vesnické cihelny
připomínaly pomístní názvy v našem okolí i po jejich zániku , nejčastěji to byly
"Lehmgruben" (Jílové jámy) a "Ziegelhütten"(Cihelny). Nové
Mariánské Lázně potřebovaly hojně cihel. A tak vzniklo více cihelniček v okolí. V
blízkosti dnešní nemocnice pracovaly tři cihelny. Další tři úšovické cihelničky
stávaly v místech silnice na Chodovou Planou (dnes mezi Plochou dráhou a Autospektrem).
V blízkosti Stavebního mlýna se rovněž těžil jíl aj.
Nejstarší výletní kavárnou byl Mariánskolázeňský mlýn. Zprvu stával o
samotě mimo lázně v místě dnešního CRISTAL PALACE. Lázně tehdy tvořilo
osídlení kolem Křížového a Mariina pramene. První hosté podnikali vycházky do
okolí a přes louky pod lázněmi došli k dřevěnému mlýnu. Mlýn sem byl přeložen
roku 1818 z míst pod dnes opuštěným hotelem SLUNCE. Až v roce 1872 se ve mlýně
přestalo mlít.
Znak vznikl v souvislosti s povýšením Mariánských Lázní na město dne 29.
května 1865. V expozici Městského muzea je kopie německy psaného privilegia z
1.června 1866, jímž přiděluje rakouský císař František Josef I. Mariánským
Lázním městský erb. Podobz erbu spatříme nad hlavním vchodem na radnici; v
nadokenních římsách druhého patra radnice je možno napočítat dokonce 53
městských znaků.
Ačkoliv v minulosti přijíždělo do Mariánských Lázní mnoho bohatých králů a
panovníků, zámožná ruská velkoknížata i západní milionáři jako Morgan, který
financoval výstavbu Panamského kanálu, olejový magnát Gulbenkian či francouzský
automobilový král Renault, za nejbohatšího hosta, který kdy navštívil město, je
považován perský šach Muzzefir-Eddin, který navštívil Mariánské Lázně roku
1900.
V německém mariánskolázeňském měsíčníku HEIMATBRIEF se v minulosti
vícekrát psalo o českém poválečném řediteli hotelu GOLF Vomáčkovi a jeho
osudech. Vypráví o něm pan Hoffmann. Kolují různé historky o Vomáčkovi, který se
nějak dostal na Západ a po letech putování v Belgii, ve Francii a v Německu byl na
francouzské Riviéře, kde se usadil a provozoval velký kempingový tábor. Naposledy
žil Vomáčka údajně v Austrálii ….
Nápis z nové doby připomíná dluh přírodě.
Doktoráty se udělují na vysokých školách humanitního i přírodovědeckého
směru, po vypracování a obhájení rigorózní práce a po složení zkoušek. V
minulosti užívali lékaři jiný titul - Med.Dr. (Medicinae Doctor). Například
"otec" Mariánských Lázní se psal Med.Dr. Johann Josef NEHR, slavný byl
Med.Dr. Karl Josef Heidler, Med.Dr. Adalbert Danzer, Med.Dr. Kratzmann a další. Ještě
v roce 1898 se takto psal - Med.Dr. Lucca. Teprve ve 20. století začalo označování
tituly MUDr.
V klášterní knihovně premonstrátského kláštera Teplá je více česky psaných
listin. Jsou z 15. století: a) listina z 11. listopadu 1463, v níž potvrzuje opat
Zikmund z kláštera Teplá, že dluží urozenému panu Humprechtovi z Kočova a na
Chodové Plané, a jeho dědicům 50 kop, a zato dávají do zástavy Nový mlýn pod
Úšavicí ("Ussawiczy") s jezem, s lukami a s dědinou k tomu příslušející
i strouhy, "kteráž slowe Zatoka"; b) listina z 14.ledna 1479 potvrzuje
založení rybníka Regentu. Král Vladislav II. slibuje v závěru, že čeští
králové nikdy nesáhnou na klášterní polovici rybníka. Z jedenácti listin,
týkajících se počátků rybníka Regentu z let 1479-1502, je osm českých, dvě
latinské a jen jedna německá. Také příjmení sedláků v nich jsou s velkou
převahou česká, například v české listině 1491.
Nejdelší tunel v našem blízkém okolí je VLKOVICKÝ TUNEL. Prochází skrze vrch
Hůrku mezi Stanovištěm a Vlkovicemi na karlovarské železniční trati. Je dlouhý 380
metrů. Trať z Mariánských Lázní do Karlových Varů se stavěla v letech 1895-1898;
je 53,4 km dlouhá, má 19 železničních stanic či zastávek, 7 tunelů, 20 mostů a
viaduktů. Pro srovnání: na trati Cheb–Plzeň je nejdelší tunel u bývalé Josefovy
Huti u Pavlovic. Má 228 metrů a budoval se v letech 1869-1870.
Stavitel Karel GUT přišel do Mariánských Lázní krátce před rokem 1910 a jeho
první prací jako stavbyvedoucího byl hotel ESPLANADE. Později vyprojektoval a postavil
velký hangár na letišti Skláře (1927), dům WINTERLING (Alexandria - 1977 zbořeno),
moderní obchodní dům BAŤA (1931) a v sousedství dnešní knihovny vlastní dům VILLA
GUT s mimořádným interiérem. Jeho rodina byla česko-německá, jeho paní byla
rozená Kvěchová. Měli tři děti. Jejich poválečné osudy nejsou známy.
Článek novináře Jaro Miškovského z roku 1932 vzpomíná na jedno mužské
povolání v lázních.
Nejstarším je Josef Maria BLÍŽENEC (1897-1973), vítěz První vojenské
steeple-chasse ČSR v Klatovech a reprezentant Československa ve vojenské drezúře
koní na IX. olympijských hrách v Amsterodamu v roce 1928. Dnes je pochován na
zdejším hřbitově. Na IV.zimní olympiádě v Garmisch-Partenkirchenu (1936)
reprezentovali Československo třebaže ne příliš úspěšně mariánskolázeňští
bobisté. Nejslavnější a nejznámější zdejší atletkou byla Hasna Trejbalová
(1947-1966), na níž vzpomíná její Memoriál.
V dávných dobách se ryžovalo v okolí zlato. Připomínají to staré pomístní
názvy.
V roce 1972 objevil lesník Vladimír ŠINDELÁŘ v lesním svahu za Srnčím hřbetem
obrovský smrk a zasloužil se o jeho záchranu. Projednal s lesní správou, aby ho
vyňala z plánu pokácení, a prořezal širší okolí velikánu. Smrk ve svahu nijak
nedominoval, snad proto přežil. Má v obvodu 400 cm, průměr 127 cm, výšku 38 m a
jeho spodní, nejnižší větve jsou samy o sobě vzrostlými kmeny o obvodu více než
100 cm. Dnes je znám Šindelářův smrk spíše pod jménem "Král smrků",
třebaže by si zasloužil označení jménem jeho zachránce.
Pokud je známo, v Mariánských Lázních se naštěstí nikdy žádný souboj
neodehrál. V Čechách se konal poslední oficiální souboj v květnu 1876.
Na vrcholu slávy Mariánských Lázní byl pokřtěn jeden rakouský zámořský
parník jménem Marienbad. 23. ledna 1913 došel městské radě Mariánských Lázní
telegram, že toho dne byl v Terstu spuštěn na vodu parník společnosti LLOYD jménem
"Marienbad". Měl 12 000 tun a jeho úkolem bylo obstarávat spěšnou přepravu
zboží, osobní a poštovní dopravu do Indie a zpět.
Papírna v Michalových Horách vznikla koncem 16.století. V roce 1608 byl zde
uváděn Christoph SCHMELZER jako tzv."Papiermacher", pak byla papírna v rukou
Šliků a v roce 1863 ji zakoupil Altmann od Adama Asta, syna michalohorského rychtáře.
Zdejší výrobci papíru museli odvádět plánským Nosticům-Rhieneckům pět rysů
sacího papíru ročně (5000 archů). Za první republiky za ČSR se tu vyráběl ruční
papír, tmavošedý, tzv. herbářový, několik druhů filtračního papíru a balící
papír, hlavně na Kolínskou cikorku.
Na silnici směrem k někdejší kavárně ALM (Polom) kdysi žebrával se svým
kolovrátkem Josef Kutzer ze Závišína. Když o sezóně 1935 náhle zemřel na svém
kolovrátkářském místě, překvapil příbuzenstvo svým bankovním kontem, kde měl
34 000 Kč. Vida - zlatý kolovrátek! Ale příbuzní měli problémy …
Železniční správa Severní statní dráhy v Čechách objednala ve čtyřicátých
letech 19.století u výrobce lokomotiv MAFFEI v Mnichově dodávku šesti lokomotiv.
Výrobce dodal lokomotivy v roce 1846 a mezi nimi byla i lokomotiva MARIENBAD. Jezdila do
roku 1872.
Článek připomíná dva velké obrazy - Duschkův obraz Slavných hostů na
kolonádě, malovaný před první světovou válkou, a mozaikový obraz, který býval na
Staré kolonádě a v roce 1974 byl demolován i s kolonádou. Motiv byl budování
socialismu.
Neohraničené území v blízkosti Dyleně leželo na hranici tří zemí –
Chebska, Bavor a Čech. Nazývalo se FRAIS a od nejstarší doby bylo předmětem sporů.
Trvalé řešení se bylo nenacházelo. Až 4.října 1845 byla konečně domluvena
hranice mezi Bavorskem a tehdy Rakouskem.
Před 150 lety sepsal český učitel Josef Alexandr DUNDER z Nového Strašecí
(1802-1874) názvy západočeských obcí podle vlastního náhledu. Jak to vypadalo?
Planou u Mariánských Lázní nazval Dunder PLÁŇ (podle něm. Plan), Tachov nazval
DŘEVŇOV, vycházeje z omylu v Lupáčově kronice 1584. Stříbro nazval MRKOVICE čili
MÍZA (Stříbro, něm.Mies), opět podle němčiny. Mariánské Lázně navrhl jako
MARINČANY, což byl dobový novotvar, podobně jako KAROLINČANY pro Karolinino údolí u
Plané. Pro německý Sangerberg (dnes Prameny) navrhl SANKOV zkrácením německého
názvu. Atd.atd. atd.
V roce 2003 si připomínaly západní Čechy 300.jubileum od narození Eliáše
DOLLHOPFA (1703-1773).. Tento slavný barokní malíř 18.století v západních Čechách
obohatil četné kostely svými freskami - Karlovy Vary, Chlum Svaté Máří, Pístov,
Tachov, Horní Slavkov atd. Pamětní desku má v Horním Slavkově na svém bývalém
domě.
Mariánské Lázně leží na 490 58´ 41" severní zeměpisné
šířky a na 120 41´ 32" východní zeměpisné délky a další
podrobnosti ….
Jeden bohatý Američan, majitel chemické továrny, jakýsi Herrmann Kienzler, projel
celý svět, ale rád se vracíval do Mariánských Lázní. Po jeho smrti zůstala
zvláštní závěť …
Největší mrazy ve dvacátém století zažily Čechy v únoru 1929. Nejhlubší
mráz v Mariánských Lázních byl 22.února, kdy bylo minus 32o C, u
Českých Budějovic však dosáhl mráz až minus 450 C, což byl nejhlubší
mráz, změřený tehdy v Evropě. Na Českobudějovicku přetrhal mráz 23 kilometrů
telefonních drátů.
Nekonečné zástupy hostů proudily do Mariánských Lázní o předválečných
sezónách vždy z Berlína. Ještě za první republiky to bývalo téměř 10 000 osob
– čtvrtina všech hostů z Berlína. Však o hlavní sezóně jezdil přímý rychlík
Berlín-Mariánské Lázně. Jedna z prvých leteckých linek z Mariánských Lázní
mířila do Berlína. Ve třicátých letech přilétávalo o sezóně denně letadlo s
čerstvými berlínskými novinami.
Stavba jednokolejky Plzeň-Cheb byla schválena císařským výnosem z 22. srpna 1865
a práce zahájeny počátkem roku 1866. Trvaly šest let, se třemi tunely na
Svojšínsku. Terénní profil tu vylučoval postavení dvojkolejné trati. K
slavnostnímu otevření došlo 28. ledna 1872. Celá trať Vídeň-Cheb byla nazvána
honosně jménem císaře Františka Josefa I.
V roce 1900 měly Mariánské Lázně 4617 stálých obyvatel. V roce 1902 se
oddělily Mariánské Lázně od okresního hejtmanství Teplá a byly vyhlášeny
samostatným politickým okresem (hejtmanstvím). Jak rostly dále …. ?
Klima Mariánských Lázní ovlivňuje vyšší nadmořská výška. Klima má
středohorský charakter a je výrazně tonizující. Průměrná teplota je + 6,40
C, průměrná délka slunečního svitu je 1 670 hodin ročně, nejnižší v srpnu a
září, nejvyšší v listopadu a prosinci. Průměrný roční spad srážek je 702 mm,
ale nejvíce srážek je v letních měsících. Větry ze západu činí 46 % ročních
větrů atd. atd.atd..
Článek Ing. Rudolfa Procházky, statkáře z Hamrnického dvora, z časopisu Od
Dyleně z roku 1948 má název "Tělocvičná jednota »Sokol« v Mariánských
Lázních ve vývoji českého živlu v Mariánských Lázních" a vzpomíná na
předválečné aktivity Sokola.
Malíř a restaurátor Hochsieder byla mimořádná mariánskolázeňská osobnost
před rokem 1945.
Jeden z hlavních budovatelů Mariánských Lázní Václav Vojtěch Skalník (1776
-1861), umělecký zahradník, byl 19 let starostou obce Mariánské Lázně, postavil
dům STRAUSS (dnes Merkur).
V padesátých letech vznikala a posléze zanikala JZD na okrese Mariánské Lázně.
RVDr. Jiří Novák byl v letech 1952-1960 veterinářem na rozsáhlém okrese, který
zahrnoval vedle původního okresu Mariánské Lázně celé Plánsko. V červenci 1960
zanikl samotný okres a nakonec zůstalo jediné JZD Trstěnice.
Porovnání počtů truhlářů 1906 a 1946 v Mariánských Lázních ukazuje, že
truhlářství zůstávalo stále četným a žádaným řemeslem.
Ještě v 17.století nacházíme na Pístovská mezi německými příjmeními
nezanedbatelné množství českých příjmení, která byla později poněmčena, ale
jejichž český původ zůstává patrný.
Co předcházelo v lázních dnešním taxíkům? Nosítka, fiakry, drožky, omnibusy
…
Na Hlavní třídě naproti spořitelně je malé parkoviště. I když se okolí
místa naplnilo novými stavbami, zde zůstávalo vždy volné prostranství. Jaká
tajemství obestírá toto místo? Je to dávný Lehrlův pomník z roku 1843? Proč tu
tehdy skončila sebevraždou děvečka z hospody Šenov?
Množství rybníků na Tepelsku a Plánsku je mimořádné. Pro hosty a domácí jsou
nejznámější koupaliště LIDO a RIVIÉRA. Který z četných rybníků v okolí je
však nejznámější ?
Před více než 180 lety projížděl Goethe v kočáře z Mariánských Lázní do
kláštera Teplá. Díky jeho deníku, kde popsal svou cestu a díky znalosti starých
cest se nám podařilo projít "Goethovou" trasou …
Při budování koupaliště Riviéry ve Velké Hleďsebi byla objevena v hloubce
stará štola jako svědectví dávného hornictví v těchto místech.
Když se navždy odmlčel ve svých 32 letech básník Johann Thummerer (1888-1921),
nenašel se žádný "Max Brod" - jako u Franze Kafky -, aby připomínal světu
jeho verše a v nich hluboké myšlenky a city. Mlčely a mlčí i Mariánské Lázně,
ač byl jejich rodák, který tu i začal chodit do školy a často sem jezdíval k
příbuzným…
V roce 1944 se objevil v Mariánských Lázních podivný mlčenlivý host a vyjel s
drožkou a kočím na Lazurovou horu. Teprve na vrcholu ruiny se dověděl zvědavý
kočí, co se tu odehrálo …
Dlouhou historii měl léčivý minerální pramen nedaleko poutního kostela Svatá
Anna u Plané. Poslední návštěva potvrdila jeho zánik.
Rozšíření Mariánských Lázní o dvě velice rychle rostoucí čtvrtě (Šenov a
Nádražní) vedlo k myšlence postavení druhého katolického kostela v jedné z nových
čtvrtí. O tom, kde měl kostel stát existují dvě verze.
První linka z nového mariánskolázeňského letiště ve Sklářích vedla do
Prahy. Letiště bylo otevřeno 4. července 1927 a sloužilo civilní dopravě do druhé
světové války, kdy se proměnilo ve cvičební vojenské letiště pro německé
piloty.
Slavný častý host Mariánských Lázní hudební skladatel Karel Vacek dále žije
ve svých melodiích, které se hrají v Česku i v cizině - a samozřejmě i v
Mariánských Lázních. Roku 2001 byla druhou nejhranější Vackova
"Cikánka".
Poslední seznam domů podle názvů a adres vyšel v prosinci 1946 z iniciativy
Vladimíra Ružanského. Kdo byl Ružanský alias Ružanskij, který zde vydával také
první český měsíčník?
Socha slavného starosty Augusta Herziga stála pouhých třicet let (1913-1943).
Objevovala se často na zdejších pohlednicích. Nadživotní Herzig nepříjemně
připomínal jeho současníkům, chodícím často kolem sochy, jejich omyl, když před
lety svrhli Herziga z funkce starosty. Jaká podoba s osudem Reitenbergera!
Fingovaný atentát v létě 1945
V létě 1945 ohlásil předseda ONV Němec průstřel okna ve své ložnici. Co se
stalo?
První mariánskolázeňský host v roce 1913
V roce 1913 byla prvním hostem v Mariánských Lázních paní Mertensová z New
Yorku. Přijela již 12. ledna k malé radosti personálu.
Mírový kongres v Mariánských Lázních v roce 1926?
V roce 1926 byl chystán světový Mírový kongres v Mariánských Lázních. Proč
se neuskutečnil, nevíme. Noviny mlčí. Zato o zdejším mezinárodním filatelistickém
kongresu proběhla řada zpráv.
Kde je pochován mariánskolázeňský lékař Heidler?
Lázeňský lékař Karel Josef HEIDLER je řazen k zakladatelům Mariánských
Lázní. Jeho více než 40letá intenzivní lékařská činnost posunuje Mariánské
Lázně mezi znamenitá léčebná místa Evropy. Doktor Heidler zemřel v Praze na
Vinohradech 13.5.1866, ale marně bylo pátráno po jeho hrobu na pražském hřbitově na
Volšanech.
..
Přeletěli jako první Atlantický oceán
Když dva slavní zaoceánští letci Chamberlain a Levine poprvé přeletěli
Atlantický oceán, jejich první návštěva patřila Mariánským Lázním a zdejšímu
proslulému letci Juliu Arigimu. Navštívili Mariánské Lázně ve dnech 25. až
27.června 1927.
Jakoby z pohádky se objevili nečekaně v mladých Mariánských Lázních tři
habsburští princové. Dva z nich čekal nelehký osud císařů, třetím nejmladší
zemřel na břehu řeky Jordánu v Palestině. Slavné přivítání popsal kronikář
Felbinger.
Názvy sídel podle toků
Řada sídel dostávala jména podle řek a potoků, při kterých vznikaly. Tak tomu
bylo i v našem kraji.
Zvon na domě jako mýlící znamení
Zmýlená tentokráte platí. Dům Zvon na Hlavní třídě měl po přestavbě před
první světovou válkou na střeše skutečný zvon. Ale před několika lety byl tento
symbol přenesen na dům Horník s ním i název hotelu.
Hypnotizér Hanussen a Mariánské Lázně
Vystoupení slavného hypnotiséra a věštce Jana Hanussena ohromilo v roce 1927
mariánskolázeňské publikum. To už mu osud odměřoval pouhých šest let do násilné
smrti. To byla cena za jeho mimořádné schopnosti.
Jak se psalo do Mariánských Lázní
Ještě do roku 1945 bylo běžné psaní adresy do Mariánských Lázní bez ulice,
čísla popisného, pouze s jménem hotelu, pensionu, vily či domu.
Goethe a Metternichův pomník
Když projížděl Goethe staveništěm moderní Metternichovy silnice ze Staré Vody,
spatřil ležící pomník a správně určil, že se nejedná o místní, ale o
cizozemský export. To mu bylo k jeho radosti i potvrzeno.
Honosným názvem "Neu-Marienbad" se jen krátce a jen v místním
používání (nikoliv oficiálně) pyšnila zástavba domů kolem tehdejšího
Mariánskolázeňského mlýna (Cristal). Zde vedla katastrální hranice s obcí
Úšovice. Ale jen dočasně.
Dům Sanssouci byl postaven v roce 1832 a patřil postupně několika majitelům.
První byli Metternichové, pak starosta Johann Kroha, kol 1900 paní Marie Nebeská a po
první válce získal dům pro město starosta dr.Turba. Slavní hosté tu bydlívali
především za Metternichů, včetně císaře Ferdinanda V. a císařovny. Dům je
historickým i architektonickým skvostem města
.
Na příkladě Chodovoplánska statistika se potvrzuje odliv trvale bydlících
obyvatel na venkově mezi lety 1965-2000.
Marienbader Kur- und Fremdenanzeiger z 28.srpna 1926 shrnuje některé úsměvné
zkušenosti ve vztazích lázeňský lékař-lázeňský pacient za první republiky.
Mezi četné, byť jednoduše (hadičkou) stáčené kyselky patřila ještě po
válce i MELITA v Horním Žandově. V roce 1948 však stáčení zaniklo a mementem
zůstala jen budova stáčírny.
Upadlo v zapomenutí, že krátce po první světové válce byl připravován
Goethův památník ve formě postavení starého pavilónku Ambrožova pramene s
Goethovou bustou na podstavci uvnitř. Měl stát v parku proti Novým lázním. Velké
přípravy města se však s lety rozplývaly do ztracena ...
Nebylo v městě akce, u níž by starosta Herzig v době svého starostování
neprojevil iniciativu. Řada jeho aktivit se realizovala až po jeho smrti. Například
vybudování tramvajové dopravy. Ale i vyhlášení okresního hejtmanství bylo dílem
Herzigovým.
Třebaže již minula doba silného používání různých přísloví a úsloví,
občas se ještě objeví v hovoru či v tisku. Nezadržitelně však zanikají, neboť
většinou mizí poměry, k nimž se vztahovaly. Zůstávají jen všeobecně platná
rčení. Na Tepelsku bylo v minulosti velmi frekventované rčení o zdejší obci Babice.
Zní to neuvěřitelně, ale Hroznatovy ostatky zachránily dvě lahve slivovice. Byla
to léta tzv. sistace tepelského kláštera, kdy byl přeměněn na kasárna a v něm
řádili vojáci. V roce 1992 o podivném nákupu ostatků informovaly německé noviny.
Hájenka "Královský kámen" dostala jméno podle středověké královské
cesty - Via Regia, která tudy vedla. Badatel Bohumil Broukal byl přesvědčen, že šlo
dokonce o prastarou keltskou stezku. Dnešní hájenka byla postavena v roce 1913 na
místě starší hájenky.
Mezi osobnostmi Mariánských Lázní patřil hydrogeolog Dr. Ing. Beno WINTER,
přednosta Úřadu minerálních vod v Mariánských Lázních. V období mezi dvěma
světovými válkami postupně provedl moderní jímání všech mariánskolázeňských
pramenů a přitom objevil přes dvacet nových pramenů. Protože je sám pojmenovával,
žádný nedostal jeho jméno.
Zavedení městských autobusů zhoršilo situaci zdejších fiakristů. Množily
se půtky fiakristů s řidiči. 26.července 1928 došlo k demonstraci fiakristů.
Příčinou bylo zadržení kočího Pflegera za údajné vyhrůžky řidiči autobusu.
103 - Zaniklá úšovická kovárna na Palackého ulici
Pamětník František Koubek vzpomíná, že v roce 1967 byl dokončena přeložka
Úšovického potoka, která definitivně změnila tvář dolní poloviny Úšovic. Mezi
ulicí 17.listopadu a ulicí Na Průhonu stojí dům čp. 66, postavený v roce 1875 jako kovárna
(trolejbusová zastávka Kovárna), v letech 1957-1958byla likvidována dřevěná
část kovárny. Kolem 1955 začala v Úšovicích stavba sídliště Jáchymovských
dolů, které se dlouho říkávalo "Rafanda". Úšovická škola se
stavěla v roce 1960 a do Úšovic přišly i trolejbusy.
18.století bylo plné krutostí a rovněž odsouzení delikventů mělo své
krutosti. Kronika města Planá uvádí případy mladého vraha z Plánské Hutě, honby
na Cikány a Židy, potrestání čeledína za znásilnění děvečky vypálením na
záda cejchu v podobě "R", popravování žen stětím mečem. Ale i
drobnější přečiny se trestaly - například krádež pšenice na poli hanlivým
prováděním po městě vedením po městě. V roce 1732 muselo šest děvčat táhnout
potupnou káru (Hurrenkarre) po Plané. A za co? Že prý tancovala s vojáky. V
17.století byly vojenské hony na vesnické zbojníky, kterým se říkalo
"Petrovští".
Nedávno zaniklá mlékárna v Mariánských Lázních byla postavena až za druhé
světové války, v letech 1942-1943. Její předchůdkyní byla klášterní mlékárna v
Hamrnickém dvoře z roku 1902. Je popsána historie mlékárny v letech 1943-1968,
předpisy a vyhlášky, výrobní sortiment,vzpomíná se na ředitele Radovana Piskáčka
a velký rozkvět mlékárny za něho, další vývoj po jeho odchodu až do trpkého
zániku mlékárny po sametové revoluci.
Příspěvek popisuje podrobněji poslední týdny druhé světové války v Chodové
Plané podle německé vlastivědy, připomíná se zdejší tábor RAD
(Reich-Arbeit-Dienst), letecká bombardování a útoky amerických letadel,
procházející německé vojsko a vlny uprchlíků z Východu.
Při přestavbě panského dvora na hotel U SLÁDKA v roce 2003 objevil pan president
pivovaru Jiří Plevka pamětní tabuli slavného chodovoplánského rodáka Johanna
Emmanuela VEITHA (1787-1876). Byla původně na domě, kde se narodil, za války byla
odstraněna a nalezena na bývalém dvoře. Je popsáno curriculum vitae zdejšího
slavného židovského rodáka, který vystudoval lékařství, zabýval se botanikou,
stal se ředitelem zemského Veterinárního úřadu, poté přestoupil ke katolíkům a
vystudoval na kněze a význačně se angažoval ve Vídni. Připomínají se těžké
zdravotní problémy v druhé polovině života.
Životopis slavného výrobce oplatek Čecha Josefa Homolky z Vídně, který se po
druhé světová¨é válce přestěhoval do Mariánských Lázn, popisuje se jeho
zdejší působení, dále krátká historie počátků pečení oplatek v Mariánských
Lázních. .
Od nejstarší historie přes vandrovní školy, reformy ve školství za císařovny
Marie Terezie, povinná školní docházka a škola v první polovině 19.století,
vybírání učitelů do škol, a nakonec i stručná historie školství v Mariánských
Lázních, od původní školy u Křížového pramene, přes školu v budově dnešní
Základní umělecké školy v letech 1853-1903, postavení školy Sever a české
menšinové školy. Historická je fotografie dlouholetého ředitele Johanna Schlesingera
z Mnichova, který je pochován na zdejším hřbitově v hrobce Kriegelsteinů.
Josef Dionýs Halbmayr, trojnásobný starosta Mariánských Lázní, sepsal své
paměti o počátcích svého rodu, o svém příchodu do Mariánských Lázní, o
seznámení se a svatbě s Louisou Klingerovou, o převzetí hotelu od Alberta Klingera v
roce 1842. Halbmayr popsal i důležitou finanční podporu od Egida Scherera, a své
četné aktivity stavební, při čemž není přesně znám letopočet, kdy psal své
vzpomínky (pravděpodobně v padesátých letech 19.století - jen do roku 1860).
Dnešní prostranství za domem MENTON (Hlavní čp. 314) používal desítky let po
druhé světové válce dopravní podnik ČSAD. Místo však mělo mnohem bohatší
minulost ... Sloužilo jako jízdárna na koních pro lázeňské hosty, jako kluziště
pro kolečkové brusle. A nejen to !
