 |
Lokalizace: Plastiky jsou vyvěšeny na zdi na konci kolonádního prostoru v Mariánských Lázních, který byl ještě v době rekonstrukce kolonády zcela volný. Instalace plastik prostor oživilo. Dnes toto zákoutí hrubě ruší hlučný provoz pronajaté kavárny. Před plastikami stojí stoly a židle. Takže paradoxně plastiky a diváci, kteří je obdivují, jsou dnes na překážku pobíhajícímu číšníkovi, ačkoliv by tomu mělo být opačně. Naštěstí vzhledem k supercenám v kavárně tu nikdy není plně obsazeno..
Popis:
Dva dřevorubci kácejí stromy v lese u Křížového pramene. Jeden se zabývá
sekáním stromu a druhý napřahuje sekyru. Za nimi vzadu z lesa vykukuje malé
symbolické stavení se čtyřmi sloupky na přední fasádě a třemi malými
čtvercovými okénky po straně. Stavení se tu mihne jako přelud, jako snění. Jde o
symboliku, protože takové stavení tu neexistovalo.
Vysvětlení:
Anton Fischer a Wenzel Hammer byli první dva dřevorubci, kteří si tu 1786 postavili se
svolením klášterní vrchnosti dvě nízká selská stavení v blízkosti Křížového
pramene. Byl to zrod zdejšího osídlení uprostřed divočiny v nehostinné, lesní
močálovité krajině.
Popis:
U stromu, připomínajícího Evin strom z ráje, se nacházejí tři Najády,
představující léčivost a přírodní sílu léčivých pramenů. Autor tu zachytil
Najády třemi nahými, vyspělými postavami dívek-žen. Levá nahá dívka sedí
pololežmo a pravou rukou se opírá o maketu pavilónu Křížového pramene. V levé
ruce drží mělký kalíšek. Po pravé straně Evina stromu jsou další dvě Najády.
Vyšší je blíže stromu a v ruce drží maketu původního novogotického, kruhového,
dnes již zaniklého Ambrožova pavilónku. Třetí Najáda zcela vpravo drží v ruce
kalíšek a snad také nějakou minimaketu.
Vysvětlení:
V minulosti znamenaly Najády pro hosty bájné postavy, symbolizující léčivé
prameny. Zvláště pak básníci užívali často označení léčivých pramenů názvem
Najády. Například na pamětní desce saského krále na nedalekém Fridrichštejnu je
též uvedeno, že "léčivé Najády uzdravily nemocného krále".
Popis:
Jde o nejcennější z plastik s dobrou a srozumitelnou vypovídací schopností. Na
plastice jsou tři postavy. Zleva je tu nejprve sedící starší žena, zřejmě
Ulriččina matka Amálie von Levetzowová. Druhá postava si drží levou rukou vzadu
dlouhý šat a pravou rukou podává cosi Goethovi. To je Ulrika von Levetzowová.
Uprostřed plastiky je výrazná postava básníka Johanna Wolfganga von Goetha. V pravé
ruce má hůlku opřenu o zem, v levé ruce drží ruku Ulriky nebo bere cosi od Ulriky.
Goethe tu je vyobrazen spíše mladší, vysoký, mužný a za Goethovou hlavou v pozadí
se objevuje symbolicky šest sloupů kruhového pavilónu, připomínajícího Karolinin
pavilón. Zcela vpravo je rádoby soška malého nahého chlapce na postamentu, jak se
levou rukou opírá o tvář, když pravou ruku má přes koleno a skrývá tím ohanbí.
Vysvětlení:
Johann Wolfgang Goethe je tu vykreslen symbolicky a dominantně, Ulrika se dotýká
Goethovy ruky a vedle sedící Amálie Levetzowová, matka Ulriky, sleduje zamyšleně
svého někdejšího, dávného obdivovatele - jakýsi jinotaj "předávání
si" Goetha.
Popis:
Plastika se čtyřmi osobami, v rámu lemovaná po stranách stromy. Zde jde o čistou
symboliku. Z pohledu zleva doprava stojí nejprve starší muž v dávné rubášce, ale s
moderní obuví. Dotýká se sochy, kterou tvoří nahá žena, držící si levou rukou
pravé ňadro. Žena má dlouhé vlasy, vážný pohled až přísné vzevření; za sebou
má zeď, podobající se prastarému kursálu, známému z rytin. Vpravo stojí dvě
postavy, sledující podivuhodnou ženskou sochu - mladší muž v kabátci, ale jakoby
bez košile, moderní kalhoty, moderní boty, rukou se dotýká zad děvčete. Dívka
vedle něho má krátkou sukni či snad kalhoty, v rukou drží růži, má krátkou
košilku s krátkými rukávy, výrazná ňadra, moderní ohon jako účes vlasů.
Vysvětlení:
Pochopení plastiky vyžaduje přejít do současnosti. Socha poloviny postavy ženy (bez
nohou) zdá se být symbolikou lázeňství; rozhodně nelze připustit, že by
symbolizovala Pannu Marii. -rš-
|