Každým rokem si připomínal a připomíná český národ 7. březen jako narozeniny prvního prezidenta Československa - Tomáše Garrique Masaryka. Za první republiky jezdil prezident téměř každoročně do Karlových Varů. Zde se volně pohyboval a tím prokazoval velkou službu lázním, neboť vyvracel obavy o bezpečnost lázeňských hostů u nás. Podle dnešních bádání víme, že také navštívil Mariánské Lázně - a to třikrát.
V roce 2000 - při 150. výročí narození T.G.Masaryka - jsme vypátrali v životopise Masaryka zprávičku, že krátce před rokem 1882 jeli Tomáš Masaryk a jeho žák Alfréd Schlesinger, syn ředitele Anglorakouské banky ve Vídni, vlakem z Mariánských Lázní do Prahy. Co v Mariánských Lázních dělali a jak dlouho se tu zdrželi, nevíme, ale není proč zprávě nevěřit.
Za první republiky prezident jezdil téměř každoročně do Karlových Varů. Zde se volně pohyboval a tím prokazoval velkou službu lázním, neboť vyvracel obavy o bezpečnost lázeňských hostů v našich lázních. Druhá Masarykova návštěva našeho města se týkala se uskutečnila krátce po první světové válce a týkala se významných jednání československo-jugoslávských. Jugoslávský král Alexandr s královnou Marií byli v roce 1922 prvním poválečným panovnickým párem mezi mariánskolázeňskými hosty. Přijeli sem s královským doprovodem 27.srpna 1922 do hotelu WEIMAR (Kavkaz) na Goethově náměstí. Pobývali tu inkognito, uvádění jako "hrabě a hraběnka d´Avala". Odtud navštívili 1.září 1922 prezidenta Masaryka v Lánech.
Tuto návštěvu jim oplatil prezident T.G.Masaryk zanedlouho v Mariánských
Lázních. V pátek 8.září 1922 ráno vyjel T.G.Masaryk autem ze svého sídla v
Lánech, doprovázen ještě dvěma dalšími auty. Karlovarská silnice byla střežena
četnictvem. V Mariánských Lázních zastavilo jeho auto před hotelem BUEN RETIRO
(později hotel Praha), kde ho uvítal mariánskolázeňský okresní hejtman doktor Adolf
Lehrmann (Vila Felicitas). Zpráva o příjezdu prezidenta se rychle šířila a hosté
spěchali, aby zastihli prezidenta nového československého státu. Na tuto návštěvu
vzpomínal český Mariánskolázeňský list č.5/1946 takto:
"Nebylo sice slavobran, iluminace a pompy, zato však tím více zbožné úcty, obdivu a lásky v tom přivítání. Byla nás tu hrstka Čechů v Mariánských Lázních, ale po našem boku i mnoho cizinců, především Američané, Švédové, Francouzi, Angličané a Švýcaři, kteří si nedali ujít příležitost, aby s námi nepostáli v pokorné i radostné úctě na okraji chodníku, když přijel neohlášen, nečekán. Stačila chvilka, kdy letěla zvěst od úst k ústům a byl nás zástup o tisíci hlav."
Po poledni vsedl T.G.Masaryk do auta a odjel z BUEN RETIRA do hotelu WEIMAR, na hlavě se svým oblíbeným širákem. V hotelu byl uveden do prvního patra do někdejších královských komnat anglického krále Eduarda VII. (bydlel tu ještě před 13 lety). Zde nyní bydlel král "Srbů, Chorvatů a Slovinců" jugoslávský král Alexandr s královnou Marií. Uvítání bylo velmi srdečně a v salónu s terasou byl podáván oficiální oběd. Oběda se zúčastnila královna Marie s dvorní dámou, král Alexandr s ministrem Jankovičem a prezident se svým synem Janem. Mezi 15. a 16.hodinou odjeli Masarykovi zpět do hotelu BUEN RETIRO a ještě téhož dne zpátky do Lán.
Kolem roku 1980 mně telefonoval jakýsi pan Šafránek. Byl tu na návštěvě a marně hledal hotel BUEN RETIRO. Prý tu v roce 1922 doprovázel jako voják doprovodné jednotky prezidenta Masaryka při jednáních s jugoslávským králem. Pan Šafránek měl již přes 80 let, přesto si podrobně vybavoval interiér hotelu, který býval centrem české menšiny. Pobýval v něm také básník Viktor Dyk. Pan Šafránek byl rád, když jsem mu sdělil, že jde o tehdejší hotel PRAHA. Hotel navštívil a potvrdil tehdejší Masarykovu návštěvu.
Po třetí přijel prezident Masaryk do Mariánských Lázní 31. července 1927. Pobýval tehdy v Karlových Varech a vyjeli autem s premiérem v Karlových Varech a vyjel si s premiérem Antonínem Švehlou na výlet. Z Varů přijeli na Kladskou, zde zastavili a posadili se v kavárenské zahradě populárního hostince "U tokajícího tetřeva" poblíž loveckého zámečku. Mezi válkami sem jezdívalo v létě denně 40 až 50 ekvipáží. KLADSKÁ (tehdy ještě česky oficiálně neutrum - "Kladské") byla již před první válkou oblíbeným výletním cílem bohatých hostů Mariánských Lázní, mezi nimiž bylo nemálo královských a prominentních hostů jako anglický král Eduard VII., bulharský král Ferdinand, egyptský král Fuad, vídeňský starosta Lueger, arcivévoda Ferdinand d´Este, francouzský ministerský předseda Clemenceau aj.
T.G.Masaryk měl bílé letní šaty, bílý slaměný klobouk, a když usedli ke stolu v zahradní kavárně, uvítal je nájemce Anton Haubner. Hostinec "U tokajícího tetřeva" pronajímal majitel Kladské, kníže Schönburg . Svou zámeckou kuchyni měl v pravém křídle svého loveckého zámečku. Nájemci hostince bývali vždy proslulí odborníci. Anton Haubner patřil mezi nejznámější. O jeho zdatnosti svědčí to, že byl později správcem domácnosti amerického velvyslance v Praze a v Havaně, a pak u československého velvyslance v Anglii - Jana Masaryka.
Hostinský Haubner přinesl panu prezidentovi pamětní knihu s podpisy králů, též Eduarda VII, a požádal ho, aby se do ní zapsal, což rád učinil, a také premiér Švehla i vyslanec Chvalkovský. Když hosté u okolních stolů, většinou cizinci, poznali, koho mají ve svém středu, narychlo psali pohlednice a žádali T.G.Masaryka o podpis. To jim nebylo odepřeno, protože Masaryk si vždy počínal jako rovný mezi rovnými a nechtěl jim pokazit radost.
Po skrovném obědě se vydali s premiérem Švehlou pěšky k Mariánským Lázním. Les za parného dne poskytoval příjemné osvěžení a oba vedli nenucený hovor. Ve značné vzdálenosti za nimi šel rotmistr v civilu a nesl jim věci. Masaryk kráčel vzpřímeně a ve svých 77 letech s mladistvým držením těla. Sundal si klobouk a nechal si ovívat hlavu chladivým lesním vzduchem. Došli na rozcestí silnice do Kynžvartu, kde je očekávalo prezidentské auto, které sem přijelo oklikou. Vsedli do vozu i s rotmistrem a zamířili do Mariánských Lázní. (Zdá se, že prezident respektoval zákaz jízdy auty po soukromé Schönburgově silnici Mariánské Lázně-Kladská. Zákaz jízdy auty kníže vyhlásil v minulosti s tím, že auta mohou z Mariánských Lázní na Kladskou jezdit jen oklikou přes město Sangerberg (dnes Prameny).
vAuto sjíždělo kolem Lesního pramene a městského divadla. V té době bylo v městě málo lidí, protože za horka se hosté procházeli v lesích nebo byli v kavárnách. Masaryk se Švehlou projeli městem a vzhůru po Karlovarské silnici k hotelu Krakonoš. Pohádkový hotel přivítal pana prezidenta decentně. Aniž se stal středem pozornosti, prošel s premiérem Švehlou na zahradní terasu za hotel, kde se posadili u volného stolku a objednali si občerstvení. Kochali se pohledem na dole ležící lázně a na nádherné lesy po celém horizontě. Po občerstvení se již do města nevraceli a vydali se na zpáteční cestu do Karlových Varů.
Další oficiální návštěva T.G.Masaryka se měla uskutečnit v červenci 1929. Prezident byl pozván skupinou Masarykovy letecké ligy na velký letecký mítink ve Sklářích. Masaryk byl však na návštěvě v Plzni a musel zpět do Prahy a z návštěvy sešlo.
Vztah města Mariánské Lázně k T.G.Masarykovi nebyl nikdy napjatý. Roku 1930 byl v Mariánských Lázních založen Masarykův jubilejní fond pro nemocné občany ve výši 100 000 Kč s úrokovou mírou 6 %. Prvních úroků ve výši 6 000 Kč bylo použito v roce 1931. Česká okresní péče o mládež v Mariánských Lázních nechala postavit roku 1932 Masarykovu dětskou léčebnu (stávala v místech dnešní Agrikoly). Staré německé vesnické kroniky na okrese Mariánské Lázně píší bez výjimky o Masarykovi vždy slovy chvály a veliké úcty. Německé Mariánské Lázně za první republiky na počest prezidenta přejmenovaly ulici, běžící kolem Křížového pramene na Goethovo náměstí, na Masarykstrasse. Za druhé války se nazývala "Konrad-Henlein-Strasse", a jen zprvu neutrálně "Oberkreuzbrunnen-strasse" a dolní část v parku "Parkstrasse".
V roce 1945 se město vrátilo jen ma několik let k názvu Masarykova ulice. Dne 7.března 1946 poprvé oslavily Mariánské Lázně důstojně 95.narozeniny první prezidenta ČSR v městské divadle v atmosféře odsunu německého obyvatelstva. Viz dobový článek doktora Františka Skácelíka!
Po roce 1949 se objevuje na 40 let nový název ulice podle málo známého komunistického poslance a senátora Josefa Hakena. (Hakenova ulice tedy neměla nic společného s pěvcem Eduardem Hakenem.) Po převratu, hned 7. prosince 1989, byl na občanském shromáždění v společenském domě Casino aklamací občanů znovu vrácen ulici původní název - Masarykova ulice.
Poletech útisku mohli jsme letos opět svobodně vzpomenouti velikána našich dějin, našeho prvního presidenta T.G.Masaryka. Pod záštitou místní osvětové rady vzpomněli občané Mariánských Lázní velkého vzoru a pýchy Československé republiky, presidenta Osvoboditele. Vzpomněli ho pásmem veršů a hudby » Vzpomínáš-li« od Miloše Honsy.
Scény (p. Honsa) byly připraveny způsobem jednoduchým, o to však účinnějším a osvědčeným; již při oslavě na počest Chopina připravil distingovaný rámec pro přednes hudební i recitační. Rovněž režie (p. Honsa) zhostila se svého úkolu s úspěchem, ačkoliv se citlivému uchu někdy zdálo, že plynulost a střídání hudby s přednesy účinkujících vyžadovaly by ještě poněkud subtilnějšího propracování a vypilování. Při tom trochu vadila ztrnulost obrazu při přednesu hudby. Působivější by snad bývalo, ztlumiti scénu do pološera a osvětlovati jen jednotlivé přednášející.
Vhodným zpestřením přednesu bylo filmové promítnutí krás Prahy. Ovšem, zdá se mi, že »méně bylo by více«, neboť ačkoliv obrazy po stránce technické byly bezvadné a překrásné svým pojetím a zasloužily si jistě napjaté pozornosti hlediště, odváděly při tom pozornost od hlavního účelu programu, tj. připomenouti si světlou památku T.G.Masaryka.
Přednášející rovněž přispěli nemalým dílem k úspěchu večera. Oporou jako vždy byla paní Honsová, která si na přednesu dala skutečně záležet. Snad na několika málo místech by zvolněním řeči více vynikla působivost přednesu a obsahu básně. Je skutečně obdivuhodné a příkladné, jak paní Honsová, která jest již tak dost zaměstnávána tolika hlavními rolemi, si každou roli i každý sebemenší přednes pečlivě propracuje a připraví.
Jí po boku čestně se družil pan Neústupný čistým přednesem a pan Mašek jistotou řeči. Tuto jistotu postrádali jsme však u pana Siegra, který se do přednesu nevžil a přeříkával se. Druhé dvě dámy, paní Holá a slečna Pivoňková, projevily záslužnou snahu i nadání, a jistě je uvidíme na jevišti častěji, aby získaly onu lehkost a jistotu a to co dělá herce hercem, totiž pocit, že jest na divadelních prknech doma.
Na konec dvě připomínky' i pořadatelstvu. Jedná-Ii se o vzpomínkový večer takového významu, jako byl tento, nebylo by snad třeba, vybírati na takový večer vstupné. Dále bylo by záhodno odstraniti maloměstský zlozvyk opožděného začátku představení. Je-li stanoven počátek představení na 20. hod. jest mravní povinností každého, zvláště při tak významném večeru, aby se včas do divadla dostavil. Vcelku možno konstatovat vysokou kulturní úroveň večera s zásluhou vyspělých našich ochotníků a jejich vedení. Dr. František Skácelík
Encyklopedicky:
Masaryk Tomáš Garrigue, * 7. 3. 1850, - 14. 9. 1937, český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878-1882 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval problematice metod vědeckého a filozofického poznání a Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii, sociologii, jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse moderního člověka. V roce 1883 zakládal vědecký časopis Athenaeum (do 1893 redaktor) a v něm 1886 zasáhl do sporu o pravost Rukopisů (”čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy”). 1893-1894 byl redaktorem Naší doby. 1899-1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v tzv. Hilsneriádě. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) a jeho práce (Rusko a Evropa). Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou, sdruženou při časopise Čas. 1890-1893 členem Mladočeské strany (1891-1893 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907-1914 poslanec). Další jeho knihy jsou Česká otázka, Naše nynější krize, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení, Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém malého národa. V nich rozvíjí humanitní ideály české reformace a národního obrození. Programový charakter má spis Sociální otázka; proti marxistickému učení kladl možnost postupných reforem stálou drobnou prací a ”revolucí hlav a srdcí”. V prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a pak do Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor). Od února 1916 předseda Národní rady československé, kterou založil s M. R. Štefánikem a E. Benešem (navázala na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal Pittsburskou dohodu (tj. získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem. Po roce 1918 už nebyl členem žádné politické strany. Výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem Hradu. 14. prosince 1935 abdikoval.