 |
Význačný ruský politik a diplomat, patřil k mimořádným autoritám ruské a světové diplomacie. Od roku 1894 byl v diplomatických službách a v letech 1906-1910 byl ministrem zahraničí Ruska. Byl stoupencem spolupráce se západními mocnostmi a mírového úsilí v Evropě. Prostřednictvím Izvolského car Alexandr II. vyslovil souhlas s anexí Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem. Kromě toho vstupoval Izvolský často do jednání mezi Rakouskem a Srbskem, do jednání s Tureckem aj. Izvolský navštívil nejméně jednou Mariánské Lázně. Bylo to v roce 1907.
Izvolský v Mariánských Lázních. V roce 1907 dochází v Mariánských Lázních k významné - byť utajované - mezinárodní dohodě. Anglický král EDWARD VII. patřil mezi hlavní iniciátory smlouvy Entente Cordiale mezi Velkou Britániií a Francií, která byla projednávána v letech 1903-1904 a namířena proti Německu a Rakousku. Nyní se schází v Mariánských Lázních v hotelu WEIMAR na Goethově náměstí s ministrem zahraničí carského Ruska Alexandrem Petrovičem IZVOLSKÝM. Iniciátorem celého jednání a prostředníkem mezi nimi byl ministerský předseda Francie Georg Benjamin CLEMENCEAU.
Z Karlových Varů přijíždí ruský ministr zahraničí s anglickým velvyslancem v Rusku NICOLSSONEM. Zde, v králově hotelové rezidenci, dochází mezi dvěma velmocemi - Velkou Británií a Ruskem - k překvapivému smírnému vyřešení sporu o Afganistan a k ujednání o rozdělení sfér vlivu v Asii. Lze říci, že ke svazku Entente Cordiale tímto vlastně přistupuje i carské Rusko. Výsledky jednání měly však zůstat přísně utajeny a k tomu byla učiněna příslušná opatření. Proto nenajdeme podrobnosti o výsledcích jednání v žádném dobovém tisku.
Až později někdo vynesl z hotelu, co se zde vlastně odehrálo a dnes víme, že dohoda byla podepsána v královském pokoji v I.patře hotelu WEIMAR.
To byla neočekávaná změna, k níž nyní došlo mezi oběma velmocemi. Jejich vztahy byly totiž vážně narušeny tím, že za rusko-japonské války 1905 se přidala Velká Británie na stranu Japonska proti Rusku. Nové napětí vyvrcholilo krátce na to v Asii v případě Afganistanu. Na obzoru se rýsovala válka mezi oběma mocnostmi. Proto byl mírový výsledek mariánskolázeňského jednání příznivý, ale svět netušil, že si může nakrátko oddechnout.
Iniciátorem mariánskolázeňských jednání byl francouzský politik Georges Benjamin CLEMENCEAU (1841-1929), nazývaný "Tygr Clemenceau". Patřil také mezi slavné hosty Mariánských Lázní a jeho iniciativa při britsko-ruském jednání v hotelu WEIMAR se odhaduje později jako rozhodující i vzhledem k jeho známé agresivní povaze.
Clemenceau se narodil 1841 v Mouilleron-en-Pareds, 1869 ukončil studium medicíny a 1870 se stal starostou Montmartru. V letech 1875-1893 byl členem poslanecké sněmovny a od roku 1875 předsedou pařížské městské rady. Získal si značnou popularitu svým nesmlouvavým vystupováním, ale přibylo i jeho nepřátel. Byl pronikavou, ale konfliktní osobností. Politicky začal pracovat v radikální levici, zuřivě napadal koloniální politiku J.Ferryho (1832-1918; v politice 1870, 1879-1885 též předseda vlády), až dosáhl demise vlády. Zapletl se však do panamského skandálu a ztratil oblibu tak, že v roce 1893 prohrál ve volbách.
Pracoval pak jako novinář a do politiky ho znovu přivedla Dreyfusova aféra, jehož obhájcem byl. To ho vyneslo znovu do politiky, takže v roce 1902 se stal senátorem, 1906 ministrem vnitra, 1906-1909 předsedou vlády. V roce 1909 odešel do opozice a založil deník "Home libre" (1913). Za války byl znovu povolán do čela vlády v roce 1917 a získal bezmezný respekt. Po vítězné válce byla jeho popularita bezmezná a byl oslavován jako "Otec vítězství". V roce 1918 byl předsedou pařížské mírové konference a jeho tvrdý postup proti poraženému Německu přijímala Francie s uspokojením. Jeho antiklerikalismus a živelná agresivita mu však přinášely mnoho nepřátel. V roce 1920 překvapivě neuspěl v prezidentských volbách proti nevýraznému P.Desschanelovi. Zklamán odchází 80letý do ústraní.
|