Adalbert Stifter (1805-1868)
- spisovatel své rodné Šumavy 

Rakouský spisovatel Adalbert Stifter, známý svým vřelým vztahem k rodné Šumavě,  se narodil před 200 lety v Horní Plané. Vystudoval práva a přírodní vědy na univerzitě ve Vídni a stal se    vychovatelem, též u Metternichů, kde vychovával kancléřova syna Richarda. Pobýval také vícekrát na kynžvartském zámku, kde údajně vznikl jeho román "Pozdní léto" (Nachsommer). V letech 1865-1867 se léčil v Karlových Varech a odtud navštívil výletem zámek Kynžvart i Mariánské Lázně. Pro zhoubnou chorobu volil v lednu 1868 dobrovolnou smrt.

Adalbert Stifter napsal těsně před smrtí své vlastní curriculum vitae. Zkrácenou verzi (z internetu) s vlastními poznámkami připojujeme.

Narodil se před 200 lety, dne 23. října 1805 v městečku Horní Planá v domě čp. 21 (dnes muzeum). Otec Johann Stifter byl tkadlec a později provozoval v malém i obchod se lnem a obilím. Stifterova matka Magdalena Friepessová (náhrobní deska je vlevo vchodu do kostela v Horní Plané) byla dcerou zdejšího řezníka Franze Friepesse. Adalbert Stifter navštěvoval školu v Horní Plané a jeho učitel cvičil žáky zvláště ve slohu dopisů a pojednání. Učitel poradilposlat Stiftera na studia. Předběžnou výuku v latině poskytl Stifterovi hornoplánský kaplan.

V listopadu 1817 usmrtil Stifterova otce vlastní vůz, který se převrátil i s nákladem lnu. Proto nemohl na studie na gymnáziu, zejména, když kaplan z Horní Plané prohlásil chlapce za netalentovaného. A tak děd Franz Friepess odvezl chlapce v létě 1818 k benediktinům na klášterní gymnázium v Kremsmünsteru v Horním Rakousku. Zde Stifter uspěl a věnoval se vedle učebních předmětů kreslení a malování vodovými barvami a také básnictví.

Už jako dítě vyhledával knihy a četl vše, co se mu dostalo do rukou. V Kremsmünsteru se seznámil s řeckým, římským a německým básnictvím a začal také psát básně, třebaže potají. Na podzim 1826 začal ve Vídni studovat práva (1826-1830). Vedle práv se věnoval matematice a přírodním vědám. Ani kreslení a malování nezůstalo stranou. Po skončení studií nenastoupil do žádného úřadu, ale zůstal ve Vídni. Vydělával si jako domácí učitel, především matematiky a fyziky.

15. listopadu 1837 se oženil s Amálií Mohauptovou, dcerou vysloužilého důstojníka z napoleonských válek. Od roku 1840 píše příspěvky do časopisu Wiener Zeitschrift a dalších. Stifter postupně získával přístup k významným lidem, zvláště k Andreasu Baumgartnerovi, profesoru fyziky a později ministrovi, s nímž udržoval přátelství až do smrti, dále pak přicházel do domu baronky von Münkové, podporovatelky básníků, která přiměla Stiftera, aby otiskl své práce, ke kněžně Anně ze Schwarzenbergu, vdově po polním maršálovi Karlu ze Schwarzenbergu, k hraběti Ferdinandu Colloredo von Mansfeldovi, jehož syna Josefa vyučoval, přítelem, konečně ke knížeti Metternichovi, jehož syna Richarda, později rakouského vyslance v Paříži, vyučoval 1844 až 1846 matematice a fyzice.

Stifter se pak zabýval historií a politickými vědami a už neusiloval o profesuru. Mnoho prací vyšlo v časopisech a almanaších. V roce 1848 odjel se svou ženou do Horního Rakouska, ale nevrátil se na podzim do Vídně, nýbrž zůstal a žil v Linci od roku 1849. Na podzim 1849 mu udělilo ministerstvo vyučování titul školního rady a úřad inspektora vídeňských a dolnorakouských gymnázií. Stifter však úřad odmítl a požádal, aby působil jako školní rada a inspektor národních škol o Horním Rakousku, které dobře zná. Dostal souhlas. V roce 1850 přesídlil Stifter do Lince a úřad vykonával až do roku 1865. Zde napsal mnoho svých prací. Roku 1857 vyšlo Pozdní léto a v letech 1865-1867 další práce. V roce 1850 obdržel Stifter od císaře velkou zlatou medaili za umění a vědy; v roce 1854 rytířský kříž řádu Františka Josefa I. Od roku 1863 byl nemocen a na radu Oppolzerovu z Vídně se léčil v letech 1865 až 1867 v Karlových Varech. V létě pobýval většinou v Bavorském lese a na úpatí Třístoličníku. Karlovarský lékař doktor Seeger považoval na jaře 1867 jeho nemoc již překonanou. V listopadu 1865 byl Stifter jmenován dvorním radou a plně zajištěný přeložen do důchodu. Věnoval se v Linci literatuře, malířství a péči o květiny, z nich o kaktusy. Také vévoda sasko-výmarský mu v roce 1867 propůjčil rytířský kříž první třídy řádu Bílého sokola. Hodnocení ústupu choroby doktorem Seegerem nebylo oprávněné. Zdravotní stav se nelepšil. Přesto konal Stifter výlety z Karlových Varů na Kynžvart, kde pobýval již dříve a kde údajně vzniklo "Pozdní léto" (Nachsommer). Prošel i Mariánskými Lázněmi. Ale jeho problémy s cirrhosou jater neustávaly a často ho přepadaly deprese. Zhoubná choroba postupovala a dne 28.ledna 1868 zvolil dobrovolnou smrt, když se pořezal břitvou na krku.

Stifterovy práce

Cornelie (Der Kondor) - 1840; Polní květiny (Feldblumen) - 1840; Vesnička na suchopáru (Das Heidedorf) - 1840; Hrad bláznů (DieNarrenburg)- 1841; Z kroniky našeho rodu (Die Mappe meines Urgroßvaters)- 1841; Studie (Studien) - 1844-1850 (6 dílů); Horský křišťál (Bergkristall)- 1845; Lesní poutník (Der Waldgänger) - 1847; Vápenec (Kalkstein)- 1848; Žula (Granit) - 1849; Pestré kameny (Bunte Steine) - 1852-1853; Pozdní léto (Der Nachsommer) - 1857;  Vítek (Witiko) - 1865-67; Povídky - 1868-1872; Sämtliche Werke - 1901-60 (24 dílů).

Pramen: Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, Odeon, Praha 1987