Dávná jízdárna na Šenově

Koncem 19. století se uvádí v městských průvodcích nové heslo ("Reitclub"):

"Jezdecký klub (Reitclub Marienbad) získal na Šenově při Hlavní třídě velký pozemek, na němž postavil krytou jízdárnu, délky 50 kroků a šířky 25 kroků. Při ní stojí klubovna, šatny, toalety atd. V bezprostřední blízkosti jsou stáje pro koně, vzdušné a moderně zařízené, kam se přijímají koně k ustájení a kde se o ně stará dobře vyškolený stájový personál pod dohledem spolehlivého podkoního. Venku vedle jízdárny je jezdecká dráha (pro koně i kočáry), jejíž velký a malý čtverec umožňují plnit všechna přání hostů. Výuku jezdectví pro dámy i pány provádí zdatný učitel, který také organizuje společenské vyjížďky na koních, jezdecké hony, tažné stíhání i malou čtverylku. K výuce tažné jízdy a jízdního sportování jsou k dispozici kočáry s koňmi a vozíky s pony." (E.H.Kisch 1898)

Do dáli svítící, žlutohnědě natřená dřevěná budova s tmavou obloukovou střechou (čp.267) - to byla ona slavná jízdárna na tehdy ještě prázdném prostranství nedaleko výletní hospody Šenov. Několik roků před první světovou válkou se jízdárna změnila v kluziště pro kolečkové brusle, což bylo nová sportovní atrakce. Východní stěna byla stržena a na jejím místě bylo postaveno hlediště a místo k občerstvení. Vše bylo vyzdobeno girlandami z papírových květin a uvnitř položena rovná dřevěná podlaha. Po večerech se tu bruslilo sólo nebo ve dvojicích, což lákalo nejenom sportovce, ale i zvědavé lázeňské publikum, které se upřímně bavilo, když nějaký pár upadl. Nad vchodem byl veliký nápis "SKATING RINK". Tudy po dřevěných schodech se vstupovalo. Děti lezly odvážně na římsy oken, aby sledovaly, co se děje uvnitř.

Sportovci se však dlouho netěšili. V roce 1914 přišla světová válka a přespříští sezónu bylo už místo prázdné a tiché. Z kluziště se stala zajatecká ubytovna pro zajaté ruské vojáky. Mezi nimi - jak vzpomínal pamětník Kuttner - byl jeden obrovitý Rus s šedou čepicí z beránčí kůže, který nosíval chléb pro spoluzajatce z krámu naproti v domě Mirabell (dnes Haná). Halu však nikdo neudržoval a tak se zanedlouho rozpadala, střecha byla proděravělá, parkety se prohýbaly. Rusové pak byli přesunuti do zajateckého městečka, založeného v Plané-Karlíně. Jen jediný Rus, malý blondýn, který vypomáhal vedle v zahradnictví Lucha, tu zůstal natrvalo.

Po válce v roce 1918 sloužila hala jako autogaráže Matthiase Riedla, později jako GARAGE-INTERNATIONAL českého drogisty Josefa Mizery. Jeho konkurentem na Šenově byl Ing. Emil Peters a jeho GARAGE-ZENTRAL.

Po druhé světové válce sloužila celá lokalita autobusové dopravě a podniku ČSAD (domy čp.396, 267, 491). Po roce 1990 se místo rychle měnilo do dnešní podoby s parkovištěm, četnými prodejnami a občerstvením. v roce 2003 byla hala stržena a ze staré pohlednice zbyla jen vjezdní brána, ovšem bez nápisu "REIT-INSTITUT" (Jezdecký institut)..