Neúprosný kritik Eduard HANSLICK

Eduard HANSLICK (narozen 11. září 1825 Praha, zemřel 6. srpna 1904 v 79 letech v Baden v severním Rakousku). Hanslick se narodil v pražském Josefově v židovském ghettu. Byl velmi vlivným hudebním kritikem, estetikem a hudebním vědcem. Od roku 1856 byl lektorem, od roku 1861 univerzitním profesorem pro estetiku a pro dějiny hudby na univerzitě ve Vídni. Od univerzitní reformy v 16.století byl vlastně prvním profesorem hudby na vídeňské univerzitě. V klasické a novoklasické hudbě viděl vrchol rozvoje hudby (především hudební skladatele - Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Robert Schumann, Johann Brahms) a kritizoval a odmítal nové německé směry v hudbě. Nelze opomenout Hanslickovy zásluhy o prosazování a mezinárodní přijetí hudby Antonína Dvořáka.

HANSLICK patřil do proudu novodobé muzikologie, která si razila cestu od konce 18. století na univerzity, kam se dostávají muzikologové zprvu jako tzv. ředitelé hudby, později jako lektoři a profesoři. Je to J.N.FORKEL v Göttingen po roce 1770, A.B.MARX v Berlíně od roku 1832, Eduard HANSLICK ve Vídni od roku 1861, A.W.AMBROS v Praze od roku 1869, když působil na konzervatoři v Praze a ve Vídni. Vznikala konkurence „univerzitní“ a „konzervatorní“ muzikologie. Na univerzitách se mohla tato věda rozvíjet spíše vědecky a teoreticky.

Hanslick a Wagner v Mariánských Lázních

Kritik HANSLICK navštívil vícekrát Mariánské Lázně. Poprvé přijel v roce 1845 ještě jako 20letý vysokoškolák, posluchač práv ve Vídni. Bydlel v domě "U Zlatého Hroznu" (čp.11). Bylo to v době zdejšího Wagnerova pobytu. Wagnerovou hudbou nadšený právník byl zde představen slavnému drážďanskému kapelníkovi a hudebnímu skladateli WAGNEROVI, který byl o 12 let starší. Byl přátelsky přijat u Wagnerových v jejich pokoji v domě Jetelový lístek v dnešní Karlovarské ulici. Při té příležitosti ujistil Wagnera, že jak "Rienzi" tak "Létajícího Holanďana" studoval v Praze s tím největším zájmem.

O 23 let později označil "zlý" Hanslick jeho Mistry pěvce norimberské za "měkkýše bez kostí". Připomíná se také nepříjemnost, která mladého Hanslicka potkala při návštěvě v domě Jetelový lístek. Měl tu nějaké dobrodružství s Wagnerovým psem Pepo a papouškem Paps. Jeho pozdější neúprosná kritika Wagnerova se dokonce někdy dává do souvislosti s touto nepříjemností.

Richard Wagner psal ve své autobiografii na více místech o rostoucím nepřátelství Eduarda Hanslicka vůči němu, o nevraživosti tohoto obávaného recenzenta a hudebního kritika novin "Neuen freien Presse" ve Vídni. Wagner psal doslova: "Tento člověk se dokonce dostavil jako nastávající student svého času při prvním uvedení Tannhäusera v Drážďanech, a s planoucím entusiasmem referoval o mém novém díle. Později, při každé příležitosti premiér mých oper ve Vídni, potvrdil své rozhodnutí stát se mým nejjízlivějším kritikem ..."

Ve Vídni jednou došlo k jinému ošklivému incidentu při jejich setkání na večírku na pozvání rodiny Standhartnerů. Wagner a Hanslick zde byli jako hosté a bez postranních úmyslů byl Wagner vyzván k předčítání svých Mistrů pěvců norimberských.Hanslick o tom okamžitě kriticky napsal. Wagner k tomu dodává: "Pozorovali jsme v průběhu předčítání, že tento nepříjemný i nebezpečný recenzent se chová stále rozladěněji. Zbledl a nápadné bylo, že po skončení předčítání už zde nechtěl za žádnou cenu prodlévat. Ve zřejmě podrážděném tónu ostentativně opustil společnost. Moji přátelé byli zajedno v tom, že Hanslick celou báseň označil jako proti němu nasměrovaný a připravený paskvil a celé pozvání k předčítání bral jako urážku, zamířenou na něho. Skutečně se od tohoto večera změnilo jeho chování recensenta k mé osobě zcela nápadně a že to byl výpad z přiostřeného nepřátelství, takové následky jsem brzy poznal ..."

Ke karlovarským pobytům Hanslicka uvádí Vladislav JÁCHYMOVSKÝ z Karlových Varů:

"V letech 1881-1903 se Hanslick léčil 23x v Karlových Varech. Scházel se zde s berlínským nakladatelem Fritzem Simrockem, s Antonínem Dvořákem, s rodinou karlovarských dirigentů a hudebních skladatelů Labitzkých. Ve svých Pamětech uváděl: "Od 25 let jsem pobýval každé léto v nějakém lázeňském místě. Nejdříve mě lékaři poslali do Mariánských Lázní. K mým prvním vzpomínkám patří pohled na dům U zlatého hroznu, kde bydlel Goethe v roce 1823, a na dům Stadt Weimar, kde se ubytovala krásná mladá Ulrika von Lewetzow, pro níž vzplálo srdce starého Goetha. Byl jsem rád, že jsem získal v Goethově domě volný pokoj - v domě, kde vznikla báseň Mariánskolázeňská elegie. Kdykoliv jsem se vrátil domů, říkal jsem si, přes tento práh také On denně vstupoval ..." Během pobytů v Mariánských Lázních navázal Hanslick mnohé kontakty s dalšími zajímavými lázeňskými hosty, například s pěvkyní Livií Frege, s německými spisovateli Juliem Rodenbergem, s Gustavem Putlitzem a vydavatelem Bertholdem Auerbachem."

Hanslick a Straussova-Bayerova Popelka

5. března 1898 vyhlásil vídeňský časopis "Wage" veřejnou soutěž na libreto k prvnímu a zároveň poslednímu a bohužel nedokončenému baletu Johanna Strausse - "Popelka". Ve výběrové komisi zasedli vedle majitele listu pánové Nicolas Dumba, kritik Eduard Hanslick a tehdejší ředitel Vídeňské dvorní opery Gustav Mahler. Do 1. května 1898 došlo 718 návrhů! Porota vybrala v prosinci 1898 libreto od pseudonyma Alberta Kollmanna. Pohádka o zlé maceše, která nepřála nevlastní dceři štěstí s princem, byla tu modernizována a děj umístěn do obchodního domu. Princem byl šéf domu, macecha byla modistkou. Její marnivé dcery se jmenovaly Fanchon a Yvetta a Popelka vystupovala jako služebná. Skladatel Johann Strauss se pustil do komponování, ale jeho práci přerušila smrt.

Po čase se obrátila vdova Adéla Straussová na baletního skladatele Josefa Bayera, aby Popelku dokončil. Bayerův balet měl premiéru dne 2. května 1901, ale v Berlíně. Gustav Mahler totiž odmítl hrát "Popelku" ve Vídeňské dvorní opeře. Vídeň ji spatřila až 4.října 1908 za ředitelování Mahlerova nástupce Felixe von Weingartnera. Hudební skladatel Josef Bayer dokončil nejen partituru baletu, ale zaranžoval i sérii tanečních skladeb na motivy Popelky - Holubí valčík, Pochod Piccolo, polku mazurku Promenádní dobrodružství, polku Modelka, Popelčin valčík, čtverylku a kvapík Milostné poselství.

Prameny:
RAUSCHER Josef: "Richard Wagners bedeutsamer Kuraufenthalt" - Heimatbuch Marienbad Stadt und Land, Band I., Sudetendeutscher Heimatverband Marienbad, tisk Staudt,Geisenfeld 1977, S.279-283
JÁCHYMOVSKÝ Vladislav: "Vytrvalý lázeňský host" časopis PROMENÁDA Mariánské Lázně č.5/2002, S. 15
Encyklopedie a internetové stránky