Ferdinand Laub (1832-1875), český houslový virtuos - ML 1855
slavný český houslista židovského původu (*19. 1. 1832 Praha-Josefov; + 17.3.1875 Gries u Bolzana) Do Mariánských Lázní přijel na léčení v roce 1855 a bydlel v domě Vergissmeinnicht (Jalta).
Ferdinand LAUB se učil hudbě u svého otce Erasma LAUBA (1794-1865), známého houslisty a učitele hudby. Upozornil na sebe již v 6 letech veřejným vystoupením v hostinci U Doušů na Václavském náměstí v Praze (26.listopadu 1838). První samostatný koncert uspořádal 27.února 1842. Tehdy se ho ujal učitel M. Mildner, u něhož studoval na pražské konzervatoři (1843-1846) a tamtéž u J.B.Kittla. V pamětní knize pražské konzervatoře je o něm poznámka, že LAUB je génius prvního řádu na svém nástroji.
Na absolventském koncertu ve Stavovském divadle (29.března 1846) hrál ve svých 14 letech před Viktorem Berliozem a Franzem Lisztem. Berlioz vysoce oceňoval jeho hru a pozval ho ihned do Paříže. LAUB pak koncertoval ve Vídni, kde studoval u kontrapunktika S. Sechtra a po dva roky byl sólistou orchestru divadla "Na Vídeňce". Účastnil se v Londýně v roce 1851 první světové výstavy a tam v soutěži s Bériotem, Ernstem, Vieuxtempsem a dalšími byl označen za nejlepšího světového virtuosa.
V letech 1853-1855 byl koncertním mistrem ve Výmaru (pod Franzem Lisztem, jako nástupce Joachimův) a byl jmenován komorním virtuosem a čestným občanem sasko-výmarským. Z Prahy LAUB referoval Franz Lisztovi o Škroupově provedení předehry k Wagnerovu Tannhäuseru ve Stavovském divadle. Bylo to na akademii ve prospěch chudých dne 4.dubna 1853. Z Lisztova podnětu též intervenoval u pražského policejního ředitele Sachera proti domnělému zákazu této opery.
V té době jel na léčení do Mariánských Lázní. Jeho zdravotní potíže byly pravděpodobně plicní. Od roku 1855 byl profesorem Sternovy konservatoře a Kullakovy Nové Akademie hudebního umění v Berlíně (1855/62), kde utvořil vynikající kvarteto. Zároveň se stal prvním koncertním mistrem pruské dvorní opery (1856/60) a pruským komorním virtuosem.
Jeho slavné koncertní cesty mířily do Prahy (1857), do Dánska (1858), do Vídně (1858; kde zvítězil v soutěži nad Bullem) a do Petrohradu (1859). V letech 1859/65 konal četné koncertní zájezdy do Německa, Belgie, Francie, Holandska, Anglie (1862 s Adelinou Patti), Norska a Švédska. Zde se setkal v Göteborgu s Bedřichem Smetanou (1860) a spolu uspořádali dva koncerty - 28. a 30. dubna 1860. Na jednom z nich provedli Beethovenovu sonátu op. 23.
Koncem 1863 byl LAUB jmenován dvorním rakouským virtuosem po Maysederovi. V roce 1866 se stal profesorem konservatoře v Moskvě (11.11.1866 až 1.6.1874) a koncertním mistrem a primáriem kvinteta Ruské hudební společnosti. Petr Iljič Čajkovskij jej nazval největším houslistou doby a věnoval jeho památce svůj třetí smyčcový kvartet Es.
Pro vleklou chorobu plic a jater byl nucen vzdát se svých funkci v Moskvě (1874, jeho funkce převzal jeho zeť Jan Hřímalý). Po neúspěšném léčení v českých Sedmihorkách a v Karlových Varech odcestoval do Meranu, ale nedojel tam a zemřel po cestě v Griesu. Jeho ostatky byly odvezeny do Prahy a je pohřben v Praze na Olšanech. Později byly jeho ostatky uloženy na Vyšehradě po boku jeho nástupce Františka Ondříčka (1950, zásluhou Bohumila Šicha). Jeho památky se ujal malíř AIois Kalvoda a proměnil Laubův domek na Křivoklátě v Laubovo muzeum a dal zde postavit Laubův pomník od sochaře Vojtěcha Sapíka. Byl odhalen 14.8.1912, nyní se nachází v Seminářské zahradě v Praze). Pamětní deska v Praze na rodném domě na Újezdě byla odhalena péčí Kruhu přátel, ctitelů a žáků Mistra Františka Ondříčka dne 25.května 1950.
K českému hudebnímu životu, zvláště k Praze a Chrudimi měl Laub vždy upřímný vztah. Se svým kvartetem koncertoval v Praze vždy v zimě 1851, 1852 a 1853 a rád zajížděl do Chrudimě. Hrál na koncertě pražského Hlaholu v Novoměstském divadle (17.5.1862), byl jmenován spolu s Křížkovským čestným členem Slovanského zpěváckého spolku ve Vídni (1863), pražského Hlaholu, Jednoty pro zvelebení hudby v Cechách (1868) a Umělecké besedy (1873). Patřil k důvěrným přátelům Smetanovým. Na první akademii 14. srpna 1863, pořádané na Žofíně ve prospěch postižených požárem v Palné, provedl se Smetanou Beethovenovu Kreutzerovu sonátu. Smetana upozornil na jeho vynikající komorní hru v článku Národních listů (1864), kde ho vysoko cenil jako houslového virtuosa.
LAUB vynikl i jako dirigent, koncertní mistr a znamenitý houslový pedagog. Vychoval zvláště v Moskvě celou řadu houslových virtuosů, například J. M. Davydova, I. F. Lojko, Vášu Lauba, Jos. J. Kotka, St. Barcewicze, G. Arense, nepřímo H. Schradiecka, Adolfa Brodského, Jana Hřímalého aj. Jeho hra se vyznačovala šťavnatým a mohutným tónem, oduševnělým přednesem s nádechem elegičností a se slovanskou vroucností. Proslavil se zvláště podáním Beethovenova koncertu D-dur, op.61 (s vlastními kadencemi), posledními Beethovenovými kvartety a Bachovou Ciaconou.
Jeho syn Váša Laub, český skladatel a houslista v zahraničí (*1857 Berlín, +1911 Chabarovsk) studoval hudbu u otce v Moskvě, pak u K. Bendla. Od 1881 byl učitelem hudby na Kateřinském ústavu v Moskvě, 1900 odjel do Port Arturu jako vojenský kapelník, kde prožil válku s Japonci. Potom působil v Charbinu, Vladivostoku a zemřel v Chabarovsku. Napsal četné skladby pro klavír.
Prameny: internet
