Fryderyk Chopin a Mariánské Lázně
K Fryderyku Chopinovi mají Mariánské Lázně hluboký vztah a trvale vzpomínají zdejšího pobytu v létě 1836. Pocítí to každý návštěvník již na první procházce městem. Na Hlavní třídě je dům CHOPIN (původně U bílé labutě, čp. 47) a na něm vzpomínají na Chopina pamětní desky v řečech české, polské a francouzské. V domě samotném je stálá expozice Chopinova památníku a sídlo Společnosti Fr.Chopina, odkud přišel i nápad každoročního pořádání Chopinova festivalu v lázeňské sezóně. V parku před společenským domem Casino stojí Chopinův pamětní kámen s Chopinovým medailonem; byl odhalen v roce 1960 a je dílem J.Otáhala. Nahoře v lázeňské čtvrti běží Chopinova ulice a v její bezprostřední blízkosti stojí Základní umělecká škola Fryderyka Chopina. Na budově je Chopinova pamětní plastika. Mnozí jiní slavní hosté by asi žárlivě hleděli na Chopina, vědomi si toho, že by si zasloužili alespoň jedinou pamětní desku na domě, kde pobývali – Franz Kafka, Mark Twain, Johann Strauss, Friedrich Nietzsche, Gustav Mahler, Albert Schweitzer a další …
V únoru 2000 jsme si připomínali 190 let od jeho narození - 22.února 1810.
Do Mariánských Lázní přijel 26letý Chopin 22. července 1836. Spěchal sem z Paříže za svou láskou Marií Wodziňskou. Cesta kočárem trvala devět dnů a střídaly se poštovní dvory, hostince, vyčerpával ho rachot kol, špatné prašné cesty, čekání na přepřahání koní. Pobolívala ho hlava a neklidně spával. Byla úmorná vedra a proto uvítal snesitelnější čas v Mariánských Lázních. Polští hosté již měli zprávu, že přijede, a netrpělivě ho očekávali. Chopin se ubytoval v domě "U bílé labutě", kde už bydleli Wodziňští - paní Tereza Wodziňská s dvěma dcerami, Marií a Josefou, s vychovatelkou Mallet a se služebnou.
Rodiny Chopinova a Wodziňských se znali z Varšavy. Otec Chopinův – Mikuláš Chopin - byl rodilý Francouz a oženil se ve Varšavě s Justinou Křižanovskou. Měli čtyři děti, chlapce Fryderyka Františka a tři děvčata. Od útlého mládí hrával hoch na klavír a učil ho český učitel Vojtěch Živný (1756-1842). Už v 10 letech byl chlapec ve Varšavě znám jako nadaný klavírista. U Chopinů byl malý pensionát, kde bydleli tři bratři Wodziňští. Ti se s Chopinem skamarádili. Jejich matka Tereza Wodziňská sem jednou přivedla mladší dcerku Marii a tehdy se Fryderyk a Marie setkali poprvé.
Když v roce 1831 vypuklo v Polsku povstání za národní nezávislost, mladý Fryderyk byl právě ve Vídni a otec mu psal z domova, aby se nevracel zpět. Fryderyk tedy zůstal ve Vídni tři čtvrti roku a odtud odcestoval do Paříže. Jeho zdraví bylo vždy křehké, měl bledý obličej a trvale nad ním viselo nebezpečí tuberkulózy. Jeho sestra zemřela na tuberkulózu ve 14 letech, později otec, a také Fryderykův přítel Matuszinski, s nímž bydlel. Fryderyk byl zimomřivý, každé nachlazení odstonal, což trvalo do roku 1832. Potom se neobjevují zprávy o jeho stonání.
Také rodina Wodziňských po potlačené revoluci opustila Varšavu a odstěhovala se do Ženevy. Otec mladé Marie byl bohatý velkostatkář a v Polsku mu zůstaly tři velkostatky. Rodina se přestěhovala v červnu 1835 do Drážďan. Ve stejné době se Fryderyk po letech setkal se svými rodiči v Karlových Varech. Byly to šťastné tří týdny, které tu rodina prožila. Odtud se rodiče vracejí domů a Fryderyk jede do Drážďan, aniž by věděl, že se setká s Wodziňskými. Proto bylo překvapení velké a oboustranné a Fryderyk tu trávil šťastný týden ve společnosti Marie. Složil tu pro Marii valčík a mladí si slíbili, že se shledají znovu příštího léta.
Slib se naplnil a tak se vracíme do Mariánských Lázní: 9.července 1836 sem dojela rodina Wodziňských v počtu pěti žen. Cestovaly plné dva dny. "U bílé labutě" je přivítal majitel domu Adam Michl. Lázně byly v té době ještě velice malé, končily u stavení "Bílý lev" (Anglický dvůr) nedaleko pod domem "U bílé labutě". Mezi stojícími domy byly ještě prázdné proluky a tak i dům "U bílé labutě" stál vlastně při okraji obce. Největší ruch byl u Křížového pramene na promenádě, kde se korzovalo, popíjel zázračný pramen a kde bylo slyšet směs evropských jazyků, včetně polštiny a ruštiny. Zvláště Poláků tu bylo tentokráte mnoho a všichni očekávali slavného Chopina.
Třebaže Chopin přijel vyčerpán, usedl ke klavíru a hrál. Denně pak hrával, byl středem společnosti a bavil polské hosty vyprávěním o Paříži. Zazněla zde také balada G-moll, kterou napsal v pařížském bytě jako vzpomínku na Marii. Udivoval posluchače improvizacemi na motivy, které mu přátelé předkládali. Ačkoliv byl stále usměvavý a přátelský, před paní Wodziňskou neutajil svůj chorobný zdravotní stav.
Hudba, kterou slyšeli lázeňští hosté před domem, byla zvláštní, neznámá, nenapodobitelná. Chopin hrál a vkládal do hry vše. Vyčerpával se tím ovšem a když skončil, zdálo se, jako by měl ztratit vědomí. Musel potom odpočívat ve vedlejším pokoji, aby se zotavil a mohl se znovu vrátit do společnosti a účastnit se debat. S Marií sice byli stále, ale vždy se společností. A tak Marii napadlo Chopina portrétovat, čímž by získali chvilku pro sebe. Vytvořila akvarelový portrét Chopina, který byl obdivován jako mimořádně zdařilý. Marie v něm láskyplně zastřela chorobný zjev Chopinův.
Mariánské Lázně byly v životě Chopina významným obratem. Zde zazářila pro oba mladé reálná naděje na další společný život. A tak 23. srpna 1836 odjížděli společně do Drážďan, kde Fryderyk požádal oficiálně o ruku Marie. Její praktický otec však rezolutně odmítl nabídku muže, který podle něho nebyl hmotně zajištěn. Také ovšem nechtěl ztratil z očí dceru, která by odešla s Fryderykem do Paříže. Marii bylo 18 let, byla vychována v naprosté poslušnosti, a tak přijala mlčky otcovo rozhodnutí. Přesto po Chopinově odjezdu připsala do matčina dopisu do Paříže: "Nemůžeme se po Vašem odjezdu utěšit. Tři dny, které uběhly, připadají jako století. Je tomu u Vás také tak ? Ano, odpovím za Vás a myslím, že se nemýlím …" Dále píše, že posílá trepky, třebaže jsou trochu velké, a že musí do nich dávat a nosit teplé vlněné ponožky... Končí: "Sbohem, mio carissimo maestro, nezapomínejte na Drážďany a na shledanou, jen kdyby to mohlo být co nejdříve."
Zdálo se, že i Marie žila v jakési chatrné naději, ale další dva dopisy od Wodziňských byly už naprosto beznadějné. Chopin na smrt onemocněl. Tehdy vstoupila do jeho pařížského života spisovatelka Georges Sand (1804-1896), která se ho ujala a pečovala o jeho zdraví. Podnikla s ním i zdravotní cestu k moři a zachránila mu pár roků života.
Fryderyk Chopin zemřel 17. října 1849 v Paříži na tuberkulózu ve věku 39 let. V jeho pozůstalosti se našel stužkou převázaný balíček s dopisy od Wodziňských, na který napsal dvě slova - "Moja bieda". -rš-
Literatura:
PAČES Václav: "Příběh dvou záznamů" v knize "Mariánské Lázně – prameny-dějiny-lidé", uspořádala Alena Vrbová, Krajské nakladatelství Karlovy Vary, 1958
May Josef "Chopin in Marienbad" Heimatbuch Marienbad Stadt und Land I.Band, Staudt-Druck Geisenfeld 1977 S.277
ŠVANDRLÍK Richard "V Mariánských Lázních se zrodila životní naděje (F.Chopin)" Kulturní přehled Mariánskolázeňské Listy z července 2000
