Ruský ministr zahraničí IZVOLSKÝ a francouzský premiér CLEMENCEAU v roce 1907 v Mariánských Lázních

Georges Benjamin CLEMENCEAU
(1841-1929)

Iniciátorem mariánskolázeňských jednání byl francouzský politik Georges Benjamin CLEMENCEAU (1841-1929), nazývaný "Tygr Clemenceau". Patřil také mezi slavné hosty Mariánských Lázní a jeho iniciativa při britsko-ruském jednání v hotelu WEIMAR se odhaduje později jako rozhodující i vzhledem k jeho známé agresivní povaze.

Clemenceau se narodil 1841 v Mouilleron-en-Pareds, 1869 ukončil studium medicíny a 1870 se stal starostou Montmartru. V letech 1875-1893 byl členem poslanecké sněmovny a od roku 1875 předsedou pařížské městské rady. Získal si značnou popularitu svým nesmlouvavým vystupováním, ale přibylo i jeho nepřátel. Byl pronikavou, ale konfliktní osobností. Politicky začal pracovat v radikální levici, zuřivě napadal koloniální politiku J.Ferryho (1832-1918; v politice 1870, 1879-1885 též předseda vlády), až dosáhl demise vlády. Zapletl se však do panamského skandálu a ztratil oblibu tak, že v roce 1893 prohrál ve volbách.

Pracoval pak jako novinář a do politiky ho znovu přivedla Dreyfusova aféra, jehož obhájcem byl. To ho vyneslo znovu do politiky, takže v roce 1902 se stal senátorem, 1906 ministrem vnitra, 1906-1909 předsedou vlády. V roce 1909 odešel do opozice a založil deník "Home libre" (1913). Za války byl znovu povolán do čela vlády v roce 1917 a získal bezmezný respekt. Po vítězné válce byla jeho popularita bezmezná a byl oslavován jako "Otec vítězství". V roce 1918 byl předsedou pařížské mírové konference a jeho tvrdý postup proti poraženému Německu přijímala Francie s uspokojením. Jeho antiklerikalismus a živelná agresivita mu však přinášely mnoho nepřátel. V roce 1920 překvapivě neuspěl v prezidentských volbách proti nevýraznému P.Desschanelovi. Zklamán odchází 80letý do ústraní.

Alexandr Petrovič IZVOLSKÝ
(1856-1919)

Význačný ruský politik a diplomat, patřil k mimořádným autoritám ruské a světové diplomacie. Od roku 1894 byl v diplomatických službách a v letech 1906-1910 byl ministrem zahraničí Ruska. Byl stoupencem spolupráce se západními mocnostmi a mírového úsilí v Evropě. Prostřednictvím Izvolského car Alexandr II. vyslovil souhlas s anexí Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem. Kromě toho vstupoval Izvolský často do jednání mezi Rakouskem a Srbskem, do jednání s Tureckem aj. Izvolský navštívil nejméně jednou Mariánské Lázně. Bylo to v roce 1907.

Izvolský v Mariánských Lázních. V roce 1907 dochází v Mariánských Lázních k významné - byť utajované - mezinárodní dohodě. Anglický král EDWARD VII. patřil mezi hlavní iniciátory smlouvy Entente Cordiale mezi Velkou Britániií a Francií, která byla projednávána v letech 1903-1904 a namířena proti Německu a Rakousku. Nyní se schází v Mariánských Lázních v hotelu WEIMAR na Goethově náměstí s ministrem zahraničí carského Ruska Alexandrem Petrovičem IZVOLSKÝM. Iniciátorem celého jednání a prostředníkem mezi nimi byl ministerský předseda Francie Georg Benjamin CLEMENCEAU.

Z Karlových Varů přijíždí ruský ministr zahraničí s anglickým velvyslancem v Rusku NICOLSSONEM. Zde, v králově hotelové rezidenci, dochází mezi dvěma velmocemi - Velkou Británií a Ruskem - k překvapivému smírnému vyřešení sporu o Afganistan a k ujednání o rozdělení sfér vlivu v Asii. Lze říci, že ke svazku Entente Cordiale tímto vlastně přistupuje i carské Rusko. Výsledky jednání měly však zůstat přísně utajeny a k tomu byla učiněna příslušná opatření. Proto nenajdeme podrobnosti o výsledcích jednání v žádném dobovém tisku.

Až později někdo vynesl z hotelu, co se zde vlastně odehrálo a dnes víme, že dohoda byla podepsána v královském pokoji v I.patře hotelu WEIMAR.

To byla neočekávaná změna, k níž nyní došlo mezi oběma velmocemi. Jejich vztahy byly totiž vážně narušeny tím, že za rusko-japonské války 1905 se přidala Velká Británie na stranu Japonska proti Rusku. Nové napětí vyvrcholilo krátce na to v Asii v případě Afganistanu. Na obzoru se rýsovala válka mezi oběma mocnostmi. Proto byl mírový výsledek mariánskolázeňského jednání příznivý, ale svět netušil, že si může nakrátko oddechnout.