Gustav Mahler dvakrát
v Mariánských Lázních
Gustav MAHLER ( narozen 7. července 1860 Kaliště, zemřel 18. května 1911 ve Vídni), proslulý hudební skladatel a dirigent světového jména, manžel známé Almy Marie Mahlerové-Werfelové. a otec Anny Mahlerové. Největší rakouský symfonik, který navázal na dílo Antona Brucknera, u něhož studoval vedle studia na konzervatoři také jako soukromé vyučování.
Gustav Mahler byl od roku 1880 dirigentem v Bad Hall, Laibachu a Olomouci, 1883-1885 v Kasselu a v Praze, a 1886-1888 v Lipsku, 1888-1891 dirigentem opery v Budapešti, 1891-1897 kapelníkem divadla v Hamburgu. V roce 1897 se stává dirigentem Vídeňské státní opery, která pod jeho vedením prožívala v letech 1898-1907 dobu největšího rozkvětu. Mahler přivedl četné operní hvězdy do Vídně, např. Annu Bahr-Mildenburgovou (1872-1947).
Zavedl množství novinek v opeře. V letech 1898-1901 řídil filharmonické koncerty. V roce 1902 se oženil jako 42letý s Annou Marií Schindlerovou (Mahler-Werfelovou). V roce 1908 se stal kapelníkem Metropolitan Opery v New-Yorku a v roce 1909 hudebním vedoucím newyorské Philharmonic Society. Nevyléčitelně nemocný se vrací 1911 do Vídně zpět a 18.května 1911 umírá ve věku 51 let.
Mahler navštívil Mariánské Lázně dvakrát - v letech 1889 a 1890, bydlel v Anglickém dvoře (sousední dům hotelu Bohemie), ve stejném domě jako v roce 1891 americký spisovatel Mark Twain. Zvláště o jeho druhém pobytu není blíže nic známo.
Jako vysoce duchovní, nervově sensitivní hudební skladatel a dirigent se zapsal Mahler v nekompromisním způsobu hudby. Jeho kompoziční styl vychází z pozdního romantismu, kolísá mezi ironií a melancholií a platí jako typický pro "Fin de siécle". Mahler psal především písně a symfonie a sdružil oba druhy ve svých orchestrálních písní, popř. jako vokální zasunutí do svých symfonií.
Od roku 1955 pracuje ve Vídni Mezinárodní společnost Gustava Mahlera, vzniklá z iniciativy B.Waltera, od roku 1966 se udělují medaile Gustava Mahlera. O světovou proslulost Mahlerovy renesance v 80.letech se zasloužil Leonhard Bernstein.
OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ, díle XVI, Praha 1900
Gustav Mahler
proslulý dirigent a skladatel hudební (nar. 1860 v Kališti u Humpolce), studoval ve Vídni na universitě a na konservatoři, kde mu byl v kontrapunktu učitelem Anton BRUCKNER. Nabyv praxe dirigentské na menších divadlech, povolán byl roku 1885 k německému divadlu pražskému, kde pod ředitelem .A.Neumannem uvedl na jeviště první dvě části z Wagnerova díla "Prsten Nibelungův".
V letech 1886-1888 angažován byl u městského divadla v Lipsku, načež jmenován byl ředitelem opery v Budapešti, odkud vyštván byv neutěšenými poměry uměleckými, po třech letech přešel k městskému divadlu v Hamburku, kde působil do roku 1897, než povolán k dvorní opeře ve Vídni, zprvu jako kapelník a po Jahnově demisi jako artistický její ředitel. Prvním jeho činem bylo uvedení Smetanova Dalibora 14.října 1897.
Mahler zjednal si velkých zásluh o první rakouskou scénu operní, bezohledným postupem zreformovav ensemble a přispěv k upevnění a k prohloubení repertoiru. Za to jako koncertní dirigent narazil na odpor kritiky smělým novotářstvím v instrumentaci klasických skladeb. Z produktivní jeho činnosti sluší se zmíniti se o třech široce založených symfoniích, z první (D-dur) se pohybuje v mezích klasických forem, ale druhá se sborem (C-moll) činí nesmírné nároky na mnohost a techniku nástrojovou; třetí s názvem "Was mir die Natur erzählt" přidržuje se úplně programních tendencí moderní školy. Skladby Mahlerovy vycházejí podporou jednoty "Verein für deutsche Literatur und Kunst in Böhmen"; u soukromých nakladatelstev vyšly některé jeho písně.
Jiří RYCHETSKÝ, Humpolec (Kulturní přehled Mariánské Lázně č. 12/1989)
Gustav Mahler - ke 100.výročí jeho pobytu v Mariánských Lázních
Hudební dílo Gustava Mahlera, světově proslulého komponisty již dávno prošlo branou nesmrtelnosti a jeho skladby jsou dnes více na repertoáru velkých orchestrů než tomu bylo v minulosti. Světové statistiky uvádějí, že je opovažován za největšího symfonika 20.století.
Málokdo ze světových hudebních geniů měl tolik vazeb a vztahů k naší zemi a k naší hudební kultuře. U nás prožité mládí, pak dirigentem v Praze, nejužší přátelství s.J.B.Foersterem, neobyčejně si cenil Smetanu, Dvořáka, Prahu vyznamenal světovou premiérou své Sedmé, ve světě uváděl opery našich mistrů. Pod jeho taktovkou zpívaly slavné hvězdy českého původu jako Heš, Burian, Destinnová atd.
Závažný význam měl pro Mahlera i jeho pobyt v Mariánských Lázních , kde hledal v roce 1889 zotavení. Archivní doklady potvrzují, že ještě 22.července 1889 se nacházel v Bayreuthu a seznam lázeňských hostů v Mariánských Lázních již uvádí, že pod číslem 7260 se přihlásil k pobytu 28. července 1889 "Gustav Mahler, ředitel Královské opery v Budapešti". Ubytoval se v hotelu Anglický dvůr. Datum jeho odjezdu se neuvádí, ale protože poslal 17.8.1889 z Prahy do Vídně telegram o svém příjezdu, můžeme soudit, že v Mariánských Lázních pobyl tři týdny.
Mahler měl v Mariánských Lázních dvě důležitá setkání. Ve stejném domě byl ubytován i jeho představený, intendant královské opery v Budapešti - snadno usoudíme, že setkání bylo předem dojednáno, zvláště proto, uvážíme-li pro Mahlera nelehkou pozici v samotné opeře. Přišel tam sotva 28letý. Nacionalisticky zaměření uherští magnáti neměli pochopení pro jeho umělecký program a stále více zasahovali do práv ředitele opery. Intendant královské opery F. BENICZKY se zastával vždy Mahlera, ale když byl z funkce odstraněn, nastaly pro Mahlera těžké časy. Není pochyb o tom, jak byly důležité společné rozhovory - rozhodovaly o osudu Mahlera jako ředitele Královské opery.
Druhé mariánskolázeňské Mahlerovo setkání bylo neméně závažné. Již od dob svých studií se zabýval filosofií soucitu. Vedla ho k tomu citlivá matka a četl knihy F.M.Dostojevského. Výrok jednoho z "Bratří Karamazových": "Jak mohu být šťasten, když někde trpí lidský tvor!" se stalo celoživotním Mahlerovým kredem.
A právě zde v lázních se seznámil s filosofkou a spisovatelkou Ninou (Annou) Hoffmannovou, která napsala první německou práci o Dostojevském. Společné rozhovory utvrdily rozhodujícím způsobem Mahlera v jeho filosofii soucitu, což nakonec vedlo i k jeho pozdější náboženské konversi. Stali se vzájemně důvěrnými přáteli až do smrti a vše nasvědčuje tomu, že jejich setkání v Mariánských Lázních se opakovalo v roce 1890. V sousedních Františkových Lázních se totiž léčila Mahlerova sestra Justina a Gustav Mahler přijel patrně do Mariánských Lázní na zapřenou - uváděný jako "bankovní úředník z Budapešti" tak, jak kurlisty pod číslem 8827 s datem příjezdu 9.8.1890 naznačují.
Ke stému pobytu Gustava Mahlera uspořádalo KaSS Mariánské Lázně ve spolupráci s Památníkem Mahlera v Humpolci v červenci 1989 besedu, která obohatila veřejnost o znalosti o životě a díle hudebního genia.
Jiří MACHAČKA, Mariánské Lázně (Kulturní přehled Mariánské Lázně č. 4/1989)
Gustav Mahler a jeho vliv na českou hudbu
V roce 100. výročí skladatelova pobytu v Mariánských Lázních (1889-1989) se uskutečňuje řada kulturně společenských akcí. Dnes si přiblížíme Mahlerův vztah k české hudbě a jeho vliv na českou hudbu. Musíme však předeslat, že Mahler pocházel ze židovské rodiny a celý svůj život prožíval tvůrčí muka. Jeho muzika byla vždy nervní, protože jeho hlavní vyjadřovací formou byla symfonie, kde v široké ploše - a v Osmé symfonii dokonce v monumentálním obsazení - mohl vyjádřit hloubku svého vnitřního prožitku. Nejprve je nutné zastavit se u Otakara Ostrčila. Volná polyfonie jeho Svity C-moll dokazuje, jak přešel ze smetanovského vlivu k Mahlerovu myšlenkovému světu a jak sám - nic netuše - přechází k formální "sevřenosti".
V tomto duchu pokračuje i v kantátě Legenda o svaté Zitě i v písňové a sborové tvorbě. Později je tento vliv odražen i v tvorbě dramatické a symfonické. K Mahlerovi se blížil i Otakar Zich, přes znalost hudby Otakara Ostrčila, zejména v dílech operních. Později se Mahlerův vliv projevil také v díle Otakara Jeremiáše zvláště v komorních a orchestrálních skladbách. Mluví-li se o české hudbě dvacátého století, zdá se, že tento skladatel je stále nedoceněn i přes svoji bojovnou údernost, která pomáhala udržovat vědomí sounáležitosti s evropskou kulturou proti fašistickému barbarství. Krátce byl pod Mahlerovým vlivem i Jaroslav Jeremiáš, s jehož tvorbou nás teprve v posledních letech seznamují jihočeští muzikanti.
