Kultura v Mariánských Lázních v roce 1946

Historické ohlédnutí o téměř 60 let zpět přináší obdiv nesmírné aktivity příchozích českých osídlenců v kulturní oblasti. Nezapomeňme, že město mělo v roce 1946 jen 5 tisíc českých obyvatel a před nimi stály důležité úkoly lázeňské, hospodářské, zdravotnické, zásobovací a politické, především provedení totálního odsunu německého obyvatelstva z okresu Mariánské Lázně. Nacházíme se tedy v roce 1946 a z kulturní oblasti vyjímáme:

Odhalování pamětních desek

22.února 1946 byla odhalena na domě čp.47 BÍLÁ LABUŤ Chopinova pamětní deska. V tomto domě, který byl nyní přejmenován na CHOPIN, trávil slavný polský virtuos Fryderyk Chopin svůj pobyt v Mariánských Lázních v roce 1836. Po odhalení desky proběhlo vzpomínkové pásmo. Autorkou byla spisovatelka paní Jarmila Kaslová, která měla přednášku, úvodní slovo pronesl prof. Gotthard, pásmo předvedli manželé Honsovi, na klavír hrál profesor J.Kysela. zájem o tuto akci projevil pražský rozhlas.

20.června 1946 byla odhalena pamětní deska J.V.Třebízskému na domě čp. 118, kde zemřel 20.6.1884. Po slavnosti u desky následovala pouť k Lesnímu prameni - k památnému kameni, kde bývala pamětní deska Třebízského; pouť zakončil koncert symfonického orchestru.

Za druhé světové války Němci tuto bronzovou desku odstranili. V dnešní podobě byla obnovena až v roce 1956 akad. sochařem Vítězslavem Eiblem. Také dům, kde spisovatel zemřel (čp.118), byl pojmenován jeho jménem a na domě umístěna černá mramorová deska s nápisem, připomínajícím jeho skon.

Revize památníků a pomníků

Ze starých německých památníků rozhodla Místní správní komise ponechat pouze pomníky obou zakladatelů lázní opata Reitenbergera a doktora Nehra, obnovit Němci zničené pamětní desky Třebízského u Lesního pramene a anglického krále Edwarda VII. na golfovém hřišti. Heidlerův obelisk měl být přemístěn na Stalinovo náměstí, kde byl odhalen v srpnu 1945 společně s Američany základní kámen pomníku československo-amerického přátelství. Obelisk měl být použit pro nový památník. Goethova pamětní deska na hotelu KING OF ENGLAND (dříve Weimar) měla být odstraněna a místo ní instalována nová pamětní deska, připomínající zrod Trojdohody v Mariánských Lázních před první světovovu válkou. Symbolický hřbitov v lese, zvaný Heldenhain, který připomínal germánské "dobyvatele Evropy" na bronzových deskách, bude nahrazen pamětními deskami zemřelých význačných hostů, kteří navštívili Mariánské Lázně.

Založení lázeňského orchestru

Místní správní komise a ředitelství lázní rozhodly založit celoroční lázeňský symfonický orchestr. Prvním dirigentem se stal Josef Vlach-Vrutický, který propagoval dlouhá léta českou hudbu v Jugoslávii. Orchestr od března 1946 cvičil až do doby otevření lázeňské sezóny. Ke koncertům bylo stavebně upraveno orchestřiště uvnitř kolonády a hudební pavilon u Lesního pramene. Starý železný hudební pavilón u Křížového pramene byl totiž za války rozebrán a dán do sběru kovů.

První koncert českého orchestru se konal v neděli 5.května 1946 v kursále (Casino). Hrál Dvořákovy "Slovanské tance". Velký dík při ustavení lázeňského orchestru byl vyslovován profesoru Kyselovi. Slavnostní zahájení sezóny se konalo 2.června 1946 koncertem, zahájeným ouverturou k Prodané nevěstě. Následovala "Vltava" a další jako Mendelssohnovo "Capriccio brillante" pro klavír a orchestr. Sólistou byl skvělý profesor Josef Kysela. Koncert byl zakončen "Slovanskými tanci".

V září a říjnu 1946 došlo ke sporu o počet členů orchestru. Je zachován dopis dirigenta Josefa Vlacha-Vrutického, v němž žádá zachovat 38 členů orchestru a připomíná, že za Němců zde býval až 53členný orchestr, v Karlových Varech že je orchestr 70členný. Přitom každou neděli vysílá rozhlas v Plzni koncert orchestru v Mariánských Lázních, a to i v zimě. Neúplný orchestr však nemůže plnit úkoly. Nedostatek financí navrhuje řešit dalšími akcemi vystupování a neoddávat se abstinenci. Výsledek není znám.

Vedle lázeňského orchestru začalo hrát v městě několik kapel, například saxofonista Jan Novotný s jazz-orchestrem na koupališti RIVIÉŘE.

Česká hudební škola

V březnu 1946 se přestěhovala Městská hudební škola - z iniciativy Místní správní komise - ze školy Sever do domu Reitenberger (čp.87 - ZUŠ). V domě byly zřízeny též zkušebny symfonického orchestru a Divadla lidové tvorby.

4.března 1946 byla otevřena také hotelová škola, prozatím v budově gymnázia (škola Sever).

Kulturní středy ve škole Jih

Každou středu byly konány ve 20 hod. různé přednášky. Při slavnostních příležitostech byly přesouvány do městského divadla. Mezi prvními přednáškami byla přednáška, kterou měl šéfredaktor Vladimír RUŽANSKIJ: "O ruském lidu", profesorka VODSTRČILOVÁ "O Zakarpatské Ukrajině" s ukázkami podkarpatských tanců a písní žaček gymnázia. Přednášky pořádala Společnost pro kulturní a hospodářské styky se SSSR.

Přednášky byly doplňovány kulturními vložkami, recitacemi, hudbou či zpěvem, tancem. Z dalších přednášek uveďme: "Lidová demokracie" (dr.Vichta), "Slovanská vzájemnost" (předseda OSK J.Němec), "Rudá armáda" (Vl.Ružanskij), "Mnichov a jeho důsledky" (učitel Kopecký), "Péče o zdraví lidu" (MUDr.Weiner), "Idea českých dějin" (inspektor Rudolf Mařík), "Národní výbory" (předseda MSK Bohumil Kuželovský), "Výstavba města" (redaktor Šinka), "Svaz čsl.mládeže" (Mizera), "Psychologie mládeže" (Nývlt).

Z dalších akcí to byly oslavy Dne Rudé armády (23.2.1946). Tento vzpomínkový večer Rudé armády byl přesunut na kulturní středu 27.2.1946. Zdravici pronesli představitelé jednotlivých politických stran - ředitel Hruška, dr.Charvát, Nekvapil a Vošmik, hlavní projev o Velké vlastenecké válce měl Vl.Ružanskij, za politické vězně hovořil ředitel Fr.Smíšek a za MSK ředitel Kopecký. Opět se předvedly s tanci a písněmi žačky gymnázia pod vedením A.Vodstrčilové a za doprovodu ředitele V. Lažanského a prof.Vlka. Hudební sbor SNB zahrál ouverturu a hymny. Návštěva byla mimořádně velká.

V sobotu 9.března zde měl slavnostní přednášku Dr.František Tichý "T.G.Masaryk a Rusko" a vylíčil ho jako velkého rusofila. Také ve škole Sever se konaly oslavy T.G.Masaryka a projevy měli ředitel J.Hejda a Kopecký. Ve středu 20.3. MUDr.Weiner přednášel "O pohlavních chorobách a jejich léčení penicilinem", v sobotu ředitel Pochman "O sovětském svazu" (uváděno s malými písmeny) atd.atd.

Městská knihovna

Dne 7.března 1946 byla otevřena čítárna a městská lidová knihovna v domě TURBA (čp.370) s českými knihami. MSK sestavila knihovní radu a jejím předsedou byl zvolen profesor dr.Tichý, v komisi zasedli pp. Pelouch, Stehlík, Prokop, Dr.Charvát, Hruška a Weger. Okresní knihovnický inspektor v Mariánských Lázních byl František Žďárský. V květnu 1946 měla knihovna již 2 150 knih

V červnu 1946 otevřelo také ředitelství lázní v representační části kursálu (Casino) čítárnu a knihovnu pro lázeňské hosty. Uvádí se, že je zde 700 knih pro domácí i zahraniční hosty.

Městské divadlo

První divadelní představení bylo ještě v roce 1945. Byli to "Naši furianti", které hrál divadelní soubor z Plzně. Po nich hrálo oblastní divadlo Karlovy Vary Tylovu hru "Jiříkovo vidění" a 7.listopadu 1945 Katajevovu "Cestu květů". Ostatní hry provedlo divadlo lidové tvorby, mj. "Vzpomínkové pásmo k 28.říjnu" a další a další - viz následující kapitolu DLT.

Městské divadlo zůstávalo v roce 1946 nesporně centrem kultury v Mariánských Lázních. Řídil je Miloš HONSA, režisér, herec i spisovatel. 6.května 1946 se zde také hrála Kvapilova "Princezna Pampeliška", připravená žactvem školy za vyprodaného divadla.

Pohostinsky vystupoval v divadle v Mariánských Lázních soubor městského divadla z Plzně - s operetami "Polská krev", "Rose Mary" a dvakrát s operou "Madame Butterfly", kterou dirigoval Walter Ducloux j.h. Dále v divadle vystupovali sovětští filmoví umělci Orlová, Alexandrov, Čerkasov, Zeljonoj.

Ve "Hře o lásce" hostovali herci Škrdlant, Tomášová, Plachý-Tůma, Novák; ve hře "Štěstí do domu" to byl soubor Oldřicha Nového, v pásmu "Láska v dur a v moll" soubor s Raoulem Schránilem, R.Šlemrovou, Grosslichtovou, Stelou Májovou. Ve hře "Popelka Patsy" hostoval Theodor Pištěk, paní Nedošínská; ve hře "Stín pana Lambertiera" Eduard Kohout, Jiřina Šejbalová; v pásmu monologů "Hrdinové okamžiku" vystoupili Průcha, Pešek, Filipovský, Nedbal - všichni členové Národního divadla v Praze.

Z koncertů v divadle nutno jmenovat koncert Armádního uměleckého souboru, Peškova kvarteta, koncert Zpěváčků z Příbrami, soubor slovenské skupiny, který předvedl pásmo "Zemplínské svatby". Časté byly koncerty lázeňského symfonického orchestru s dirigentem Josefem Vlachem-Vrutickým, M.Kubíčkem a s anglickým dirigentem M.Evansem. Dva koncerty tu měla Česká filharmonie s dirigentem Rafaelem Kubelíkem. Všech představení v divadle bylo v roce 1946 celkem 70 s 28 tisíci diváky a kromě toho proběhla řada koncertů a akcí mimo divadlo - ve společenském domě (Casino).

Počátkem roku 1946 tvořili divadelní personál pouze Němci, celkem 34 stálých zaměstnanců. Od srpna 1946 mělo divadlo jen 6 stálých zaměstnanců a 10 výpomocných sil na hodinovou mzdu (uklízečky, uváděčky, švadlena aj.). Režie divadla byla 360000 Kčs; na úpravu fasády šlo 170000 Kčs; reflektory stály 30000 Kčs, knihy 20000 Kčs. Vybráno za vstupné bylo 550000 Kčs. Ředitel Miloš Honsa vedl divadlo umělecky i administrativně, též jako architekt divadla a dramatický spisovatel.

Na rok 1947 se připravovala řada divadelních her, "Naši furianti", Drdovy "Hrátky s čertem", opereta Miloše Honsy "Dvě srdce tančí polku", Zeyerova "Radúz a Mahulena" s hudbou Sukovou. Kožíkova "Meluzina", Honsovo drama "Zátoka", Ostrovského "Bouře". Mezi pozvanými byli členové Národního divadla Pešek, Průcha, Kohout, Nedbal, Filipovská, Šejbalová, Glázrová, Pivec, Dohnal, Štěpánek, Scheinpflugová. Z brněnského divadla byli pozváni Dagmar Stříbrná a baletní mistr J.Judl. Ze souborů měla hostovat plzeňská opera s "Prodanou nevěstou", "Rusalkou", "Lazebníkem sevilským", "Zlatým kohoutkem" a dvě měl dirigovat Walter Ducloux j.h. Pokud by přijel do Prahy moskevský soubor, měl být pozván do Mariánských Lázní. Pokud by se uskutečnil Divadelní festival v Karlových Varech, měl být pozván některý cizí soubor do Mariánských Lázní. Které akce proběhly a které odpadly, a jak kulturně dopadl rok 1947, není známo, neboť dostupné prameny chybějí.

Divadlo lidové tvorby (ochotníci)

Od počátku roku 1946 probíhala nedělní divadelní škola pro ochotníky s jejich povinnou účastí. Vyslechli si přednášky a pak skládali závěrečné zkoušky. Školu zahájil profesor Kubíček, a první přednášky přednesli spisovatel Dr.František Kožík a profesor J.Minařík. Pro představu: názvy přednášek "Líčení" (J.Greš), "Organizace divadelního představení" (Ing.V.Sommer), "Jevištní řeč" (Dr.Čermáková), "Spolková administrativa" (J.Šťastný) aj. Každá přednáška se platila vstupným 20 Kčs.

Ochotníci se činili. Divadlo lidové tvorby zahájilo rok hrou "Guayana" od Olgy Scheinpflugové (celkem sedmkrát) a dvakrát s pohostinským vystoupením herce Národního divadla Boháče. Druhou hrou bylo "Srdce na uzdě" v režii Vojtěcha Neustupného, Miloše Honsy a Karla Maška (šestkrát). Třetí hrou byl Shawův "Pygmalion" (třikrát), v němž vynikli Vojtěch Neustupný, Jan Hahn, pí Honsová, Kyselová, Marešová, Antošová a Hněvkovská. Již tehdy se ozvala kritika, že obecenstvo přichází nevhodně - více v trampském než společenském úboru. Dále byl připraven "Večer Svatopluka Čecha" (dvakrát), "Chopinův večer" (1x v městě a 1x v Praze), hra "Národe, zdali víš" (autor M.Honsa), 8.března se hrálo Coolenovo drama "Cizinec" (dvakrát), "Sluneční paseka" (třikrát), "Anna Christie" (dvakrát), "Neznámý z revoluce" (autor M.Honsa) "Vzpomínkové pásmo k 7.březnu" atd. Několik představení sehrál soubor na venkově i v okolních okresech. 1.6.1946 se hrála poprvé Gogolova "Ženitba" (třikrát) v režii Karla Maška a Honsově scéně, potom "Okénko" (pětkrát), "Jan Hus" (čtyřikrát), "Popelka", "Vrah jsem já" (dvakrát), "Broučci" (čtyřikrát), "Maturita" (třikrát). Z toho byly hry 12 českých autorů a 5 autorů cizích.

Divadlo lidové tvorby mělo 60 řádných členů a odpracovalo zdarma 12 tisíc brigádnických hodin při zkouškách a představeních. Také v Úšovicích byl založen ochotnický soubor ("příznivců Thálie", jak se uvádělo) s iniciativy p.Nováčka z čp.472.

Kina GLOBUS a STRAND

Od počátku roku hrálo zprvu kino GLOBUS (Slávia?) a v únoru uvádělo film "Poznali se v Moskvě", v březnu "Zač jsme bojovali (II.díl - Nacistický úder)", dále "Vlast vítá". MSK požádala v březnu státní půjčovnu filmu o zařazení zdejšího kina GLOBUS mezi prtzv. premiérová kina, tj.kde jsou promítány o sezóně výhradně premiéry, ještě dříve než v pražských kinech. Jak jednání dopadla, není však známo.

23.března 1946 bylo otevřeno kino STRAND (Kolonáda?) a druhé kino GLOBUS bylo uzavřeno pro utné adaptační práce. Proslovy zdůraznily zestátnění kin jako záruku dobré výchovy lidu. Kino STRAND uvádělo například v květnu a červnu 1946: "Příběh jedné z nich", anglický film; "Stalo se jedné neděle", anglický film; "Patrola na hranicích Mexika", americký film; "Dům na křižovatce", anglický film; "Modrý závoj", český film; "Ona brání vlast", ruský film.

Místní noviny

V roce 1945 vycházel v Mariánských Lázních anglický časopis "Friendship" a počátkem roku 1946 rozhodnuto vydávat vlastní noviny. Od 10.února 1946 vycházel "Mariánskolázeňský list". Vydávala ho Okresní správní komise Mariánské Lázně a Místní správní komise Mariánské Lázně a SLL (snad Státní lázně). Šéfredaktorem "Listu" byl záhadný reemigrant Vladimír Ružanskij (po únoru 1948 údajně uprchl na Západ). Také díky těmto novinám je možno podrobněji sledovat historii města v roce 1946 (na rozdíl od dalších let, kdy chybí prameny o tehdejší kultuře v Mariánských Lázních; až od roku 1958 vychází Kulturní přehled jako dobrý pramen z oblasti kultury). Počátky vydávání novin byly nadějné, v únoru vyšla dokonce tři čísla Listů. Úvodník v Listě č.1 měl Josef Němec, předseda OSK, v Listě č.2 Bohumil Kuželovský, předseda MSK, v Listě č.3 František Benýšek, ředitel Státních lázní. - Rychle se však měnil název: od 3.dubna 1946 se objevil název "Mariánskolázeňský věstník", od 9.května 1946 "Lázeňský časopis Mariánské Lázně", jehož poslední číslo vyšlo 1.-15.srpna 1946 upříležitosti mezinárodního filmového festivalu v městě. Pak se časopis navždy odmlčel.

Publikace o Mariánských Lázních

Lázeňská komise uvedla v roce 1946 do tisku dvě publikace o městě: (1) průvodce, (2) sbírka reportáží "Jeho Veličenstvo - host".

V&W a Karel Vlach v kursále

Velké plakáty oznamovaly na neděli 24.března 1946 vystoupení Voskovce a Wericha s orchestrem Karla Vlacha, a se zpěvačkami - sestry Alanovy a Jiřina Salačová ve zdejším lázeňském domě (dnes Casino). Jak představení dopadlo a zda se uskutečnilo, není známo.

Loutkové divadlo

Loutkářský odbor MRO připravil pro nejmenší několik loutkových představení.

Mužský pěvecký sbor

Míval zkoušky každé pondělí v hudební škole ve škole Sever, II.poschodí. Nové členy přezkušoval profesor Kubíček.

První filmový festival s mezinárodní účastí v srpnu 1946

Konal se ve dnech 1. až 15.srpna 1946 v Mariánských Lázních ve společenském domě (Casino), kde se promítalo. Na festivalu běžely české filmy "Nezbedný bakalář" (režie O.Vávra), "V horách duní" (režie V.Kubásek), "Hrdinové mlčí" (M.Cikán). Náhradním filmem bylo filmové drama "Muži bez křídel" (Čáp).

Anglie uváděla film "Blite Spirit" (Rozmarný duch), USA zfilmované Steinbeckovo drama "Of mice and men" (O myších a lidech), Švédsko film "Slovo", Švýcarsko film "Poslední příležitost", Francie film "Sortilége", Sovětský svaz věnoval mimořádnou pozornost zdejšímu festivalu, ale jméno filmu do poslední chvíle tajil. A tak dodnes jméno sovětského filmu nevíme.

Z krátkých filmů bylo 16 českých a tři slovenské. Mezi nimi to byly - "Nepokořená" o Staroměstské radnici, "Ušlechtilé české sklo", "Neviditelný svět", "Jízda králů" ze Slovácka, "Přístav v srdci Evropy", "Cukr", "Kdo je vinen?", "Rozhodující generace", slovenské barevné filmy "4.4.1946" a "Tatry volají" a černobílý "Černé umění". Další zúčastněné země s krátkými filmy byly SSSR, Francie, Anglie, USA, Holandsko.

Festival byl zahájen 1.srpna 1946 seznamovacím večerem na Bellevue. 2.srpna 1946 běžely dokumentární filmy a v divadle se konal Večer umělců. Pak běželo denně promítání filmů v Casinu. Promítalo se z prvního patra z pozdější lázeňské kavárny. Přitom se ještě 4.srpna večer konal ples Československé filmové společnosti v hotelu Esplanade, 7.srpna večer v divadle byl koncert symfonického orchestru. V sobotu 10.srpna přijel na promítání sovětského filmu ministr informací Václav Kopecký s rodinou a s parlamentní delegací v počtu 7 osob. K jeho uvítání byla jmenována skupina: Bohumil Kuželovský jako předseda MNV, básník Vítězslav Nezval, Ing.Luboš Linhart, pánové Emil Sirotek a Alexandrov. Promítání se uskutečnilo - jako u ostatních filmů - ve společenském domu Casino.

12.srpna odpoledne proběhl bouřlivý piknik v kavárně Nimrod a večer v divadle symfonický koncert. 13.srpna běžely krátké české a slovenské filmy a večer se konal opět Velký representační ples v hotelu Esplanade. 15.srpna odpoledne byl závěr festivalu jako garden-party na Monty.

Porůznu z Mariánských Lázní z roku 1946

"Hovory s mládeží" a "Hovory se zemědělci" probíhaly v březnu a dubnu 1946 v městě i v sousedním Kynžvartě, Dolním Žandově, Staré Vodě a Rájově.

Dům NEHR Junákům. Bývalý chudobinec, dům NEHR byl zrušen a přidělen organizaci JUNÁKU. V létě 1946 měl sloužit jako studentská noclehárna. Dům LAXEMBURG byl předán poštovním zaměstnancům.

Změny názvů domů. V listopadu 1945 měnila Místní správní komise názvy mariánskolázeňských domů, aby definitivně odstranila německé panství. Mnozí občané navrhovali pouze počeštění (Dres-den na Drážďany) a divili se, že to MSK nechce schválit. Přišla záplava ženských jmen, z českých i světových dějin. MSK nedovolila takové originality jako Kamčatské slunce, Zrzavá koška, Opuštěné očko. Zmenšil se podíl "zlata", v minulosti tak typický (Zlatý hrozen, Zlatý zámek, Zlatá harfa, Zlatá koruna, Zlatá koule, Zlatá loď, Zlaté slunce, Zlatý anděl, Zlatý kříž, Zlatý lev, Zlatý štít) ani nemohl povolit osm jmen Morava a 12 názvů Plzeň. Jak to bylo s Bílým koníčkem? Dostal název Černý kůň, neboť prý Weisses Rössl je typický název tyroláckých hostinců, kdežto černý kůň má plnou tradici českou (Jakou?). V městě bylo známo skutečné vysvětlení. Změnu názvu způsobil reklamní malíř, který namaloval na reklamu černého šachového koníku, protože mu prý nebylo řečeno, jaký barvy má být.

Také se uvádělo, proč MSK zvolila místo "Zvonu" název "Regent"? Prý proto, že pro cizince slovo "zvon" je špatně vyslovitelné a hosté by se jistě vraceli k německému "Glocke". Ani Weimar nezůstal, ani český Výmar, přestože je to sídlo Goetha a Liszta. Vysvětlení MSK: V blízkosti Výmaru měli Němci koncentrační tábor.

Úšovice zůstávaly po válce samostatné. Už za Rakouska-Uherska, za první republiky jednalo se o sloučení Mariánských Lázní a Úšovic, neboť se obě obce prolínají stavebně i hospodářsky. Dokonce celá čtvrť Bellevue zůstávala na katastrálním území Úšovic. Lidé z Úšovic pracovali v Mariánských Lázní atd. Za války - výnosem Konráda Henleina z Liberce z 8.října 1941 - byly připojeny Úšovice s obcemi Stanoviště a Hamrníky k Mariánským Lázním s účinností od 15.října 1941. Nedošlo však k sjednocení popisných čísel. Protože po válce padly všechny za druhé světové války vydané právní výnosy a předpisy, staly se Úšovice se svými částmi Bellevue, Stanoviště, Ludft, Hamrníky, znovu samostatnou politickou obcí.

Místní správní komise v Mariánských Lázní již dne 22.října 1945 požádala, aby bylo legalizováno sloučení - tedy aby došlo k novému sloučení, které by mělo právní charakter poválečný. Výnosem ministerstva vnitra z 20.září 1946 čj.B-8111-20/8-1946-II/4 nařídil ministr vnitra podle § 27 dekretu presidenta republiky z 27.října 1945 čís.121 Sb., aby obce Mariánské Lázně a Úšovice, jež byly sloučeny bohužel v době nesvobody a jejichž samostatniost byla proto podle § 12 citovaného dekretu obnovena, byly prozatím společně spravovány jako celek Místním národním výborem Mariánské Lázně. Dne 29.listopadu 1946 bylo rozhodnuto požádat urychleně Zemský národní výbor a ministerstvo vnitra o definitivní sloučení obou obcí podle § 18 odst.2, ve spojení s § 27 dekretu presidenta republiky č. 121/45 Sb.. Současně bylo přijato jednohlasně prohlášení, že MNV Mariánské Lázně zaplatí veškeré výdaje, které eventuálně vzniknou provedením sloučení obou obcí.

Klement Gottwald čestným občanem města. Mariánskolázeňská KSČ navrhla na schůzi MNV dne 9.října 1946, aby Klement Gottwald, předseda vlády byl jmenován u příležitosti jeho 50.narozenin, tj. 27.listopadu 1946, čestným občanem města. Hlasováno bylo aklamací a všemi hlasy schváleno. KSČ navrhla zakoupení obrazů Klementa Gottwalda a rozvěšení po kancelářích celého úřadu. Zároveň přišla řeč i na vhodný dárek pro Gottwalda. Bylo konstatováno, že při nedávném jmenování presidenta republiky dr.Edvarda Beneše čestným občanem města nebylo pamatováno na dárek. Jelikož jmenování nebylo presidentu Benešovi dosud předáno, měl se zakoupit vhodný dar i pro presidenta. Čestná občanství se uskutečnila, jak však dopadl nákup darů pro jmenované, není známo.

Vánoční strom republiky. Poprvé po válce se sešel v prosinci 1945 český živel u vánočního stromu republiky u hotelu CRISTAL a slavnostní projev měl Bohumil Kuželovský, předseda MSK. Uvedl, že přijímá vánoční strom do ochrany v osvobozeném Československu. V projevu připomenul padlé na frontách, zemřelé v žalářích, v koncentračních táborech, na popravištích. Za projev poděkovala předsedovi písemně Okresní péče o mládež (tajemnice Košařová). V roce 1946 připravil akční výbor sociálních institucí na neděli 8.12.1946 v 17 hod. opět slavnost pod Vánočním stromem republiky s heslem "Mír v národě - mír mezi národy". Také zde promluvil Bohumil Kuželovský, již jako předseda MNV, a připomenul, že se u stromu již podruhé schází Češi a hovořil i o počátku dvouletky 1947-1948.

Ceny půdy v pohraničí. Národní pozemkový fond ohlašuje, že cena 10 ghektarů půdy i s budovami a živým a mrtvým in ventářem budeš činit: v oblasti řepařské 110 000 Kč, v oblasti obilnířské 93 000 Kčm, vo blasti bramborářské 82 000 Kčs. Podle místních poměrů dojde ještě na různé výjimky a sem patří i okres Mariánské Lázně.

Akce Červeného kříže v městě. Zderjší Červený kříž zahájil svou činnost v městě již koncem roku 1945 za vedení MUDr. D.Svobody. První akcí byla spolupráce s Mezinárodním Červeným křížem k zprostředkování repatriační služby informační. Mariánské Lázně byly za války klazaretním městem a asylem mnohých cizinců. Počátkem roku 1946 probíhala dárková akce z adarů amerického Červeného kříže potřebným rodinám. Šlo o potravinové dárky. Následovala tzv .mléčná akce. Byla zahájena 25.března 1946 pro žáky od 6 do 14 let rovněž z prostředků amerického Červeného kříže. Pro 200 dětí bylo podáváno po 1/4 litru mléka denně po dobu tří měsíců. Jednatel PhMr.František Blažek, lékárna ALMA, Benešova třída čp.243, vyzýval v Listě spoluobčany ke spolupráci s Červeným křížem.

Antifašisté v odsunu. V první polovině 1946 byl prováděn odsun německého obyvatelstva do Německa. 7.dubna 1946 byli odsunuti dobrovolně antifašisté, a to do ruské okupační zóny. Směli si s sebou vézt svůj majetek. Na 4 rodiny přpadal jeden nákladní vagón. Šlo asi o 200 osob. Dne 26.dubna 1946 odjížděl sedmý transport Němců a počet zdejších Němců v Mariánských Lázních se snižuje na 3000 osob. Do léta došlo i k jejich odsunu.

Lékařské služby. V červnu 196 se uvádějí lékařské služby těchto lékařů: MUDr.Karel Kubát, MUDR. Arnošt Kopta, MUDr.B.Olbert, MUDr. Josef Mates, MUDr. Karel Weiner, MUDr. I.Kozlovský. Zároveň se uvádějí telefonní čísla lékařů. Přednosta Státního balneologického ústavu (Mariánské Lázně čp.123) MUDr.Josef Mates uvádí, že ústav má k dispozici 40 pokojů jedno- až dvoulůžkových, ústřední topení, teplou vodu, výtah, garáže, telefony v každém patře, ústavní automobil k dispozici, z léčby obklady aslatinné, fyzikální léčbu jako Zander, diatermie, solux, enterocleaner, elektroléčbu, potníé procedury, kardiograf. Ústav má vlastní bakteriologické laboratoře atd. Balneologický ústav bYl zřízen po revoluci 1945 z bývalého hotelu Casino, který sloužil za války jako Dům strany (Haus der Partei NSDAP). Podobně byly obnoveny "bádací" ústavy balneologické ve Františkových Lázních a v Karlových Varech.

Golfový sport v Mariánských Lázních. V Listech v roce 1946 se píše, že jen několik zasvěcenců ví, že se zde provozuje golf na nádherném golfovém hřišti, při kterém stojí zámecký Golf-Hotel. Za války sloužil hotel ubytování francouzské vlády, která sempřešla z Vichy a byla zde pod dohledem gestapa. Houževnatou prací nového národního správce byl za války zanedbaný hotel opraven a chce navázat na tradici slavných hostů, která byla magnetem pro město. Zde býval anglický král Edward VII., španělský exkrál Alfons XIII., často přijížděl ministr zahraničí Jan Masaryk. Z dalších osobností sem jezdil anglický spisovatel Rudyard Kipling, z filmového světa Charles Laughton, ředitel Metro-Goldwyn-Meyer pan Paul Mayor, dámy Anna Stenová a Elisabeth Begnerová, ale i z milionářských rodin dámy Anne Morganová a E.Vanderbiltová. V roce 1946 se připravuje založení Golf-klubu a pořádání turnajů za splupráce předsedy Golf-klubu Praha doktora Z.Peterse a redaktora Šinky.

Prodejní doba. Nařízením Zemského národního výboru z 18.dubna 1946 č.III-3a-3275-1946 se doplňuje oběžník Zemského národního výboru z roku 1945 o povinné prodejní době v obchodech: potravinářské obchody mají otevřeno v pátek od 7:30 do 12 a od 15 do 19 hodin. Nepotravinářské obchody mají v pátek otevřeno od 8 do 18 hodin bez polední přestávky. Ostatní prodejný doby se nemění.

Návštěva u presidenta republiky. Dne 30.dubna 1946 přijal president republiky dr.Edvard Beneš předsedu Místní správní komise Bohumila Kuželovského a místopředsedu MSK Vladimíra Řezníčka, aby se informoval o stavu lázní. Přislíbil jim všestrannou podporu a nevyloučil možnost, že by již letos navštívil Mariánské Lázně. (Poznámka: President dr.Beneš s manželkou Hanou přijeli v květnu 1947.)

Prameny:
1. Pozůstalost bývalého starosty Mariánských Lázní Bohumila Kuželovského 1945-1948
2. "Mariánskolázeňský list" - ročník 1946
3. Vlastivědný časopis "Od Dyleně" - ročník 1948
4. Vlastní archiv autora 1945-1948