Pramen: SOMMER Johann Gottfried "Das Königreich Böhmen – VI. Pilsner Kreis" Prag 1838

(Německý popis Mariánských Lázní pochází od Johanna Gottfrieda Sommera, který postupně popsal celé království České. Šestý díl této encyklopedie je věnován Plzeňskému kraji; vyšel v roce 1838 v Praze. Popisuje podrobně i Mariánské Lázně.)

Mariánské Lázně v roce 1838

"Mariánské Lázně 2 a 3/4 hod. západně od kláštera Teplá, 23 poštovních mil z Prahy (přes Plzeň,Stříbro a Planou), a 5 poštovních mil z Karlových Varů (přes Bečov). Zeměpisná šíře místa je podle DAVIDA 49⁰ 58'30"; východní délka 30° 21 45"; podle Prof.BESSELA z Kynšperku je však šíře 49° 55´4" a délka 30° 21´30".

Nadmořská výška činí podle DAVIDA 317 vídeňských sáhů, podle BESSELA pro Křížový pramen 19l2 vídeňských stop, tj. 318 a 2/3 vídeňských sáhů, pro Ferdinandův pramen 1750 stop, tj. 291 a 2/3 vídeňských sáhů, a pro Amáliinu výšinu 2143 stop, tj. 357 a 1/6 vídeňských sáhů. Střední roční teplota je + 6° R.

Místo leží v jedné téměř trojúhelníkové pohorské prohlubenině,mezi vrchy SCHNEIDRANG na severozápadě, STEINHAU na severovýchodě a MÜHLBERG na východě a HAMELIKA-BERG na jihu. Z jihozápadního rohu trojúhelníka teče ÚŠOVICKÝ POTOK, který se zde tvoří spojením potoků SCHNEIDBACH, STEINHAUBACH A HAMELIKABACH, mezi vrchy DARN a HAMELIKA na jih a dále dolů od Ferdinandova pramene na jihovýchod. Údolí zde přechází do roviny a rozvírající otevření je jediné, které umožňuje obyvatelům místa, jmenovitě ze zvláště příznivě položeného Klingerova hostince či Heidlerova domu, volný výhled do jižních částí kraje, a na dalekém horizontě je možno zahlédnout PŘIMDU. A naopak toto otevření údolí je také jediné, odkud může poutník přicházející sem z jihu zpozorovat lázně v již dosti velké vzdálenosti, což není možné ze silnic vedoucích sem ze Žandova, z Karlových Var a z Teplé.

Do Mariánských Lázní vede obyčejná silnice z jihu údolím Úšovického potoka, z jedné strany z Chodové Plané, kde se odpojuje z říšské silnice, z druhé strany z jihozápadu, kde opouští říšskou silnici ve Velké Hleďsebi na panství Kynžvart.

Na úpatí vrchu DARN se připojuje také jedna silnice,přicházející sem z Chebu. Poslední obě jmenované silnice jsou veskrze znamenité "chaussee"; také chodovoplánská silnice je udržována v dobrém stavu, avšak při trvalejším deštivém počasí, protože vede rovnou krajinou,není po celé šíři dobře sjízdná, protože tu vystupují potoky z břehů. Do Karlových Var vede silnice přes Mnichov a Bečov, která je z větší části rovněž postavena ve stylu "chaussee". Také do kláštera Teplá se dá dojet po jedné dobře udržované "chaussee".

Mariánské Lázně čítají podle posledního sčítání z roku1837 - 65 domů se 334 z větší části německými obyvateli, jsou však v neustálém přírůstku. Domy nevytvářejí žádné ulice, neboť se táhnou v řadách, zčásti ještě jednotlivě při úpatí nebo svazích vrchů tak, že uzavírají velký volný prostor, který je vyzdoben parky a protínán cestami jízdními i pěšími. Četné, stinné vycházkové cesty vedou na všechny směry na vrchy porostlé jehličnatými stromy, kde jsou umístěny na různých bodech odpočívadla, poskytující rozmanité výhledy zčásti na lázeňské místo samo zčásti na krajinu na straně vrchů.

Domy jsou všeobecně z kamene nebo z cihel, postaveny v líbivém stylu a mají většinou jedno, mnohé však dvě patra, takže by samy mohly sloužit k ozdobě hlavního města jako např. domy Stadt Weimar, Berliner Hof, Klingerův hostinec, dům Dr.Heidlera, Kynžvartský dům, Bílý Lev ap.

Medicínský význam Mariánských Lázní a jejich přednosti před většinou jiných lázeňských míst nejsou dány pouze léčivými prameny, které jsou používány zčásti k pití zčásti ke koupelím, ale také léčivými plyny a léčivou zeminou. Nejznamenitější pramen je K ř í ž o v ý, který prýští z porfyrického granitu v severní části místa, na úpatí vrchů Steinhau a Mühlberg, a je jímán v serpentinu. Dodává ve 24 hodinách 1439 vídeňských kubických stop vody a má stálou teplotu +9,5°R. Proti nepohodě počasí chrání ho kopulovité přestřešení, odpočívající na osmi kamenných sloupech vysokých 15,5 stopy. Kromě toho se táhne na 2/3 obvodu pramene krytá rotunda, odpočívající na 14 sloupech, na kterou navazují dvě sloupové haly 150 stop dlouhé, které jsou na svých koncích spojeny jednou rovněž přímočarou příčnou kolonádou, dlouhou 47 stop. Všechno je chráněno vysokými skleněnými okny a skleněnými dveřmi před větrem a počasím. Voda Křížového pramene se - kromě potřeby k pití přímo na místě - rozesílá také ve velkých a malých lahvích. V roce 1835 toto rozesílání dosáhlo 350 000 lahví. S kolonádou je zase spojen chodbou 139 stop dlouhou "kursalón" neboli l á z e ň s k ý s á l, na svahu Mühlbergu. Je dlouhý 260 stop, 32 stop široký, 16 stop vysoký, elegantně vyzdobený a opatřený 12 okny, 8 stop vysokými, 9 skleněnými dveřmi, 5 velkými zrcadly, lavicemi, židlemi, stoly etc. a dokonce může být v nutných případech vytápěn horkým vzduchem podle Meissnerova způsobu.

A m b r o ž ů v p r a m e n leží ve východní části místa, mezi Starými a Novými lázněmi,vpravo od potoka Hamelika. Má přestřešení, spočívající na 8 sloupech, v gotickém stylu, a dodává ve 24 hodinách 75 kubických stop vody teploty + 7°R, která pramení z rašelinového podkladu a je používána hlavně ke koupelím v Nových lázních, méně pak k pitné kůře; slouží však obyvatelstvu jako obyčejná pitná voda.

Někdejší N o v ý pramen, současně však k poctě Jejího Majestátu ovdově1é císařovny-královny Karoliny Augusty nazvaný K a r o 1 i n i n p r a m e n, leží 46 sáhů severně od pramene Ambrožova, pod kopulí nesenou 8 korintskými sloupy, a dodává ve 24 hodinách 405 kubických stop vody teploty +7°R, která je rovněž používána v Nových lázních ke koupelím. Půvabný hájek obklopuje tento pramen, který je spojen s Křížovým pramenem topolovou alejí p r o m e n á d o u, dlouhou 900 stop.

M a r i i n p r a m e n pramení z rašelinového základu v prostorách dvora Starých lázní, v jednom bazénu sroubeném z fošen, 10,5 sáhů délky, 3,3 sáhy šířky; dodává ve 24 hodinách 5280 kubických stop vody při střední teplotě +10,5° R, která je používána ke koupelím.

L e s n í p r a m e n leží v jedné lesní rokli, 250 sáhů severozápadně od Křížového pramene, mezi vrchy Steinhau a Schneidrang. Pramen je jímán a překryt, dodává však ve 24 hodinách pouze 37 kubických stop vody.

F e r d i n a n d ů v p r a m e n se nachází asi 700 sáhů jižně od Nových lázní na jedné louce na levém břehu Úšovického potoka, kde tento vstupuje na jih do roviny. Tento pramen dostal jméno na památku císaře Ferdinanda I., za jehož panování již roku 1528 zde bylo zřízeno solné dílo. Dodává ve 24 hodinách 2892 kubických stop vody a má stálou teplotu +7,5°R. Nad pramenem se zvedá kopule nesená deseti sloupy a více než 20 stop vysoká, v průměru 32 stop a na ni navazuje po každé straně, východně i západně, krytá galerie, otevřená na jih, odpočívající na 16 sloupech a 158 stop dlouhá. Z obou křídelních budov tvoří západní budova velký sál pro lázeňské hosty, druhá je obydlím hlídače pramenů a má lokál k rozesílání určených džbánků. Voda se používá pouze k pitné kůře.

L u č n í k y s e l k a leží asi 130 sáhů od Ferdinandova pramene vlevo od Úšovického potoka na této louce,ale není dosud jímána ani se nepoužívá ke kůře.

Mariánskolázeňské prameny obsahují podle chemických vyšetření REUTZE, STEINMANNA a BERZELIA více nebo méně pevných součástí a sice nejvíce Křížový pramen (v jedné medicínské libře z 12 uncí neboli 5760 granů, přibližně 52 granů neboli 1/111 své váhy), dále Ferdinandův pramen (36 1/3 granů), Lesní pramen (16 2/3 granů), Karolinin pramen (trochu více než 9 granů), Ambrožův pramen (6 1/3 granů), a nejméně Mariin pramen ( 3/4 granu). Mezi pevnými součástmi je převažující n a t r o n, a sice především sírový, vedle něho pak slaný a uhličitý. Obsahuje jej totiž Křížový pramen přibližně 6 1/2 granu, Ferdinandův 30 granů, Lesní 10 1/2 granu, Karolinin 3 1/3 granu a Ambrožóv skoro 2 1/2 granu. Kromě toho jsou všechny prameny nestejně bohaty na uhličitany, zčásti volné zčásti polovázané. Nejvíce jich obsahuje Ferdinandův pramen, totiž ve 100 kubických stopách vody 145 3/4 kubických coulů, nejblíže tomuto je Karolinin pramen - něco přes 123 kubických coulů, Ambrožův více než 111, Křížový 108, Lesní skoro 97, Mariin téměř 65 kubických coulů.

K účelům koupání jsou zde dva lázeňské domy, S t a r é a N o v é l á z n ě. První, již 1810 zřízené, od té doby však skoro každoročně rozšiřované, leží na jihozápadním úpatí Mlýnského vrchu (Mühlberg) a obsahují 27 pokojů k vodnímu koupání, 8 místností k rašelinným koupelím, které se připravují z rašelinové zeminy, míchané s minerální vodou; rašelina je z prostorů dvora budovy, 1 místnost je k parní koupeli, ke sprchové koupeli a dešťové koupeli, 1 místnost k parní lázni a 2 místnosti k odpočívání. Ve dvoře budovy se nacházejí také p l y n o v é l á z n ě, které byly zřízeny na návrh zde roku l818 ustanoveného lékaře pramenů Dr.Heidlera v jednom dřevěném domku se 4 místnostmi, který je postaven na místě, kde se vyvíjí z rašelinového základu neustále uhličitý plyn stejně jako na jiných místech lázní a v jeho okolí.

Nové lázně byly dokončeny teprve roku 1828 a leží 100 sáhů západně od předchozích, Starých, na levém břehu potoka Hamelika. Vytváří pro svou volnou polohu a krásný stavební styl obzv1áštní ozdobu lázní a má po obou stranách koridoru 12 lázeňských pokojů, opatřených vzdušným topením, parní stroj k ohřívání vody pro koupele a jeden sál k odpočívání.

Nemoci, vůči kterým se ukazují mariánskolázeňské prameny léčivými, jsou především dna, hypochondrie, hysterie, blednička, revmatismus a celé množství chronických neduhů, které se označují společným jménem břišní nemoci. Počet lázeňských hostů a cizinců blíží se současně 2 000.

Mariánské Lázně patří pod farnost Úšovice, mají však od 1821 jednu vlastní, sice v jednoduchém stylu postavenou, avšak příjemně vyhlížející a dostatečně prostornou kapli P.Marie Navštívení, ve které se konají v lázeňské sezóně denně bohoslužby. Je tu škola s jedním vlastním učitelem. O lázeňském špitálu již bylo psáno: lázeňský špitál byl založen značnými dary klášterní vrchnosti, darem 300 zlatých C.M. c.k.rady a lázeňského lékaře pramenů Dr.Heidlera, sbírkami mezi hosty a bály, koncerty etcet. k tomu účelu uspořádanými, a tímto způsobem je trvale udržován. Budova špitálu, k jejíž stavbě daly příspěvky kromě pozemkové vrchnosti, tj. kláštera, také majitelé sousedních dominií Planá, Chodová Planá a Tachov, z větší části stavební materiál, byla zřízena v letech 1825 a 1826. Během lázeňské sezóny (od l.května do 30.září) je naplněna střídavě tak mnoha chudými lázeňskými hosty, že se v současné době v ní nachází stále 18 individuí, které tam dostávají bezplatně bydlení, jídlo, léky a koupele. Jmění tohoto zařízení na konci r.1835 činilo 2552 zlatých 37 3/4 krejcarů C.M.

Ještě jiné pozoruhodné budovy jsou k r á m k o v á h a l a (Boutiquen-Halle), poblíž jižního konce kursalónu, s 21 kupeckými krámky, kde se nabízí během lázeňské sezóny zčásti tuzemskými, zčásti cizími obchodníky jejich zboží. Za Křížovým pramenem na úpatí vrchu Steinhau stojí vrchnostenský r o z e s í l a c í d ů m. V domě "U černého orla" se nachází od 1820 plně zařízená l é k á r n a. O rozptýlení lázeňských hostů se stará podle svých sil kočující divadelní společnost ve dřevěném divadelním domě nedaleko Křížového pramene na pěší cestě k Lesnímu prameni.

Na jižním konci lázní,vpravo Úšovického potoka na úpatí vrchu Darn stojí m l ý n s p i 1 o u. Protože se zde nabízí káva, je všeobecně nazýván Kávový mlýn (Kaffeemühle). Četné, pohodlně položené pěší stezky se rozbíhají tmavými jehličnatými lesy na různá místa a výšinné body, kde se nabízejí pohodlné lavičky k odpočinutí a rozmanité výhledy. Takové jsou: BELVEDERE na svahu vrchu Steinhau, AMÁLIINA VÝŠINA nad předchozí vyhlídkou, na stejném vrchu, nazývaná tak k poctě vévodkyně Amálie, dědičné princezny ze Saska-Altenburgu v roce 1827, s jedním pavilónkem odpočívajícím na jedlových kmenech a ošaceným stromovou kůrou; tzv. ROTUNDA, západně od této dolů na Mlýnském potoce; knížecí METTERNICHOVA MYSLIVNA, ležící na území Metternicha, na výšině Schneidrangu; ALBERTSRUHE na úpatí Darnbergu, trochu severně od mlýna, letní domeček, sroubený z březových kmenů, který byl postaven roku 1820 k poctě zemřelého vévody Alberta ze Saska-Děčína; tzv. FREUNDSCHAFTSITZ trochu výše na Darnbergu; výhled neboli KARLOVA VYHLÍDKA (Kar1splatz), nazvaná tak na počest opata Karla Reitenbergera,který se velmi zasloužil o rozkvět Mariánských Lázní, na vrchu za domem "U bílého lva", na západní straně; odtud je výhled na celé Mariánské Lázně; MONUMENT, za rozesílacím domem, na Mlýnském vrchu, věnovaný na památku zemřelého dobroděje trpících nemocných, Arnošta hraběte von Waldsteina; nedaleko odtud tvoří potok Steinhaubach malý VODOPÁD; KŘÍŽ na vrchu Hamelika za Novými lázněmi, postavený jako vzpomínka na rok l832, kde Mariánské Lázně (stejně jako 1836) zůstaly uchráněny od cholery, která řádila v mnoha krajinách Plzeňského kraje; odtud lze rovněž přehlédnout celé Mariánské Lázně a kromě toho lze provádět zajímavá pozorování se zřetelem na tzv. PRELATENWINKEL, pro Mariánské Lázně meteorologicky důležitý, jak je nazýván kout nebeské krajiny severozápadně nad lesem; FRIDRlCHŠTEJN, nazvaný tak ke vzpomínce na přítomnost Jeho Majestátu krále Fridricha Augusta ze Saska,1834 a l835, za domem Jetelový lístek (Kleeb1att) na Mühlbergu; BÖTTlGER-RUHE, chata na úpatí Hamelikabergu, oblíbené místo odpočinku v roce 1835 zemřelého známého archeologa k. saského dvorního radu Böttigera, který nalezl pro Mariánské Lázně obzvláštní zalíbení.

Obyvateli Mariánských Lázní jsou živnostníci; jejich hlavní výdělky skládají se ze značných peněžních obnosů, které jsou zde během lázeňské sezóny v oběhu od četných cizinců. Počátkem 1836 čítají cechovní mistři - jejich živnostenská oprávnění: 5 pekařů, 2 šenkýři piva, 1 barvíř, 5 fiakristů a společností držitelů vozů, 6 řezníků, 1 mlynář, 2 sedláři, 1 zámečník, 2 kováři, 8 krejčích, 5 obuvníků, 1 klempíř, 3 truhláři, 1 hrnčíř, 6 "Traiteur-restauratérů", 1 hodinář, 1 tesařský mistr a 1 cukrář, dohromady se 40 tovaryši, 31 učedníky a pomocníky. Obchodníky jsou 4 majitelé smíšené prodejny zboží a jeden živnostník, provozující pouze volný obchod.

Zdravotnický personál se skládá ze 6 graduovaných lékařů (mezi nimi již výše uvedení doktoři Heidler a Frankl jako píšící o Mariánských Lázních; dva další se tu zdržují jenom během lázeňské sezóny), 1 ranhojiče, 1 lékárníka a 2 porodní baby.

Místo má jednoho p ř e d s t a v i t e l e, kterého určuje klášterní vrchnostenský úřad. Hospodářství se všemi prameny a lázněmi, stejně jako hlídači pramenů, a lázeňští mistři, stojí pod vedením jednoho tepelského kanovníka. Kromě toho je ustanoven během lázeňské sezóny vysokým zemským místem jeden c.k. vrchní policejní komisař z Prahy, kterému stojí při ruce jeden c.k. důstojník pro mimořádné vojenské záležitosti.

Nejstarší zprávy, které existují o mariánskolázeňských pramenech, jsou ze l6.stol. V jednom dopise, ještě dnes v klášterním archivu uschovaném, krále Ferdinanda I. opatu Antonovi z 27.dubna l528, je tomuto nařízeno, aby doručitele dopisu nechal ke SLANÉMU PRAMENI zavést, o kterém on poslal hlášeni Kryštofovi von Gundorfovi, a z tohoto aby několik lahví vody do Prahy poslal k vyšetření, při čemž králova vůle bude, solivárnu na místě zřídit. Že se toto uskutečnilo a že jde o dnešní Ferdinandův pramen, zdá se skoro nepochybné, když v r.18l9 byl tento jímán a upravován pro lázeňskou potřebu. Při výkopu půdy se nalezlo staré jímání ze silných borových fošen, rozlehlé, a pod tímto v nejhlubším místě malé odděleni,překryté prkny, z kmenů stromů sroubené, se zbytky pumpy a jeden široký žlab. Podle BALBÍNA (první spisovatel, který ve svých Miscellanea kol 1679 dává přesné zprávy o těchto pramenech, které mu dodal tehdejší kanovník Alois HACKENSCHMIED) měl se provoz solivarny proto zastavit, protože horní úředníci ve Slavkově se obávali, že by cínové doly mohly být ohroženy nedostatkem dřeva a proti tomu dělali opatření. Také se asi brzy přesvědčili, že zdejší sůl není sůl kuchyňská, ale sůl Glauberova. Prameny dnešních lázní samy byly používány, podle poznámek sděleným nám z klášterního archivu, již v dávných dobách obyvateli kraje a také klášterními duchovními s úspěchem jako léčivý prostředek. Dr.PRUDENTIUS z Prahy, rada císaře Rudolfa II., použil na radu Dr.Hornika, fyzika z Chebu, horké rašelinné koupele proti dně a byl plně vyléčen. V r.1609 byl naordinován Křížový pramen slavkovským lékařem Dr.RAUDENIEM svobodnému pánu JOACHYMU LIEBSTEINSKÉMU z KOLOWRAT, pánu na Rabštejně a na Libkovicich, a roku 1663 karlovarským lékařem Dr.DUELEREM tepelskému opatu Raimundu Wilfertovi I. Později upadají prameny, snad v důsledku rozkvětu Karlových Var, pozvolna v zapomenutí. Teprve po skončení sedmileté války, když císařovna Marie Terezie nažídi1a prostřednictvím vlastního dvorního dekretu všem lékařům monarchie, aby přesně vyšetřili všechny minerální prameny, nacházející se v dědičných zemích, provedl v r.l765 Joh.Bapt.ZAUSCHNER, kandidát medicínské doktorské hodnosti, analýzu zdejších pramenů a volil tuto za předmět své inaugurální disertace. Také vládní rada a profesor Dr.von KRANZ připomíná prameny v seznamu všech léčivých pramenů rakouské monarchie, vydaném roku 1777, se záslužnou chválou a SCHALLER uvedl lékaře jménem SUCHOMEL a RŽIHA, kteří napsali o nich pojednání. Nicméně toto nemělo žádné další důsledky a jediné použití, které z toho vzniklo, spočívalo v tom, že klášterní lékárník připravoval ročně z toho několik centýřů Glauberovy soli.

V r.1779 zaměřil svou pozornost na kraj dnešních Mariánských Lázní tehdejší nově jmenovaný klášterní ordinarius Dr.Josef NEHR.

Strašná, skoro neproniknutelná divočina se jevila oku, ve které nepozoroval vůbec nic než vrchy a údolí, strže a bažiny, skaliska a písčiny, ztrouchnivělé pařezy a vývratě. Jediná budova byla jedna dřevěná, spadnutím hrozící chýše u Křížového pramene se dvěma kotli k přípravě Glauberovy soli. Krajina se zdála vhodná pouze pro pobyt divokých zvířat, pro lesní pych a lupiče. Jen o nedělích a svátcích přicházeli vesničané okolní krajiny sem, aby se napili u Křížového pramene, k jehož jménu vedlo to, že u něho stá1 starý dřevěný kříž; byl tehdy, podle Schallera, znám také již "Ambrosiánský" (dnes Ambrožův pramen), nazvaný 1767 k poctě opata Jeronyma Ambrože), a "Mariánská Lázeň" (pravděpodobně jméno podle jednoho zde se dříve nacházejícího mariánského obrazu). Křížový pramen nazývá SCHALLER "Slaný". Mariin pramen se jmenoval také "Smraďoch" (Stenker) podle sírového zápachu vývěrů plynů v jeho blízkosti. Na radu dr. NEHRA se rozhodl 1780 tehdejší tepelský opat hrabě Trautmannsdorf vedle několika dalších klášterních duchovních, použít pramenné kůry u zdejších pramenů. Za obydlí jim sloužil v sousedství stojící zámeček HAMMERHOF. Výsledek byl tak příznivý, že 1781 bylo toto používání opakováno. Tehdy měl dr. Nehr štěstí, že vyléčil jednoho chudého, na obě nohy zcela chromého selského synka během 4 týdnů používáním koupelí. Hrabě Trautmannsdorf byl nyní o významu pramenů tak živě přesvědčen, že se rozhodl zříditi u Mariina pramene prostorný, lázeňskými místnostmi opatřený lázeňský hostinec. Přesto zůstala tato stavba z neznámých příčin nedokončena; avšak usídlili se u Křížového pramene dva chudí klášterní poddaní ve dvou malých chalupách a tím položili základ ke vzniku lázní.

Po smrti hraběte nechal nový kommendatární opat Ambrož Schmidt na Nehrův návrh strhnout nahoře uváděnou starou chýši a postavit pořádné staveni, třebaže jen ze dřeva sroubené, pro přípravu Glauberovy soli. Během jeho správy vznikl také mlýn na Úšovickém potoce, a byl jímán Křížový pramen v serpentinu po odvodnění bažinatého okolí, stejně jako byl zřízen jeden domeček k ochraně lázeňských hostů během pití a jedna přívětivá kaple, a toto všechno bylo ještě roku 1817. Za desetileté správy roku 1791 zvoleného opata RAIMUNDA HÜBELA bylo na solivárnu nasazeno druhé patro a u Mariina pramene postaven dřevěný lázeňský domek se 4 odděleními.

Když byl po jeho smrti zvolen opatem CHRYSTONOMUS PFROGNER 1801, rozhodl se 1804 doktor Nehr sám postavit tu vlastní dům jak pro svůj pobyt tak pro přijímání lázeňských hostů, mezi nimi cizinců, jichž přibývalo nyní tak, že už nedostačovala tato malá budova a mnoho nenašlo žádný přístřešek k jejich velké nespokojenosti, když nechtěli bydlet na půdě pod střechou. Opat Pfrogner nechal proto 1807 zřídit pořádný lázeňský dům s 8 pokojíčky v přizemí a s 5 v horním poschodí; nechal trvaleji jímat Mariin pramen, postavit stáje a přístřešky pro vozy, silnici od Křížového pramene a k Hamrnickému dvoru (Hammerhof) vedle několika vycházkových pěšin; vysušit bažiny, vyrovnat pahorky atd. Přesídlilo sem 6 řemeslníků a 1810 byly nynější Staré lázně postaveny a dřívější lázeňský dům přeměněn v hostinec současným restauratérem KLINGEREM.

Věhlas nových lázni, nyní již známých pod jménem Mariánské Lázně, se šířil stále dále a rostl stále více, když po smrti opata Pfrognera 1812 tehdejší ctihodný klášterní sekretář Karel REITENBERGER, který již dříve ve své funkci měl příležitost, aby potřebné a účelné zajistil, byl zvolen 1813 opatem. Za tohoto, stejně jako po jeho rezignaci 1828 za jeho nástupce Adolfa KOPPMANNA, zvedly se Mariánské Lázně, již dříve světu představené znamenitými spisy doktorů Nehra, Scheue a Heidlera a za trvající přízně pozorností a starostlivostí vysokého zemského šéfa Jeho Excelence tehdejšího Nejvyššího purkrabího a nynějšího státního a konferenčního ministra hraběte KOLOWRAT-LIEBSTEJNSKÉHO, stejně jako Jeho Excelence současného Nejvyššího purkrabího hraběte CHOTKA dosáhly současného lesku."

Překlad: Ing. Richard Švandrlík

Poznámky:

Schneidrang = Na Hřebeni; Steinhau = Špičák (nově Žižkův vrch); Mühlberg = Mlýnský vrch; Schneidbach = Třebízského potok; Steinhaubach= dnes Mlýnský potok; Klingerův hostinec = Krym (dnes zbořeno); Heidlerův dům = po 1945 Moskva (čp. 37 dnes zbořeno); Stadt Weimar = Kavkaz; Berliner Hof = Corso (čp.41); Kynžvartský dům = Sanssouci (čp.49); domy: Bílý Lev = Anglický dvůr (vedle Bohemie); Zelený Kříž =Split; Černý Orel = Jitřenka; Císař Rakouský = Tatra (zbořeno 1990); obecní špitál = ležel mezi Hvězdou a Wagnerem.

Sommerem popisované vyhlídky téměř všechny zanikly, ale v terénu zůstaly z části patrné zbytky. Jiné se znovu obnovují.