Pavel STRÁNSKÝ

Pavel Stránský ze Zap se narodil 1583 v Zapech u Brandýsa nad Labem a zemřel v únoru 1657 jako exulant v polské Toruni, kde pracoval jako ředitel tamějšího gymnázia. Pavel Stránský byl představitel pokrokového měšťanstva, s kritickým vztahem ke šlechtě, horoucí vlastenec, ale bez nacionální zášti, zbožný, ale tolerantní evangelík, skromný, spravedlivý a vzdělaný člověk pevného charakteru, pocházel z rodiny svobodného sedláka.
Uvádí se jako český spisovatel, právník a politik a je řazen i mezi slavné české dějepisce.

Stránský vystudoval pražskou universitu a v roce 1608 ve svých 25 letech získal hodnost mistra svobodných umění na pražské univerzitě. Ale odstěhoval se a od roku 1609 působil v Litoměřicích jako profesor a rektor gymnázia, později městský písař a konečně člen městské rady.

Když vypuklo české stavovské povstání, stál rozhodně na straně stavů a účastnil se i jejich prvního sjezdu. Byl novoutrakvista a přívrženec podzimního krále Fridricha Falckého. Byl velice tolerantní, nikdy nevystupoval zásadně protikatolicky, ale doba se rychle měnila. Po Bílé Hoře (1618) nadále zůstával na svých majetcích v Litoměřicích (do roku 1627). Ač s povstáním samozřejmě sympatizoval, dalšího průběhu se aktivně neúčastnil. Do roku 1625 zůstal členem městské rady v Litoměřicích. Trval však pevně na své víře a tu úspěšně hájil i na veřejné diskusi s katolickými misionáři kteří přišli v roce 1627. Mnozí z litoměřických občanů po této diskusi odvolávali svůj přestup ke katolictví. Když nemohl být ani zastrašen, ani získán, byl v roce 1627 z Čech vypuzen. Odešel do saské Pirny a pobýval nějakou dobu i v dalších německých městech blízko krušnohorských hranic. Po roce 1635 našel stálý útulek v polské Toruni, kde působil jako profesor a pak i jako správce gymnázia.

Za svého pobytu ve Freibergu v letech 1630-1632 sepsal spisek na obranu českého jazyka "Proti hostinským (tj.cizím) v Čechách se do kostelův tlačícím jazykům na nedbalého Čecha učiněný okřik" a vydal ho pod pseudonymem Sanctius Lamprus (Tento spisek identifikoval jako Stránského dílo až historik J.Volf, který je vydal roku 1910, bibliograficky 1929). Podle jiných autorů psal tento spisek už v Litoměřicích před rokem 1625.

Týž cíl obrany českého jazyka a české historie mělo i nejznámější dílo "Respublica Bojema" (Lugd. Batavorum ex officina Elzeviriana), napsané latinsky. Když začalo v roce 1626 vydávat proslulé holandské nakladatelství bratří Elsevirů v Leidenu řadu spisů encyklopedického charakteru o současných i starověkých státech, dostal se do této edice jako jedenatřicátý svazek tento latinsky psaný spis českého exulanta Pavla Stránského. Poprvé vyšla "Respublica Bojema" v roce 1634 a rychle se dočkala dalších vydání - II.vydání roku 1643, III.vydání roku 1713. Dílo bylo sepsáno Stránským přímo na výzvu nakladatelů bratří Elvezírů. Jde o poučení o českých poměrech, jehož historická cena není jednotně uznávána. Stránského vřelost citu i vážené, důstojné pojetí však velmi zapůsobilo jak v zahraničí, tak v nešťastných pokatoličtěných Čechách.

Stránský předložil ucelený a všestranný pohled na český stát a jeho předbělohorský vývoj. Shromáždil v něm mnohé údaje historické, zeměpisné, místopisné, státoprávní, četná fakta o obyvatelstvu, jazyku, stavech, panovnících, úřadech, náboženství a pod. Využitím rozsáhlých vědomostí, vytříbeným jazykem a snahou o objektivní výklad se stalo Stránského dílo velmi populárním jak potvrzuje opakované vydávání i v 18. století. Stránský tak napomohl ve vědomí vzdělané evropské veřejnosti uchovat představu o existenci samostatného českého státu.

Z latiny do němčiny bylo dílo přeloženo v roce 1692 Ignácem KORNOWOU. Z latiny do češtiny bylo přeloženo až v roce 1893 E.TONNEREM. Další odkazy k tomuto dílu: J.ŠIMEK: Sborník historický 1886, A.TRUHLÁŘ: Časopis českého muzea 1894, J.V.PRÁŠEK: Zlatá Praha 1907, Venkov z 19.11.1922, KROFTA: Časopis českého muzea 1916.

Ve své knize v kapitole I. na straně 6 Stránský psal: "Czerna Hora Landeccumque similiter et Tepla tepidas haben undas." (Černá Hora a stejně tak Otročín a Teplá mají teplé vody.) Nutno vidět, že Stránský popisoval Čechy již jako exulant a byl vzdálen potřebných písemných pramenů i možnosti místa si prohlédnout. Proto považoval tepelské vody za pravdu teplé. Při pohledu z ciziny naopak vynechal jak Teplice tak Karlovy Vary.

Ignác KORNOWA při překladu do němčiny uváděl jako "warme Wasser bei Töpl und Landek" a doplnil, že sám nemohl místa prohlédnout ale tuto informaci považuje za výplod autorovy fantazie.

Literatura: Prášek J. V.: Mistr Pavel Stránský, Praha 1924; Pavel Stránský ze Zulské: Český stát, Okřik (editor B. Ryba), Praha 1953