Na radnici počátkem 20. století

Nový významný úřad z roku 1902 - c.k. okresní hejtmanství Mariánské Lázně - se usídlil ve II.patře radnice. V čele okresu stál c.k.okresní hejtman Karl PEZELLEN, mj. rytíř řádu Františka Josefa I. Měl kancelář i služební byt na radnici. Okresní úřad měl zprvu jen 10 zaměstnanců. Úřední hodiny od pondělí do soboty byly: 9-12 a 13-15 hod., v neděli pro naléhavé případy od 9 do 11 hodin.

C.k. berní referát a c.k.berní úřad sídlil ve II. patře a v čele stál Franz WOLLAK, vrchní berní inspektor který měl kancelář i byt na radnici. Měl 10 zaměstnanců a 3 zaměstnance pro finanční dozor. Na radnici byla i c.k. hlavní celní expozitura a královská bavorská celní expozitura.

Už od roku 1888 měly Mariánské Lázně c.k. okresní soud, rovněž se sídlem na radnici. Pracovalo zde 10 zaměstnanců. V čele stál Friedrich ADAM zemský soudní rada a předseda okresního soudu, rytíř řádu Františka Josefa I. aj. Bydlel v domě Midgard. C.k. okresní notářství na radnici vedl JUDr. Josef UHLÍŘ. Notářství mělo úřední hodiny 8-12 a 14-17; v neděli a o svátcích 8-12 h.

Na radnici měla sídlo také pošta a telegraf se čtyřmi pobočkami. Pošta I. byla radnice; pošta II. byla na nádraží; počta III. na Šenově na Hlavní třídě v domě čp.278 (Tannhäuser bývalý poštovní dvůr); pošta IV. na kolonádě byla jen sezónní (1.5. až 30.9.). V čele poštovního úřadu stál proslulý Guido PETRIDES, c.k. vrchní poštovní správce a předseda poštovního úřadu, který měl i služební byt na radnici, a řídil 54 zaměstnanců! Pošta se ovšem doručovala pětkrát denně, otevřeno měla v pracovních dnech od 7 do 21 hodin a v neděli od 8:30 do 11 hodin. Pozor! Za pracovní dny se považovaly také všechny svátky, které připadaly na všední dny, tj. na pondělí až sobotu. Nutno dodat, že svátků především církevních mělo Rakousko-Uhersko mnohem více než máme dnes.

Mimo radnici stál vlastně jen c.k. železniční úřad, který vedl c.k. vrchní oficiál Jan KRUPIČKA (Krupiczka). Bylo zde 32 železničních zaměstnanců.

Městský úřad v čele se starostou také nebyl velký. Měl 15 zaměstnanců, sídlil v přízemí. Starosta vykonával při funkci své vlastní povolání (všichni tehdejší starostové 1899-1915 Nadler, Dietl a Reiniger byli právníci) a úřadoval denně pouze hodinu, od 11 do 12 hodin. Zato úřední hodiny kanceláří "na městě" byly vysoké - denně (včetně soboty) 8-12 a 14-18 hod., o nedělích a svátcích dopoledne od 9 do 12 hod.

Řízení města bylo v rukou starosty a městské rady, která měla 8 radních. Dále tu bylo městské zastupitelstvo, které mělo 21 členů (bez starosty a městské rady) projednávalo, schvalovalo nebo odmítalo různé věci - od zásadních, jako bylo roční hospodaření (tzv. eliminace), až po doslova "prkotiny". Zastupitelstvo mělo 16 členů (bez radních) a 11 náhradníků. Z odstupu sta let tvořili městskou radu významní muži své doby: slavný architekt Josef Schaffer, doktor Hans Turba, pozdější slavný starosta, dále významní velkopodnikatelé hoteliéři Karl Grimme, J.A. Rubritius, lékárník Karl Brem, známí městští politici Karl Habermann a Josef Hammerschmid ze Zvonu (jeho jmenovec a majitel hotelu Weimaru byl též v zastupitelstvu města) a Friedrich Metzner.

Městské strážnictvo převyšovalo počtem celý tehdejší městský úřad. Mělo více než 20 městských strážníků. Velitelem strážnictva byl městský radní Friedrich METZNER, který měl kancelář ve zvýšeném přízemí v tzv. pokladní (zadní) budově. Náčelníkem strážníků byl Johann SCHWARZ. Ve sklepě radnice bylo městské vězení s několika kobkami, které nebývaly prázdné! Ještě nedávno bylo možno ve sklepě vidět původní dveře vězení se sklopným okénkem pro podávání jídla vězňům.

Státní policie – tehdejší c.k. okresní četnické velitelství Mariánské Lázně - sídlila v domě čp.147 na Hlavní třídě (tehdy Lübeck, na rohu Lidické a Hlavní, sousední dům hotelu Butterfly). V čele stál Franz PRŮŠA. Zde byli pouze 4 četníci, ale odtud byla řízena síť četnických strážnic na okrese: Kynžvart, Mnichov, Tři Sekery, Sangerberg (dnes Prameny), Žitná (dnes Lazy). Četníci procházeli denně i v noci svěřený rajón, takže věděli o všem, co se tu dělo. Četnictvo mělo za úkol udržovat pořádek na okrese, zatímco v samotných Mariánských Lázních tyto úkoly zajišťovalo strážnictvo, proto mělo tak vysoký počet.

Na radnici sídlila i Mariánskolázeňská spořitelna a záložna, založená jako spolek (Verein) roku 1868 doktorem Augustem HERZIGEM. Tato městská instituce byla tehdy velice významná a byla personálně zčásti propojena s vedením města. Ředitelem byl Anton KORN, pokladníkem Josef SKALNÍK, kontrolorem Julius ZIBULAK. V dozorčí radě spořitelny seděli tři radní (Josef Hammerschmid ze Zvonu, Karl Grimme, Karl Habermann) a tři členové zastupitelstva. Rovněž spořitelna měla otevřeno po celý týden včetně nedělí a svátků. Úrok z vkladů činil 4%; hypoteční výpůjčky měly úrok 5%, směnkové výpůjčky 6%.

Jinou peněžní institucí se sídlem na radnici byla Městská spořitelna (Marienbader städtische Sparkasse), otevřená 1.2.1883. Zakladateli byli jacísi bohatí konkurenti předchozí peněžní instituce z roku 1868 a političtí rivalové z protivné strany a oponenti doktora Herziga (klášterní opati a inspektoři, Franz Nadler, Krohovi, Halbmayrovi, Lanzendörferovi, Karl Brem, Franz Schildbach, Paul Frankl aj.). V čele 22-členné správy této druhé spořitelny stál Johann KROHA a zástupcem Klement LANZENDÖRFER. Rovněž ve zdejší správě seděli dva radní (Karl Brem, Johann Rubritius), ale i starosta Wenzl Dietl, opat Helmer a klášterní inspektor pramenů Würfel a tři členové zastupitelstva města (Wenzl Lerchl, Franz Nadler, Josef Hammerschmied z Weimaru). Podrobnosti této dvoupolarizace neznáme.

Ve II.patře radnice úřadoval c.k.okresní lékař Sternberger, sídlo zde měly některé spolky, v radničním sále se pořádaly koncerty a různá vystoupení, dole měl pronajat hostinec Hans Zuber (provoz hospody byl často předmětem různé kritiky), prodej květin tu měly sestry Schlesingerovy aj.

Jak vidět, radnice byla tehdy plná úřadů a institucí, jakoby se připravovala ke startu velkého tušeného rozvoje. Mariánské Lázně v roce 1910 měly 6279 obyvatel (bez Hamrníků, Úšovic, Sta-noviště, Chotěnova-Sklářů, Kladské). Stav obyvatel (1860-1910) se více než zečtyřnásobil (442%):

1860 …. 1418 obyvatel

1870 …. 1566 obyvatel

1880 …. 2009 obyvatel (vliv otevření železniční trati 1872)

1890 …. 2119 obyvatel

1895 …. 4067 obyvatel (po připojení Šenova, Nádražní čtvrti a části U Lesního pramene k městu)

1900 …. 4588 obyvatel.

1910 …. 6279 obyvatel

Rozsah nového okresu Mariánské Lázně před sto lety

Územní vymezení nového okresu vycházelo z teritoria soudního okresu, který úřadoval v Mariánských Lázních od roku 1888. Okresní hejtmanství z roku 1902 (později "politický okres") mělo dva soudní okresy - Mariánské Lázně a Kynžvart. Obce na okrese měly v roce 1902 dvojjazyčné názvy.

Soudní okres Mariánské Lázně tvořily obce:
město Mariánské Lázně,
(východně:) Zádub, Závišín, Milhostov, Ovesné Kladruby,
(severovýchodně:) Rájov, Raušenbach (Sítiny), Mnichov, Sangerberg (Prameny),
(jižně:) Hamrníky, Úšovice, Stanoviště, Chotěnov a Skláře, Holubín, Pístov, Dolní Kramolín, Vlkovice, Martinov. V roce 1939 byl připojen Drmoul, dosud ležící v okrese Planá.

Šlo o obce s jednoznačně spádovým územím k Mariánským Lázním. Po roce 1946 došlo k přejmenování pouze dvou obcí s německými názvy (Raušenbach, Sangerberg), ostatní obce měly české názvy původní.

Soudní okres Kynžvart vznikl již v roce 1850 a patřil do roku 1902 pod c.k.okresní hejtmanství Planá. Jen s velkým odporem představitelů Kynžvartu došlo k odtržení soudního okresu od okresu Planá. K tomu bylo podáno mnoho ponížených peticí a ostrých stížností.

Soudní okres Kynžvart tvořily obce:
město Lázně Kynžvart a části lázně a zámecký areál,
(jižně:) Velká Hleďsebe, Malá Hleďsebe, Šance (Valy), Klimentov, Stará Voda a Sekerské Chalupy, Maiersgrün (Vysoká), Grafengrün (Háj), Tannaweg (Jedlová), Kynžvartské Tři Sekery, Nový Metternich, Krásné, Tachovské Tři Sekery, Tachovský Šmelctál (Tachovská Huť), Nové Mohelno, Lohhäuser (Slatina),
(západně:) Dolní Žandov, Horní Žandov, Brtná,
(severozápadně:) Amonsgrün (Úbočí), Markartov (Podlesí), Miltíkov (Milíkov), Těšov, Mokřina, Malá Šitboř s částmi Ždírnice a Leimbruck,
(severně:) Perlsberg (Lazy), Horní a Dolní Žitná, Schönficht (Smrkovec).

Po roce 1946 bylo přejmenováno 9 obcí s německými názvy (Šance, Maiersgrün, Grafengrün, Tannaweg, Lohhäuser, Amonsgrün, Markartov, Perlsberg, Schönficht) a dvě obce byly názvově upraveny (Miltikov-Milíkov, Tachovský Šmelctál-Tachovská Huť).