HOTEL CRISTAL PALACE

Hotel CRISTAL PALACE, Hlavní třída čp. 61 (čo. 66 orientační modré číslo), supermoderní čtyřhvězdičkový hotel. Nový hotel má 188 stálých lůžek v jedno- a dvoulůžkových pokojích a v apartmá; 43 parkovacích stání v podzemních garážích; restauraci, kavárnu-cukrárnu, fitness centrum, bazén, solárium, nabízí masáže, má vlastního lékaře, kongresový sál, salonky, terasu.

Hotelu se kdysi říkalo "Mlýn". A ještě do roku 1945 to byl "Mlýn" oficiálně (Hotel Marienbader Mühle). I po válce se říkalo ještě dlouho v městském žargonu "Ve mlejně". Až do roku 1872 stál tu skutečný mlýn v provozu a teprve po roce 1872 se stal hotelem.

První mlýn Izáka Kohnhäusera poblíž Křížového pramene

Mlynář Izák Kohnhäuser sem přišel v roce 1789 údajně z mlýna v Chotěnově. Vystavěl tu nuzný dřevěný mlýn s pilou (Brettmühle) a o něco níže zbrojní hamr. Izákův mlýn poháněl původně Mlýnský potok, posílený přívodem vod od potoka Schneidbach (Třebízského potok). Na Mlýnském potoce byl menší rybníček kousek nad mlýnem.

Mlynář Izák KOHNHÄUSER(narozen 1749, + 4.1.1819) měl za manželku Franzisku Margaretu y Furok z Horní Vsi. Jejich zde narozené děti zemřely: (1) Katharina (*1789, + 20.5.1796), (2) Elisabeth (*+1791), (3) Marianna (*1793), (4) Nehost (*1795), (5) Franz Anton (*+ 1797), (6) Katharina (*1799).

MLÝNSKÝ POTOK pramení v údolí mezi vrchy Špičák a Mlýnský vrch a původně tekl v těsné blízkosti vývěru Křížového pramene. Když stavěl před sto lety architekt SCHAFFER budovu děkanství, narazilo se na východním rohu základů domu na dno někdejšího potoka. Jeho vody tekly přibližně dnešní Purkyňovou ulicí a za původní řadou domů a mířily na mlýnské kolo. Až později byl Mlýnský potok odveden stranou do dnešního toku (za hotelem Reitenberger, za hudební školou a pod zemí dolů do Třebízského potoka).

Když se rozhodovalo roku 1818 o vyhlášení Mariánských Lázní otevřenými lázněmi, prvním od Zemského gubernia v Praze požadovaným zásahem bylo odstranění bídného mlýna, aby nedělal ostudu, a podobně odstranění dřevěných chaloupek prvních osadníků Hammera a Fischera. Ale mlýn s pilou osídlení potřebovalo. Zemské gubernium proto rozhodlo po demolici Kohnhäuserova mlýna postavit jiný, nový mlýn dole na jihu v údolí (dnes hotel CRISTAL).

Tam byl nejprve vybudován náhon, začínající u dnešního hotelu Bohemia. Odtud byla vedena do náhonu voda z potoka Schneidbach. Trasa náhonu vedla pod svahem Suchého vrchu (dnes na trase stojí domy Hlavní třídy mezi hotely Cristalem a Bohemií).

Mlynář Kohnhäuser v zimě 1818-1819 těžce onemocněl a 4.ledna 1819 zemřel a již nezasáhl do demolice svého mlýna. Jeho mlýn byl zbořen, jakož i zbrojní hamr. Na místě odstraněného mlýna postavil Karl LANG nový dům STADT DRESDEN (čp. 33). Dole v údolí vznikl v roce 1818 nový mlýn.

Druhý mlýn - "Mariánskolázeňský mlýn" (1818)

Nový mlýn s oficiálním náz-vem "MARIENBADER MÜHLE" byl postaven v roce 1818 na samotě na louce u potoka v místě dnešního CRISTALU. Prvním mlynářem byl Thomas ARNOLD. Vedle mlýna s pilou tu zařídil šenk, který sloužil zprvu od jihu přijíždějícím formanům a kočím. Také podával kávu a vlastní pečivo sem přicházejícím lázeňským hostům.

Tak se mlýn pozvolna měnil ve výletní kavárnu. Mlynář přistavěl verandu, zasklil ji a ve dvoře postavil stáje pro koně přijíždějících formanů i hostů.

Celé okolí mlýna bylo přívětivé svou původní přírodní scenérií s četnými stromy a houštinami.

Údolí směrem vzhůru k lázním - to bývaly louky úšovických sedláků, kudy protékal potok, který se tu rád zjara vyléval ze břehů.

Také mlýn stárl a stále více převažovala jeho funkce výletní kavárny. V roce 1872 se ve mlýně přestalo mIít a následovala přestavba v dvoupatrový hostinec s bohatě ozdobnou fasádou přicházejícího tzv.lázeňského slohu, který využíval všech dosavadních známých slohů.

Třetí podoba mlýna - dvoupatrový hotel (1873)

Starý mlýn připomínal mlýnský kámen, který byl uložen do země pod chodníkem před hlavním vchodem.

Dvoupatrový hotel měl tehdy moderní fasádu a 11 osy oken. Mimořádný byl střední tříosý rizalit s prostorným vchodem, zakončeným půlobloukem, první patro mělo masivní balkon v celé šíři, druhé patro mělo okna s bohatou výzdobou parapetů i suprafenester a s nápisem, rovněž mansarda rizalitu byla výrazná, zdobená.

V přízemí měl hotel řadu kupeckých krámků. Prostranství před hotelem začínalo být jakýmsi třetím centrem lázní jako pozůstatek rychle se od roku 1870 vyvíjejícího osídlení v těchto místech, nazývaných původně, byť dočasně - čtvrť "Nové Lázně".

Ani tato podoba domu čp.61 nezůstala a v roce 1929 se dům přestavoval ve čtyřpatrový (s mansardou) moderní hotel.

Měděná známka z Mariánských Lázní. "V chebské numismatické ročence 1985 se objevuje zpráva o unikátní známce. Je to měděná osmihranná známka, o průměru 42 mm, váha 4,1 g, tloušťky 1 mm, na líci uprostřed je nápis RESTAURANT, v horním okruží W.FRITSCH a v dolním MARIENBAD, okrajový perlovec je z velkých teček. Na rubu je označena hodnota "30". Známka je dokonalé ražby a sloužila snad jako hrací žeton nebo k úhradě služby. Majitelem je Jiří Soukup.

Dle adresáře města 1905 šlo o restauraci v dnešním Cristalu - Wilhelm Fritsch, Marienbader Mühle. Je to zatím jediná známka toho druhu z Mariánských Lázní. Pokud jde o nouzové známky nebo peníze, tzv. nouzovky z první světové války, dosud nejsou z Mariánských Lázní známy, zatímco Cheb, Aš aj. je mají. Snad tu nebyly. Zřejmě by nepůsobily na lázeňské hosty dobrým dojmem". Václav Kohout - Mariánskolázeňské Listy č.42/1994 z 21.října 1994

Čtvrtá podoba mlýna - čtyřpatrový hotel (1929)

V místních novinách Marienbader Zeitung z 26. dubna 1930, kdy byl už v provozu nový čtyřpatrový hotel MARIENBADER MÜHLE. Článek Michel Pfeifera "Od mlýnského kamene ke standardnímu hotelu" měl poměrně dost faktografických chyb, které bylo nutno odstranit. Naproti tomu jsou jím zachráněny vzpomínky pamětníků.

"Léta Páně 1786 byly v Mariánských Lázních postaveny první domy, dvě dřevěná stavení na levé straně od Křížového pramene; po nich roku 1789 mlýn s pilou. Ten byl časem stržen a přenesen (1818) do míst, kde nyní stojí hotel "MARIENBADER MÜHLE". Lidově je sice nazýván "Starý Mlýn", přestože patří k nejmodernějším a nejimpozantnějším stavbám lázní (text 1930).

Dlouhá desetiletíšlapeme den co den po němém svědku mariánskolázeňské minulosti - po mlýnském kameni, zapuštěném před vchodem nového hotelu do chodníku. Skrze něj vyzařují trvale radosti a starosti někdejších lidí. Mlýnský kámen připomíná minulost a vnuká touhu vrátit se do minulosti tohoto města. Ve vzpomínce vidíme starý mlýn se střechou, porostlou mechem, a s malými okénky.

Kolem se stavěly v průběhu let nové lázně, jen mlýn se po celých sto let neměnil. Z jedné strany přízemní dům, z druhé strany jednoposchoďový dům - a mlýn vyčníval nepatřičně do hlavní silnice. Jakýsi historický atavismus z dob, kdy jméno Mariánské Lázně bylo ještě neznámé.

Jako by se omlouval moderním sousedům, halil se starý mlýn, jenž byl už dávno mlýnem jen podle jména, počátkem sezóny do moře květů. Hradba z kvetoucích kaštanů a topolů mu zakryla vrásčitý obličej starobylé stavby a vdechla mu mladistvou čerstvost. Úšovický potok k tomu zpíval svou bublavou píseň. Mlýn byl až do druhé poloviny 19.století odříznut od vlastních lázní nahoře lukami. První hosté začali na svých procházkách vyhledávat zdejší idylu při posezení v kavárně a místo se počalo rychle těšit všeobecné oblibě.

Mariánské Lázně útočiště romantiků. Roku 1845 zde prožil Richard WAGNER svůj "lohengrinský rok". Romantické prostředí tu na něho působilo a poprvé v něm zde vzklíčila myšlenka na Parsifala. Za Ferdinandovým pramenem prožil zázrak vědění - rozlehlá louka zářila v paprscích slunce, od nichž se odrážela barevnost květů. To vše o mnoho let znovu ožilo ve vzlykajících hobojích s triolovými figurami houslí a violy. Velkopáteční zázrak - to stále táhlo drážďanského kapelníka k úšovickým lukám. Denně se zastavoval v Mariánskolázeňském mlýně na občerstvení. (Celý odstavec o Wagnerovi není příliš pravděpodobný.)

Obyvatelé Mariánských Láznídokázali vzácnou pílí a vytrvalostí přeměnit území lesních slatinišť z drsné a divoké romantiky v obraz noblesního půvabu." Po Thomasu Arnoldovi přichází do mlýna Franz SCHNEIDER (+1837) a po něm vedl provoz mlýna kavárny jeho zeť Johann GATSCHA (+1865) s manželkou Elisabeth, rozenou Schneiderovou (+1863). Po smrti otce (1865) převzal mlýn Johann Gatscha mladší, ale v roce 1872 odkupuje mlýn Severozápadní Česká banka a zastavuje chod mlýna (STAAB). Krátce potom banka mlýn prodává.

Připomíná to autor článku z roku 1930, totiž že se v sedmdesátých letech 19.století zřekly dvě saské rodiny - Utschigovi a Füsselovi - hotelu ve prospěch Martina GAMNITZERA. Nový vlastník GAMNITZER to neměl v životě lehké. Válečná kulka přerušila jeho kariéru v orchestru Johanna Strausse, kde hrál. Stal se pekařem, jeho stavení vyhořelo, a s ženou a s třemi dětmi přišel do Mariánských Lázní. S jeho příchodem započal rozkvět mlýna. Další fáze vzestupu hotelové restaurace nastala s příchodem hostinského Wilhelma FRITSCHE (ještě 1906).

Martin GAMNITZER,mistr pekařský (uváděn v adresáři 1896), se rozhodl zbořit starý mlýn a staví impozantní dvoupatrový hotel s verandou jako kavárnou pod širým nebem a s původním názvem "Marienbader Mühle".

V dalším vývoji však dochází ke zlomu. Martin Gamnitzer začal ve svém stáří vkládat veškeré úspory do svého koníčka - sbírky klobouků. O hotel se přestal starat!

Po hostinském Fritschovi pokračovala v provozu hostince s plným elánem vdova, nazývaná "Mutter Fritsch", a její syn Willi Fritsch. Později adresáře uvádějí manžele Wilhelma a Margaretu Fritschovi v restauraci.

Před smrtí se rozhodl Martin GAMNITZER darovat dům své druhé manželce Antonii, ta však hotel ihned postoupila své neteři Anně SUMMEROVÉ. Teprve tato - velice inteligentní - dáma se postarala o řádný chod hotelu, který se stal velice vyhledávaným. Jakési neblahé pověsti a pověry však prý dům poškodily (?).

Po smrti Martina Gamnitzera převzal hotel Wenzl WILFERT jako jeho zeť - oženil se totiž s jednou z Gamnitzerových dcer. Později v hotelu hospodařili v další generaci bratři Anton a Norbert WILFERTOVI, Gamnitzerovi vnuci. Jejich chytré hlavy, šikovné ruce a srdce na pravém místě vrátily hotelu konečně bývalou slávu. Bratři chtěli - snad z úcty ke svém dědovi-sběrateli klobouků - založit velký podnik na výrobu klobouků. Přišla však první světová válka a z plánů sešlo.

Roku 1929 byl dům přestavěn na moderní pětiposchoďový hotel. Vše omládlo, vše je nové. Zůstal jen starý mlýnský kámen v zemi před vchodem." Adresář 1929 uváděl jako majitele hotelu "Marienbader Mühle" Norberta a Antona WILFERTOVI, a v Mlýně bydlící manželky Eleonora a Emma, dále se v hotelu uvádí Anna Wilfertová jako kuchařka.

Stará paní vdova Antonie GAMNITZEROVÁ byla od roku 1909 majitelkou vily Svatý Martin (Ruská čp.436); paní Margaretha FRITSCHOVÁ z restaurace ve Mlýně jako důchodkyně ve měšťanském chudobinci v domě NEHR (Lesní čp. 174).

Mlýn (Cristal) měl již dříve celoroční provoz zatímco jiné lázeňské domy bývaly v zimě uzavřeny. Proto se tu v zimě scházely celé Mariánské Lázně v šenku, zde se konaly schůze četných spolků, tradiční selský bál a Mlýn býval centrem o masopustu.

Pátá podoba - dnes (1996)

K ukončení provozu hotelu Cristal."Již v osmdesátých letech rozhodl býval podnik Interhotel Karlovy Vary o nutnosti řešení špatného technického stavu hotelu CRISTAL. K rekonstrukci hotelu mělo dojít v letech 1989-1992. Nástupnická organizace, akciová společnost CRISTAL PALACE, rekonstruovala v tomto období objekty LIL, SAN REMO a Dvorní trakt. Po mnoha konzultacích se zástupci města, urbanisty, architekty, akcionáři, rozhodla valná hromada a.s. CRISTAL PALACE 30. června 1993 o demolici hotelu současného a následné výstavbě hotelu.

Inženýrská firma PROFING s.r.o. zajistila výběrové řízení, při kterém výběrová komise, tvořená zástupci města, urbanisty, architekty, akcionáři, managementem, vybrala ze sedmi předložených návrhů, z nichž některé byly pozoruhodné, návrh akad.arch. ing. KEILA. Vítězný návrh byl postupně dále dopracován podle představ investora a provozovatele za součinnost zástupců města.

Do konce listopadu proběhnou vyklízecí a odstrojovací práce a bude následovat demolice." - Mariánskolázeňské Listy č.41/1994 z 14.října 1994 - Dne 3.října 1994 byl zastaven provoz starého hotelu Cristal a následovala jeho úplná demolice a výstavba nového hotelu. Trvala - na naše poměry - pouhých 19 měsíců.

Kolaudace nového hotelu proběhla 7.května 1996 a po 18.květnu 1996 nastupují první hosté. Autorem projektu akad. architekt Petr KEIL..