Král valčíků v Mariánských Lázních

Johann Strauss alias Šani

V červnu 1999 si připomínal kulturní svět  100 let od úmrtí slavného "krále valčíků" Johanna STRAUSSE, který byl dvakráte hostem v Mariánských Lázních. Zemřel 3. června 1899.

Johann STRAUSS se narodil 25. října 1825 v rodině dirigenta populárního orchestru a houslisty Johanna Strausse seniora (1804-1849), který v roce 1825 založil ve Vídni vlastní kapelu a složil mnoho valčíků a pochodů (populární Radeckého pochod). Byl nejstarším z pěti synů. Otec netoužil po tom, aby jeho synové muzicírovali. Znal bídu muzikantů, sám se vypracoval z nuzných poměrů a tak si přál, aby jeho synové byli zajištěni. Přesto se nakonec věnovali hudbě.

Mladý Johann se tajně učil na housle u prvního houslisty otcova orchestru a už v 19 letech založil vlastní kapelu. Otec se nakonec sklonil před osudem  a později s ním Johann junior  jezdil na  velká koncertní turné. Po smrti svého převzal vedení jeho orchestru a sloučil ho s vlastní kapelou.

Nový velký orchestr pak dovedl k vrcholným výkonům. Ve vedení orchestru se střídali s bratrem Josefem Straussem (1827-1870), který sám složil na tři sta tanečních skladeb. Nejmladší bratr Eduard Strauss (1835-1916) vedl orchestr později. Píše se však o něm, že to byl malicherný a nespokojený muž. Roku 1907 spálil celý notový archiv tří bratrů, který měl tisíc skladeb, včetně některých nevydaných.  Ve Vídni se tomuto nejmladšímu Straussovi říkalo "Edi", zatímco Johannovi říkali Vídeňáci familiárně "Šani" podle francouzského překladu Johann – Jean.

Nefalšovaný král valčíků

Světovou slávu získal Johann STRAUSS jun. (1825-1899) nejenom jako dirigent, ale i jako hudební skladatel dodnes populárních valčíků (Na krásném modrém Dunaji, Povídky z Vídeňského lesa, Víno,ženy a zpěv, Růže z Jihu, Hlasy jara, Vídeňská krev, Císařský valčík), či melodií jako Anenská polka a svých 16 operet (1874 Netopýr, 1880 Královnin krajkový šátek, 1883 Noc v Benátkách, 1871 Tisíc a jedna noc, 1885 Cikánský baron, 1889 Vídeňská krev, Karneval v Římě atd.). Co se týká operet, s touto formou  začal Johann STRAUSS po vzoru  hudebního skladatele Jacquese Offenbacha, který získal kol roku 1865 vídeňské publikum svými lehkými operetami. Straussovy operety byly však zdaleka nejlepší v těžké konkurenci skladatelů vídeňských operet – Suppého, Millöckera, Zellera, Heubergera.   Straussovy operety mívaly premiéru v divadle "Na Vídeňce" a mezi herci byly hvězdy operety jako byl Alexandr GIRARDI a Marie GEISTINGEROVÁ, které též hostovaly v mariánskolázeňském divadle u ředitele Julia Lasky. 

  Strauss napsal na 500 skladeb. Jeho operety se bezpočtukrát  hrály o sezónách i v mariánskolázeňském divadle, nejčastěji a nejúspěšněji v dobách pobytu anglického krále, který Straussovu hudbu miloval.

Straussovy úspěchy byly fenomenální. Jezdil s orchestrem po Evropě a koncertoval například v Drážďanech, Lipsku, Baden-Badenu,  Hamburku; v letech 1867 a 1873 hrál na Světové výstavě v Paříži, na podnět prince Waleského (pozdějšího  krále Eduard VII.) vystupoval v Londýně, jeho koncerty sklízely úspěch v carském Rusku – ve Varšavě, Petrohradě, Pavlovsku, Carskom Sele, Moskvě. Roku 1872 koncertoval také v USA –        v New Yorku a Bostonu. Jeho melodiím tleskali velcí panovníci jako císař František Josef I., německý císař Vilém I., car Mikuláš I., králové belgický, švédský, řecký,  španělský, turecký sultán i perský šach. V Paříži  představil Strausse francouzskému císaři Napoleonu III. náš mariánskolázeňský soused - rakouský vyslanec Richard Metternich.

STRAUSS  měl v repertoáru orchestru vedle svých skladeb i skladby otcovy a svých bratrů, skladby Suppého, Maybeera, Brahmse, Bülowa i Čajkovského. Skladatel Johannes Brahms o Straussovi prohlásil: "Z toho člověka hudba přímo prýští, stále ho napadá něco nového! Tím se bohužel liší od nás ostatních." 

Pochvalně psali o Johannu Straussovi význační hudební skladatelé jako Richard WAGNER, Guiseppe VERDI či Anton RUBINSTEIN, ale  také nechvalně známý a nelítostný kritik - Eduard HANSLIK (1805-1896). Ten se tolik natrápil Richarda Wagnera a zprvu nebyl nakloněn ani Straussovi. Posléze uznal velikost Straussovu a jeho význam jako skladatele zábavné a melodické hudby, kterou  povznesl na koncertní pódia a divadelní jeviště.

Strausse nezměnila ani obrovská popularita ani  kritika. Zůstával svůj. Nezlomily ho neúspěchy některých operet ani   nešťastné jeho druhé ze tří manželství. Byl stále plný optimismu, humoru a spokojenosti.

Strauss poprvé v Mariánských lázních - 1890

Straussovy melodie se rozletěly z Vídně do světa. Jeho valčíky, ale i polky, kvapíky, pochody přebíraly do svých repertoárů profesionální kapely i vesnické muziky.  Říkalo se, že Strauss roztančil svět v rytmu valčíku – přitom prý byl prachšpatný tanečník.

Strauss zosobňoval jednu epochu staré monarchie. Tak často se tehdy zpívalo:  "Je jen jedno císařské město, jen jedna Vídeň". Jeho smrtí končí ona nezapomenutelná epocha. Straussova hudba byla melodická, nápaditá a je dodnes živá v Evropě i ve světě. Ve své době byl v anketách o nejpopulárnější osobnost jmenován vedle anglické královny Viktorie a německého Bismarcka i Johann Strauss.

Dodnes znějí v Mariánských Lázních na koncertních pódiích i v kavárnách jeho valčíky.  A zněly tu kdysi i pod taktovkou samotného Johana Strausse.

Poprvé přijel do Mariánských Lázní v roce 1890 a v místních novinách čteme noticku: "Pan Johann Strauss, král valčíků, dvorní kapelník z Vídně, přijede dnes s rodinou na několikatýdenní pobyt v lázních a ubytuje se v hotelu CASINO."   (Hotel Casino je budova bývalého Výzkumného ústavu balneologického, dům čp. 123 v Ruské ulici.)

O týden později psaly noviny: "Koncert Johanna Strausse. Koncert z děl hudebního skladatele Johanna Strausse, dvorního kapelníka ve Vídni, pořádá se 26. Července 1890 na Bellevue na počest zde přítomného skladatele. Hraje osvědčený orchestr pod taktovkou ředitele Zimmermanna."

Je samozřejmé, že když Strauss s rodinou navštívil  koncert svých skladeb, že byl bouřlivě přítomným publikem vítán.

Třetí týden přinesly noviny Marienbader Zeitung obšírný článek Emila Douinante, v němž se pojednává o vzniku a vývoji valčíku  ("Zur Geschichte der Walzers").  Téhož dne uvádějí noviny pod titulem "Johann Strauss – koncert" zprávu o uspořádání koncertu jeho děl a jsou srovnávána díla Lannerova, Labitzkého. Zdůrazňuje se, že až Johannové Straussové, otec a syn, dali valčíku pravou poetickou hudební hodnotu. 

Upřesňuje se, že Strauss přijel 18.července 1890 s rodinou a služebnictvem, celkem šest osob, zaplatil lázeňskou taxu ve výši 15 zlatých a byl zařazen do II.třídy hostů. Připomeňme, že v době jeho pobytu existovaly tři třídy hostů pro stanovení lázeňské taxy. Ve II.třídě  byly osoby zámožné i urozené, vyšší důstojníci, stavovské osoby, statkáři a soukromníci a především měšťané z velkých  měst.

Vzpomínka pana Viktora Petzoldta na Strausse

Hotel CASINO byl majetkem hoteliéra Petzolda. Jeho syn Viktor Petzoldt později sepsal své vzpomínky, mezi něž patří i vzpomínka na krále valčíků - Johanna STRAUSSE. Slavný host se ubytoval v přízemí v pokojích číslo 1 až 3. Bydlel tu se svou paní Adélou a dcerou Alicí a dále ještě tříčlenné služebnictvo. Na pokoj číslo 1 navazovala velká prostorný veranda, kde STRAUSS hrával se svými přáteli denně taroky. Mladý Viktor  Petzoldt mohl být přítomen a rád "kibicoval". Jednoho večera šla STRAUSSOVI šťastná karta, dostal  do ruky  skvělou řadu , šel na deset taroků, pagat a další, zkrátka vypadalo to na  senzační ukončení,. V té chvíli náhle odložil karty, omluvil  se a spěchal do vedlejší místnosti. Viktor se díval zvědavě za ním a spatřil, že si něco píše na manžetu a přitom si pobrukuje nějakou melodii. Šel k němu a ptal se, proč odešel od tak výborné hry? STRAUSS odpověděl: "To máte tak- ti pánové mně neutečou, ale melodie ano!" Jeho manžety  bývaly plně popsány notami.  Viktor později přemýšlel, kolik slavných Straussových melodií možná vzniklo právě zde,  v jejich hotelu.

Straussovi odjížděli z Mariánských Lázní spokojeni a  slavný host se zapsal Viktorovu otci, panu  Christianu Petzoldtovi do hotelového alba  po svém. Zapsal mu   v notách první tři takty svého valčíku "Na krásném modrém Dunaji".

To bylo o Straussovi známo, totiž že své nápady si píše  na účtenky, na ubrousky, na bankovky a také na manžety. Jednou prý zapsal melodii i na prostěradlo.   Aby nebyl ovlivňován cizími melodiemi a zachoval si originalitu, nechodíval na koncerty jiných skladatelů. Rád však chodil pro inspirace na vídeňská předměstí, kde pozorně naslouchal lidovým muzikantům.

Johann Strauss v roce 1891 ve vile Něva

Příštího roku – 1891 - přijel Johann Strauss opět v doprovodu  svou třetí ženy Adély a dcery Alice. Přijeli dne 5.srpna 1891, a jsou uvedeni pod číslem 1621 v kurlistech onoho roku. Ubytovali se opět v malé čtvrti "Casino-park", jak se říkalo okolí hotelu včetně parku a několika vilek. Nebydleli však v hotelu Casino, ale v sousedství v prvním patře vily NĚVA (Ruská ulice čp.124, dnes stále Villa Něva). 

Casinopark se rozprostíral mezi Ruskou a Lidickou ulicí a jeho sporé stopy bývaly ještě nedávno v několika parkových stromech, jinak tu vládl plevel a nepořádek. V současnosti tu staví cestovní kancelář Cup Vital s německou cestovní kanceláří velký hotelový areál včetně bývalého již zaniklého Výzkumného ústavu balneologického. Tímto také zmizelo místo, kde stálo první tenisové hřiště v městě. Sláva tohoto koutu Mariánských Lázní pominula ovšem už dávno před druhou světovou válkou.

V Casino-parku se kdysi konaly koncerty pro lázeňské hosty. Vyhrávaly tu řízné pochody vojenské kapely a Johann Strauss si rád poslechl hudbu pod okny.

Johann Strauss také ve Františkových Lázních

Ještě před návštěvami Mariánských Lázní navštívil Johann Strauss čtyřikrát Františkovy Lázně. Poprvé to bylo 9.července 1884, kdy přijel se svou ženou Adélou a dcerou Alicí, a pak ještě třikrát - 1887, 1888 a 1889. Bydlíval tam střídavě v domě Windsor, Město Petrohrad a Město Řím. Nezapomenutelná scéna jednoho večerního koncertu zdejšího lázeňského orchestru se odehrála, když pan dirigent Theodor Tomášek spatřil slavného skladatele a vyzval ho, aby zadirigoval valčík  "Na krásném modrém Dunaji" Strauss s úsměvem, beze všeho vyhověl jeho přání a následoval nekonečný  bouřlivý aplaus. (Dirigent františkolázeňského orchestru Theodor Tomášek odjel v roce 1871 s 30-členným orchestrem z Františkových Lázní  na turné do Ruska a jeho koncerty v Minsku, Smolensku, Lodži, Vitebsku byly tak úspěšné, že zájezdy musel opakovat a nakonec přijal nabídnuté místo ředitele vyšší hudební školy v Petrohradě a 1892 se v Rusku   s celou rodinou natrvalo usadil.) /S.Macek Františkovy Lázně, Karlovy Vary, nedatováno/

Mariánské Lázně vzpomínaly

Noviny Marienbader Tagblatt psaly v pondělí 5.června 1899: "Po krátké nemoci zemřel v sobotu 3.června odpoledne ve Vídni král valčíků a mistr operety Johann Strauss … Včera bylo jeho tělo vystaveno, slavnostní pohřeb se koná zítra do provizorní hrobky. Ze Straussova jmění – přibližně 1 milión korun  - zdědí Společnost přátel hudby asi polovinu." 

Johann Strauss zemřel 3.června 1899 v 16:15 h. odpoledne a když umíral, prý si šeptal ještě písničku "Bratříčku milý, jednou se musíme rozloučit…". Jeho pohřbu se zúčastnila celá Vídeň a v čele průvodu na vraníku jel černě oděný jezdec s černým žezlem v ruce – znamení, že zemřel král.

Pohotově zareagoval na tuto událost ředitel divadla Julius LASKA, když ve čtvrtek 8.června 1899 uvedl ve zdejším divadle  Straussovu oblíbenou operetu  "Netopýr". Do druhého dějství uvedl LASKA hrdiny z  dalších Straussových operet. A tak na ples ke knížeti Orlowskému přišly i postavy z Indiga, z Veselé vojny,   z  Prince Metuzaléma, Karnevalu v Římě, Mářinky vonné, z   Noci v Benátkách, Královnina krajkového šátku a Cikánského barona. Existuje fotografie z tohoto představení – bohužel málo jasná - představuje živou pyramidu třiceti pěti herců, z nichž nejvýše stojí herec, představující Strausse s černými vlasy, s knírkem, v ruce s houslemi a smyčcem. Fotografie byla použita i jako pohlednice z Mariánských Lázní,  kterou vydal zdejší nakladatel Gschihay pod názvem "Johann Strauss – Huldigungsfeier am Stadttheater in Marienbad am 8.Juni 1899".

V onen čtvrtek, dne  8.června, jak psaly noviny, vládlo sice slunné počasí, ale přesto bylo divadlo beznadějně vyprodáno. Lidé přišli vzdát hold nejen skladateli, jehož  melodie tak dobře znali, ale i mariánskolázeňskému hostu z let 1890-1891, na jehož návštěvu si mnozí rovněž živě vzpomínali  …..

Straussovy melodie po sto letech

Mariánské Lázně se chlubily svým slavným hostem   za jeho života i po jeho smrti. Ve dvacátém století  se skládaly z jeho děl koncertní programy a pravidelně se hrály  populární melodie. Byly to tzv. "Straussovské koncerty", které se těšily mimořádné oblibě hostů. Až  po první válce, za první republiky byla tato tradice v městě zvolna vytlačována tzv. "Wagnerovskými koncerty" – což byl sice také mariánskolázeňský slavný host, ale v oné chvíli to byl především  vliv vzedmutého   sudetoněmeckého nacionalismu.

Dnes, po sto letech se  "Strauss" hraje dál, na koncertních pódiích, v kavárnách a je stále populární.