Premonstrát J.V. Sedláček
jedenáctkrát na léčení
Josef Vojtěch Sedláček, premonstrátský kněz, český buditel a vlastenec, středoškolský profesor matematiky, zakladatel čtenářských spolků, autor českých spisů a učebnic z oboru matematiky a fyziky, poetiky, různých memoárů, básní a článků. Narodil se 24.2.1785 v Čelákovicích a zemřel 2.2.1836 v Plzni v nedožitých 51 letech.
Studoval na malostranském gymnáziu v Praze, nato absolvoval filosofickou fakultu a vstoupil na radu svých učitelů-premonstrátů Aloise Davida a Karla Miessnera, kteří si nadaného studenta oblíbili, do premonstrátského řádu. V letech 1807-1810 byl jako novic v Teplé a studoval tu teologii, přírodní vědy, beletrii a připravoval se na povolání učitele. Když získal titul doktora filozofie, nastoupil na místo profesora ve Filozofickém ústavu v Plzni, kde pracoval až do své smrti. Ve škole rychle poznal, že mezi žáky převažují děti z českých rodin, a těžce nesl bezprávné postavení češtiny a nedostupnost vzdělání pro nadané česky mluvící děti. Rozhodl se pomoci a začal nezištně ve škole učit češtinu. Po vydání jazykových dekretů v roce 1816 se jeho zásluhou poprvé 28.1.1817 ozvala v Plzni čeština jako vyučovací předmět. Tak výrazně ovlivnil zřízení české školy a v tehdy národnostně lhostejné Plzni začal s různými národními českými akcemi. Odebíral všechny možné české časopisy a knihy a rozšiřoval zprávy z nich mezi studenty. Začaly se kupovat české knihy a tam, kde chudí neměli prostředky, půjčoval jim či kupoval tyto knihy. Tak se dostával často do dluhů. Cítil, že osvěta a vzdělání zlepší život prostého lidu a proto spoluzakládal vzdělávací a čtenářské spolky. Podílel se na založení první čtenářské společnosti v Čechách Puchmajerem v roce 1818 v Radnicích. Přibývalo dalších společností a J.V.Sedláček v Krameriových novinách dával podnět k jejich zakládání. Podílel se na pořádání českých divadelních představení, recitačních a hudebních akademií, kde i sám účinkoval. První divadelní hry byly úpravy německých děl. Společně se Smetanou podporoval až do konce života (+1836) založené spolky. Stál také u zrodu Národního muzea v Praze.
Jeho zásluhy o probuzení národního vědomí v tehdy dosud poněmčené Plzni jsou mimořádné, také proto že Plzeň zůstávala až do druhé poloviny 19.století sice česká, ale protihusitská a silně konzervativní. Byl přítelem J. Jungmanna a J.K.Tyla. Jana CHALOUPKOVÁ nazvala Sedláčka "Plzeňským Jungmannem".
Vedle své buditelské a lidovýchovné činnosti sám psal a nejvýznamnější jsou jeho dvě přírodovědecká díla, napsaná v českém jazyce. Jsou to "Základowé měřictvij čili Geometrye" (Praha 1822) a "Základowé přjrodnictvij aneb fyziky a mathematiky potažné neboli smjšené" (I.díl Praha 1825 a II.díl-část Praha 1828). (Poznámka: Dlouhé "í" se psalo jako "j".)
Jako všichni plzeňští profesoři, ani Sedláček nebyl jednostranným odborníkem a zabýval se také filologií, řečtinou, latinou, od roku 1816 pilně studoval češtinu (hovořilo se německy), vydal Puchmajerův "Rýmownjk", a jako stoupenec slovanské vzájemnosti studoval ruštinu.
Aby probudil u Plzeňanů české národní cítění, psal historická díla ze slavných období Čech. Sedláčkovo ryzí vlastenectví bylo očividné, ale už ve své době psal zastarale a konzervativně, takže byl kritizován i Jungmannovci. Snad toto byla příčina, proč ke sklonku života publikoval německy.
Sedláček mnohokrát pobýval v Mariánských Lázních a bydlel v někdejším Nehrově domě Zlatá koule. Setkal se ještě s doktorem Nehrem. Hovořilo se německy. Čeština se tehdy teprve znovu probouzela a ještě se značně lišila od češtiny mladší. Jeho báseň o Mariánských Lázních z roku 1819 byla první českou básní, napsanou o našich lázních . Byla uveřejněna v "Hlasateli českém":
"Pozdrawenj Maryanských láznj při prwnjm gich spatřenj od Josefa Wogtěcha Sedláčka kanownjka Teplánského, doktora filozofie a profesora matematyky, pak jazyka literatury řecké a české na filozofickém včenj w Plzni.
Psáno w Maryanských láznjch 5.zářj 1819.
"Ljbám tebe, země svatá! - lůno diwů věčnjch!
Patero an léčjcými praudy lidstwo pogjš,
Dechem božským neduhy a nemoc těla hogjš
tebe w sláwozpěwu hlásám - gmenem Čechů wděčných.
Tebau nemá nám být wina newděčnosti dána,
(Gakož bědowal tam wěsstec w Karolowých warech,
O gegichžto nikdo česky nepěl gesstě darech)
Gakbys nebyla snad w Čechách Čechům darowána."
(Vysvětlivky: g=j, j=í, ss=š, w=v)
Základní pramen:
CHALOUPKOVÁ Jana: "Čeští premonstráti v Teplé a jejich účast na budování klášterní knihovny"
