Vyzkoušejte průvodce
ubytováním a ověřenými hotely v Mariánských Lázních,a rezervujte si svou vysněnou
lázeňskou dovolenou.

 

 

 

Josefína Gallmeyerová (1838-1884), slavná vídeňská herečka

Josefina GALLMEYEROVÁ, rozená Tomašelli (* 27.2.1838 Lipsko, + 3.2.1884 Vídeň), operetní herečka, subreta, lidová pěvkyně, tanečnice, spisovatelka (nazývaná "ženský Nestroy"). Pocházela z herecké rodiny a začínala již v dětských rolích v Brně. Později putovala s kočovným divadlem po Maďarsku, v roce 1857 v 19 letech byla angažována u ředitele J.Nestroye v Karlově divadle ve Vídni, v letech 1860-1862 hrála u F.Strampfera v Temešváru a s ním přišla v roce 1862 do divadla do Vídně. Od roku 1865 znovu účinkuje v Karlově divadle a stává se brzy nejpopulárnější herečkou a zpěvačkou vídeňské lidové scény, temperamentní představitelkou lidových hrdinek, hovořících vídeňským dialektem. V roce 1872 převzala angažmá u divadla, založeného Strampferem a jeho vedení divadla převzala v roce 1874. Excelovala ve fraškách dramatika a herce Johanna Nepomuka Nestroye (1801-1862) a ve vídeňských inscenacích operet Jacquese. Offenbacha (1819-1880) a Franze von Suppé (1819-1895). Krátce hereckou partnerkou A. Girardiho. V letech 1882-1883 podnikla turné po Americe a po Německu. Ve svých osobním vztazích byla nešťastná a ačkoliv ve své kariéře získala velké jmění, zemřela ve svých 45 letech úplně zchudlá.

Do Mariánských Lázní přijela GALLMEYEROVÁ již jako ředitelka divadla v létě 1874 a ubytovala se v hotelu STADT FRANKFURT (čp.78, dnes Romania v Ruské ulici). Za druhého pobytu v létě 1875 bydlela v hotelu DELPHIN (čp.101, dnes Evropa). Brzy se dostala do styku s vedením a s herci městského divadla, spřátelila se s nimi a uspořádala tu dobročinná vystoupení pro vyhořelý Sokolov (v roce 1874) a pro postiženou Budapešť (v roce 1875). Na výletech do okolí navštívila městečka Kynžvart, Sangerberg (dnes Prameny) a Horní Slavkov.

Na obrázku GALLMEYEROVÁ jako Regina v operetě "Princezna z Trapezuntu" od Jaquese Offenbacha ve vídeňském Karlově Divadle z roku 1871.

 


Podle encyklopedie na internetu (rukopisný archiv Gallmeyerové se 130 inventárními čísly - básně, novely, 220 dopisů Gallmeyerové na Rosu Purkholzerovou, dopisy z cest, sešity režie Hermanna Gallmeyera aj.).