100 let Karel Vacek

Český hudební skladatel Karel Vacek má v roce 2002 dvě životní jubilea. Narodil se v Liberci před sto lety (21.3.1902), zemřel v Praze před 20 lety (+18.8.1982). Do Mariánských Lázní jezdíval rád až do posledních let života. Přátelil se tu s kapelníkem zdejší dechovky Václavem Hájkem, kapelníkem DOM Mgr. Jaroslavem Zímou, léta si psal s panem Nápravníkem starším a s dalšími.

V Mariánských Lázních bydlel obvykle v hotelu Praha nebo Cristal Palace. Přijížděl vždy v září, kdy je v Mariánských Lázních nejkrásněji. Neodmítl postavit se za dirigentský pult na kolonádě anebo u Lesního pramene, když se hrála směs jeho melodií. Lázeňské publikum ho zbožňovalo a odměňovalo vždy nekonečným potleskem.

Karel VACEK hrával v Mariánských Lázních již před válkou v orchestru R.A.Dvorského, který hrál v hotelu ESPLANADE a zde také složil v roce 1932 světoznámé tango "Nikdy se nevrátí pohádka mládí". Melodii nového tanga nejprve zahrál na zkoušku v baru hotelu MIRABELL (dnes Haná) a líbilo se tak, že ho prý museli opakovat bezpočtukrát až do rána.

"Pohádka mládí" se hrála v německých zemích jako "Sag es mir noch einmal", v Londýně jako "Café in Vienna". Navázala na slávu jeho předchozího tanga "Cikánky". V prvním vydání tanga čteme: "Pohádka mládí okouzlí úchvatnou melodií, krásným textem, brilantní harmonizací, skvělou instrumentalizací. Nepochybně bude šlágrem sezóny.". Tím se také stala.

Tehdejší kavárenští muzikanti museli umět hrát na všechny hudební nástroje. V tom byl Vacek mistr, vždyť hrál v cirkuse, u němého filmu, ve varieté i v Osvobozeném divadle v orchestru u Jaroslava Ježka. Později měl vlastní orchestr. Nejdéle hrál s R.A.Dvorským a dodnes ho spatříme v televizi ve filmech pro pamětníky jako trumpetistu v orchestru R.A. Dvorského.

Ze stovky jeho známých melodií připomeňme nejúspěšnější - polky Čtyři páry bílejch koní, Ale ne ale ne, U našich kasáren, Za rok za dvě léta, Bříza zelená, Hú a hú, Hej panímámo, Šumařinka, Štěstí na rozcestí, Kalná voda, Fůra slámy, V podlesí, Venkovská, Zůstaň s námi muziko česká, valčíky Panenko modrooká, Až se jednou potkáme, Láska nehněvaná, tanga Cikánka, Pohádka mládí, waltz Táboráku plápolej. Že znáte všech dvacet ? Pak patříte určitě k Vackově generaci.

Spolu s Vackem slaví v březnu 2002 stoleté jubileum ještě dva známí skladatelé populárních melodií - Jaromír Vejvoda (*28.3.1902), autor polek Škoda lásky, Zelené háje, Kdyby ty muziky nebyly, Já ráda tancuju a Josef Poncar (* 14.3.1902), autor polek Přes dvě vesnice, Chodouňská, Karlíčku můj, Andulička aj. Také oba tito hudebníci navštívili Mariánské Lázně a kapelník Václav Hájek vzpomínal na jejich návštěvu. Ovšem Karel Vacek, to byl náš stálý a věrný host.
 

Mariánskolázeňské LISTY březen 2002 - R.Švandrlík
ČERNUŚÁK Gracián(+)-ŠTĚDROŇ Bohumír-NOVÁČEK Zdenko "Československý hudební slovník osob a institucí, svazek II.(M-Z)", Státní hudební nakladatelství Praha 1965

Karel Vacek

český skladatel,* 21. března 1902, Liberec. Vyrostl v prostředí lidového muzikantství v čelného skladatele lidové hudby. V Praze, kam v roce 1910 přesídlil s rodiči, učil se houslím u J. Košíka, houslisty. a klarinetisty Národního divadla a ovládl brzo také hru na klarinet, trubku, lesní roh, kontrabas a jiné nástroje a už v 15 letech hrával v pražských lidových kapelách. Ve Vysokém Veselí, kde potom pracoval jako dělník, byl vyhledáván kapelníky z celého okolí pro svou nástrojovou mnohostrannost. Své znalosti podstatně rozšířil pětiletou službou u vojenských hudeb v různých posádkách (1919-1924), neboť konservatoř mu byla pro jeho nuzné existenční poměry nedostupná. V r. 1925 angažován se skupinou českých hudebníků k cirkusu do Francie, přešel s ní do českého podniku na Světové výstavě dekorativního umění v Paříži, kde úspěšně representoval české muzikantství. Po návratu do Prahy působil jako znamenitý hráč na trubku a ostatní nástroje v čelných zábavních pražských orchestrech a několik roků i v Ježkově orchestru v Osvobozeném divadle. Po roce 1938 vedl vlastní orchestr v Praze, Zlíně a s ním soustavně hlavně za okupace cílevědomě zajížděl do českých měst. Jeho působení v lidových vrstvách (1941-1945) bylo politicky významné. Skladatelstvím a tvorbou lidových písňových veršů zabýval se od mládí. V hudbě z počátku samouk získal si později soukromým studiem u různých učitelů značné odborné vzdělání. Trvalý kontakt s lidovým prostředím usměrnil jeho tvorbu takřka výlučně do oblasti lidové hudby, kde si vydobyl přední místo i mimořádnou popularitu průraznou lidovostí, českostí melodického výrazu, instrumentační barvitosti a neméně i vkusem vlastních lidových textů.

Některé z jeho téměř stovky skladeb dosáhly světového rozšíření (Cikánko ty krásná, Nikdy se nevrátí pohádka mládí.) a byly upravovány v různých zemích a nahrány nejméně 30 gramofonovými společnostmi (též Japonsko, USA, Anglie, Německo), některé přímo zlidověly (Čtyři páry bílých koní, Hej panímámo, U našich kasáren, Bříza zelená, Panenko modrooká, Šedesátka, Padesátka, Venkovská, Šumařinka, Štěstí na rozcestí, aj.). Skladatelským přínosem, technickými. nároky, vkusem a zdravou lidovostí vlivně zapůsobil na rozvoj tvorby v žánru jemu vlastním. Pronikavá znalost hry na všechny nástroje vedla ho k horlivé činnosti upravovatelské skladeb jiných autorů. Většina skladeb vyšla tiskem (Kovařík, R.A.Dvorský, KLHU, Panton, SHV, v zahraničí Dacapo, Vídeň, Arbon, Švýcary, Feldman-Londýn, Irwing Berlin-USA, Schott-NSR aj.) a na deskách Esta, Ultraphon, Supraphon, His master's voice, Columbia, Brunswick, Telefunken, Odeon, Homocord, Decca aj.). Trvalá a soustavná interpretace jeho děl provázela Vacka v našem i zahraničních rozhlasech. Působil také činně v odborných tvůrčích komisích SČS.
 

[HRo V-1952 s. 7 -Langer, VIII-1955, 527, XV-1962, 214 -Hořejš, Zprav. Čs. obce hudeb. VIII-1938 -Voldán, Hudebník XX-1938. (A. Hořejš.) @