Karolinin pramen

Mezi skvělé přírodní léčivé prostředky Mariánských Lázní patří Karolinin pramen, sloužící dnes pitné i koupelové léčbě. Nadto je velmi oblíben jako osvěžující nápoj v letním období u místního obyvatelstva, které jej považuje za nejchutnější.

Karolinin pramen vyvěrá v místě barevného dlaždicového kruhu před střední kopulí monumentální kolonády Karolinina pramene pod římskokatolickým kostelem. Tato kolonáda se v letech 1985-1986 přemístila asi 10 metrů dále od silnice tak, že se postavila vedle staré dvoukřídlé kolonády s kruhovým pavilonem uprostřed přesná její kopie a rychle vyrůstala v těsném sousedství původní stavby železná konstrukce nové, až dostala přesnou podobu staré. V roce 1986 jsme pak byli svědky kuriózního obrazu: po celý rok tu vedle sebe stály dvě stejné kolonády Karolinina pramene. Atrakce pro fotografy! Až po úplném dokončení nové stavby byla stará kolonáda odstraněna a na místě se uprostřed objevil dlaždicový kruh, prozrazující místo vývěru Karolinina pramene v hloubce 11 metrů.

V těchto místech byla před dvěma sty lety pustá stráň, hustě zarostlá křovisky. V roce 1809 tu objevil tepelský premonstrát Paul HARNET minerální pramen, když strkal svou nemocnou nohu do jedné zemní dutiny, z níž silně unikal přírodní léčivý plyn. Pramen dostal banální název "Nový pramen" a v roce 1811 byl překryt kopulí, nesenou osmi korintskými sloupy. Roku 1819 byl přejmenován na "Karolinin pramen" na počest tehdejší císařovny Karoliny Augusty, manželky císaře Františka I. Přitom malíř Maurus Fuchs nakreslil na strop kopule dojemnou věnovací scénu s portréty opata Reitenbergera, doktora Johanna Josefa Nehra, hraběte Kolowrata a císařovny Karoliny. Avšak už roku 1823 musela být malba zabílena, protože údajně jedna nejmenovaná postava nebyla prý vyvedená a vyvolávala velké veselí mezi hosty (nešlo snad právě o císařovnu?).

Karolinin pramen sloužil krátký čas jenom k pití, ale po vybudování Nových lázní (1827) se jeho přebytků používalo ke koupelím v tomto zařízení. Vody z Ambrožova a Karolinina pramene mají více železa a proto se ujal název koupelí v nich "Ocelové lázně (Stahlbäder)".

V létě 1870 sem byla přivedena potrubím k pití voda Ferdinandova pramene a v roce 1872 byl pavilon přestavěn a rozšířen o dvě křídla po obou stranách pavilonu. Tehdy při stržení původního kruhového pavilonu se ukázalo, že staré jímání z roku 1811 je již poškozené a že bude nutno provést jímání nové, modernější. Toto se neobešlo bez těžkostí a problémů, protože se muselo jít do hloubky a do rašelinného podkladu-gruntu, při čemž se narazilo na četné vývěry kyselky i plynné vývěry, dosud ve starém jímání nezachycené. Tyto vyvěry byly nyní zachyceny do většího rezervoáru a byly provedeny nové chemické analýzy. Potvrdily silný obsah železa.

Nová stavba se stala oblíbeným bodem a druhým centrem promenády vedle dominantního Křížového pramene. Podle přiváděného Ferdinandova pramene se místo "Karolinina pramene" říkalo nyní "Kolonáda Ferdinandova pramene"; také proto že Karolinin pramen už se tu nenabízel k pití, ale byl odváděn potrubím do Nových lázní k "ocelovým koupelím".

Když sem byl v roce 1912 přiveden ještě druhý úšovický pramen - Rudolfův pramen, vznikla pro lázeňské hosty výhodná nabídka dvou minerálních pramenů na jediném místě - jakýsi předchůdce budoucí pitné haly, jak jsme ji znali v devadesátých letech přímo na kolonádě. Dnes se nachází v hale Křížového pramene s nabídkou tří pramenů. Po roce 1912 se kolonádě Karolinina pramene začalo říkat "Rudolfův pramen". Takový byl i nápis nahoře na středním kruhovém pavilonu, v němž byly kohoutky vývodů obou úšovických pramenů. To zachycují četné pohlednice z doby před první světovou válkou.

Až mnohem později, v letech 1929-1930 provedl Dr.Benno Winter další nové jímání pramene. Dosud tu bylo kuželovité zachycení Karolinina pramene v hloubce 570 cm, složené z kamenných kvádrů a s dřevěným výstupním potrubím. To už dávno neodpovídalo požadavkům jímání a vydatnost pramene trvale klesala a poklesla pod 10 l/min.). Byla zahájena rekonstrukce jímání, ale byla značně ztížena masivním sloupovým pavilónem, který nedovoloval odkrytí jímacího prostoru. Rozsah prací se omezil jen na šachtici 4x4 m. Po odkrytí starého kameninového cylindru se ukázalo - stejně tak jako tomu bylo před několika lety u Ambrožova pramene - že pramenné cesty jsou silně zaneseny vlivem kaolinizace v živcové žule. Byla vyhloubena nová jímka až do hloubky 10,80 metru, kdy se narazilo na pevnou horninu. V této hloubce pramenilo více vývěrů minerální vody a bylo tu i mnoho vývěrů plynu podobně jako bylo zjištěno v roce 1872. Žula tu byla málo rozložena a byla prostoupena křemennými žilkami, na něž byl vázán výstup kyselky z hloubi země. Cílem Winterových zásahů bylo jímat pramen se zřetelem na jeho budoucí využití, tj. výlučně ke koupelím. Preferoval úkol získat vodu s maximálním množstvím oxidu uhličitého - CO₂ - bez ohledu na jiné požadavky, jako byl například obsah minerálních látek. Nad nejsilnějším plynným vývěrem byl nasazen děrovaný kameninový cylindr a usazen v křemenném štěrku. Takto bylo možno sbírat ze dna i ze stran proudící minerální vodu.

Zprvu se uvažovalo o zabudování úzkého výstupního potrubí s hlubokou úrovní přelivu, což by dalo maximální vydatnost. Tím by však došlo ke snížení obsahu CO₂. Proto bylo zasazeno kameninové potrubí o průměru 60 cm; přeliv ležel 5 m pod terénem. Při velmi dobré vydatnosti (stoupala neuvěřitelně z 10 na 50 litrů za minutu) se docílilo klidného, nevířivého výstupu vody se šetrným uchováním CO₂. A to bylo nejdůležitější, protože "ocelové" koupele potřebovaly maximum přírodního plynu. Jímací šachta byla utěsněna jílem a pouze horní potrubí zpřístupněno pro obsluhu. Dr.Benno Winter takto zvýšil obsah volného CO₂ z 1800 mg na 2800 mg/lt. V letech 1930—1980 byl Karolinin pramen odváděn do velké nádrže a sloužil jen ke koupelím; nebylo možné jej ochutnat.

Až v roce 1981 byl vyveden zčásti do pitné haly na kolonádě a od té doby slouží též k pitné léčbě, jak doporučují lékaři. Průměrná vydatnost (1985) činila 21,83 l/min., teplota +7,5°C, poměrně vysoký byl obsah volného CO₂ - 2592 mg/lt, železa 22 mg/lt, odparek 1287 mg/lt. Za nového využívání Karolinina pramene k urologické léčbě byla pro lékaře důležitější správná mineralizace než maximální obsah oxidu uhličitého.

Vydatnost opětovně klesala (ještě roku 1960 činila v průměru 56,1 litrů/min.) a tak jako v minulosti vidí hydrologové nutnost opakovaného čištění zkaolinovaných přítokových cest pramene. Už roku 1958 upozorňoval Miroslav DOVOLIL na klesání vydatnosti a varoval, že se také mění mineralizace této vody (v letech 1931-56 klesl zřetelně obsah železa a iontů HCO₃). Po zbourání starého pavilónu v roce 1986 byla odstraněna překážka, která vadila Winterovi při rekonstrukci jímání (1929). Místo vlastního vývěru Karolinina pramene dnes označuje dlaždicový kruh mezi pavilonem a silnicí. Dnešní kolonáda Karolinina pramene (opět původní název) nabízí dvě minerální vody - Karolinin pramen na konci východního křídla, a Rudolfův pramen, přiváděný sem z Úšovic, na konci západního křídla. Vývody obou pramenů jsou vhodně upraveny a mají po dvou kohoutkách.