Medvědí pramen
1. Lokalizace. Kuriózní na kyselkách vyvěrajících západně od Mariánských Lázní je to, že s výjimkou tří mají názvy podle zvířat. Z nich nejznámější je Medvědí pramen (575 m n.m.). Původně vyvěral z vykotlaného pařezu v těsné blízkosti Medvědího potůčku v Medvědím údolí. Dnes názvem Medvědí pramen se označuje lokalita s údolíčkem se sochou Eiblova Medvěda. Nachází se na vycházkové cestě, vedoucí sem z Tyršovy ulice a tudy mířící dál k židovskému hřbitovu.
2. Historicky (1). Nejstarší zprávy o prameni Bärenquelle (Medvědí pramen) jdou před první světovou válku. Pramen vyvěral ze starého vykotlaného pařezu v těsné blízkosti Medvědího potoka a byl pak i mezi válkami oblíbeným cílem výletů hostů, ale docházeli sem především Šenovští (ze čtvrti Šenov-Šumava) a nabírali kyselku do džbánků či lahví. Odkud dostal pramen jméno? Byl tu středověký pomístní název "Bärenlohe" a s ním související ústní tradice, že v těchto místech mívali kdysi medvědi svá doupata. Poslední medvěd byl zastřelen nedaleko na kynžvartském panství roku 1697. Podle medvědů dostalo název i údolí, potůček a kyselka v pařezu. Již tehdy se však - možná jen jako vtip - vysvětlovalo, že to bylo nejoblíbenější pití pana Heinricha Bära, známého špeditéra-autopřepravce ze Šenova, který měl před válkou v městě koncesi na autobusovou dopravu modrých autobusů, a proto podle něho vznikl "Bärenquelle".
3. Historicky 
(2). Velmi populární se stal - zvláště po druhé světové válce - Medvědí pramen s Medvědím údolím. Byl cílem víkendových ale i odpoledních vycházek, za slunných teplých dnů místem odpočinku pro domácí i pro lázeňské hosty. Není divu, že bylo toto místo několikrát upravováno. Jednou z nejstarších ozdob údolíčka se stala socha medvěda. Vytvořil ji roku 1960 a postavil zdejší akademický sochař Vítězslav EIBL. Zájem o tento kout dále rostl a objevuje se často na tehdejším pohlednicích. Eiblův Medvěd patří zaslouženě k jeho nejvíce známým dílům. V roce 1974 rozhodlo vedení města dále upravit místo a dosavadní jednoduché jímání bylo nahrazeno mocnou kruhovou betonovou jímkou. Dále došlo k postavení pohledného většího dřevěného altánu, kam se lze uchýlit v případě deště. Údolí bylo parkově osazeno modřínem, klečí, vejmutovkou, bukem i břízou na pozadí staršího monosmrkového porostu. Beton však nebyl dobrý počin, protože pramen už kol roku 1985 zcela zanikl. Pramen měl ovšem už předtím minimální až nulovou vydatnost. Naštěstí se objevil v místech výše proti proudu Medvědího potoka nový pramínek, který byl brzy provizorně upraven pracovníky Technické služby města. Jsou tu přístupové schůdky na Medvědím potůčku a lázeňští hosté ho nazvali "Medvídě". Původní pramen měl obsah volného CO2 1980 mg/l; nový vývěr není dosud analyzován. Na obrázku dole je v současné úpravě. 
4. Analýzy (1). Anton DIETL (1908) se zajímal o tento pramen který zařadil mezi alkalicko-salinické kyselky. Když DIETL (1942) publikoval novou analýzu, uváděl v ní (v millivalech) obsahy Ca 2,37, Mg 3,48, Fe 1,22, alkal. 19,4; u anionů celkem 26,5, z toho Cl 6,1, SO4 11,0, HCO3 9,42. Obsah volného CO2 změřil neuvěřitelných 3040 mg/lt ! Stopy radioaktivity ukazovaly 0,62 nC a 1,70 M.E.
5. Analýza (2). Miroslav DOVOLIL (1959) evidoval kyselku ve své diplomové práci pod názvem "Medvědí pramen čís.81" a lokalizoval vývěr před koncem příčného údolí na pravém břehu Medvědího potůčku, který je levostranným přítokem Kosího potoka kam ústí nedaleko odtud. U vývěru bylo údolí úzké a s poměrně příkrými svahy téměř bez holocenních náplavů. Dne 5.září 1956 nalezl pramen 4 metry od potoka zachycený pod svahem v dutém kmeni o průměru 50 cm. V kmeni bylo asi 30 cm vody. Malou stružkou voda odtékala do potoka. na hladině bylo možno pozorovat chvílemi bublinky unikajícího plynu. Při teplotě vzduchu +22°C změřil teplotu vody +9,0°C, obsah volného CO2 podle Haertlova přístroje 1980 mg v litru a pH 7,5. Vydatnost kyselky byla neměřitelná. Mezi potokem a Medvědím pramenem byla betonová jímka 250x120 cm pevně zakrytá betonovým poklopem. Okolo jímky byly patrné roztříštěné drobounké vývěry vody a plynu a v okolí jímka a v potoce vysrážené rezavě hnědé sloučeniny železa.
6. Analýza (3). Jaroslav DVOŘÁK (1975) popsal pramen vyvěrající v jímce hloubky 50 cm a analyzoval Medvědí pramen s dosti překvapujícími výsledky. Uvedl obsah volného CO2 stabilně 1928 mg v litru, vydatnost 4,2 litru /min., teplotu vody +7,1°C a celkovou mineralizaci 1780 mg v litru. Zatímco železa tu bylo jen 13,0 mg, nalezeno bylo 45 mg vápníku, 36 mg hořčíku, 418 mg sodíku a 151 mg chloru, 426 mg SO4 v litru. Pramen hodnotil jako slabě mineralizovanou hydrouhličitanovou sírano-sodno-železnatou kyselku.
