Nehrova busta
LOKALITA a POPIS. Památkově chráněný objekt "Pomník J.J.Nehra" (Dr.Nehr-Denkmal) je veden v Okresním seznamu památek okresu Cheb pod rejstříkovým číslem 4178. Nehrova bronzová busta se nachází ve sloupové hale Křížového pramene v Masarykově ulici. Busta stojí v hale na vysokém mramorovém podstavci s tabulkou s jednoduchým nápisem a s medicínským symbolem Aeskulapova hada a hole.
HISTORIE POMNÍKU. Pomník zakladateli lázní doktoru Johannu Josefu Nehrovi nechali postavit mariánskolázeňští lékaři z vděčnosti za založení lázní. Historie počátků Mariánských Lázní je nerozlučně spjata s jménem klášterního lékaře Nehra. Jeho úsilí o založení zdejších lázní se táhlo čtyřicet let. Doktor Nehr tu prováděl první léčby, sledoval vliv pramenů na nemocné, jímal a upravil vývěry, postavil tu první zděný dům (Zlatá koule) k ubytování. nemocných, napsal první knihu o Mariánských Lázních. Jeho pokračovatel doktor Heidler ho proto nazval "otcem" Mariánských Lázní i se všemi jeho prvenstvími: byl prvým zdejším lékařem, prvým nadšeným propagátorem místa, prvním historikem lázní, prvním autorem spisku o Mariánských Lázních, prvním budovatelem lázní.
Jiný lázeňský lékař Adalbert Danzer, kterého Nehr jako nemocného chlapce léčil v Mariánských Lázních v letech 1808 a 1812, a který mu děkoval za to, že i on se stal lékařem, často, když sepisoval historii Mariánských Lázní, připomínal Nehrův význam a v roce 1846 se rozhodl nechat postavit Nehrovi pomník. Obrátil se zprvu na Roberta Köppla o pomoc a rovněž o tom psal dosud ve vyhnanství žijícímu exopatu Reitenbergerovi a všem lázeňským lékařům té doby. Všichni se kladně vyjádřili k postavení Nehrova pomníku, především lázeňští lékaři Med.Dr. Lucka a Med.Dr. Frankl z Prahy, Med.Dr. Abel z Regensburgu. Bylo rozhodnuto postavit Nehrovu bustu z kovu a u Křížového pramene. Věc se však protahovala.
Když 8.května 1852 slavili ctitelé doktora Nehra jeho 100.narozeniny, lékař Adalbert Danzer měl slavnostní řeč, v níž připomínal známá Heidlerova slova: "Ačkoliv doktor Nehr nebyl otcem pozemských dětí, zůstává pro nás otcem - otcem našich lázní, jak ho takto označil plným právem císařský rada a lékař pramenů pan doktor Heidler a tak zůstane navždy v našich vzpomínkách." A uzavřel řeč slovy: "Je spravedlivě kolem Nehrova jména udržovat pamětní věnec z vavřínových a dubových listů, který zůstane zelený tak dlouho, dokud Mariánské Lázně budou sloužil jako léčebné místo
Jak uvedeno, již před oslavami Nehrova jubilea přijali zdejší lázeňští lékaři Danzerův návrh postavit na vhodném místě Nehrův pomník. Na podzim 1847 se diskutovalo, jakou formu by měl monument mít - zda pamětní tabule nebo socha, popřípadě busta. A také kde by měl monument stát. Doktor Abel z Regensburku (dopis z 22.12.1847), doktor Lucka (dopis z 3.1.1848) a doktor Frankl z Prahy (dopis z 8.1.1848), kteří pracovali v letních sezónách v Mariánských Lázních jako lázeňští lékaři, odpověděli Danzerovi celkem jednotně v tom smyslu, že by to měla jít o bustu na vysokém podstavci a místem, že by měla být sloupová hala Křížového pramene. Nejlépe vystihla jejich názory Franklova odpověď z 8.1.1848:
"Vážený pane kolego! S vřelou účastí jsem vyslechl, že jsme obdrželi od vysokých míst povolení ke zřízení Nehrova monumentu. O tom, kam ho umístit, jen opakuji svoje mínění, že by nejlépe vyhovoval čtyřboký prostor uvnitř haly Křížového pramene:
1. neboť Nehr byl první, který uznal Křížový pramen za nejhodnotnější, a proto prosím nechte na nás, lázeňských lékařích - neboť nejsme přece poslední, kteří uznávají jeho zásluhy o trpící lidstvo a kteří tu stojí s přáním ho otevřeně a vděčně uctít - ocenit prvního z lékařů. Nehrův monument v bezprostřední blízkosti Křížového pramene hovoří sám za sebe, stejně jako se Křížový pramen přimlouvá sám za Nehra tak, že každý nápis je na tomto místě téměř nadbytečný. Monument je také kus historie, a zvláště, když se nachází - podle starobylých zvyků - v blízkosti toho, co se tu odehrávalo. Také my se v blízkosti Křížového pramene pohybujeme. Je to naše lékařské místo. Dopřejme tímto mezi námi živými místo zasloužilému mrtvému, neboť jeho následovníky jsme se stali v každém ohledu.
2. nezapomeňme ani na to, že tehdy, v kolegiálním jednání, byl nastolen podnět ke zřízení monumentu na veřejném místě - na promenádě v bezprostřední blízkosti Křížového pramene. V tomto duchu jsme již v tom roce hovořili s panem sochařem Emanuelem Maxem z Prahy, který nejen slíbil připravit něco mimořádně zdařilého, ale už samy jeho výtvory slibují vždy jen zdařilá a skvělá díla. A jen takové mistrovské dílo lze převzít a nechat ulít do bronzu. Kamenný piedestal by mohl být ze serpentinitu nebo z mramoru, ale to zůstane na rozhodnutí umělce - pana Maxa, kterému to přenecháme. Komu přijde na mysl, tento nádherný plán zřízení Nehrova monumentu redukovat na pouhý basreliéf, byť zachycený ve zlatě, ten by zničil celou ideu monumentu a monument samotný. A pokud má obraz ve zlatém rámu být pověšen v promenádním sále v blízkosti záchodků a odpadů, tak je nutno očekávat od nás odmítavý postoj úplným právem. (Poznámka: Inspektor pramenů Frey se vyjádřil tak, že označil obraz Nehra, pověšený na zdi sálu, za dostačující.)
3. Začali jsme mohutným startem a nenecháme proto nic tak malicherného, co by zakončilo naše snahy, a nelze na nás aplikovat ani "Parturiunt montes." ani "Desinit in piscem". Já musím stát za tím a myslím si, že Nehr, jímaný sice ve zlatém rámu a vyvěšený někde v sále, většině těch, kteří tehdy "unanimiter" přijali rozhodnutí, by přinesla zklamání. Zlato hovoří pro živého, kov (a neúprosný monument) pro mrtvého. Nepovažujeme za důvod, že až dosud sebraná suma darů není dostačující, neboť vedle pravomoci ke zřízení pomníku máme také pravomoc k pokračování sbírky a každý z nás se jí jistě poctivě zúčastní. Vždyť, jakmile mně moji kolegové z Mariánských Lázní písemně dali pravomoc, abych zde v Praze zahájil sbírku pro monument (ale jen pro monument), doufám, že také zde pěknou sumu seženu.
A tak ještě jednou moje nezvratné mínění: Monument pro Nehra nechť má formu busty z kovu a nechť se nachází v nejbližší blízkosti Křížového pramene, protože nadto je tam i chráněn zasklením proti povětrnostním poměrům etc."
Ještě ostřeji pro monument z kovu a kamene se vyslovil doktor Abel a proti Nehrovu obrázku ve zlatém rámu. Mezi řádky dopisů je patrno, že těžkosti tehdejší komise pro zřízení pomníku měla tehdy z mnoha stran. Není vyloučeno, že opat nijak nepodpořil toto úsilí nepremonstrátské.
Již při 100.výročí narození doktora Nehra (1852) byla připravena busta pražským sochařem Emanuelem Maxem. Teprve 6.dubna 1853 však mohla být poslána do slévárny k sochaři Jakubu Danieli Burgschmidtovi do jeho slévárny v Regensburku na Svatojánském předměstí. Náklady lití činily 305 florentýnských a hotové dílo bylo odesláno do Mariánských Lázní doktoru Danzerovi 7.září 1853. Pomoc přicházela z různých stran. Mariánskolázeňský pěvecký spolek 19.června 1853 uspořádal pěvecký koncert, tzv. akademii, ve prospěch budoucího Nehrova pomníku. Čistý výtěžek od hostů činil 57 zlatých 30 krejcarů. Trvalo však ještě několik let než byly překonány mnohé těžkosti. Až na podzim 1857 byla busta na vysokém čtyřhranném postamentu z rudého českého mramoru umístěna do sloupové haly Křížového pramene. Na mramoru byl jednoduchý nápis: "Medicínskému zakladateli Mariánských Lázní" a jeho rodná data.
Původně uvažovaný text na pomníku, kde měly být i Nehrovy tituly doktora medicíny a filosofie, dvorního rady knížete Löwensteina-Wertheima na Boru a Bezdružicích, jehož osobním lékařem byl, funkce řádného ordinária tepelského kláštera a oslavné verše, byl zúžen na čtyřřádkový nápis, který zněl původně takto:
"Dem ärztlichen Gründer Marienbads Med.Dr. Joseph Nehr./ Geb. zu Tepl am 8.Mai 1752./ Gest. zu Marienbad am 16. September 1820./ Von seinen Verehrern 1857."
Stručný nápis prozrazoval víc než dlouhé chvalozpěvy a vypočítávání jeho zásluh. Tento nápis měl původně chybu v letopočtu narození (1757), která byla později odstraněna.
Nehrova bronzová busta přežila nebezpečí likvidace za druhé světové války i následné poválečné odstraňování všeho německého. Po roce 1945 byl však odstraněn původní německý nápis a nejméně dvakrát pozměněn v češtině. Dnešní nepřesný zkrácený nový nápis "Josef Johann Nehr 1752-1820" pochází z nedávné doby.
U příležitosti 50. jubilea vzniku Mariánských Lázní došlo k tomu, že "čerstvé" nové město Mariánské Lázně (1866) na Nehrovu paměť pojmenovalo také ulici, kde dodnes stojí Nehrův dům "Zlatá koule", Nehrovou ulicí.
Nehrovy zásluhy nebyly zapomenuty, ani když po 40 let socialismu býval jeho dům nazván MOLOTOVO a jeho ulička ČECHOVA, třebaže návrat k původnímu stavu kritizoval redaktor Štika ještě v roce 1990 v plzeňské PRAVDĚ. Neboť i současné Mariánské Lázně věděly, co už dávno vyslovil prostě WETZLER a po něm další historici: "Bez Nehra by nebylo Mariánských Lázní!". Historik Michal URBAN to ovšem vyslovil poetičtěji: "Na jasné mariánskolázeňské obloze na věky září dvě nádherné hvězdy - doktor NEHR a opat REITENBERGER!"