Dr. Eduard Beneš
Druhý prezident ČSR doktor Eduard (Edvard) BENEŠ (1884-1948) navštívil Mariánské Lázně nejméně čtyřikrát. Poprvé se tu léčil v době první republiky, avšak inkognito. Díky zaměstnanci lázní panu Dolejšímu senioru je dnes tato návštěva zdokumentována. 
V roce 1922 (či 1923) bydlel doktor BENEŠ v Tepelském domě a příčinou jeho pobytu byla žaludeční choroba. Dr. Beneš, tehdy ministr zahraničí, si nepřál, aby byl jeho zdejší léčebný pobyt zveřejněn. Říkal, že klid dobře léčí a chtěl tu při léčbě také v klidu pracovat. Pan Dolejš pracoval od dubna 1921 u Lázeňské nájemní společnosti, a když přicestoval doktor Beneš, vydělilo vedení Lázeňské společnosti pana Dolejše pro ministrovu potřebu. Pan Dolejš u něho nastoupil a hned v prvých dnech poznal Benešovu dobrou povahu i velkou pracovitost - byl to člověk velice skromný a pilný, neměl velkých požadavků a brzy se oba spřátelili.
Není vyloučeno, že v dalších letech ještě přijel dr.Beneš do Mariánských Lázní, ale přesná data neznáme. Rozhodně tu byl v roce 1934, kdy tu jednal se sovětským komisařem-ministrem Litvinovem, který bydlel v Lesním mlýně.
Další Benešova návštěva - již jako prezidenta ČSR - se uskutečnila 22.června 1937. Prezident s manželkou Hanou přijeli z Karlových Varů na NIMROD, kde poobědvali se svými průvodci. Po obědě vyrazili procházkou, pěšky do kavárny ALM (Polom) a SENNHOF (Bezkyd) a odtud na FORSTWARTE (zaniklý Kamzík), kde nastoupili do již čekajícího auta a kolem 5 hodiny odpolední odjeli na KRAKONOŠ. Zde již byli očekáváni starostou Josefem Turbou, převorem dr.Gilbertem Helmerem, vrchním lesním inspektorem Hohnhäuserem a ministerským radou Ing. Fantou ze správy lázní. Všude byli zdraveni hosty i místními, paní Haně byla předána kytice růží s fialkami a všichni pak usedli k odpolednímu pohoštění v budově. Hostitelé informovali prezidenta o mimořádné svízelné finanční situaci města, o devizových překážkách, které brání větší návštěvnosti lázní. Už před válkou, za Rakouska-Uherska, přijíždělo 35 % hostů z monarchie, kdežto 65 % z ciziny. Prezident Beneš požádal starostu, aby sepsal memorandum a předal mu ho k vyřízení. Prezident se opakovaně obracel na tepelského opata Helmera. V 6 hodin večer se odebral prezidentský pár na promenádu. U Křížového pramene informoval ing. Fanta prezidenta o novém jímání Křížového pramene, provedeném v zimě 1936-37, u Rudolfova pramene podal ing. Fanta vysvětlení o vyvedení pramene z Úšovic a využívání k určitým chorobám. Po té prezidentský pár odjel autem do Karlových Var.
Poválečnou a poslední návštěvu vykonal prezidentský pár v květnu 1947, kdy bydleli téměř týden v Lilu, na kterém vlála po celou dobu prezidentská vlajka. Bylo vydáno album s fotografiemi, kde je prezident většinou se svou chotí Hanou, s ministrem zdravotnictví Procházkou a se starostou Kuželovským. Fotografie jsou z Lilu, z kolonády, z Kamzíku - z míst, která už před válkou Benešovi navštívili.
V roce 1945 byla pojmenována někdejší Hlavní třída, v letech 1938-1945 Hitlerova třída, jako Benešova třída. Po roce 1948 došlo k zrušení nového názvu podobně jako u Masarykovy třídy kolem Křížového pramene. Benešova třída byla nově třída Odborářů a třída Československé armády. Masarykova třída byla z neznámých důvodů pojmenována třída soudruha Josefa Hakena.
Encyklopedie: Beneš Edvard, * 28. 5. 1884 Kožlany, † 3. 9. 1948 Sezimovo Ústí, český politik; prezident ČSR v letech 1935-1938, 1940-1948. Studoval v Praze, v Dijonu, v Londýně a v Berlíně, 1912 docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1921 profesorem sociologie. Spolupracovník T. G. Masaryka, představitel České strany pokrokové (realistické). Za 1. světové války se zapojil do protirakouského odboje. Od roku 1915 spolu s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem vůdčí představitel zahraničního odboje. V letech 1916-1918 tajemník Národní rady československé v Paříži; zasloužil se o vznik samostatného státu. 1918-1935 ministr zahraničí. Stál u zrodu Společnosti národů a významně se podílel na její činnosti. Tvůrce československé zahraniční politiky v meziválečném období, za 2. světové války a těsně po ní. Před 2. světovou válkou se orientoval na Francii a Malou dohodu, 1935 uzavřel československo-sovětskou spojeneckou smlouvu. Ve vnitřní politice byl jedním z představitelů skupiny tzv. Hradu, 1923-1935 člen národně sociální strany. 18. 12. 1935 zvolen prezidentem, v září 1938 pod nátlakem přijal mnichovský diktát, v říjnu 1938 abdikoval a emigroval. V roce 1940 vytvořil v Londýně exilovou státní reprezentaci (převzal opět funkci prezidenta), 1943 uzavřel v Moskvě novou československo-sovětskou smlouvu a zahájil jednání s čsl. komunisty o poválečném uspořádání ČSR. V dubnu 1945 jmenoval v Košicích vládu Národní fronty, v květnu 1945 se vrátil do Prahy. Nastoupil na místo protektorátního prezidenta Emila HÁCHY, který byl uvězněn. V říjnu 1945 potvrzen prezidentem (v červnu 1946 znovu zvolen). V letech 1945-1948 působil svou autoritou k obnově demokratického zřízení a k jeho obraně před komunistickou totalitou. V únoru 1948 zprvu podpořil demisi demokratických ministrů, posléze však podlehl komunistickému nátlaku a jmenoval komunistickou Gottwaldovu vládu. V květnu 1948 odmítl podepsat novou Ústavu 9. května a v červnu 1948 abdikoval. Autor spisů Světová válka a naše revoluce, Úvahy o slovanství, Mnichovské dny, Demokracie dnes a zítra, Paměti. Počátkem září1948 umírá.
