Semjon Michajlovič Buďonnyj
velitel jezdectva Rudé armády
návštěvou v Mariánských Lázních

Semjon Michajlovič Buďonnyj, sovětský maršál a za druhé světové války velitel sovětských vojsk na Ukrajině a v Bessarábii a velitel jezdectva Rudé armády, prošel desítkou státních funkcí, při čemž se střídaly funkce vyšší a nízké.

Narodil se 25. dubna 1885 ve vesnici Kozjurino a v mládí pracoval jako obchodní příručí, jako strojník atd. V 18 letech (1903) byl odveden do carské armády, a to k jezdectvu. Na vojně zůstal a v roce 1907 studoval na Vyšší důstojnické jezdecké škole v Petrohradu v poddůstojnickém kursu pro cvičitele koní.

Když vypukla první světové válka, Semjon Buďonnyj bojoval v řadách carské armády. Nejprve byl v Evropě, později bojoval v Persii proti turecké armádě. Po Říjnové revoluci vstoupil do řad bolševické Rudé armády a poměrně rychle se vypracoval až na velitele První jezdecké armády. To bylo v roce 1919, kdy se stal také členem bolševické strany.

Po skončení občanské války v Rusku se Buďonnyj uplatnil ve vysokých armádních funkcích. V roce 1924 byl jmenován inspektorem Jezdecká inspekce v Moskvě. Na počátku třicátých let mu bylo umožněno doplnit si vzdělání. Studoval na Frunzeho vojenské akademii v Moskvě, kterou absolvoval v roce 1932.

V roce 1935 byl Buďonnyj povýšen do hodnosti maršála Sovětského svazu a jmenován velitelem Moskevského vojenského okruhu. Období stranických a armádních čistek v letech 1937-38 přežil v relativním klidu, neboť patřil ke Stalinovým blízkým důstojníkům. V roce 1938 byl jmenován členem sovětské Hlavní vojenské rady. O rok později, v roce 1939, se stal ministrem obrany (v SSSR to byla funkce náměstka lidového komisaře obrany). V roce 1939 se stal členem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.

Po napadení Sovětského svazu hitlerovským Německem se Buďonnyj stal členem moskevského tzv. Hlavního stanu, kde byl postaven koncem června 1941 na místo velitele armádních záloh. Počátkem července 1941 byl Buďonnyj jmenován velitelem nově vytvořeného Západního frontu a krátce nato velitelem Jihozápadního strategického směru. Jenže už v září 1941 byl z postu tohoto velitele odvolán po neúspěších sovětských armád na Ukrajině, když byly poraženy vojsky Heinze Guderiana a von Kleista. Byl převelen na nižší funkci velitele tzv. Záložního vojska.

V říjnu 1941 byl pověřen řízením slavnostní přehlídky Rudé armády v Moskvě, uspořádané k výročí bolševické revoluce. V listopadu 1941 se stal zmocněncem vrchního velitele sovětské armády. Během roku 1942 působil Buďonnyj jako velitel několika frontových útvarů na Kavkaze a v zakavkazské oblasti.

V lednu 1943 byl 58letý Buďonnyj jmenován velitelem jezdectva Rudé armády. To ovšem už význam jezdectva v moderní válce klesal.

Po druhé světové válce (1947) Semjon Buďonnyj dostal funkci zástupce sovětského ministra zemědělství a měl na starosti obnovu chovu koní. Až v roce 1954 byl znovu jmenován náměstkem sovětského ministra obrany.

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století sepisoval a vydával své pamětí. Zároveň se stal jednou z ikon Rudé armády. Semjon Michajlovič Buďonnyj zemřel 26. října 1973 v Moskvě a jeho ostatky byly uloženy v kremelské zdi.

Buďonnyj v Československu

Maršál Buďonnyj byl populární postavou Rudé armády v poúnorovém Československu. Také několik navštívil naši zemi a v roce 1956 dokonce přijel do Mariánských Lázní. Na radnici byl slavnostně přijat starostou města Dlouhým. Někde jistě ještě existuje jeho fotografie z malého sálu radnice.

Po válce se v československých školách mnoho let povinně prozpěvovala a učila nazpaměť melodická ruská píseň, na jejíž střepy dodnes matně vzpomínáme:

Nelze zaručit přesnost slov, která byla nepřesným překladem ruského textu (např. vrag=nepřítel). Píseň se ovšem učila a zpívala rusky. Také tuto mutaci nosíme v hlavě, ale na internet je azbuka zrádná ...