Úvodem

PO DÁVNÝCH VYCHÁZKOVÝCH CESTÁCH

Nádherná okolní příroda, neznámé chutné kyselky, rozkošné výhledy z okolních vrchů do krajiny, ale i celková zvědavost – to vše lákalo první zdejší hosty k prvním vycházkám. Mnozí z nich se netrápili tím, že lesní pěšiny nejsou upraveny a někde ani neexistují. Nezalekli se ani nebezpečí, že zabloudí v lesích.

Ale krajina nebyla bezpečná. Zvláště údolí byla bažinatá, močálovitá a těžko přístupná – jenže právě v nich vyvěraly osvěžující kyselky.

1. Do Mariánských Lázní z počátku vedla jediná příjezdová cesta. Mířila sem od jihu a na ní ležel MARIÁNSKOLÁZEŇSKÝ MLÝN (Marienbader Mühle), dnešní hotel Cristal Palace /101/. Byl postaven roku 1818 a stal se prvním vycházkovým cílem hostů. Je to úsměvné, neboť dnes stojí uprostřed lázní. Nezapomeňme však, že Mariánské Lázně končily v té době domem Bílý Lev (Anglický dvůr) u dnešní Bohemie. Odtud dolů se táhly louky podél Úšovického potoka /102/, který ještě nebyl veden pod zemí. Jeho tok byl mnohem vydatnější, protože vody Třebízského potoka ještě nesbírala městská úpravna vody. Po deštích ve Slavkovském Lese se potok rozléval po louce ve zúženém místě údolí (mezi dnešní Bohemií a Cristalem) a valil se po lukách dolů k Úšovicům. Na okraji údolí, na úpatí Suchého vrchu (přibližně v místě dn.hotelu Excelsior) stávala Albertova besídka – dřevěný kruhový pavilónek, nazvaný podle hosta vévody Alberta sasko-děčínského. Za života vévody Alberta se jí říkalo Albertslust, po jeho smrti Albertsruhe.

2. Druhým cílem výletů hostů býval HAMRNICKÝ ZÁMEČEK, postavený v letech 1708-1710 podle plánů slavného Kryštofa Dienzenhofera. Nedlouho po založení Mariánských Lázní, v roce 1832, byl propojen s lázněmi dobrou silnicí, osázenou kaštanovou alejí. Ze Skalníkovy aleje dnes zbývá asi 30 kaštanů. Jídelní speciality tu nabízela kuchařka Anna Neudeckerová, proslulá svou kuchařskou knihou, kterou napsala v hostinci HVĚZDA. Měla tu pronajatý hostinec. Okolí zámečku zkrášlil zahradník Václav Skalník záhony, glorietami a parkovými pěšinkami. K pití tu byla Hamrnická kyselka. Sem přijížděl často opat Reitenberger se svými hosty a přijel sem i básník Johann Wolfgang von Goethe. Až mnohem později byla postavena pod nádražím k Hamrníkům výletní kavárna Café Kaiser-Park, která stávala v místě cvičiště pro psy. Nahrazovala jen částečně kdysi slavnou kavárnu v Hamrnickém zámečku.

3. K zajímavému výletu lákaly hosty tisíciletá ZÁDUBSKÁ LÍPA. Do její dutiny se prý vešlo 45 osob a není divu, že sloužila jako vesnická kaple. Výlet malé lázeňské společnosti k lípě do Zádubu nám popsal 1817 ve verších básník Karel Sudimír Šnajdr z Hradce Králové. Cestou důkladně promokli a když pak spatřili lípu, povzdechl si veršotepec, že je to" stejný mrzák jako on sám". Tehdy byl totiž velikán již bez koruny a jen mohutný pahýl s obrovskou dutinou prozrazoval dávného obra. Obvod stromu činil neuvěřitelných 14,8 metru! Roku 1838 byly zbytky vzácného stromu odstraněny. Plošina pařezu sloužila ještě dlouho jako taneční parket. Hosté však přišli o nezvyklou podívanou. Lípa stála v místech u dnešní bortící se obecní kovárničky na návsi v Zádubu.

4. Snad to byla cesta k lípě, snad cesta na Podhoru, která dala podnět ke vzniku vyhlídky ZÁDUBSKÁ VÝŠINA. Původně tu býval dřevěný vyhlídkový pavilónek, potom vznikla kavárna Café Hohendörfer Hohe /97/, za druhé války se používala jako protiletecké hlídkové centrum. Směr vycházkové cesty na Podhoru se časem odklonil přes Závišín, kde byly hostince. Až později vznikla na tomto odklonu KAVÁRNA METEOR, která byla v roce 1931 přestavěna podle vzoru anglických sídel na elegantní Golfhotel / 90/. To byl cíl bohatých hostů, přijíždějících sem za první republiky - dnes pro nás "starobylými" automobily. Hotel měl ve dvoře dlouhou řadu garáží

5. Nejvyšší bod Tepelské vrchoviny – PODHORA (847 m n. m.) - lákal celé generace hostů k návštěvě, pokochat se nádherným výhledem do nitra Čech. Hosté tu spatřili vrchy Českého Lesa, Krušných hor, Šumavu, ale dokonce prý i kostel sv.Bartoloměje v  Plzni a Zelenou horu u Nepomuka. Podhorní kavárna starého Hannakama stávala přímo v sedle Podhorního vrchu v místech dnešní věže. Majitel Hannakam byl i s obyvateli kavárny zavražděn nacistickými diverzanty v létě 1945. Stavení zůstalo opuštěno a později bylo rozebráno pro jiné účely.

Prastaré pověsti o Podhoře pronikaly mezi hosty od místních obyvatel. Také Goethe měl ve svých zdejších kolekcích minerálů vzorky z Podhory. Sám na vršku přímo nebyl, ale projížděl po svahu Podhory. Dole pod Podhorou na potoce Teplá stával prastarý Podhorní, kde vyvěrala chutná minerálka. O kus dál byla Podhorní myslivna a ještě dál po toku Teplé bublající Podhorní mofety s bělavým povlakem.

6. První budované vycházkové cesty mířily dolů K ÚŠOVICKÝM PRAMENŮM – k Ferdinandce /105/, k Lučnímu, pozdější Rudolfovu prameni /106/ a vzhůru na blízké okolní vrchy, odkud byl rozhled na lázně. Vycházky k úšovickým pramenům si zvědaví hosté prodlužovaly do POTTOVA ÚDOLÍ /114/, kde vytékala chutná Pottova kyselka /116/. Na vstupu do Pottova údolí vznikla kavárna Café Freudenau /107/, dnešní Kalifornia, a na cestě odtud do starých Úšovic Café Rosenberg /120/ v dnešní Dobrovského ulici. Tehdy ovšem stála o samotě. Dolní cestou při potoce došli hosté k Ferdinandovu mlýnu, honosněji podle majitele Café Kroha a pak do Úšovic. I zde nabízelo hostům občerstvení v několika hostincích.

7. Nejstarší vyhlídkou vůbec byla KARLOVA VYHLÍDKA /111/ na úpatí vrchu Hamelika. Odtud byl rozhled po celém lázeňském údolí. Také toto místo připomíná tři lázeňské pobyty Johanna Wolfganga Goetha, který tu nedaleko na svahu sedával a zde, při sledování oblohy a rychle se proměňujících obrazců oblak, pomýšlel na založení nové vědy, která by se zabývala zákonitostmi tvorby oblaků, kterou nazval "nefologie". Na památku tohoto slavného hosta byl postaven v roce 1849 GOETHŮV OBELISK /123/ na svahu v lese. Ještě výše, nad Goethovým obeliskem, byla postavena VYHLÍDKOVÁ VĚŽ HAMELIKA /125/, která bývala velkou atrakcí pro lázeňské publikum. Stavitel Zickler ji postavil ve formě romantické zříceniny, když nikde nad lázněmi nebylo žádného opravdového hradu. Pomocí tubového dalekohledu bylo odtud možno sledovat promenádu po hlavní třídě a v parcích. Také z nedaleké KAVÁRNY PANORAMA /124/ býval vděčný výhled do kraje. Kavárnu otevřel 19. května 1872 číšník Lucha a postupně ji rozšiřoval.

8. Později byl postaven nahoře nad Panoramou a výletní hotel KRAKONOŠ /96./ a výletní kavárna Hochwald / 131/ - dnešní BEROLINA. Na Krakonoš se chodilo za Starými lázněmi vzhůru a tam byla vzhůru stoupající Pohádková cesta s výjevy z pohádek. Podobnou atrakci převzala později kavárna Červená Karkulka / 113/.

9. Jiným cílem vycházek byla kavárna CAFÉ ZOO AM BERG, kde polský rytmistr Kreisel nabízel vedle občerstvení prohlídku zoologické zahrady, kterou tu založil 1931. Zde byla síň Old Shatterhanda a bar "Oase-Bloody-Fox" z Divokého Západu. Po válce kavárna vyhořela a nebyla už obnovena. Jen kousek odtud směrem k Vlkovicům na vrchu Hřebínek (700 m n.m.) postavil sedlák Windirsch kavárnu CAFÉ STEINBÜHL, kterou zásoboval čerstvými potravinami ze svého statku. Byl to největší statek ve Vlkovicích. Po válce se stala zotavovnou Plzeňských tiskáren.

10. Také v blízkosti Esplanade nacházíme v  terénu stopy starých vycházkových cílů. Na místě Esplanade býval kamenolom a celý kamenitý svah se nazýval MALÉ ŠVÝCARSKO /98/. Byl obdivován pro krásné partie a shluky velkých balvanů. Uprostřed svahu stojí Fridrichštejn – kupa balvanů s pamětní deskou saského vladaře Fridricha Augusta II. Nad Fridrichštejnem byla postavena roku 1847 patrová vyhlídka do kraje – Hirtenruhe, kterou koncem století nahradila kavárna Forstwarte / 99/. V roce 1999 definitivně zanikla tato kavárna, po válce nazvaná KAMZÍK a mezi hosty oblíbená. Vysoká věž umožňovala pohodlný výhled přes město na jih k bavorské hranici. Iniciativou ing. Jindřicha Horáčka byla obnovena v roce 2001 jak pamětní deska na Fridrichštejnu, tak vyhlídka Pastýřská výšina.

11. Vycházkové cesty do okolí se stále prodlužovaly. Hosté chtěli shlédnout novinku - GOLFOVÉ HŘIŠTĚ / 86/, kde byla postavena přívětivá kavárnička s pamětním kamenem Eduarda VII., který stál u založení hřiště. Nedaleko vznikly kavárny ALM (Polom) /73/ a SENNHOF (Bezkyd) /76/. V lese se stala kavárnou původní RÁJOVSKÁ MYSLIVNA / 100/ z roku 1850 a při které vznikl později areál Café Jägerheim. Po roce 1900 byla založena v lese u nové silnice do lázní Sangerberk KAVÁRNA NIMROD /57/. Všude se nabízela káva, pohoštění i různé speciality. Hosté na Nimrodu neopomenuli navštívit Farskou kyselku / 59/ a vytěžené rašeliniště Stenker (dn. Smraďoch) / 58/. Nejdále, pod Vlčím hřbetem (Wolfstein 880 m n. m.), ležela výletní kavárna VOLFŠTEJN / 61/. Když po druhé válce vyhořela, bylo místo použito jako velký muniční sklad kasáren v Klimentově. Dnes je vše zplanýrováno a stopy minulého času rychle mizí.

12. Ale vraťme se zpět do lázní. Nejbližší "výšlap" mířil do lesa do Mlýnského údolí, kde je dnes geologická stezka. MONUMENT HRABĚTE WALDSTEINA-WALDENBERGA /64/ byl nejstarším toho druhu. Pocházel z roku 1836 a vzpomínal zde zemřelého lázeňského hosta a mecenáše chudých.. Podívanou poskytovaly vodopády na Mlýnském potoce /65/ do doby, než byl potok zachycen vodárnou o něco výše. Symbolický hřbitov /67/ mužů padlých v první světové válce vznikl až ve dvacátých letech 20.století.

13. Nedaleko na Mlýnském vrchu (704 m n.m.), na skalnatém vrcholku nad dnešním Royalem, stával MESČERYHO PAVILÓN /83/ s výhledem do lázeňské kotliny. Byl obnoven v roce 2000. O kousek dál stál kamenný rozcestník ve formě pomníku s názvem Frankenštejn / 82/. Na jeho místě byl nyní postaven PAMÁTNÍK TISÍCILETÍ, vztahující se k přelomovému roku 2000. Původně se tak nazývala skalka v místech dávných WC. Směrem ke Kamzíku je sedátko s muchomůrkovitou stříškou - CLEMENTSOVA VYHLÍDKA /78/, nazvaná podle zasloužilého opata Clementso, který tu rád v samotě sedával. Také tato vyhlídka je dnes upravena.

14. Jiný směr vycházek vedl na VRCH ŠPIČÁK /68/, dnes se uvádí nově jako Žižkův vrch. Zde bylo vyhlídek požehnaně. Špičák totiž výrazně dominuje nad lázněmi a protože je lázeňská kotlina otevřena na jih, byl tu rozhled nejen na město, ale i na pohoří Český Les. Vůbec první vyhlídkou v místě byla Amáliina vyhlídka /69/. Na vrcholu Špičáku byl pěkně zdobený pavilón – vyhlídka pruského krále Fridricha Viléma IV. /70/. Odtud vedly vycházkové cesty: na sever Beckova cesta a na severozápad Švarcenberkova stezka /72/. Nedaleko stávala ještě Štefanina vyhlídka /71/, oblíbený odpočinek věrné návštěvnice princezny Štefanie. Dole u KAPLIČKY LÁSKY / 50/ bylo Giselino odpočívadlo – lavička a balvan s bronzovou tabulkou "Gisela-Sitz". Zbyl tu balvan bez nápisu.

15. Na kávu se chodívalo do LESNÍHO MLÝNA /25/, který ležel původně na panství Metternichově. Na tepelské straně údolí vznikla myslivna DIANA /54/, na Metternichově straně Löwenthalova kavárna v roce 1876 jako předchůdce domu Květen. Původně u myslivny Diana bývala střelnice Národní gardy / 42/. Hlouběji v lese postavil klášter Teplá pilu, z níž se časem vyvinula kavárna Café Maxthal /45/, dnes LUNAPARK. Cesty se dále prodlužovaly. Když vznikla v letech 1894-1896 údolní přehrada /46/, zájem hostů se obrátil sem. Západně od přehrady vznikla při staré Sangerberské silnici DUNKANOVA VYHLÍDKA /47/, ke které vedla Dunkanova stezka.

16. V roce 1875 se budovala KLADSKÁ (Glatzen). Vznikl tu lovecký zámeček pro vznešené hosty, výletní hostinec U tokajícího tetřeva, fořtovna, stavební dvůr a dva sruby pro úředníky. Majitelem byl kníže Otto Schönburg-Waldenburg. Protože cesta z lázní na Kladskou byla soukromá knížecí cesta, vydával kníže povolení ji používat, ale jen pro kočáry. Auta sem musela jezdit oklikou přes lázeňské město Sangerberk. Syn knížete, princ Sigismund Schönburg, zemřel v roce 1936 a má v lese na Kladské hrobku, která byla nedávnou obnovena a upravena. Je zajímavé, že v minulosti (ještě v roce 1955) se uváděl český název osady jako neutrum – Kladské. Německý název Glatzen pochází z prastarého Klader-Wiese (Kladská louka), které je českého původu.

17. Od Lesního pramene vzhůru se táhla Metternichova obora. Bránu do obory střežila KYNŽVARTSKÁ MYSLIVNA /28/. Ani po zrušení obory v roce 1901, nebyl dovolen volný pohyb hostům, ale jen po vyznačených lesních cestách. V oboře kdysi byla řada knížecích vyhlídek – Mariina, Louisina, Paulina, Richardova. Stopy po nich se nacházejí v lesích. - Ve svahu pod myslivnou stával zdobený PAVILÓNEK saské královny KAROLY / 24/. Dnes zcela zmizel.

18. Výletní kavárna CAFÉ EGERLÄNDER /15/ - to je dnes rozsáhlý areál Monty. V dávnověku sloužilo toto místo zvané Vogelherd střežení a rozhled umožňoval našim tepelským Chodům sledovat pohyb na horizontu Českého lesa. Později tu vznikl pavilónek řeckého krále Oty I., pak Šenovská vyhlídka. Když tu Kašpat Ott postavil výletní kavárnu, soustředila se pozornost hostů sem. Až v novější době se začalo chodit na malý výlet k Medvědímu prameni a dále až do Hleďsebského mlýna na Kosím potoce, kde vznikla kavárna Café Kieselmühle. Zde bylo první mariánskolázeňské koupaliště.

19. Ve Sklářích stávala továrna na výrobu džbánků, do nichž se zprvu stáčely mariánskolázeňské minerální vody. Také sem rádi jezdívali zvědaví hosté na kávu a podnikavý majitel ukazoval, jak se džbánky vyrábějí a pálí, nabídl šipky s terčem i použití vlastní střelnice. Po přechodu od džbánků k lahvím utichly zprávy o Sklářích a až po roce 1928 přivábila sem opět hosty kavárna na letišti.

Nebyly to však jen kavárny a hostince, lákavé vyhlídky, lahodné kyselky, ale i zajímavosti botanické, mineralogické, historické, které přitahovaly hosty.

Ukázalo se, že vycházkové cesty, sloužící hostům k zábavě, poučení i rozptýlení, také významně pomáhají léčení. Upoutaly pozornost lékařů, kteří je pak předepisovali, zvláště kardiakům. Kol roku 1900 byly stezky barevně označeny podle úhlu stoupání a využívány jako nového prvku lázeňské kúry. Propagátorem terénní léčby byl dr. Oertel a místní lékař Karl Zörkendörfer. Ve vydávaných průvodcích Mariánských Lázní od roku 1818 nikdy nechyběl podrobný popis vycházek i vzdálenějších výletů. Za první republiky převážila motivace, související s nabídkou výletních kaváren se svými specialitami. K pěším vycházkám přibyly výlety kočárem, vlakem či autem a byly stále běžnější. Jezdilo se do okolních západočeských světových lázní, ale i do Bad Elster, do Waldsassen. Výlety mířily – často i pěšky do nedalekých lázní Sangerberku, lázní Kynžvartu, na výrazný vrch Dyleň, do Bečova.

Tradice vycházek a výletů přežila i druhou válku. V roce 1948 vyšla mapa 14 vycházkových stezek z iniciativy Vladimíra Ružanského a primáře MUDr. HYKELA. Stezky byly vytrasovány v terénu a pojmenovány podle slavných českých osobností, převážně hostů Mariánských Lázní. Potom následovalo období stagnace. Až po dvaceti letech, kol roku 1968 se objevil nový propagátor vycházkových cest - MUDr. Zdeněk LEVÝ a po něm převzal iniciativu Výzkumný ústav balneologický. Lékaři preferovali barevné rozlišování cest podle obtížnosti (podle stoupání). Od sedmdesátých let se ustálilo a v terénu bylo vyznačeno dvanáct vycházkových léčebných tras, které sloužily nejen pacientům, ale i rekreantům ROH a návštěvníkům k posílení tělesné kondice. Vyšlo několik malých publikací, mezi nimi v roce 1978 monotématické číslo HAMELIKY "Staré vycházkové cesty" a v roce 1985 brožůra Ing. Richarda ŠVANDRLÍKA z VÚB "Léčebné vycházky" jako nejpodrobnější. Avšak značení i popis tras rychle stárnulo. V roce 1998 vydala ART GALLERY NATALY v Mariánských Lázních na popud turistikumilovných hostů novou publikaci Ing. Richarda Švandrlíka "Vycházkové cesty" (v němčině "Wanderwege") v nákladu 10 000 výtisků.

Dnes není nutno přesvědčovat hosty o vhodnosti pěších vycházek. Jejich prospěšnost je v obecném povědomí jako přirozená forma otužování. Zvláště vhodné jsou pro lázeňské pacienty se srdečními chorobami. Jejich zdravotní stav nedovoluje závodní sportování, intenzivní trénink či mimořádné fyzické vypětí, ale tato forma aktivního pohybu je pro ně mírná a přitom po všech stránkách blahodárná.

Mariánské Lázně byly založeny uprostřed hlubokých lesů, v závětrné kotlině, obklopené ze tří světových stran výšinami. Proto vycházky musely vždy začínat stoupáním. Přesto byly oblíbeny od počátků lázní a dodnes lákají návštěvníky sui generis, kteří oceňují, že stezky vedou převážně tichými lesy, vyhýbají se městskému dopravnímu ruchu a míří k zajímavým cílům. Je však jisté, že porovnání zájmu minulých generací hostů lázní s dnešní vyznívá ve prospěch minulých. To přivádí k zamyšlení, kterým směrem se v této nabídce dále ubírat.

Výchozím bodem bývala vždy křižovatka "U hodin" před hotelem BOHEMIA. Barevná značení tras začínají na různých místech města a některá značení různých institucí se bohužel různě překrývají. Čísla v závorkách značí odkaz na text v uváděné publikaci "Vycházkové cesty" (v němčině "Wanderwege"), 1998.

Literatura k vycházkovým cestám Mariánských Lázní

Průvodci městem Mariánské Lázně v letech 1818 - 1990

Plán města 1:10 000, 5.vydání, Věra Dobrovolná, text František Skácelík, uzávěrka 1.června 1991, Kartografie Praha 1991

Dovolil Miroslav "Hydrogeologie oblasti kyselek v Mariánských Lázních a v jejich širokém okolí", 195 s., UK Praha, katedra přírodovědecká, Praha 1959

Levý Zdeněk "Terénní cesty po Mariánských Lázních a okolí", 32 s., Svépomoc ÚRD Praha, 1971

Miessner Rudolf "Illustrierter Führer durch Marienbad und Umgebung", 288 s., II. vyd., Miessner Marienbad 1937

Ressel G.A. "Marienbad und Umgebung", 48 s., Laurenčič, Zürich 1888

Ružanský Vladimír "Adresář Mariánských Lázní, Úšovic a Hamrníků", 144 s., nákladem vlastním, Mariánské Lázně 1947

Švandrlík Richard "Po starých vycházkových cestách" – Kulturní přehled čís. 4/1973, Mariánské Lázně 1973

Švandrlík Richard "Po starých vycházkových cestách" sedmidílný seriál v HAMELIKÁCH čís.1 až 10/1973, vlastivědný kroužek při Klubu zdravotníků Mariánské Lázně 1973

Švandrlík Richard "Staré vycházkové cesty", 32 s., monotématické číslo HAMELIKA, vlastivědný kroužek Kulturní a společenské středisko Mariánské Lázně 1978

Švandrlík Richard "Staré vycházkové cesty I. a II." – Kulturní přehled čís. 8 a 9/1985, Kulturní a společenské středisko Mariánské Lázně 1985

Švandrlík Richard "Léčebné vycházky v okolí Mariánských Lázní", vlastivědný sborník, 40 s., Kulturní a společenské středisko Mariánské Lázně 1986

Zdvořáčková Magdaléna "Mariánské Lázně (s plánkem vycházkových tras)", 46 s., Kalous-Skřivan Plzeň, 1996

Zörkendörfer Karl "Marienbad und seine Terrainwege" Gschihay Marienbad, 1907

Zörkendörfer Wolfgang "Terrainekurwege Marienbads" Die Sudetendeutschen Selbst-verwaltungskörper Band 11 - Marienbad, 1932